Vladimir Putin ve svém osudném projevu v noci 2. února 2022 pokládá rovněž NATO a USA za zlo spojené s ďáblem, protože vše, co říkají, je podle něho lži. Apeloval na ruský svět jako na symbol světla a Boha, aby byla zachráněna Ukrajina, která byla součástí ruského světa a nyní se dostala na scéně střetu světla a tmy pod plnou kontrolu Západu, což je v rozporu s její přirozeností. A jak ji zachraňuje, vidíme denně v přímém přenosu.
Je známo, že od začátku bojů na Ukrajině stojí Moskevská pravoslavná církev na straně Ruska a neskrývá to.
Současný nejvyšší představitel Ruské pravoslavné církve patriarcha moskevský a celé Rusi (Патриа́рх Моско́вский и всея́ Руси́) Kirill I. Vladimir Michajlovič Gunďajev je po celou dobu od nástupu V. V. Putina do funkce hlavy ruského státu jeho prvním poradcem a velkým přítelem. Proto je velmi neopatrné od vojáků pana Zelinského zvát zástupce církve na své vojenské pozice. To ale neznamená, že církev nikdo z obyvatel, zejména na Východní Ukrajině, nepotřebuje. Zejména v těchto těžkých dobách se k Bohu potřebují lidé v kostelech pomodlit, či požádat o církevní pohřeb, poslední pomazání, o sňatek, křest a další služby. Proto je její zákaz neodpustitelný stejně jako za dob stalinismu. Stalin zakázal církev z podobných důvodů, ale Boha stejně Rusům nevzal. Dokonce ani tak kovaným komunistům, jací byli v KGB. Prezident Putin je toho příkladem. Po svém nástupu k moci okamžitě vrátil jako věřící v Boha církvi Stalinem ukradené a poničené kostely a majetky, ponechal státu pouze kostel na Rudém náměstí. Neprotahoval žádné restituce na dlouho let jako naši politici, ale finanční vyrovnání s církví bylo ihned vyřízeno.
Je to zřejmě dáno tím, že do ruské společnosti byla církev silně zakořeněna, mnohem víc než u nás. Ruská pravoslavná církev byla v carském impériu součástí ruského státního aparátu. Nejvyšší správní orgán církve Svatý synod byl na úrovni ministerstva. Car rozhodoval o tom, jestli nějaký patriarcha bude nebo nebude jmenován. Pro patriarchu a jeho církev je v Rusku proto odjakživa obtížné odmítnout cokoli státního, i kdyby to bylo hříšné. A to i přesto, že sociální koncepce Ruské pravoslavné církve odsuzuje státní násilí, pokud je spojeno s hříchem: „Pokud úřady nutí pravoslavné věřící k hříšným, duši poškozujícím činům, musí Církev odmítnout poslušnost státu. Křesťan, který se řídí svým svědomím, nesmí uposlechnout příkazů autorit, které ho nutí k těžkému hříchu.“ Do ruské společnosti je prostě církev natolik zakořeněna, že i za Stalina nechávali rodiče tajně křtít své děti a to i komunisté. V dětství byli pokřtěni například Boris Jelcin i Vladimir Putin a vysoce postavený předseda komunistické vlády Georgij Malenkov po svém politickém pádu chodil do kostela a vedl dokonce církevní sbor. Po pádu komunismu se pravoslavná církev stala s požehnáním hlavy státu Putina mocným ekonomickým a politickým subjektem. A to by si měl každý její protivník uvědomit, než se s ní pustí do boje. Mnozí namítají, že prezident Putin jedná s církví tak dobře proto, že je to pro něj výhodné, neboť ví, že patriarcha má velký vliv na národ. Že dobře ví, že co řekne patriarcha, to věřící berou jako svaté.
Nikdo nevidí oběma pánům do hlav, v každém případě jednají společně a nerozlučně a v tom je jejich síla.
A co si o bojích na Ukrajině myslí?
Oba jsou přesvědčeni, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, což znamená, že "zvláštní operace“ neprobíhá mezi zeměmi, ale uvnitř jednoho národa.
Patriarcha Kirill obviňuje z toho, co se děje na Ukrajině, země NATO, které podvedly Rusko a hodlaly na něj zaútočit rukou Ukrajinců. Podle něho „Sousedé, vyděšení Putinovou mocí, začali dělat vše pro to, aby tento společný národ rozdělili, aby části tohoto národa sdělili, že vůbec není jeden národ. Obvinil dále Západ z nadměrných sankcí vůči Rusku a z rusofobie: "Jak podlé je zneužívat bratrský ukrajinský národ ke svým geopolitickým cílům! Jak strašné je postavit ukrajinský lid proti jeho bratrům! Jak strašné je vyzbrojit ho, aby bojovali proti svým bratrům stejné krve a stejné víry!“ Patriarcha Kirill na základě výše řečeného je přesvědčen, že "Státy jsou instituce, které mají legitimní právo použít sílu, aby donutily jiné země, pokud je považují za hrozbu, zajistit, aby tato hrozba neexistovala." A protože církev se bojů vojensky neúčastní, nařídil duchovní pomoc prezidentu Putinovi v boji za národ Svatou Rus, aby každá liturgie obsahovala modlitbu se slovy adresovanými ke Kristu: "Musíš zakázat slova cizích jazyků, které se snaží bojovat a napadat Svatou Rus a převracet její plány.“
Z výše popsaného je jasné, že i když je pravoslavný patriarcha na straně prezidenta Putina, církev se bojů neúčastní. Ani zbraně na Ukrajina neposílá. Musí se ale počítat s tím, že ne všichni Ukrajinci, bez ohledu na víru, stojí na straně Zelenského. A proto žádné vojsko nemá žádnému civilistovi svá vojenská tajemství prozrazovat. I kněží jsou jen lidé a ne každý je na straně Zelenského stejně tak, jako je tomu u nevěřících občanů. Občanská válka je po této stránce vždy ta nejhorší. Tam přestává věřit každý každému.
