Člověk je buď zakotvený, něco si o světě důvodně myslí a je o svém názoru opravdu z hloubi duše přesvědčený, pak s ním nemohou média ani okolí či okolnosti cloumat, nebo žije na povrchu, bez názorů, bojí se samostatně myslet, a pak sebou nechává smýkat vším, co je právě módní. Obávám se, že těch, kteří bezduše přebírají módní názory byť sebenesmyslnější, je většina. Přesto věřím, že u nás bude pořád více a více těch, kteří, po duchovní devastaci z dob totalitárního socialismu začnou konečně uvažovat o smyslu reality svých životů a nad tím, že není naprosto samozřejmé, že je mohou vůbec prožívat. Že je to dar od Boha. Petr Hájek rozhodně do druhé skupiny nepatří.
Socialismus, bohužel, neskončil. Právě naopak.
Ale všeho do času. Doufám spolu s panem Hájkem, že lidé postupně opět pochopí, jak s nimi jejich mystifikátoři manipulují. I když škody, které pokrokáři na lidských duších páchají, jsou bohužel často nenapravitelné. A přitom vůbec není nutné být díky víře v Boha v rozporu se současnou špičkovou vědou, právě naopak. Čím víc pronikají vědci do hloubky vědeckých objevů, tím víc si uvědomují, jak jsou proti té obrovské inteligenci, která stvořila nejen náš svět, ale celý vesmír, malí.
Petr Hájek prošel podobnou zkušeností: "Když jsem se kdysi seznámil s kvantovou teorií atomů, vyjekl jsem úžasem. Uvědomil jsem si, že i ta nejmaterialističtější věda nakonec nutně narazí na své limity a je-li poctivá, přímo či nepřímo se přizná ke Stvořiteli. Tehdy jsem také pochopil, proč stále více špičkových vědců je věřících. Čím hlouběji pronikají skuteční vědci k podstatě, tím skromnější a pokornější jsou. Říkám vědci, ne mediální propagandisté typu pana Grygara, kteří svou víru vymění za pokušení popularity. Opravdoví vědci se nakonec skloní před genialitou a inteligencí Stvořitele vesmíru a života v něm. Tím nemyslím jen hluboce věřícího Alberta Einsteina, i když právě on je hezký příklad. Jeho bonmot o představě, že by vesmír vznikl sám ze sebe, bez Stvořitele, je stejný nesmysl, jako předpokládat, že výbuch v londýnské tiskárně by se náhodně sesypal do Encyklopedie Brittaniky, mluví za vše. Avšak nejen tento geniální fyzik, ale i mnozí další velcí vědci před ním i po něm přiznali, že teoretická fyzika a astronomie dávají pouhá zrnka odpovědí na zákonitosti přírody a vesmíru!"
Já sama, která jsem byla vychována prababičkou (*1867), která prožila polovinu života v katolickém císařství, tedy nejen v minulém, ale dokonce v předminulém století, jsem po celé dětství pokládala existenci Boha za naprosto danou věc o níž se nepochybuje. Jestli jsem byla na čas trochu na pochybách ve víře v něj, bylo to po příchodu do Prahy na Matemamaticko-fyzikální fakultu při rozhovorech s některými spolužáky věřícími, že všechno vysvětlí věda, jen musíme odhalit ještě několik zákonů, jejichž neznalost si lidé v minulých stoletích vysvětlovali Bohem. 
Už po několika ročnících jsem se ale naopak ujistila, že pravdu měla moje prababička. Vzpomínám, jak jsme se spolužáky trávili hodiny debat při pokusech v laboratořích na toto téma a jak jsme postupně všichni dospívali k názoru, že racionalistická věda je již z definice vždycky jen parciální. Že věda pouze poodhaluje některé zákony daleko a opravdu velice daleko bohatšího a složitějšího světa.
Text k fotu: Knihovna vicekancléře Petra Hájka je plná spisů Tomáše Akvinského a podobných učenců.
