Slibovanou alternativu k financování divadel a jiných kulturních institucí nepředložil, nezajímala ho ani krize v Národní knihovně a v celém kulturním rezortu nastala personální bída. Jen těch článků profesora Knížáka nad zoufalou situací v Národní galeri co člověk četl či publikoval! Pan ministr nereagoval a dokonce neodpovídal ani na jeho otevřené dopisy, v nichž ho Milan Knížák seznamoval s chybami a plýtváním s penězi ve vedení galerie. Pouze neustále šmudlalzákon o památkové péči, který nakonec rozumně vládní koaliční poslanci zamítli pro jeho špatnou podobu.
Co je ale nejhorší, že Danile Hermen selhal nejen profesně, ale především morálně a to tím, že hlasoval pro návrh rušící potřebu lustračního osvědčení pro členy vlády. Co na tom, že byl kdysi předsedou České biskupské konfeence a stavěl se hlasitě jako odpůrce komunistického režimu. Když se stal nyní jeho představeným Andrej Babiš, o němž nikdo nepochybuje, že s StB už díky svému postavení v Podniku zahraničního obchodu spolupracoval, najednou panu Hermanovi lustrační zákon vadí. Jen když bude čtyři roky chráněn jako nejbližší spojenec pana ministra Babiše, který fakticky vedle slabošského Bohuslava Sobotky vládne politikou ČR.
Sečteno a podtrženo, pan Herman pro kuturu ČR udělal velké NIC. A v politice se zachoval jako klasický bezpáteřný člověk, čímž straně lidové rozhodně neudělal žádnou slávu. Podobně jako on měnil své postoje kdysi jejich předseda Lux. Snaha pana Bělobrádka, aby lidovcům neříkali hadi na tři byla chováním pana Hermana velice otřesena. Ale to je věcí lidovců, že takový větrník mezi sebou snesou. To už je na jiný článek.
