Průzkum, který byl uskutečněn v březnu Institutem pro evropské záležitosti ukázal, že více než polovina Srbů (62 procent) by nepřijala omluvu NATO za bombardování své země a 84 procent obyvatel se také postavilo proti vstupu Srbska do NATO. Zločiny na jejich hrdosti se jim prostě vryly nadosmrti do paměti, byť také mládež této země, která bombardování nezažila, je stejně manipulovatelná, jako ta česká... https://www.nejvic-info.cz/sef-nato-stoltenberg-v-belehrade-bombardovali-zabijeli-jsme-vas-abychom-zachranili-zivoty/

Norsko je nádherná, ale moc zvláštní země – za 2. světové války byla skoro baštou nacistů, pak se stala jako jedna z prvních členem NATO, ke všemu má jako jediná země protiruské koalice společnou hranici s Ruskou federací, přičemž ani není členem EU. Norským premiérem ještě nedávno byl Jens Stoltenberg, předseda Norské strany práce, kdysi též šéf mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ a Dělnické strany.

Přes své vítězství ve volbách v roce 2013 přepustil premiérství předsedkyni konzervativců Erně Solbergové, jež vstoupila do koalice se Stranou pokroku, jejím členem byl v minulosti i ultrapravicový terorista Anders Breivik. Zvláštností jsou i Stoltenbergovy první kroky v politice v mladistvém věku. Tehdy na něj měla významný vliv jeho sestra Camilla; byla členkou marxisticko-leninské skupiny s názvem Rudá mládež.

Nesouhlas s vietnamskou válkou jej proto vedl k politickým projevům, kdy po náletech a těžkém bombardování severovietnamského přístavního města Hai Phong se podílel na protestním shromáždění u velvyslanectví USA v Oslu. Zde účastníci házeli kameny na tuto budovu a rozbili několik oken. Stoltenberg zatčení policií unikl… Ani novodobé fašistické excesy se Norsku nevyhnuly.

Těsně po vražedném útoku Breivika z 22. července 2011 prohlásil norský premiér Jens Stoltenberg, že země by měla odpovědět „ještě větším množstvím demokracie, otevřenosti a lidskosti. Jsme stoický národ. Nekřičíme a nepropukáme v pláč. To, co cítíme uvnitř, je ale jiná věc,” byla reakce na 77 mrtvých, zavražděným v Norsku Breivikem. Bilance jeho řádění: nejdříve bomba ve vládní čtvrti hlavního města Oslo zabila 8 lidí a 209 zranila (v budově bylo v tu dobu 325 lidí).

Na ostrově Utöja se nacházelo 564 mladých účastníků letního tábora Norské strany práce, mezi nimiž měl být i jejich šéf Jens Stoltenberg, nyní již od října 2014 nástupcem šéfa NATO Rasmussena. A zde se nabízí palčivá otázka; lhal snad prezident Václav Havel, když napřed byl jako “profesionální humanista” pro zrušení Varšavské smlouvy a zároveň i NATO, aby vzápětí změnil dramatickou pózu a stal se z něho schizofrenik.

Havlův projev jako prezidenta ČSFR o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května 1990, to dokazuje:

…“Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO. Mohou-li být dnešní struktury západoevropské bezpečnostní aliance předobrazem či zárodkem budoucí aliance celoevropské, pak tomu tak rozhodně není proto, že Západ vyhrál třetí světovou válku, ale proto, že zvítězila dějinná spravedlnost. Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost: s Atlantickým oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků….“

A poté 29. dubna 1999 vyšla ve francouzském listu Le Monde slova z rozhovoru, který Havel poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters…

Text prvního odstavce článku zní francouzsky:

“Dans l’intervention de l’OTAN au Kosovo, je pense qu’il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intéret matériel. Leur caractere est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l’homme auxquels est accordée une priorité qui passe meme avant la souveraineté des Etats. Voila ce qui rend légitime d’attaquer la Fédération yougoslave, meme sans le mandat des Nations unies. Mais, en m’appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d’évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l’OTAN…”

V překladu do češtiny:

“Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…”

Uloupené Havlem a NATO Kosovo: https://www.youtube.com/watch?v=t6x0TK1LPKA

Washington byl ohledně Kosova velmi rychlý, jako bleskový a účelový vstup ČR do NATO, a uznal nezávislost regionu dva roky před tím, než OSN v roce 2008 označila tento region za legální. Navzdory tomu, že v roce 1999, kdy bombardovaly USA, resp. NATO, Bělehrad, přičemž se účelově oháněly platnou úmluvou OSN o ochraně menšin. Pravdoláskař a lžinenávistníci, aneb jak přiživovat kult osobnosti?

