KOLIK (ZA CO) STOJÍ ČUNEK

Zdeněk Jemelík

Alexandr Mitrofanov se vyjádřil v pořadu Události, komentáře dne 16.7.2008, že kauza Jiřího Čunka je špatně napsaný kus se špatnými herci, kteří hrají mizerně a měla by proto co nejdříve skončit. Pokud přijmeme jeho pohled, nabízí se otázka, kolik obecenstvo zaplatilo a ještě zaplatí na vstupném na tuto špatnou zábavu, která  navzdory jeho přání bude kazit ovzduší nejméně do příštích parlamentních voleb. Nejsnáze odpoví sám sobě Karel Schwarzenberg, který ví, kolik mu agentura Kroll fakturovala za vypracování auditu. Mirek Topolánek, by nakonec také mohl nechat ekonomům aspoň přibližně spočítat, kolik zaplatili daňoví poplatníci za čas, který ministři jeho vlády a on sám věnovali jednáním, vyvolaným Čunkovou aférou, tedy záležitosti, s jejímž placením voliči určitě nepočítali, když dávali hlas vládním stranám. Jenže finanční ztráty jsou to nejméně podstatné, z čeho by ho měla bolet hlava. Daleko důležitější je pokles důvěry k vládě, k němu osobně a některým ministrům zvlášť. A měl by ho naplňovat obavami pokles voličských preferencí ODS a zvyšující se šance ČSSD na volební vítězství. Ponechání  Jiřího Čunka ve vládě v době, kdy čelil obvinění, a jeho záchrana před reálnou hrozbou obžaloby, měly být cenou za udržení jednoty vládní koalice a prosazení jejího volebního programu. Problémy Jiřího Čunka budou dodávat opozici střelivo k ostřelování vládní koalice až do voleb.  Premiér při hledání správného postoje k aféře svého vicepremiéra nedbal taoistické moudrosti, podle které nemá smysl o cokoli usilovat: "Vše, co jsme si usilovně vydupali ze země, se nakonec obrátí proti nám."

Ivan Langer přijal sportovce rezortu Ministerstva vnitra

Jana Malíková

Dne 16. července 2008 ministr vnitra Ivan Langer přijal sportovce rezortu Ministerstva vnitra, kteří po splnění nominačních kritérií budou reprezentovat Českou republiku na Hrách XXIX. olympiády 2008 v Pekingu. „Už sama nominace na olympijské hry je pro každého sportovce významným momentem v jeho kariéře. Věřím, že zbývající dny, které nás dělí od začátku her, proběhnou v klidné atmosféře, aby se každý sportovec mohl plně soustředit na svůj výkon,“ řekl ministr vnitra Ivan Langer a popřál všem zúčastněným hodně úspěchů a štěstí v olympijských soutěžích.

Z rezortu Ministerstva vnitra splnilo olympijské limity 42 sportovců a budou startovat v 15 sportovních odvětvích.

Úniky informací v kauze Jiřího Čunka

kpt. Bc. Martina Lídlová

Na základě vystoupení pana vícepremiéra Čunka, kdy tento sdělil médiím informaci, že Inspekce ministra vnitra (dále jen „IMV“) šetří několik policistů, kteří měli vynášet do médií informace, zveřejňujeme postup pracovníků Inspekce ministra vnitra v této kauze. 15.8.2007 na IMV došlo podání krajského státního zástupce v Brně na policisty  zařazené u Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Policie ČR, expozitura  Ostrava. Po vyhodnocení důkazních materiálů bylo část podání postoupeno k dalšímu opatření na Policejní prezidium ČR, neboť v těchto částech podání nebyl důvod k zahájení úkonů trestního řízení, ale mohlo jít o porušení služebních povinností zakládající kázeňskou pravomoc. Dále bylo postupováno chronologicky viz. níže datumově. .... Pracovníci Inspekce ministra vnitra v celém případu vícepremiéra Jiřího Čunka odvedli precizní práci, bylo nutné pečlivé vyhodnocení věci, zadokumentování a celý postup v případu dozorovalo státní zastupitelství.

Řešení od Software602 urychlí identifikaci obětí katastrof

Petr Hampl

Nahrazení papírových formulářů elektronickými dokumenty v přenosných počítačích usnadní práci kriminalistům i soudnům lékařům. Firma Software602 vyvinula pro Kriminalistický ústav Praha elektronické formuláře pro ohledání těl obětí hromadného neštěstí nebo jejich částí podle požadavků Interpolu. V případě havárie, teroristického útoku či jiné katastrofy s mnoha oběťmi by tento systém usnadnil práci kriminalistů a patologů a podpořil sdílení informací mezi policejními složkami v různých zemích. Příprava tohoto elektronického řešení je součástí komplexnějšího projektu, jehož se kromě Kriminalistického ústavu účastní i odborníci z Ústřední vojenské nemocnice a Ústavu soudního lékařství při 1. lékařské fakultě. Cílem tohoto projektu je vytvořit a zavést metody a postupy odpovídající mezinárodním standardům. Čeští kriminalisté a patologové by v případě katastrofy měli v přenosných počítačích (tablet pc) k dispozici interaktivní formuláře přesně odpovídající papírovým, včetně možnosti provádět nákresy rukou. Informace zanesené do počítače v terénu nebo na pitevně by byly k dispozici k dalšímu zpracování a byly by porovnávány s údaji získanými v bydlišti či pracovišti potenciální oběti. To by umožnilo eliminovat zdlouhavou práci s papírovými formuláři, které jsou navíc náchylné k mechanickému poškození nebo kontaminaci. „Lidský faktor není možné úplně odstranit, vždy je zapotřebí, aby výsledky potvrdil expert osobně, ale i tak se ušetří podstatný kus práce. Životaschopnost inteligentních formulářů 602XML se potvrdila při námětovém cvičení, kdy s nimi pracovaly dvojice policista – soudní lékař. Měřili jsme čas potřebný k zaznamenání všech údajů a výsledky byly velmi příznivé,“ prohlásil podplukovník Mgr. Petr Bendl z Kriminalistického ústavu Praha. „Doufám, že v České republice nedojde k žádnému neštěstí, které by nasazení tohoto řešení vyžadovalo,“ uvedl obchodní ředitel Software602 Ing. Pavel Nemrava. „Ale přesto pokládám za důležité, aby existovaly havarijní plány a potřebné technické vybavení. A jako obchodní ředitel jsem rád, že se opět potvrdilo, že inteligentní formuláře 602XML mají mnohem širší využití než sběr výkazů a schvalování dokumentů.“

eGovernment Act a reforma policie dostaly od senátorů zelenou

 Jana Malíková

Návrh zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů jednou pro vždy staví na stejnou úroveň elektronický a papírový dokument.  uvedl v Senátu ministr vnitra. Jedná se o normy, které stanoví povinnost orgánů veřejné moci mezi sebou vzájemně komunikovat elektronickou cestou, a to prostřednictvím datových schránek. Tyto schránky mají povinně zřízeny veškeré orgány veřejné moci a právnické osoby. Návrh zákona současně přináší autorizovanou konverzi papírového dokumentu. Současně dává možnost fyzickým osobám zřídit si datové schránky pro usnadnění jejího vstupu při jednání s orgány veřejné moci.  