Zákaz církve, která ve válce jako jediná poskytuje nešťastným občanům útěchu bez ohledu na to, na čí straně ten který kněz stojí, je velkým zlem pro civilisty i vojáky. Kde jinde mají čerpat útěchu než od Boha. A každý kněz onu duchovní útěchu poskytuje. Ostatně i v článku uvedeném níže sloužil bohoslužbu u jemu vnitřně nepřátelským vojákům. Jiná věc je jeho civilní postoj a proto bych ho nikdy na frontovou linii nezvala. Tam patří vojenský kaplan, který je jako voják pod přísahou. Běžný kněz je pouze civil, který se zodpovídá pouze Bohu. A podle něj koná dobro, když se snaží zachránit ruské obyvatele Donbasu před ukrajinskými vojsky. To je celá tragédie takto zkoušené země.
Zprávy o bojích na Ukrajině jsou u nás naprosto jednostranné a já zastávám názor, že je to chyba. Člověk by měl znát postoje obou stran konfliktu. Proto zveřejňuji níže článek zaslaný do redakce z Austrálie a každý ať si učiní obraz o situaci podle svých představ. Já osobně od počátku se stavím za co nejrychlejší mírová jednání. Protahování války dodáváním zbraní Ukrajině je obrovsky bezohledné vůči chudákům vojákům na obou stranách fronty. Jsou to mladí muži a nezaslouží si takový konec života. To by měl každý z válečných štváčů mít na mysli prvořadě a představit si svého syna v jejich situaci. O dopadu na obyvatele nemluvě. Ale zde je již slíbený článek.
Pekelný kněz války. Modlil se s ukrajinskými vojáky, jejich pozice pak posílal Rusům
Václav Černý
Jedním z méně očekávatelných nástrojů války na Ukrajině se stala také církev. I mezi duchovními se totiž vyskytují špioni. Jedním z nich je i opat Andrij Pavlenko, který se sice modlil s ukrajinskými vojáky, ale vzápětí jejich pozice nahlašoval ruským důstojníkům. Opat pravoslavné církve Andrij Pavlenko, který od začátku války působil na východě Ukrajiny, se zdál být nezištným duchovním, jenž pečuje o své následovníky. Podle webu The New York Times dokonce navštívil nemocnici, aby se modlil se zraněnými ukrajinskými vojáky. Ve skutečnosti však Pavlenko aktivně pracoval pro Rusko. „Na severu je jich asi 500, mají minometnou četu, pět obrněných transportérů a tři tanky,“ napsal Pavlenko jednomu z ruských důstojníků v březnu, když ruská armáda ostřelovala Severodoněck a oblasti kolem něj. Kromě toho, že odhaloval ukrajinské pozice, čímž umožňoval zabíjení obránců, zaměřil se i na konkurenční pravoslavnou církev. „Je třeba ho zabít,“ napsal o znepřáteleném knězi. Informace o jeho působení vyplývají z důkazů předložených při procesu u ukrajinského soudu. Podle nich Pavlenko posílal ruské armádě seznamy lidí, které je třeba po obsazení města shromáždit. V prosinci byl kněz odsouzen jako špion a následně vyměněn s Ruskem v rámci předávání vězňů.
Církev jako nástroj ruské agrese
Pavlenkův případ ale nebyl zdaleka ojedinělý. Během prosince ukrajinské úřady zatkly nebo veřejně označily za podezřelé více než 30 duchovních a jeptišek ukrajinské odnože ruské pravoslavné církve. Pro ukrajinské bezpečnostní služby představuje církev napojená na Rusko, jedna ze dvou hlavních pravoslavných církví v zemi, zásadní hrozbu. Jde totiž o instituci, které se všeobecně důvěřuje a která je nejen inkubátorem proruských nálad, ale je také infiltrována kněžími, mnichy a jeptiškami, kteří pomáhali Rusku ve válce. „Ruská pravoslavná církev je ve skutečnosti nástrojem ruské agrese,“ řekl mluvčí Ukrajinské pravoslavné církve arcibiskup Jevstratij.
Ukrajina se proto snaží činnost církví spřažených s Ruskem omezit. Na konci roku Nejvyšší soud Ukrajiny potvrdil zákon z roku 2018, který vyžaduje pravdivé pojmenování náboženských organizací, pokud jsou spojeny se zemí, která je ve válce s Ukrajinou. Názvy jako Ukrajinská pravoslavná církev moskevského patriarchátu by se tak měly změnit.
Důvod k ukrajinským obavám vidí také vojenští analytici. Církev moskevského patriarchátu „materiálně podpořila ruskou anexi Krymu a invazi na východní Ukrajinu“, napsal Institut pro studium války ve své výzkumné zprávě o roli církve spřízněné s Ruskem ve válce.
© Kulturní komise ČR, 2023