Ovšem jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval, byl Jiří Dienstbier starší, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO. Etnické čistky z let 1999 a 2004, kdy bylo vyhnáno přes 300 tisíc lidí, vypáleno 52 tisíc domů, zničeno 130 křesťanských kostelů a klášterů…? Human Rights Watch uvedla a potvrdila Dienstbierova slova, že bylo více než 500 civilistů zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii.

Ale pojďme k začátku této tragédie

Byl březen 1999, kdy se Česko, spolu s Polskem a Maďarskem, definitivně odpoutalo od komunistické minulosti svým účelovým vstupem do Severoatlantické aliance (NATO) jako její devatenáctý člen. Dvanáct dnů před útoky Aliance na Bělehrad. Vyšel tak pokus o “namočení” Česka do rafinované zrady bývalých přátel.

Byla to tragikomická situace; najednou jsme byli s armádou hajlujících sociopatů členy elitního seskupení vojenských sil NATO. Náletů se sice ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. O naše letadla nikdo nestál, ale o ranveje a zradu na Srbech ano; jaké pokračování Evropu nyní čeká…?

Následně začalo 24. března 1999 NATO bombardování Bělehradu; Operace Allied Force byla první bojovou kampaní severoatlantické aliance proti svrchovanému státu a jednou z největších operací na území Evropy od konce druhé světové války. Rozkaz k zahájení leteckých útoků dal první charakter generální tajemník NATO Javier Solana…

Letecká kampaň nakonec trvala šílených 78 dní a vyžádala si asi pět set civilních obětí. Škody na infrastruktuře šly do desítek miliard dolarů. Na tisíc letadel NATO svrhlo na Jugoslávii při více než deseti tisících útocích 23 000 bomb o celkové hmotnosti 7 000 tun. Vypuštěno bylo také 2 500 střel s plochou dráhou letu.

Napadány a ničeny byly rafinérie, elektrárny, mosty i továrny, které nepracovaly pro ozbrojené síly. Mustr stejný jako útoky USA ve Vietnamu; genocida se třemi miliony mrtvých; jak to, že v Haagu není Johnson či Nixon…? A co mučení proti lidskosti v Abú Ghrajb v Iráku… kde je Bush. mladší…

O jakých lidských právech hovoří USA

Během bombardování dnes již pouze bývalé Jugoslávie bylo z letadel USA, Velké Británie a Nizozemska shozeno více než dva tisíce těchto bomb, které rozprášily 380 tisíc jednotlivých výbušnin. NATO přiznává, že z nich nejméně 20.000 kusů doposud zřejmě ještě ani nevybuchlo. Největší pozornost vzbudily civilní oběti. Ukázalo se, že ani ta nejpřesnější munice NATO netrefí vždy cíl. Útoky přitom byly často podnikány na nevojenské cíle. Při útoku na železniční most u Grdelicy zahynulo 12. dubna 1999 čtrnáct cestujících ve vlaku.

Ještě tragičtější následky měl zásah do autobusu z Niše do Podgorice z 1. května, kdy zemřelo 47 ze 70 cestujících. V Niši bylo 7. května také zasaženo tržiště se zeleninou, přičemž zemřelo nejméně patnáct obyvatel města. Při útoku na silnici spojující Djakovicu s Prizrenem zahynulo 14. dubna 75 uprchlíků z Kosova. Při náletech bylo také zničeno 18 mostů včetně všech mostů přes Dunaj v Novém Sadu…

Až dvě třetiny záměrných či náhodných cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty – školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie. O život přišlo na 1.800 civilistů a přes šest tisíc jich bylo zraněno…

Došlo také k rozsáhlé vandalizaci srbských památek i majetků, k ničení klášterů i chrámů, řada z nich z XIII. - XIV. století, zlikvidováno bylo přes 140 pravoslavných chrámů a na dva miliony srbských knih, vyloupeno, vypáleno a pobořeno bylo téměř 40.000 srbských i romských domů. Souzen byl však pouze Karadžič, jenž dostal od českých médií přídomek: bosenský řezník.

Před časem na něho vzpomínal Prof. Rajko Doleček: „Dr. Radovana Karadžiće osobně znám, naposledy jsme se viděli v dubnu 2014, když jsem navštívil v Scheveningenu (Haag) ho i vězněného generála Mladiće. Dr. Karadžić měl radost, že jsem si zapamatoval, co mi řekl, když jsem ho 29. září 1996, jako prezidenta Republiky Srbské (BaH), navštívil s mojí paní Dobrou v Pale; byl jsem předseda Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců,“ vyprávěl tento úžasný člověk s živýma očima a nenapodobitelnou gestikulací..