„Podle mého hlubokého přesvědčení se jedná o dvě reformy, které představují zásadní revoluci v české veřejné správě. Tyto normy znamenají zásadní průlom, který veřejná správa nezažila od dob panování Marie Terezie. Jsou to zákony, které definitivně znamenají možnost zjednodušení, zrychlení, zlevnění a efektivnější fungování české veřejné správy,“Osobně se domnívám, že je to zákon průlomový, že takových norem a změn člověk v životě příliš mnoho nepotká a věřím, že se setká s podporou odborné i laické veřejnosti. Policie prošla od roku 1990 řadou změn. Nicméně stále v ní přežívá řada principů a metod, které zůstávají téměř 50 let stále stejné a neměnné. Policii trápí zejména přílišné do sebe zahledění se, přílišná orientace na represi, těžkopádná organizace a neefektivní řízení. A to jsme se rozhodli změnit. Rozhodli jsme se udělat nezbytné kroky, které by českou policii přiblížili a v mnoha věcech také posunuli  před srovnatelné policejní sbory v evropských zemích. Zcela ojedinělý byl také přístup , který jsme zvolili při přípravě této reformy. Postupovali jsme podle přesně zvolené metody, kdy podzim roku 2006 byl rokem velmi pečlivé analýzy. Troufnu si prohlásit, že takovéto zrcadlo  si česká policie ve své novodobé historii nikdy nenastavila,“ řekl ministr vnitra Ivan Langer.

„ … NEMÁM TU VÍC CO DĚLAT !“

  Josef Dolejší

To byla poslední slova plk. Josefa Jiřího Švece dne  25.10.1918 v Aksakovu. Tento článek věnuji jeho památce u příležitosti 125. výročí jeho narození. Mobilizace roku 1914 ho  nezastihne u Moravského pěšího pluku č.81 Johanna svob.pána Waldstättena v Jihlavě, kam příslušel, ale v Rusku a jakmile ho dostihne zpráva o formování České družiny v Kyjevě, okamžitě se hlásil jako dobrovolník. Jeho vojenská kariéra a skutky jsou dostatečně známé: od velitele čety, přes velitele 8.roty 1.střeleckého pluku, po velitele 3.praporu 1.pluku až po velení brigády. Proslavil se v bitvě u Zborova, při dobývání  Penzy, Samary, Simbirska, Kazaně a v řadě dalších operací. Pak tolikrát popsaná a analyzovaná tragédie v Aksakovu na trati v Belebeji 24.10.1918, kdy plukovník Švec volí smrt z hlavně svého nagantu v bezvýchodné a nepřehledné situaci po rozkazu ruského velení nastoupit s vyčerpaným a částečně demoralizovaným československým vojskem do opětovných beznadějných bojů proti Rudým gardám. Plukovník Švec NEBYL vnitřně rozvrácená, desorientovaná a desintegrovaná osobnost. NAOPAK byl to kompaktní, tvrdý, nekompromisní, ale nikoliv bezcitný a kariéristický velitel. Své vojáky – „zlaté hochy od Zborova“ miloval a ctil. Československé legie na Rusi byly jednotky DOBROVOLNÍKŮ, jejichž jediným a nevyšším cílem bylo OSVOBOZENÍ VLASTI a ZŘÍZENÍ SVOBODNÉHO NÁRODNÍHO STÁTU. Tomuto cíli byli legionáři ochotni přinést OBĚŤ NEJVYŠŠÍ – SVÉ ŽIVOTY. Skutečnost, která se dnes, zvláště naší mládeži zdá být NEPOCHOPITELNOU a také MARNOU!  Legie přesto přestavovaly pestrou sociální škálu jednotlivců a skupin. Zastoupeny zde byly i vrstvy nižší, jimž vedle národních ideí nebyly cizí ani myšlenky sociální spravedlnosti.  Na to mnozí slyšely! Švec ne! Sociální problémy ho bolestivě netrápily, proto na jejich prezentaci nedokázal uspokojivě reagovat. Nedokázal čelit levicové agitaci tvrdými disciplinárními kroky, nikoliv ze slabosti a bezradnosti, ale protože to nechce udělat.  Švec volil svou cestu, která rozhodně nebyla útěkem, neboť jeho heslem bez pathosu bylo: ČEST JE VÍC NEŽ ŽIVOT!  A tomu dnes už málokdo rozumí.     

Ivan Langer otevřel stálou expozice ochrany obyvatelstva

 Jana Malíková

Ministr vnitra Ivan Langer, generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR Miroslav Štěpán a náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost Jaroslav Salivar se dnes zúčastnili slavnostního otevření stálé expozice ochrany obyvatelstva v Muzeu Policie ČR.

„Tato výstava má smysl hned v několika rovinách. Člověk, aby pochopil to, co je teď, by měl znát to, co bylo předtím. Výstava ukazuje též jeden rys minulého režimu, který halasně bojoval proti válce a přitom se na válku připravoval. Věřím, že tato výstava bude poučením pro všechny, kteří sem přijdou, protože to nejcennější, co máme, je klidný život bez konfliktů. To, co tady lidé uvidí, bude vybídnutím, aby tato technika nikdy nebyla potřeba k použití,“ uvedl při otevření expozice ministr vnitra.

Vzpomínka na zavražděné, umučené, ale i pokřivené lidské duše

Richard Sequens

Dnes, 27. června, je Den památky obětí komunistického režimu. Státní svátek to není, do práce musíme, tak jako by nebyl?

Popravy, justiční vraždy, koncentrační tábory, genocida, záměrně vyvolané hladomory. Komunistické režimy po celém světě zlikvidovaly desítky milionů lidí. Neustále mluvíme o odhadech, v Sovětském svazu 20-50 milionů, v Číně 65-80 milionů, v Severní Koreji 2-3 milionů lidí. A mohl bych pokračovat smutným výčtem zemí, kde vládl komunistický režim.

V Československu samotném napočítáme na 6-10 tisíc obětí. Zavražděných ve vykonstruovaných procesech, umučených a utýraných v pracovních táborech. Více jak 200 tisíc lidí bylo odsouzeno z politických důvodů k těžkým žalářům a dlouholetým trestům, na 20 tisíc jich šlo do pracovních táborů a uranových dolů bez soudu. Kromě těžkých žalářů a vězení však komunistický režim zničil kariéru mnoha talentovaných lidí, donutil inteligenci emigrovat nebo mlčet. Režim to byl zrůdný a zlý. Ničil lidi, jejich duše, vzájemné mezilidské vztahy, děti udávali rodiče, rodiče děti, soused souseda. Komunismus zničil vše, na čem může občanská společnost stavět.  

