Teprve v té době bylo možno psát o tom, jak krásně svítí slunce i bez toho, aby bylo nutno dodat, že svítí jen zásluhou naší strany a vlády. A ten krásný čas vedl k tomu, že začala vznikat celá řada amatérských či poloamatérských souborů, které se začaly zabývat trampskou písničkou, rock´n´rollem, pantomimou,černým divadlem, herectvím, prostě vším, čemu se v té době říkalo „malé formy“ a čemu začalo vládnout divadlo „Sedmi malých forem“, ve zkratce Semafor v čele s ředitelem Jiřím Suchým.
Byly to právě tyto bohatýrské dny, ve kterých se vytvářelo nové vidění společnosti, kdy lidé začali objevovat, že „na okně seděla kočka“ nebo „že Armstrong není Rus“. Toto hnutí pravděpodobně znamenalo pro duchovní osvobození naší společnosti víc, než dnes tak opěvované časopisy Host, Literární noviny a mnohé jiné. A proto je nutné hodnotit jako zvlášť záslužný počin skupinky nadšenců v čele s ministrem kultury Pavlem Dostálem, kteří se nyní pokusili ten tvůrčí kvas šedesátých let zpřístupnit jak formou autentických nahrávek z té doby, tak formou jakéhosi revivalu, který zachycoval písně, kterým autentická nahrávka chybí.
Kniha "Pódia z krabičky" spolu s pěti doprovodnými CD zachycuje atmosféru této doby. V knize je zmapováno velké množství souborů, které hrály po naší zemi v šedesátých létech a na CD jsou uvedeny jejich písničky. U příležitosti křtu této publikace se sešli skoro všichni dosud žijící aktéři této doby, zpívali, hráli a vzpomínali. Všechno byla vrcholná improvizace, jakýsi text-appeal a snad právě proto to bylo neskutečně krásné odpoledne, které jakoby všechny přítomné vrátilo do těchto let.
Je proto na místě poděkovat vedle tvůrců projektu i ministru kultury Pavlu Dostálovi, bez jehož pomoci by se neuskutečnilo nejen toto setkání, ale nevyšla by ani výše uvedená publikace.
"Byl to jeho nápad. Vzpomínám, jak mne jednoho dne pozval na schůzku na ministerstvo a jak mne seřval, že jdu o pět minut pozdě. Kolem stolu sedělo 15 lidí a rokovali, jak to udělat, aby vznikla paměť šedesátých let. Naše vydavatelství Altamíma bylo požádáno, aby to vyprodukovalo. Šlo o to, jak to uch opit, neboť cílem publikace nebylo popsat soubory, ale zachytit atmosféru šedesátých let. Nakonec se rozhodlo, že spojovací text sepíše Vladimír Just a my se pustili do zmapování českého amatérského divadla té doby. Zjistili jsme, že tehdy u nás nebylo dědinky, kde by neexistovalo alespoň jedno. Divadlo k nám prostě patří a Evropa nám to může jen závidět. Doprovodná CD dělal Václav Bárta starší. Některé písně nebyly vůbec zachovány v původní interpretaci a Václav proto oslovil i mladé interprety a vznikl mix autentických nahrávek s novými. Byla to opravdu strašná práce a jsem moc rád, že se nakonec vše dotáhlo do konce," uvedl ředitel Altamimy.
"Pódia z krabičky“ křtil nestor malých divadel té doby, ředitel Semaforu Jiří Suchý, duchovní otec publikace Pavel Dostál a za novou generaci interpretů písniček té doby Lucie Bílá.
"Křest má zbavit prvního hříchu a ten nová kniha nemá. Proto bych místo křtu knih zavedl vítání knih do života. Nemohu nepřipomenout, že nebýt ministra kultury, stála by moc peněz s těmi pěti CD. Takto ji zájemci mohou získat za dvěstě padesát korun," říká Jiří Suchý.
Snímek zachycuje, jak Pavel Dostál říká na adresu Jiřího Suchého: "Je to velký klasik malých divadel a jsem rád, že přišel osobně pokřtít tuto knihu." A pak již spolu s dalšími dvěmi kmotry knihu do života uvedl knihu do života.
Ministr kultury Pavel Dostál dostal kytici od Lucie Bílé, která mu jménem všech poděkovala za výborný nápad zmapovat divadla šedesátých let v publikaci "Pódia z krabičky"
Po "uvedení knihy do života" panem Suchým Pavel Dostál daroval knihu svému příteli, Václavu Havlovi, se slovy "Václave, dovol ať ti ji dám, neboť jsi se o rozvoj divadla v tehdejších letech velice zasloužil"
"Nebyla to moje osobní zásluha, ale výraz potřeby té doby. Lidé se potřebovali setkávat. Byla to doba plná nadějí, očekávání a touhy. Proto jsou zde dnes samí skvělí lidé. Moje první práce prošly malými divadly. Pracoval jsem na Zábradlí jako kulisák u Vyskočila a rád na to vzpomínám," říká Václav Havel a děkuje tvůrcům, že tato kniha byla vydána.
