|
|
|---|
|
|
Přímá volba prezidenta je vedlejší problém Jiří Bečvář Je léto a strany nemají co na práci. Jako vhodné téma okurkové sezóny se přímo nabízí hrátky kolem přímé volby hlavy státu a občanům je podsouváno, že touto formou na tom bude demokracie o něco lépe a polepší si i politická kultura. Leč chyba lávky! Přímá volba sama o sobě nezajistí nic. Může se stát, že zblblý národ si volbu poplete s žebříčkem popularity a do svého čela si zvolí lidového baviče s nadšením, jakým volil Super Star či nejoblíbenější herečku. Pokud chceme zajistit důstojnou volbu a minimalizovat tlaky na poslance, pak nechť je nepřímá a přísně tajná. Nicméně politickou kulturu vytvářejí politici ruku v ruce s novináři (obě skupiny se vezou na vlně populismu) a volba kulturu neovlivní. Uplynuly dva roky od politicky horkého povolebního léta, plného bizardních výstupů a prohlášení, hrozeb nových únorů 48 či paktování s komunisty ve snaze vytvořit vládu či zabránit jiné. Vše má svůj počátek ve špatném volebním systému, který mnohem více ubírá důstojnosti a politické kultuře než okrajová záležitost způsobu volby hlavy státu. Kdepak jsou ta prohlášení o nutnosti změny systému, aby nedocházelo k plichtě? Pokud skutečně máme uvěřit bohulibé snaze o zlepšení prostředí české politiky, pak musí odpovědní zákonodárci přijít s jasným návrhem volebního zákona, který bude zakotven na výsledku voleb a přání občanů nikoliv na kompromisním šmodrchanci, produkujícím slabé vlády pravolevostředově nemastné neslané. V Česku mluvit o většinovém systému je prakticky neslušné a toto téma žádná ze stran neotevře z pragmatických důvodů, z nichž tím hlavním je nelibost malých stran, které vědí, že se do vlády nedostanou, bude-li většinový systém uzákoněn. Je to vcelku logická touha po přežití. Navíc je lákavé, že političtí trpaslíci mají rozhodující slovo a málem více funkcí než členů. Dalším důvodem je obava tzv.velkých stran, které nechtějí tuto otázku vířit, aby si nerozhněvaly svého budoucího koaličního partnera, protože ať vyhraje růžový Petr nebo modrý Pavel bude potřebovat černého Čunka či zeleného Bursíka nebo asi oba. Většinový volební systém je opředen hromadou mýtů a nepravd. Není pravda, že jednobarevná vláda znamená méně demokracie či více diktátu. To, že nemusí žádat o důvěru a sestavuje se automaticky jí umožní technické vládnutí, provoz a agendy ministerstev. Ovšem zákony vždy schvaluje sněmovna a tam je dostatečná pojistka, že vláda nezmění nic bez souhlasu většiny v parlamentu, ve kterém jsou zastoupeny všechny strany, které přelezou procento zájmu větší než malé. Dalším oblíbeným argumentem teoretiků je povznášení umění kompromisu na piedestal rozumu a slušnosti. Jakoby se nám tím podsouvá, že nejlepší model je ten, kdy se musí všichni dohodnout a výsledný kompromis je tím nejlepším výsledkem. V praxi pak pykáme za to, že se zákony zastaví na půli cesty do sněmovny a ze Strakovky je vyplozen bezpohlavní paskvil. To, že výsledkem kompromisu je prasopes, nesvědčí o vítězství korektního a nejlepšího výsledku. Výhodou, hovořící ve prospěch systému s většinovými prvky je vyšší důraz na zodpovědnost. Jednobarevná vláda se musí kontrolovat a nemá se na koho vymluvit. Pokud se k tomuto modelu nedobereme, budeme navěky poslouchat, že jedna partaj by to dělala lépe, ale brání jí v tom koaliční partner a ten zase tvrdí, že by to chtěl jinak a ještě lépe, ale nemůže, protože mu brání koaliční partner…a tak dále, stále jedno volební období za druhým… A tak na závěr nezbývá než povzdech: kdybychom se tak intenzívně věnovali požadavku na většinový volební systém namísto přímé volby prezidenta, udělali bychom pro sebe a Česko mnohem víc. Takto nám byl podstrčen zástupný a nic neřešící problém, který bude hlavním tématem diskuzí, nakonec (možná, ale spíše ne) se stane přímá volba realitou, zvolíme si Švejnara nebo Pačese a nezmění se naprosto nic. Volby dopadnou patem, sněmovna bude zablokovaná a všichni budou hovořit, že napříště se s tím už musí něco udělat…. Pěkné léto! |