JSOU SOUDCI SOUDNÍ ?

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Kárné řízení, vyvolané ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem proti předsedkyni Nejvyššího soudu ČR Ivě Brožové kvůli údajnému zatajení pokuty slibuje, že vyústí v další ústavněprávní taškařici, podobnou zvrácení rozhodnutí prezidenta republiky o jejím odvolání a dočasnému vyvolání nepřirozeného stavu neodvolatelnosti předsedů a místopředsedů soudů zrušením příslušného paragrafu zákona o soudech a soudcích. Mimochodem, přestože 17. července uplynou dva roky od vyhlášení nálezu Ústavního soudu ČR, a mezitím vyšla z ministerstva spravedlnosti řada novel zákonů, mezera  zvíci jediného paragrafu v tomto klíčovém zákonu nebyla dosud zacelena. Ministr Jiří Pospíšil neuspěl s žalobou u kárného senátu 1.stupně. Proti jeho zprošťujícímu rozsudku se odvolal ke kárnému senátu Nejvyššího soudu ČR, tedy k podřízeným obžalované. A jeho soudci přišli s neotřelým nápadem: usoudili, že ministrova žaloba je nepřípustná, protože jím uplatněná nadřazenost nad předsedkyní Nejvyššího soudu ČR je protiústavní. Iva Brožová mu podle nich není v tomto směru podřízená a právo na kárnou žalobu by mělo být přiřčeno prezidentovi republiky. O přezkoumání svého názoru požádali Ústavní soud ČR a kárné řízení proti své nadřízené prozatím přerušili. Není důvod očekávat, že Ústavní soud ČR  bude v případě další „křivdy“ páchané na paní předsedkyni rozhodovat jinak než dříve. Při vší úctě k soudcům Nejvyššího i Ústavního soudu ČR považuji projednávaný názor za scestný. Především je paradoxní, že soudci kárného senátu chtějí přiznat prezidentovi republiky kárnou pravomoc vůči jejich nadřízené, když před dvěma roky mu ji Ústavní soud ČR upřel. Stejně jako v řadě dalších evropských zemích i u nás je ministr spravedlnosti hlavou soustavy státní správy soudů. Lituji, že ministr spravedlnosti nevyhověl v listopadu r.2006 podnětu spolku Šalamoun, aby na ni podal kárnou žalobu za nedůstojný způsob mediálního napadání hlavy státu. 

Ministerstvo vnitra a Novell podepsaly smlouvu o strategické spolupráci

 Jana Malíková

            Ministr vnitra Ivan Langer uzavřel v souvislosti s rozhodnutím vlády České republiky se společností Novell Ireland Software Limited smlouvu o strategické spolupráci. Jde o další smlouvu uzavřenou s poskytovatelem moderních komunikačních technologií. Ministerstvo vnitra se zavázalo používat pouze platně licencovaný software a podporovat pouze platně licencované používání software na všech úrovních veřejné správy a vzdělávání. Tato smlouva je dalším strategickým partnerstvím, které by ve výsledku mělo přinést finanční úspory veřejné správě. „Smlouvou o strategické spolupráci, kterou jsme včera s firmou Novell podepsali, chceme podporovat jednak samotnou oblast informačních a komunikačních technologií a jednak rozvoj vědomostí a znalostí souvisejících s těmito technologiemi mezi občany České republiky. Všechny uzavřené smlouvy zastřeší jednoduchý, průhledný a oboustranně výhodný vztah. Rozvíjíme spolupráci, která by měla přispět ke zlepšení používání informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě. Tato dlouhodobá vzájemná spolupráce by také měla podporovat služby e-Governmentu,“ uvedl ministr vnitra Ivan Langer.„Novell vítá podpis této smlouvy mezi ministerstvem vnitra a Novellem, která vymezuje rámec dlouhodobé spolupráce s veřejnými institucemi v České republice. Novell vyvíjí a prodává infrastrukturní software, který  pomáhá vládám řady států řešit výzvy spojené s implementací eGovernmentu. Věřím, že tato smlouva je prvním krokem a solidním základem pro spolupráci, která přinese ovoce," řekl při příležitosti podpisu smlouvy pan Volker Smid, Prezident Novell EMEA. 

Ministr vnitra  ocenil poctivého chlapce

Jana Malíková

Ministr vnitra Ivan Langer dnes  Zdeňka Lercha. Žák osmé třídy ze Základní školy Propojení ze Sedlčan na Příbramsku našel počátkem května peněženku se 122 tisíci korunami. Poctivě ji odevzdal na obecním úřadě, kde si ji posléze vyzvedl majitel.  „Cestou domů z přijímacích zkoušek jsem našel u hřiště peněženku. Otevřel jsem ji a nevěřil jsem svým očím. Byl jsem překvapený, kolik je v ní peněz. Běžel jsem domů a s otcem jsme peníze spočítali. Byly tam pětitisícovky, tisícovky, ale žádné doklady. A tak jsme šli s tátou na obecní úřad,“ popsal situaci Zdeněk. „Na cestě zpět domů jsme před vraty uviděli pána s hlavou v klíně. Byl nešťastný z toho, že ztratil peněženku. Řekli jsme mu, že jsme ji před chvílí odevzdali na obecním úřadě,“ dodal Zdeněk. Zdeněk za své poctivé a statečné chování dostal pochvalu ředitele školy.  „Jsem velice rád, že ti můžu poděkovat za to, jak ses v téhle situaci zachoval. Jsou věci, které stojí za to udělat a tohle je jedna z nich. Je až neuvěřitelné, že se takový příběh vůbec mohl odehrát. Chtěl bych ti poděkovat za to, že ses nebál rozhodnout podle sebe. Velmi si vážím toho, jak ses zachoval,“ řekl při předávání dárku ministr vnitra.

Policejní reforma dostala zelenou

 Jana Malíková

Poslanci  ve třetím čtení schválili nový zákon o policii, který přinese nejzásadnější změnu za poslední desetiletí. Policie mění svou filozofii, organizační strukturu, ekonomické řízení a v neposlední řadě i priority v rámci své činnosti.

 „Jde o zásadní reformu, která však není střelbou od boku. Při přípravě nové koncepce jsme vyšli z detailní analýzy stavu policie. Ta mimo jiné ukázala, že policie málo spolupracuje s veřejností, že je stále vnímána jako represivní orgán, trpí závažnými  systémovými nedostatky v řízení a sužuje ji kritický stav služeben, nedostatečné vybavení moderními technologiemi, zastaralý vozový park, papírování a balast práce, která není skutečně policejní. Stručně řečeno, Policie ČR bez zásadních změn nedokáže efektivně plnit své povinnosti a držet krok s dobou. Mnohé změny už nyní probíhají, mnohé však teprve proběhnou, protože je nyní definuje nový zákon. Občané mohou očekávat kvalitu, profesionalitu, pomoc a partnerský vztah, policisté příslušnost k moderní firmě, odpovídající pracovní prostředí a  profesionální přístup nadřízených,“ říká ministr vnitra Ivan Langer.