Pak si na přání Pavla Dostála zazpíval spolu s ním Jiří Suchým za doprovodu Richarda Pobudy jeho oblíbenou písničku "Pramínek vlasů".
Překvapením pro Pavla Dostála byl křest nového CD „Pavel Dostál s přáteli zpívá písničky malých divadel šedesátých let“
Václav Bárta starší připomněl, že nebýt Pavla Dostála, nevyšla by ani kniha ani pět CD a že si Pavel zaslouží mít zase na oplátku CD z jeho písní. Málokdo totiž u nás ví, že Pavel Dostál skládal písně a byl velmi činný právě jako diva delník a toto CD by ho mělo občanům představit právě z tohoto pohledu.
Pavel Dostál byl evidentně dojat a zakázal dokonce tak krásné CD polévat a pravil, že podle Suchého musí říci: „Vítám tě Dostále do života, i když je to trošku černý humor, ale budiž“
Pak zazpíval Václav Neckář jednu z písní Pavla Dostála uvedenou na CD„Chtěl bych ti, chtěl bych ti napsat, jenže to nejde a přitom skoro potím krev...“ A pak již pan ministr se svým přítelem Václavem Havlem poslouchali další a další písničky svých přátel z Divadla pod okapem a divadélka Waterloo z Ostravy, Ypsilonky z Liberce, Kladivadla z Broumova a Kladna, Quo vadis z Kladna, které Ladislav Smoljak jako tehdejší redaktor Mladé fronty z marxistického pohledu tvrdě kritizoval, Miniaturní kabaret Praha, Klemo, Traxlery a mnoho dalších.
Samozřejmě nemohl chybět ani filozof a showman PhDr. Jan Vodňanský, který panu ministrovi zazpíval za doprovodu Víta Fialy „Zahradu růží a snů“.Redaktorka tehdejší Mladé fronty Marta Bystrovová, která napsala první recenzi na Vodńanského hru "S úsměvem idiota“, pokřtila spolu s ním, Jaromírem Slonkem a Janem Kolářem jedno z CD přiložené ke knize se slovy, že "Pozdravuje své vnitřní idioty".
Petr Novotný, Pavel Dostál a Jan Kanyza pokřtili další CD "Zkumavku", na němž Labutí píseň a většinu dalších písní otextoval Pavel Dostál. Jan Kanyza podotkl, že Novotný mu zadělal na kádrový profil tím, že mu dal na desce roli studenta, svazáka, zlosyna, vraha a nechalo to na němě trvalé stopy. „Přál bych si, abys byla labutí, to bych měl jednou možná sto chutí vytrhnout Ti brk - a ty občas pohladit mne perutí.." zanotovali pánové
"Kdysi jsi mi napsal, ať nedělám baviče, neboť jediné, co umím, je napsat své vlastní příhody, kterým se pak lidi smějou. A měl jsi pravdu, jenže nedomyslel, že právě to se lidem líbí," smál se Petr Novotný Pavlu Dostálovi.
"Manžel byl velký patriot a žili jsme pro Vás. Pro lidi zde jsem byla ale bohužel exil a nechápali, že by mohl někdo něco dát a nic za to nechtít. Lidé odpustí všechno, jenom úspěch ne. Přesto mne dojímá, jak jsou lidé v ČR kulturní. Nechápu ale, jak tito kulturní lidé dovolí, aby televize šla tak dolů," uvedla Heda Mládková, která se přišla také na celou oslavu podívat a zavzpomínat
A pak již nastala volná zábava při dobrém vínu, které údajně věnoval Petr Novotný
Pani Lucie Bílá dělila svou přízeň mezi pana ministra a svého budoucího chotě, Václava Bártu mladšího
Rodina, do níž se má brzy přivdat, je velmi muzikální alespoň soudě podle toho, že její budoucí tchán, Václav Bárta starší, vše uváděl a režíroval, švagr Borek Bárta (foto vlevo) hrál a hrál a hrál na klarinet, švagrová Bára Bártová zpívala písničky a celé to připomínalo rodinu Carterových manželky Johnyho Cashe, kde zpíval snad i jejich pes a kde jsou všichni šťastni. Věříme, že toto spojení přinese mnoho krásných písniček v tomto století let desátých a že za padesát let se sejdou pamětníci nad jejich albem ve stejně příjemné nála dě.
P.S. Když jsem psal tento článek, netušil jsem, že píši o posledním setkání s ministrem Pavlem Dostále. I když jsme všichni věděli, že je vážně nemocen, doufali jsme, že se s ním ještě po prázdninách setkáme. Jen on sám asi věděl, že se tímto slunečným a krásným odpolednem v Nostickém paláci v Praze s námi se všemi loučí a udělal to opravdu s grácií jemu vlastní. Svou šálu odhhodil v dál s gestem Cyrana a teď na nás z měsíce hledí spolu s ním a spíná ruce nad fraškou, s jakou byl vybírán jeho nástupce. A jakj ho tak mám v paměti, komentoval by to se sarkasmem jemu vlastním: "Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil!"
