Město Humpolec pojalo křest knihy spíše jako vzpomínkový happening na svou rodačku. Kromě čestných hostů, starosty Mgr. Jiřího Kučery a vedoucí Kulturního odboru města Ing. Lenky Bartákové, se křtu knihy zúčastnil i její vydavatel, známý spisovatel Ing. Martin Vopěnka a dcera spisovatelky RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., která knihu své matky ilustrovala. Křest knížky moderovala vedoucí Městské knihovny v Humpolci Ludmila Trnková.
Dětské oddělení knihovny připravilo pod vedením jeho ředitelky Zdenky Komrsové prázdninovou, čtenářskou soutěž s názvem „Letní bájení“. Cílem akce bylo motivovat děti k četbě i o prázdninách, seznámit malé čtenáře s tvorbou Libuše Pamětnické a připomenout známé pověsti z tamního kraje. Účastníci soutěže přečetli úryvek z knížky Strašidla ze Zálesí, vyplnili několik souvisejících úkolů z pracovního listu. Děti si také mohly vymalovat obrázek, který pro ně vytvořila Ivana Haslingerová. Čtenářskou soutěž sponzorovalo Knihkupectví Jana Zábrany, jehož ředitel Karel Kratochvíl vylosoval z odevzdaných soutěžních pracovních listů výherce, který od něj získal knížku Strašidla ze Zálesí. Stala se jím Natálka Marková z 1.B ze ZŠ v Hradské ulici.
Úryvek z knížky Strašidla ze Zálesí o místním humpoleckém veselém vodníku Camprlíkovi, který tropil místním měšťanům mnohé rošťárny, přečetla Bětuška Nováková z 3. ročníku ZŠ v Hradské ulici. Vlevo sleduje její počínání paní Jana Krejčí, která v úvodu programu recitovala báseň Libuše Pamětnické Vyznání ze sbírky básní Rytmy kraje:
VYZNÁNÍ
Píši ti vyznání, můj kraji, lásko lásek,
můj kraji kopretin, rmenu a sedmikrásek,
můj kraji studánek, z nichž v noci víly pijí,
můj kraji Mahlera a jeho symfonii,
můj kraji barevné palety Panuškovy,
můj kraji úsměvů, jež zbyly po Haškovi,
můj kraji jeřabin a lánů zlatých žit.
Škoda, že nelze mi tu věčně s tebou žít.
Kdo se tu narodil, vždycky se k tobě hlásí
a nikdy nebude dosti syt zvláštní krásy
tvých hvězd, tvých polibků, tvých potoků, tvých lesů,
tvých pěšin s krajkovou lemovkou rudých vřesů,
tvých zkazek, můj kraji Šimona kouzelníka,
jenž srdce dovedl růžemi odemykat
a uměl lidi vést v hodinách čekání.
Jsi můj a já jsem tvá. Píši ti vyznání ...
Vydavatel knihy Martin Vopěnka ve své zdravici s úsměvem poznamenal, že by se na Vysočině bál koupat, protože je tam zřejmě nejvíc vodníků z celých Čech.
Pan starosta ho s úsměvem doplnil, že ty vodníci jsou to nejmenší. V lesích že jsou ještě horší strašidla. On že měl vždy při procházce v Libických lesích, zejména u rybníka Jambora nacházejícího se uprostřed nich, pocit bezdůvodné tesknoty. Když si přečetl, jaké hrůzy se tam v dávných dobách odehrávaly, že se tam propadlo do země celé loupežnické město a duše loupežníků nenalezly dodnes klid, že po hrázi Jambora se zjevuje zazděná cikánka se svým černým hrůzostrašným psem a v roklích straší lesní duch Půlníček, tak pochopil, proč je tam tak teskná a tajemná atmosféra.
Pan nakladatel pak již ve vážném duchu uvedl, proč se rozhodl pro vydání Strašidel ze Zálesí. Jeho babička byla učitelkou v Dolních Kralovicích, takže je s tímto krajem spřízněn láskou. Jeho otec, polistopadový ministr školství, na tento kraj vzpomínal vždy s velkou láskou a měl by z takové knížky obrovskou radost. Dolní Kralovice se ocitly pod vodou kvůli vodě pro Prahu a všechno po nich zaniklo. Jen slovesnost a místní krajové pověsti zůstaly a on si uvědomil, jak velký význam mají. Jako předseda Svazu knihkupců a vydavatelů ze srdce rád podporuje projekty jako je tento, protože pokládá za povinnost vůči předkům zachovat památku na krásné věci po nich.