Zaplatíme za to politicky ve volbách

Reakce na článek "Postup zastupitelstva by pro Českou Lípu znamenal ztrátu až 100 mil. Kč" 

MUDr. Karel Tejnora senátor PČR a zastupitel města Česká Lípa   

Tak ani na podruhé zastupitelstvo nepřijalo podstatně průhlednější návrh na odprodej akcií. Největší problém je, že ve společnosti je nahromaděn nerozdělený zisk prakticky na 3/4 ceny - na konci je účetní uzávěrka - ale to už není možné zveřejňovat neboť je to už je v kolizi s obchodním tajemstvím. Zaplatíme to politicky ve volbách, jen proto, že se nechtějí přiznat chyby.

Revoluce ve veřejné správě

Jana Malíková

Poslanecká sněmovna dnes schválila ve třetím čtení zákon  o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Tento zákon je dalším krokem na cestě  k  e-Governmentu.

„eGA je revolucí v komunikaci mezi občany a úřady a úřady navzájem. Díky němu budou moci lidé a úřady komunikovat rychleji a jednodušeji, nebudou potřebovat potištěný papír a  obíhat různé přepážky a kanceláře. Používání datových schránek ušetří čas a peníze a využívání komunikace prostřednictvím datových schránek je uživatelsky nenáročné,“ říká ministr vnitra Ivan Langer a dodává: „Udělali jsme tak další velký krok k reformě a elektronizaci veřejné správy. Třetí ze čtyř klíčových orgánů, eGonovo srdce, je na světě. Prstíky, tedy Czech POINty, se neustále rozvíjejí, dělají nám radost. Oběhový systém, tedy Komunikační infrastruktura veřejné správy, pracuje tak, jak jsme si přáli. Následovat bude zákon o základních registrech, dále pak elektronický občanský průkaz a e-sbírka. Výsledkem reformy by měla být na jedné straně efektivní a výkonná veřejná správa, která občany nebude obtěžovat víc, než je skutečně bezpodmínečně nutné za použití nejmodernějších technologií, na straně druhé občané spokojení se službami, které jim stát za jejich daně nabízí.“

MAJÍ SOUDCI DUŠI ?

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Častou příčinou nespokojenosti stran řízení a veřejnosti s rozhodováním soudů bývá nepřítomnost „lidského rozměru“ v jejich úvahách, což znamená, že nad smyslem pro spravedlnost výrazně převáží přepjatý právní formalismus. Výrok Pavla Rychetského o tom, že „právo není o spravedlnosti“ pak může nabýt hrůzného významu. Příkladem mých tvrzení může být v trestním řízení případ mladé ženy A.R., která se čtyřikrát neúspěšně pokusila dosáhnout obnovou procesu nápravy nespravedlivého rozsudku. Podle trestního řádu, pocházejícího z hlubokého komunistického pravěku  naší země, rozhoduje o povolení obnovy procesu soud, který věc soudil v první instanci. Soudy si to téměř vždy vykládají tak, že věc svěří původnímu prvoinstančnímu soudci. Od něho se pak bůhví proč očekává, že se nestranně a spravedlivě vyrovná s kritikou svého díla či někdy zmetku, která je vždy v návrhu na povolení obnovy řízení přítomna, byť někdy jen v náznaku. Ve zmíněném případě se příslušný soudce vyznamenal tím, že prvním rozsudkem uložil ubohé dívce trest odnětí svobody v trvání deseti let, který se později podařilo s obrovským úsilím snížit na „pouhých“ pět let maření nejhezčí části života v Domu smutku na příznačné adrese Na rozkoši 900, Světlá n.S. Později, možná pod vlivem výtek odvolacího soudu, změnil názor, a od té doby opakovaně veřejně prohlašuje, že nepodmíněný trest je v tomto případě nesmyslný a neplní výchovnou funkci. ... Civilní a trestní spis se tak nakonec sejdou u jednoho soudu. Jen ten trestní se díky ohleduplnosti a vynalézavosti policistů dostane k cíli asi o rok dříve než civilní. Je pozoruhodné, že „tvrdí“ policisté projevili pro životní situaci miminka a jeho maminky a babičky větší pochopení než kultivovaní právníci na státním zastupitelství a soudech. Nad takovými případy se táži, zda mají soudci duši, či jsou jen studenými stroji na bezduchou aplikaci paragrafů.

Ministerstvo vnitra a Microsoft podepsaly obchodní dohody

Ivana Haslingerová

Ministerstvo vnitra a Microsoft podepsaly rámcové obchodní a servisní smlouvy, které zpřístupní institucím veřejné správy a vzdělávání moderní a ekonomicky výhodné programové vybavení. Ministr vnitra Ivan Langer uzavřel tyto dohody na základě rozhodnutí vlády České republiky a věří, že přinesou institucím veřejné správy a vzdělávání významnou úsporu nákladů při nákupu a legalizaci softwaru. Spolupráce s Microsoftem kromě toho přispěje k modernizaci programového vybavení a díky centrálně sjednaným podmínkám také k efektivnějšímu vynakládání finančních prostředků ze státního rozpočtu. Nezbývá než doufat, že JUDr. Ivan Langer si smlouvy dobře právně ošetřil, a nenechal se naivně splést slovy pana Gatese, že v amerických společnostech slovo ředitele je víc než papírová smlouva.  Microsoft je totiž jediná společnost po revoluci 1989, ve které nám dodnes nezaplatil její ředitel za reklamní článek. Článek, v němž si dovolil dokonce drze tvrdit, že je pro něj vzorem rytířská čest. Ano, jde o bývalého ředitele firmy Microsoft CZ, s.r.o. Jiřího Deváta. Musíme jen doufat, že pan ministr není tak naivní jako my, kteří věřili, že ředitelé amerických firem jsou serioznější, než ti naši.

