Jde zima krajinou a jde tak jako loni.
Čas, který uplynul, už nikdo nedohoní.
Mé okno s muškáty je nyní tiše prázdné.
V lehounkém doteku motýl tu neuvázne,
snad kdesi přespává, snad v opál proměnil se,
v ledový, svítivý opál na naši římse.
Na kopci Havlově les pohádkové krásy
brokátem stříbrným své větve přikrývá si,
mráz šumí opojně jak silvestrovské víno.
Tvé zimě připíjím. Dobrou noc, Vysočino !