Ostatně, jak skvěle napsal filosof na trůně - papež Benedikt XVI., již samo slovo zákon říká, že ho musel někdo vydat. Že má původce. Tím se samozřejmě pyšní pohanští materialisté nezabývají. Ti hloubavější sice uznají, že příroda a vše kolem nás se řídí přírodními zákony, ale vůbec jim nevadí, že pokud popřou Boha, nemají tyto zákony legislativce. Neuvědomují si, že není možné, aby existoval zákon bez původce. Již svatý Tomáš Akvinský ve 13. století věděl, že buď to není zákon, nebo to zákon je a tudíž musí mít původce. A pokud zákon nestvořil člověk, pak je původcem Bůh. To je tak evidentní, že to jde zahalit jen naprostou nevědomostí. Pan vicekancléř Hájek tehdy vše skvěle shrnul: "Vědomosti, ať jdou jakkoli klikatými cestičkami, nakonec nutně vedou k pochopení transcendentní povahy a podstaty světa. Veškeré zjištění, že vše ostatní, včetně lidského konání, je od tohoto odvozeno."
Už slyším jak nyní lomí nade mnou i panem vicekancléřem rukama zastánci teorie Velkého třesku
Teorií, kterou operují moderní pohané jako o důkazu, že ke vzniku vesmíru ani země nebylo zapotřebí žádného Boha, ale vše vzniklo samo od sebe třeskem jakési záhadné hmoty. Odkud se vzala ona hmota a jaká síla ji uvedla k výbuchu ale nikdo neví. Francouzští osvícenci by na to odpověděli, že svět nebyl stvořen, že prostě existuje od nekonečna do nekonečna. Cítíme, že tato odpověď moderním lidem nestačí. Nehledě k tomu, že již ze školy zná každé dítě první zákon termodynamický, který praví, že neexistuje perpetuum mobile. Takže i kdybychom přistoupili na předpoklad, že tu existovala nikým nevyrobená záhadná hmota, z níž vznikl na Zemi po jejím výbuchu život a všechna ta nádhera kolem nás, musel tu být nějaký hybatel, který ji k tomuto výbuchu přivedl. Ostatně již Aristoteles hlásal, že z pohybu lze usuzovat, že musí existovat prvotní impuls a jeho myšlenky teologicky interpretoval ve 3100 článcích v Teologické sumě geniální teolog a učenec 13. století sv. Tomáš Akvinský, který nazval ve svém díle toho, kdo dal první impuls k pohybu či jakékoliv změně, Bohem.
Teorie Velkého třesku dává navíc při komparaci s Biblí obrovský prostor pro teorii stvoření tak, jak je popsána právě v Bibli. Tato všeobecně přijímaná teorie dospěla totiž k závěru, že má počátek i konec, čímž jsou materialisté postaveni před neřešitelný problém: Co bylo před počátkem? Odkud se vesmír vzal? Odkud se vzala ona záhadná hmota a jaká síla ji uvedla k výbuchu? Jak říká již Tomáš Akvinský, musel existovat prvotní hybatel vesmíru, kterého Bible nazývá Bohem.
Petr Hájek s teorií Velkého třesku pracoval dokonce tak kreativně, že se mu v jednu chvíli vynořila v mysli následující představa: "Velký třesk nepopisuje stvoření světa, ale vyhnání z Ráje. Teprve okamžikem vyhnání Adama a Evy začíná hmotný svět tak, jak ho známe a studujeme. 
Před tím se hmotně neprojevoval. Sice plně existoval, ale na jiné úrovni. Velmi nepřesně přirovnáno – jako „počítačový program“, řečeno současným jazykem. Ochutnáním zakázaného jablka vnesli Adam s Evou do programu ničivý virus hříchu. Celý projekt proto Bůh „překopíroval“ do nižší hmotné úrovně, do „zálohového disku“, aby jej v této karanténě opravil, aniž by ohrozil podstatu svého plánu. Teprve tento proces kopírování je Velký třesk a historie vesmíru – tak jak ji známe. Dějiny spásy jsou dějinami této „opravy“. Na konci se mnozí – nikoli všichni – do původního světa vrátí. Branou je Kristus a vzkříšení. Výběrem zdravého od „zavirovaného“ je Poslední soud. Průběh „zpětného překopírování“ uzdravené části světa popisuje Zjevení svatého Jana známé jako Apokalypsa. Berte příměr s počítačem, prosím, s velkou rezervou."
I když určitě představa pana Hájka se bude možná zdát nejdříve každému divoká, když se člověk nad ní zamyslí, zdá se být pravdivá. V každém případě ale je vidět, kolik věcí je stále nezbádáno.
Ale dost filosofování. Končím pohledem na předvánoční Prahu z okna tehdejší pracovny pana Petra Hájka na Pražském hradě a byla bych moc ráda, kdyby alespoň někoho přivedl k zamyšlení nad smyslem našeho bytí na této zemi. Přeji všem čtenářům krásné svátky vánoční plné Božího požehnání.