Ivan Langer v Českých Budějovicích představil „2. rok změn“ v resortu

 Jana Malíková

Ministr vnitra Ivan Langer navštívil  v pátek 20. června 2008, České Budějovice. Jihočeský kraj je již třináctým regionem, do kterého ministr vnitra v rámci svých pravidelných výjezdů zavítal a ve kterém představil téma „2. rok změn – práce a setkávání“ v resortu ministerstva vnitra. Cílem cest do všech krajů je představit hlavní priority Ministerstva vnitra v letošním roce, zejména reformu policie a eGovernment. Při příležitosti dnešního výjezdu přivítal policejní prezident desetitisícího uchazeče o práci u Policie ČR. Slečnu, která pochází právě z Českých Budějovic, přilákala k práci v policii náborová kampaň Pomáhat a chránit. Ministr vnitra i policejní prezident jí popřáli mnoho úspěchu při výběrovém řízení.  V rámci celodenní konference se v Českých Budějovicích uskutečnil tiskový brífink, na kterém vystoupil ministr vnitra Ivan Langer, hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník a policejní prezident plk. Oldřich Martinů. Více informací o tématu celodenní konference naleznete na adrese:http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/project/article.php?id=88708

Ministr vnitra se  setkal s pražskými policisty 

Jana Malíková

Ministr vnitra Ivan Langer 17. června 2008 v Praze představil policistům téma „Reforma Policie ČR“. Praha je již dvanáctým regionem, do kterého ministr vnitra v rámci svých pravidelných výjezdů do krajů zavítal a ve kterém představil téma „2. rok změn – práce a setkávání“ v resortu ministerstva vnitra. Cílem cest do všech krajů je představit hlavní priority ministerstva vnitra v letošním roce, zejména reformu policie a eGovernment. V rámci dopolední konference představili v Praze ministr vnitra Ivan Langer, policejní prezident Oldřich Martinů, 1. náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar základní pilíře reformy policie. Tohoto setkání se dále zúčastnil také mj. Petr Želásko, ředitel správy hl. m. Prahy a Petr Židek, projektový manažer P1000. 

Radlice byly v E-aukci prodány za 280 000 000,- Kč

Ministerstvo vnitra přistoupilo k ojedinělému kroku. Dne 17. června nabídlo k odprodeji E-aukcí nepotřebný majetek – provozní areál automobilových opraven. Utržené finance budou využity např. na modernizaci policejních služeben (projektu P1000), nákup nových policejních vozů, a investice do hasičské techniky.

„Majetek, který jsme nepotřebovali, najde nové využití. Ministerstvo vnitra disponuje majetkem, který nevyužívá. Chceme být dobří hospodáři. Nač dále investovat do něčeho, co nepotřebujeme a utrácet tak finanční prostředky? Rozhodli jsme se pro transparentní odprodej. Uspoříme náklady a získáme příjmy na další investice do Policie ČR a Hasičského záchranného sboru. 280 milonů korun získaných v dnešní aukci považuji za velký úspěch,“ sdělil k E-aukci ministr vnitra Ivan Langer.

Minimální požadovaná cena byla 200 000 000,- Kč. Minimální výše jednoho příhozu byla 1 000 000,- Kč, maximální výše jednoho příhozu činila 10 000 000,- Kč. Areál byl nakonec prodán za 280 000 000,-Kč. Průběh E-aukce bylo možné sledovat přímo za účasti novinářů v realitní kanceláři Clanroy Sales, a.s.

 Kudy z bláta ven 

Martin Stín

Podezření, že vysocí státní úředníci, odpovědní za dodržování zákonných postupů v trestním řízení, zneužili své pravomoci ve prospěch privilegovaného jedince, zesílilo pod vlivem Ceplova rozsudku do té míry, že společnost s ním nemůže dále žít. Jeho vliv na veřejné mínění je nesmazatelný a zcela jistě bude ovlivňovat politické preference. Je nezbytné, aby podezření bylo buď vyvráceno, nebo aby v případě jeho potvrzení byli viníci po zásluze potrestáni. Existují tedy vážné politické a mravní důvody, aby bylo podezření prověřeno orgánem, který je nezávislý nejen na NSZ, ale na celé mocí výkonné a má pravomoc a odbornou autoritu, opravňující jej k  přezkoumávání  rozhodnutí státních zástupců. Takovým orgánem není PČR, podléhající dohledu státního zastupitelství, a v obdobných případech omezená v rozletu protiústavním čl. 16 Pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č.12/2003, který v podstatě znemožňuje trestní stíhání státních zástupců a soudců za delikty, spáchané při výkonu úřadu. Nesporně jím ale je Nejvyšší soud ČR, který by se mohl usnesením NSZ zabývat na základě stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona.

KACHNA JAKO DŮKAZ

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

V úvodu k pořadu Reportéři ČT 1 dne 9. června 2008 vyzval Marek Wollner diváky, aby se dívali, „chtějí-li vědět v čem žijí“. Dále se pochlubil, že reportáž Dalibora Bártka ze 7. ledna 2008 „Kauza Čunek: Odhalení podivných schůzek“ použil Krajský soud v Praze jako důkaz. Měl pravdu, i když v jiném smyslu, než by si přál. O reportáži ze 7.ledna 2008 jsem se v jiných článcích vyjádřil jako o bulváru. Ač jsem stejně jako její pachatelé kritikem zásahu NSZ do kauzy Jiřího Čunka, jsem nucen se opravit: nejde o bulvár, ale o dobře vykrmenou kachnu. Veřejnoprávní televize se vydáním „kachny“ ze 7.ledna odklonila z cesty vyváženého informování veřejnosti na scestí podněcovatele hysterie a štvaní proti skupině lidí, nemilovaných advokátkou Marií Benešovou. I já si myslím, že Ceplův rozsudek je hanebný. Soudím ale, že Česká televize se dopustila zásadního pochybení tím, že věnovala takový prostor nepravomocnému rozsudku. Promítání v soudní síni „kachny“ ze 7.ledna jako plnohodnotného důkazu pravdivosti skutkových tvrzení žalované, je navíc zcela nepřípustné. Marek Wollner a jeho pořad nám na reportážích o sporu sedmi žalobců s Marií Benešovou ukázal, že to, „v čem žijeme“, se příliš neliší od zlopověstných poměrů padesátých let minulého století. 

Ach jo…

Bronislav Šimoník

Uplynulý týden byl na politické blbnutí více než bohatý a to jsem ještě dnes neviděl OVM... Celá společnost, což znamená, že i ta její větší neinformovaná a nevzdělaná většina žije naprosto umělou kauzou pod krycím názvem „Justiční mafie". Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešová dodnes nedokázala rozchodit, že ji tehdejší ministr spravedlnosti Němec (budu se mu věnovat později) odvolal. Na její místo jmenoval neskonale atraktivnější Renátu Veseckou. V našem povědomí funguje (ničim nepodložená) představa, že o co příroda někoho ošidila na fyzické kráse, tak mu automaticky kompenzovala alespoň na charakteru. A tak se z ryze ženské žárlivosti vyvinula aféra, která vzbuzuje dojem, že demokracie je v naší zemi minimálně ohrožena. Celou aféru odstartoval jakýsi absolutně podružný rozsudek, který vynesl soudce Cepl ml. v naprosto bezvýznamném občanskoprávním sporu. Tento rozsudek neznamená nic vážnějšího, než že se odvolaná, zhrzená a frustrovaná (taky stínová) mgr. Benešová nemusí omlouvat za své prostořeké výroky. NIC VÍC. To, že z toho budou různí Paroubkové, Filipové a další lidé podobného ražení snažit vytřískat co nejvíc, je nad slunce jasné. Že začnou skučet a snažit se posílit svůj i tak dost nadstandardní vliv Zelení, bylo taky víc než pravděpodobné. Co mne však doopravdy fascinuje, je to jak se k tomu staví naprosto laická a nevzdělaná veřejnost. Mirek Topolánek dělá jednu botu za druhou. To ovšem neznamená, že by až na výjimky neměl pravdu. To, že by Vlastimil Tlustý mohl jen těžko stát modelem pro sochu zobrazující loajálnost je další nesporný fakt. Ovšem reagovat stylem jakým premiér na jeho chování reagoval, má k politické prozíravosti velice, ale velice daleko. Navíc v situaci, kdy SZ generuje jednu šílenou krávu za druhou. No stejně se domnívám, že si Paroubek dělá falešné iluze. To, že propojení špiček ČSSD na organizovaný zločin je víc než pravděpodobné, o tom snad pochybuje jen osazenstvo Lidového domu.

