Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Vzpomínka na jednu květnovou noc Doporučený

  • čtvrtek, kvě 02 2024
  • Napsal(a)  LIBUŠE PAMĚTNICKÁ
Jaro na Vysočině Jaro na Vysočině snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Básně o měsíci květnu ze sbírky básní spisovatelky a básnířky Českomoravské vysočiny  Libuše Pamětnické Kalendář srdce

 

VZPOMÍNKA NA JEDNU KVĚTNOVOU NOC

Libuše Pamětnická

Ze sbírky básní Kalendář srdce

 

V které to bylo noci, v níž jsme psali

tam pod Orlíkem sloky Milování ?

Hvězdy nás mlčky sledovaly z dáli,

však měsíc vydal se k nám bez váhání

 

a samozřejmě rukopis náš vzal si,

(my byli tiší, nač ho rušit slovy)

o lásce všechny věty přeříkal si

a nám vlil v srdce odvar jasmínový,

 

po němž jsme propletli si ruce v chvatu

( jsou chvíle, jež jsou hluboké jak tůně,

jsou chvíle pro jednou a bez návratu

a plné jedu jasmínové vůně.)

 

A potom ... když jsme vzhlédli rozechvěle,

zase byl tam, kam od věků již patří.

Proč ale v stráni náhle potemnělé

zanechal slzy, jež jsi v trávě spatřil ?

 

KVĚTEN

Pojď, zvu tě tam, kde leží Máchovec,

hluboký rybník s mocným žabím chórem.

Na sklonku dne, kdy hořkne puškvorec,

ráda jdu k němu cestou pode dvorem,

 

 v níž bíle hoří keře trnkové,

jež rozvaliny dávných časů chrání.

Květnová vůně nad mým domovem !

Kraj světa jdi, nic nevyměníš za ni !

  

Máchovec už je branou Zálesí,

za ním se cesta lesy stává stinná.

Kolikrát tudy kráčel přes lesy

František Hamzův z kletečského mlýna,

 

kolikrát se tu asi zastavil

a kamínkem si hodil do rybníka !

Možná, že v předivu těch dávných chvil

vznikal už obraz jeho Kouzelníka.

  

Františku Hamzo, viďte, je to tak ?

Zachytit každou chvíli, jež nám zbývá

v života šedi a být jako pták,

co na trnkové větvi zpívá, zpívá ...

 

KOČIČÍ BÁL NA ORLÍKU

Modříny, smrk borovice,

každý se zelení jinou

stojí jako štíhlé svíce

nad mohutnou zříceninou.

 

Orlíku, náš mrtvý hrade,

bez rytířů, krásných paní,

plamen modravý se krade

po skále a tančí na ní.

 

Květná neděle je právě

a říkají všichni tady,

že prý v balvanech a trávě

cosi svítí na poklad.

 

Mně se toto cosi mění

v droboučká a živá světla.

Dudák Jíra tady není,

aby zahrál chase z pekla,

 

Která na sebe kdys dávno

kočičí podobu vzala,

aby Českou Starodávnou

na svém bálu tancovala.

 

Světla našlapují tiše,

kolem mne se všude točí.

Myslím, o mnoho že přišel,

kočičí kdo nezná oči.

 

Tyhle jasně smaragdové

naše stará Šedá měla,

jejich svit plál nad domovem,

zarmoutit nás neuměla ...

 

Baghéra, Hop, Matěj, Havel,

vždycky veselí a smělí !

Plály oči zelenavé,

i když už nás neviděli ...

 

Tyhle jantarově žluté

dcerčin tulák Ivan míval,

trochu tmavší, trochu kruté

Vašek měl, co u mne sníval,

 

že zvítězí nad Maximem,

že prožene Petra vrátky.

Spí už všichni pod jasmínem.

Ach, kočičí život krátký !

 

Poklad sotva otevře se,

světla dál se všude točí.

U rozvalin v teskném lese

slzy zaplavily oči ...

 

 

Číst 62 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v UMĚNÍ

Fragmenty jsou též na Twitteru a facebooku

                        Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.      

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %