V roce 1990 založil na Akademii výtvarných umění v Praze její tehdejší rektor Milan Knížák Intermediální školu (ateliér) jako první školu tohoto typu u nás. Zavedení ateliéru, který se nesoustředil na jednu konkrétní techniku, ale definoval sám sebe jako „volný pohyb mezi médii“, přivedlo na umělecké školy i scénu nové přístupy a trendy. Škola byla jedinečná především svým vyvíjejícím se systémem výuky. Na ten se kniha především zaměřuje. Jsou v ní obsažena zadání individuálních úkolů studentům, jejich hodnocení, obhajoby a ukázky studentských prací, testy, zamyšlení, kterými profesor zahajoval studijní období atp.
Publikaci vytvořili studenti a absolventi Intermediálního ateliéru za pomoci asistenta školy Milan Periče, které v loňském roce semkly zejména protestní akce proti rozhodnutí vedení školy o zrušení ateliéru a fakt, že jejich jednotný nesouhlas byl ignorován (viz zprávy v tisku). Protestním akcím je v téměř pětisetstránkové knize věnována příloha.