Rub a líc rozhodování soudce Cepla

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Vynesením nepravomocného rozsudku skončila 5. června u Krajského soudu v Praze  prvostupňová část zcela neobvyklého řízení na ochranu osobnosti. V něm se sedm vysoce veřejnosti známých právníků  domáhá na advokátce Marii Benešové omluvy za hanlivé mediální výroky, jimiž je označila za „mafii“, která ze zákulisí ovlivňuje soudní procesy tak, aby jejich výsledky vyhovovaly zájmům „vládnoucí garnitury“. Žaloba se týkala tří výroků, z nichž dva byly označeny za nepravdivá skutková zjištění, jeden za nesprávný hodnotící soud. Konstrukce skvělé závěrečné řeči zmocněnce žalobců Petra Tomana byla tak neúprosně logická a použité argumenty tak dokonale ladily s výsledky dokazování, že se dalo právem očekávat úplné vyhovění žalobě, zvlášť když žalobci v závěrečných řečech přesvědčivě poukázali na utrpěnou morální újmu, kterou jim jedoústnatá žalovaná způsobilá. Obhajoba mj. poukazovala na to, že všichni žalobci jsou veřejní činitelé, na nichž lze požadovat zvýšenou míru snášenlivosti vůči  kritice veřejnosti. Žalovaná svým vystoupením upozornila, že by s ní byla velká legrace, pokud by se stala ministryní spravedlnosti. Kultura vyjadřování je funkcí kultury osobnosti. Žádný z žalobců se vůči Marii Benešové nevymezil tak žlučovitě jako ona k nim. Marie Benešová byla šest let nadřízenou všech ostatních státních zástupců, kteří v případu vystupovali. Pokud je kritizuje za nepravosti, měla by si uvědomit, že jsou produktem režimu, který uvnitř soustavy státních zastupitelství udržovala a jejich počínání odpovídá pracovním zvyklostem, jež podporovala. Vedla je k svévolnému jednání. Marie Benešová by se měla dobrovolně omluvit nejen Liboru Grygárkovi, ale při nejmenším také Pavlu Kučerovi.

Dědictví soudce Nagye 

Martin Stín

Aféra soudce Pavla Nagye pobouřila nejen veřejnost, ale také předsedu soudu a ministra spravedlnosti, proto soudce nyní čelí jak trestním oznámením, tak nové kárné žalobě. Ve vyvolaném rozruchu se zatím nikdo nezamyslel nad škodami, jež provinilec v posledních letech možná způsobil, ať už z chamtivosti nebo pod vlivem nemoci. Nezbývá totiž než připustit, že soudce, který možná není zdráv, případně trpí poruchou osobnosti, a navíc je údajně úplatný, nerozsoudil některé ze svěřených kauz správně podle skutkového stavu a v souladu s právem. Mohl tím způsobit značné škody dalším občanům. (Jeho rřozsudkyby měly být přezkoumány- pozn redakce). Stát je odpovědný vůči občanům za škody, které jim byly způsobeny jen proto, že nepředchází účinnými opatřeními projevům svévole mravně a profesně pokleslých soudců a státních zástupců. Stát se nemůže vyvázat z odpovědnosti ani pravděpodobně správným tvrzením, že poklesků se dopouští jen několik černých ovcí v jinak bílém stádě. Na četnosti výskytu nezáleží, důležité je, že k nim za spoluzavinění státu došlo, a stát by se proto měl postarat o nápravu. 

Langer se bnemůže zúčastnit Rady ministrů

Ministr vnitra Ivan Langer byl nucen zrušit zahraniční cestu na jednání Rady ministrů pro spravedlnost a vnitřní věci v Lucemburku. Důvodem bylo prohlášení předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, že se ruší princip párování nepřítomných a omluvených poslanců, včetně párování při zahraničních cestách ministrů.

Zpráva  o obchodování s lidmi ve světě

Jana Malíková

            Dne 4. června 2008 zveřejnilo Ministerstvo zahraničních věcí USA svou pravidelnou, v pořadí již osmou Zprávu o obchodování s lidmi za rok 2008 (Trafficking in Person Report 2008, tzv. TIP Report). Tato zpráva popisuje a kriticky hodnotí stav a vývoj v oblasti obchodu s lidmi ve 170 zemích světa a člení tyto státy podle jejich snahy o řešení problému obchodu s lidmi do 4 kategorií.[1] Při hodnocení jednotlivých zemí jsou zdůrazňována 3 P (prosecution, protection a prevention), tedy stíhání pachatelů, ochrana obětí a prevence, ve spojení s 3 R (rescue, rehabilitation and reintegration), která spočívají ve vysvobození, rehabilitaci a znovu začlenění obětí do běžného života. Česká republika je v aktuální zprávě pro rok 2008 zařazena do první kategorie, tedy do kategorie zemí, které „zcela naplňují základní standardy pro boj proti obchodování s lidmi“.[2] Státy nejsou do skupin rozděleny podle toho, zda se na jejich území obchodování s lidmi vyskytuje či nikoliv, jelikož touto formou moderního otroctví je zasažen celý svět, nýbrž podle toho, jaká opatření státy v boji proti obchodu s lidmi činí. Zpráva USA oceňuje řadu opatření, které Česká republika proti obchodu s lidmi za sledované období učinila.[3] Mezi opatřeními je vyzdvihováno mj. proškolení pracovníků justice v dané problematice, zvyšující se tresty ukládané pachatelům trestného činu obchodování s lidmi, či pomoc a ochrana poskytovaná obětem obchodování s lidmi. Dále je výslovně zmíněno, že od listopadu 2007 došlo k prodloužení tzv. reflection period – doby na rozmyšlenou pro oběti z 30 na 60 dnů.  Celé znění zprávy a další informace k problematice jsou k dispozici na www.state.gov. Další informace k problematice obchodování s lidmi zejména ve vztahu k České republice naleznete na stránkách Ministerstva vnitra ČR na adrese: www.mvcr.cz , v části Bezpečnost a prevence / obchod s lidmi.