„Bylo to v době základního, dalo by se říci trestuhodného počínání Západu i jeho médií v souvislosti s děním v někdejší Jugoslávií, kdy platila jeho úplná jednostrannost a systém dvojího měřítka, svalování viny ze všeho pouze na srbskou stranu a při tom nikdo nebyl zcela bez viny v tamní občansko-etnicko-náboženské válce, v nemalé míře podporované Západem (např. Německem)….“ Odmlčel se a dojatě pokračoval:

„Tehdy mi Radovan v Pale řekl: „Je neuvěřitelné, jak nás západní media vylíčila v absolutně jednostranných, tendenčních zprávách – z neznalosti a za peníze. A po pravdě řečeno, to zabíjení začala muslimsko-chorvatská tlupa, která 1. března 1992 (tedy ještě před odtržením Muslimů-Bosňanů a bosenských Chorvatů z Jugoslávie, které se uskutečnilo až 6. dubna 1992) přepadla u starého pravoslavného kostela v Sarajevu srbskou svatbu, zabila starého svata (ženichova otce...), těžce zranila kněze, střílela na svatební srbský prapor. V Sarajevu se začaly stavět barikády. Karadžić tehdy velmi pomohl uklidnit situaci..“

 Silná jsou Dolečkova slova o tom, jak se v Scheveningenu s Karadžićem loučili, kdy mu řekl: „Prosím tě, přečti si znova moji proklamaci Muslimům v Bosně v roce 1992, kdy jsem jim připomínal, že jsme přece bratři stejné krve, že se nesmíme nechat kvůli tomu, že jsme jiné víry, mezinárodním ZLEM vmanévrovat do války proti sobě…“ A Prof. Doleček, skvělý lékař a člověk, dodává: „Tu bratrskou proklamaci jsem si znova přečetl, vždyť jsem o ni i psal v jedné ze svých knih, kde jsem ji doslova citoval. Je skutečně krásná…“

Soudní proces s Miloševićem začal v únoru 2002

Byl obviněn z  genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, spolu s dalšími srbskými, muslimskými a chorvatskými generály. Dne 11. března 2006 byl nalezen ve své cele mrtev. Dle oficiální zprávy Haggu byl příčinou infarkt myokardu. Byl pohřben 18. března 2006 ve svém rodném městě Požarevac na pozemku rodinné usedlosti.

Dne 24. března 2016 vynesl soud rozsudek nad Bosenskosrbským předákem Radovanem Karadžičem. Ve více než dvouapůltisícistránkovém rozsudku zmínil také otázku viny samotného Slobodana Miloševiće. Tato zmínka je některými vykládána jako jeho zproštění viny, jiní takový výklad mírnili. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu takto nicméně alibisticky rozhodl, že zesnulý bývalý srbský prezident Slobodan Milošević nebyl zodpovědný za válečné zločiny, které se uskutečnily v letech 1992-1995 během války v Bosně.

Senát ICTY zjistil, že "prohlášení skupštiny (sněmovny) o svrchovanosti Republiky Bosny a Hrecegoviny dne 15. října 1991 při nepřítomnosti bosenskosrbských delegátů, eskalovalo situaci," ale že "Milošević nebyl pro zřízením Republiky Srbské jako reakci na vzniklou situaci". Rozsudek říká, že "Slobodan Milošević se pokoušel zaujmout opatrnější přístup". Porotci také zjistili, že "Slobodan Milošević vyjádřil své výhrady k tomu, že by mohl bosenskosrbský parlament vyloučit muslimy, kteří byli "Jugoslávci'... Pravdoláskař a lžinenávistníci, aneb jak přiživovat kult osobnosti?

Inu, znám dva skoro největší převlékače kabátů – prezidenta Havla a farizeje Stoltenberga, kdysi předseda Norské strany práce a člen mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ i Dělnické strany, co házel kameny do oken velvyslanectví USA v Oslo, je dnes šéf NATO. A z toho všeho máme bordel, z něhož vznikly i právě ukončené české komunální volby…

Foto: Reuters...

Z tříměsíční politické akce, kdy měly USA rozbombardovat Vietnam do doby kamenné, bylo deset roků vraždění a tři miliony americkými psychopaty zabitých civilistů: http://www.rukojmi.cz/clanky/6754-senator-mccain-byl-pry-ve-vietnamu-mucen-aniz-by-bylo-zmineno-ze-jako-americky-letec-se-podilel-na-shozeni-10-milionu-tun-bomb-72-milionu-litru-agent-orange-a-umuceni-tak-tri-milionu-civilistu