Pan starosta doplnil, že podobně to cítili na Městském úřadu. Když přišla doktorka Haslingerová se žádostí o pomoc z grantového projektu na podporu kultury při vydání pohádek, které nalezla v pozůstalosti maminky, nalezlo to dobrou odezvu. Paní místostarostka Lenka Bartáková, která má na starosti kulturu, se toho ujala a vše nakonec dospělo ke zdárnému konci. "Je úžasné, že tato kniha vyšla a patří za to dík dceři autorky, že nenechala rukopis ve skříni. Já zažil paní učitelku Pamětnickou jako žák v ZŠ v Hradské ulici a poté jako kolega a kantor v Želivě a mohu říci, že to byla bezva parťačka, která nezkazila žádnou legraci. Na každou akci hned složila básničku. Byla to prostě bezva ženská"
Poté se chopil pan starosta lahve šampaňského a spolu s ilustrátorkou knihy a moderátorkou akce pokřtil Strašidla se slovy: "Přeji knize nejen spokojené dětské čtenáře, ale aby se k ní rádi vraceli i rodiče a prarodiče při četbě svým malým dětem a vnoučatům."
Hudebního doprovodu se ujal Martin Sýkora se svou skupinou a po číši vína se v oddělení pro dospělé čtenáře knihovny uskutečnila autogramiáda s Ivanou Haslingerovou.
Uvedení knihy do života se nemohl pro nemoc zúčastnit prezident Kulturní komise ČR Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., jehož komise přebrala nad akcí záštitu, který knihu zalomil a je jejím odpovědným redaktorem. Ve zdravici ke knize uvádí, že pohádky mají velmi dobrou literární úroveň. „Kromě vyčerpávajícího popisu strašidel zachycují i život lidí žijících tehdy na vesničkách uprostřed lesů. Lze je proto přijmout i jako pěkně napsané a čtivé povídání o životě ve vesnicích na Humpolecku, kde byly zařazeny mezi povinnou četbu ve škole. Přál bych si, aby kniha čtenářům přinesla tolik potřebný klid v této tak hektické době. Aby se přenesli při jejich čtení do doby, kdy lesy byly plné hejkadel a bludiček, kdy v každém rybníku sídlil hastrman a na jeho hladině tančily zelenooké rusalky.“
Na závěr dlužno dodat, že bez pomoci města |Humpolec a odvahy nakladatelství Práh pustit se v dnešní tak přetechnizované době do vydání knížky o strašidlech, vílách, bludičkách, divých mužích, hastrmanech, čertech, andělech a dalších bájných postavách z dob dávno minulých by kniha nespatřila světlo světa. Patří jim za to velký dík. Vydat dnes takovou knihu není opravdu finančně maličkost.
Poznámka o autorce právě vyšlé knihy Strašidla ze Zálesí
Básnířka, prozaička a publicistka Českomoravské vysočiny, především Humpolecka a Pelhřimovska Libuše Pamětnická (*10.7.1920 Hněvkovice, †29.10.1992 Humpolec) otiskla svůj první článek v pelhřimovském Týdeníku z Českomoravské vysočiny v roce 1939. Zde také publikovala první román „Břízy ve větru“. Po dobu okupace publikovala v Pražském ilustrovaném zpravodaji řadu fejetonů a v témže časopise jí vyšel na pokračování román „Vysoká mříž“. V roce 1942 vydala v edici Zvěrokruh básnickou sbírku „Malá princezna“ a v roce 1944 ve Špronglově nakladatelství v Pelhřimově knížku „Pohádky měsíčních večerů“, s půvabnými ilustracemi M. Martincové. Po návratu z Prahy, kde vystudovala pedagogický ústav a kde pak učila, na půvabnou Vysočinu, se navrátila k poezii.
V letech osmdesátých vydala čtyři básnické sbírky: Rytmy kraje (1983), Milování (1986), Planutí a zhasínání (1991) a Kalendář srdce (1992).
V tomto roce 2017 vyšla její poslední kniha čtyřiceti sedmi pohádek “Strašidla ze Zálesí”. Jde o pohádky z okolí Humpolecka, které v dětství slýchala a zpracovala svou vlastní básnickou metodou. Bohužel zemřela dříve než je mohla kompletně všechny vydat. (Pouze několik z nich vyšlo v roce 1992 v nakladatelství U Jakuba v Pelhřimově.) Po její smrti všechny pohádky zkompletovala a zilustrovala dcera Ivana Haslingerová. Splnila tím dávné prosby své matky, která ji o to za života neustále žádala.
Vzpomínky na dětství patří v životě většiny z nás k těm nejmilejším a na své dětství ráda vzpomínala i Libuše Pamětnická. Vlídné prostředí vesnické školy v Hněvkovicích s velkou dědečkovou knihovnou, u něhož v dětství žila, toulky tamními lesy, vyprávění místních pověstí vesnických žen při dračkách, to vše bylo hlavní motivací k sepsání této knihy.
Věřme, že se pohádky budou líbit i moderním dětem a že se tímto posledním dílem autorka trvale zapíše do regionálního slovesného umění na Českomoravské vysočině a nejen tam. Vždyť pohádkové bytosti jsou přítomny všude kolem nás. Chce to jen se zasnít a zavzpomínat na dětství a pak se procházka krajinou stane jednou velkou pohádkou, přičemž všude kolem nás ožijí pohádkové bytosti.