Czech POINT hlásí: 400 000 výstupů!

 Jana Malíková

            Český podací ověřovací informační národní terminál - Czech POINT hlásí další rekord. Za necelý měsíc a půl od překročení magické hranice 300 tisíc výstupů byl 28. května krátce po 11. hodině vydán už 400 000. výstup ze systému Czech POINT. Tento fakt ukazuje, že zájem vyřizovat z jednoho místa výpisy z Katastru nemovitostí, Obchodního rejstříku, Živnostenského rejstříku a z Rejstříku trestů je opravdu veliký. Od spuštění projektu v roce 2007 uplynulo právě dnes 14 měsíců. Systém kontaktních míst Czech POINT přináší značné ulehčení komunikace se státem.  V některých situacích stačí dojít pouze na jeden úřad. K 31. 5. 2008 se aktivně do projektu Czech POINT zapojilo již 1403 obecních a krajských úřadů, 420 poboček České pošty, 49 pracovišť Hospodářské komory, 7 zastupitelských úřadů ČR v zahraničí a 76 notářských úřadů. Celkem je tedy aktivních 1955 pracovišť Czech POINT.

Inspekce ministra vnitra ukončila šetření střelby v Cerhenicích

kpt. Bc. Martina Lídlová

Pracovníci Inspekce ministra vnitra ukončili šetření střelby v Cerhenicích z února letošního roku. Okresnímu státnímu zastupitelství Praha – východ byl podán návrh na zahájení trestního stíhání zakročujících policistů z Okresního ředitelství Policie České republiky Kolín a státní zástupce zahájil trestní stíhání proti policistovi pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele a trestný čin ublížení na zdraví. Zákrok policistky státní zástupce odevzdá ke kázeňskému projednání řediteli Okresního ředitelství Policie České republiky Kolín. Policisté dne 19.2.2008 při zákroku v obci Cerhenice pronásledovali osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení. Osoba před policisty začala utíkat a policisté při jejím pronásledování použili služební zbraně, aby se jim podařilo osobu zadržet. Při pronásledování a po marných výzvách k zastavení padlo několik výstřelů. Při střelbě byla osobě způsobena těžká újma na zdraví. Spisový materiál s návrhem na zahájení trestního stíhání byl předložen státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství Praha - východ, který zahájil trestní stíhání policisty. Ředitel Okresního ředitelství Policie České republiky Kolín byl o ukončení šetření informován, policista je stíhán na svobodě.

  Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR

Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.

 Václav Klaus

            Na výzvu Ústavního soudu, učiněnou prostřednictvím soudce zpravodaje JUDr. Vojena Güttlera a doručenou mi dne 9. května 2008, sp. zn. Pl. ÚS 19/08; k návrhu Senátu Parlamentu České republiky na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, sjednané v Lisabonu dne 13. prosince 2007 (dále jen "Lisabonská smlouva"), s ústavním pořádkem, učiněnému podle čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky; podávám ve lhůtě požadované ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, následující v y j á d ř e n í:

Návrh Senátu vítám a ztotožňuji se s ním.

            Lisabonská smlouva mimo jakoukoli pochybnost významně mění charakter Evropské unie jako takové, a tím i právní postavení České republiky v jejím rámci. Proto je třeba posouzení souladu všech jejích ustanovení jednotlivě i v jejich celku s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a s ústavním pořádkem České republiky vůbec věnovat mimořádnou pozornost. Rozhodnutí Ústavního soudu v této věci bude, a pravděpodobně dlouho zůstane, jedním z nejvýznamnějších a nejodpovědnějších v historii českého ústavního soudnictví.

CO NÁM HROZÍ NEPŘIJETÍM ANTIDISKRIMINAČNÍHO ZÁKONA

Pavel Hasenkopf, právní konzultant v Kanceláři prezidenta republiky

            V pátek 16. května prezident republiky vetoval antidiskriminační zákon. Veto odůvodnil zejména zbytečností takto pojatého zákona – s celým textem prezidentova názoru se lze seznámit na webových stránkách Pražského hradu v rubrice "informační servis". (Též v článku "Antidiskriminační zákon není jen špatný, je nebezpečný!" - pozn. redakce). Ihned poté spustila zoufalý povyk zejména ona politická strana, která se dostala do Sněmovny jen s odřenýma ušima. Pominu-li ideologické důvody, určené výhradně jejím potenciálním voličům, ostatním adresovala tento vzkaz: Nepřijetím zákona nám hrozí sankce od EU. Tím se již dříve nechal zmást i Senát, když současně se schválením antidiskriminačního zákona schválil ve svém prohlášení i tuto větu: "Senát považuje přijetí tzv. antidiskriminačního zákona za nástroj implementace požadavků vyplývajících z evropského práva, za jejichž neprovedení hrozí České republice sankce."  Nikdo však veřejnosti pořádně nevysvětlil, co konkrétně nám EU vytýká a co konkrétního nám hrozí. Myslím si, že veřejnost má právo tyto informace znát, a proto se to pokusím nyní, před konečným sněmovním hlasováním o antidiskriminačním zákonu, napravit:

Zákony platí pro všechny, i pro Nejvyšší správní soud

Ludvík Matoušek, právník KPR

Nejvyšší správní soud však učinil ukvapené (a do důsledku ne zcela promyšlené) rozhodnutí, neboť se domnívá, že je nutné posílit vliv soudní moci nad procesem jmenování kandidátů do funkcí soudců, zřejmě též proto, že se mu již současná participace soudních funkcionářů zdá být nízká. Tento soud svým výrokem otevřel otázku úplně jiného druhu, a to zcela zásadní, totiž, zda je ústavně přípustné, aby si soudy prostřednictvím svých rozsudků určovaly, koho prezident republiky a předseda vlády musí jmenovat do doživotní funkce soudce, tj. kterého z těch kandidátů, jež již byli jinými soudními funkcionáři ke jmenování doporučeni, smí nejvyšší činitelé státu jmenovat, a kterého nikoli. Aby Nejvyšší správní soud dosáhl svého cíle, rozhodl se obětovat dosavadní ústavní praxi, v jejímž důsledku do budoucna vyhrotil vzájemný systém komunikace mezi prezidentem republiky a předsedou vlády, neboť posunul význam kontroly vykonávané nad prezidentem republiky předsedou vlády, spočívající v institutu kontrasignace, a to vše za situace, aniž by jasně uvedl, co ho k takovému jednání vede. V tuto chvíli již nejde o zralost justičního čekatele a jeho věk, ale o věc zásadního významu, k níž se musí vyjádřit Ústavní soud. Není proto očekávatelné, že by se situace justičního čekatele výrazně změnila, neboť pro předložení věci Ústavnímu soudu je z procesního hlediska důležitý status quo. Je zvláštní, že celá řada erudovaných právníků a laická veřejnost vnímá nastalou situaci ve své úplnosti, a proto úplně jinak. Nezbývá než doufat, že tento rozdíl uzří i ti, kdo zprávy o monarchovi, diktátorovi či carovi šíří.

