Fragmenty - Advent je oslavou víry v příchod spasitele a tím symbolem naděje do budoucna

Advent je oslavou víry v příchod spasitele a tím symbolem naděje do budoucna

úterý, lis 30 2021
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Tisk Email

Adventní věnec je holdem Ježíši Kristu. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa". snímek Ivana Haslingerová Fragmenty

Tuto neděli začalo krásné snové předvánoční období – ADVENT. Jeho označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená PŘÍCHOD. Advent ale není pouze doba zklidnění za dlouhých prosincových nocí spojená s přípravou na příchod Vánoc, ale něčeho mnohem hlubšího. Je to především očekávání příchodu doby, kdy oslavíme na konci Adventu po Štědrém večeru slavnostní půlnoční mší svatou "Zjevení páně – Epifanie" narození Ježíše Krista. Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se v průběhu Adventu vžívají lidé do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň jeho příchod do svého vlastního života. Advent je proto nejen krásné a klidné předvánoční období. Advent je oslavou víry a především symbolem naděje.

Symbolem adventu je adventní věnec, jehož kruh představuje Boží věčnost, jednotu vzkříšení, věčný život, ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnosti. Každou adventní neděli na něm zapalují křesťané jednu svíci. Tradiční barva adventního věnce je červená a zelená. Červené stuhy, svíčky, případně červené ozdoby na zeleném, nejlépe jedlovém chvojí. Zelená barva je symbolem naděje, červená barva upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa. Obě barvy pak symbolizují život. Adventní věnec lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha. Stálezelené rostliny v něm jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti.

Ať Vám náš adventní věnec přinese Boží požehnání, štěstí, klid a pohodu v očekávání láskyplných a požehnaných svátků vánočních.

Naši předkové věřili, že Advent je čas bludiček, skřítků a bílých paní, jejichž návštěva zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věřili, že vonící větve jedlí sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet Boží požehnání, odrážet zlé duchy. Věnce, které byly zavěšovány v oknech obydlí a dvorců, měly ukázat cestu dobrým bytostem. Proto je také obvazovali zlatými stuhami, znamením slunce.

Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem Ježíši Kristu. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa".

První začátky slavení adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi. Čtyři neděle, které do Vánoc proběhnou se v současnosti označují jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá.

Tento zvyk není ale starý. Poprvé vytvořil věnec před přibližně stopadesáti lety Johann Heinrich Wichern pedagog a duchovní v Hamburku. První adventní věnec měl podobu dřevěného kola od vozu a byl zavěšen v Záchranném ústavu pro opuštěné děti (v roce 1839). Po obvodu kruhu bylo 23 svící, 4 velké - bílé a 19 malých - červených, na každý den do Štědrého dne. V roce 1851 byla poprvé vyzdobena celá jídelna a věnec v tomto útulku i jedlovými větvičkami. Nápad se tak zalíbil, že již v 19. století můžeme mluvit o novém předvánočním zvyku. K prvním, kdo takto věnec použili, patří duchovní v kostele v Cáchách - jejich věnec však měl již jen čtyři svíce – na každou adventní neděli jednu.

Ať již věří každý z Vás čemukoliv, přejeme Vám všem, ať Vám náš adventní věnec přinese Boží požehnání, štěstí, klid a pohodu v očekávání krásných a požehnaných svátků vánočních.