Ať žije diskriminační zákon

Dušan Šrámek

Proč nemá mít recidivista stejnou ochranu jako invalida?

Ne, nejsem politicky korektní. Džamila Stehlíková na postu ministryně vlády mně prostě vadí. Vadí mi její názory, které považuji ve valné většině za scestné, co mi ale vadí nejvíce je to, že jako reprezentantka mého státu, parafrázováno slovy Bolka Polívky,  „neumí česky“.  Ale budiž. Strana Zelených měla svaté právo ji do vlády navrhnout, premiér měl svaté právo její nominaci přijmout. O tom, zda byl tento krok správný, rozhodnou, vedle dalších měřítek majitelé firmy Česká republika na nejbližší valné hromadě, která se bude konat v den voleb do Poslanecké sněmovny. Pokud bych byl majitelem soukromé firmy, a paní ministryně by se u mě hlásila o místo,  jehož hlavní náplní práce by byla  ústní komunikace, měla by smůlu. Ne kvůli svým názorům, či cizokrajnému původu, ale kvůli tomu, že nezvládá základní předpoklady pro toto místo. Šlo by o diskriminaci? Nepochybně. Diskriminace a možnost ji užívat patří k základním právům člověka, a státu, pokud se nejedná o jeho instituce a o rovný přístup k zákonu, má být do toho šumák. Stejně tak jako mám právo odmítnout práci několikanásobně trestanému recidivistovi, tak ji mám právo odmítnout Cikánovi, homosexuálovi, jehovistovi, či komunistovi. Stejně tak mám svaté právo rozhodnout, komu pronajmu svůj byt, či koho pustím do své knajpy. I když v zákoně existují výjimky, zaplať pánbůh alespoň za ně, neexistuje dobrá či špatná diskriminace. Proč nemá mít stejnou ochranu recidivista jako invalida? Proč má mít jeden druh práva, například na práci či na bydlení, přednost před jiným právem, a to právem vlastnit a svobodně disponovat se svým majetkem? Tím, že stát nutí určitý druh občanů, tedy vlastníky,  k určitému chování a jednání, je vlastně diskriminuje rovněž. A ne na základě nějakých osobních preferencí, které má každý svobodný člověk, ale na základě administrativního donucení pod hrozbou sankcí. Málo platné, i přes kritiku, kterou za to schytal z různých stran,  svým vetem antidiskriminačního zákona opět jednou prezident republiky praštil hřebík na hlavičku.

Úctyhodnost není posvátnost

PhDr. Pavel Malý

Každý poctivý člověk si přeje úctyhodnost soudců a policistů. To znamená, že kromě zákonem určeného postavení s příslušnými pravomocemi mají morální ctnosti. Měli by tedy být především chápající, spravedliví, čestní, neúplatní a pro soudce shrnuto - moudří. A moudrost je jednotou mravnosti, vědomostí a zkušeností. Nejsou-li někteří soudci moudří, nemohou být úctyhodnými pouze tím, že mají právnické vzdělání a právo obléknout si talár a řídit rituál soudního jednání a rozhodování. Takových soudců si nelze vážit a je nutné je okamžitě zbavit jejich postavení. Spíše než k ním, mohou mít lidé úctu k posvátným kravám v Indii, které jim nemohou ubližovat.  Známé jsou případy, v nichž nedostatek moudrosti prokázala soudcovská mládež, když chtěla dostat talár pokořením prezidenta republiky v jeho svobodě Jmenovat soudce. Pro nedostatečné hodnocení morálně volních vlastností a rodinného života uchazečů o povolání se mezi soudci a policisty objevují osoby o nichž nelze říci, že budou úctyhodnými. A velmi špatné je, že usilují o nekritizovatelnost svého postavení. Žádné obětavé úsilí o spravedlivé rozhodování. Proto také bývají u soudů všech stupňů často úspěšní draví účastníci, advokáti, státní zástupci, notáři a exekutoři prosazující někomu nespravedlivý prospěch a jinému újmu. Soudcovskou nespravedlností postižení pak v reakci na to hledají ochranu u mezinárodních institucí. Je to ostuda naší republiky. Jestliže chybí všeobecný státní dozor nad dodržováním zákonnosti a tedy také dobrých mravů, musí být alespoň veřejná kontrola mnohem čilejší a důraznější.

Dohoda Ministerstva vnitra a České zbrojovky

  Michal Moroz  a Jana MAlíková

Ministerstvo vnitra ČR a Česká zbrojovka a.s. dosáhli tento měsíc vzájemné dohody týkající se kompatibility policejních pistolí s přídavnými zařízeními. Česká zbrojovka a.s. dodala policii zbraně typu CZ 75 D COMPACT, které jsou opatřeny drážkami pro uchycení přídavných zařízení. A právě otázky funkčnosti a spolehlivosti tohoto systému, které byly v minulosti předmětem vzájemných sporů, se dohoda týká. Obě strany především prohlašují, že mají zájem zajistit kompatibilitu připojovacích rozhraní a zvýšit tak užitné vlastnosti pistolí i přídavných zařízení. Za tímto účelem bylo domluveno, že Česká zbrojovka a.s. převezme odpovědnost za kompatibilitu přídavných zařízení ke svým pistolím. Dohoda spočívá v závazku České zbrojovky a.s. provádět v případě potřeby technické úpravy přídavných zařízení, které jsou v držení Ministerstva vnitra ČR, zabezpečující jeho spolehlivé upevnění. Garance spolehlivosti se rovněž týká přídavných zařízení, které Ministerstvo vnitra ČR v budoucnu nakoupí prostřednictvím České zbrojovky a.s. Česká zbrojovka a.s. zároveň uznala dluh vůči Ministerstvu vnitra ČR, který vznikl v důsledku prodlení s dodávkami policejních pistolí. Tímto krokem budou vypořádány všechny nevyjasněné nároky státu, které vznikly v souvislosti s nákupem policejních pistolí. Ministerstvo vnitra ČR zároveň konstatuje, že dodané pistole jsou úspěšně zařazeny do služby a plní spolehlivě účel, za kterým byly pořízeny. Policie ČR je s jejich vlastnostmi spokojena.

Pan ministr se diví… 

Martin Stín

Z několika mediálních zpráv, uveřejněných v těchto dnech, opět zavanul smrad, jenž se stále táhne za případem  Jiřího Čunka, či spíše Renaty Vesecké. Podle MF Dnes bylo několik státních zástupců přeloženo kvůli nesouhlasu se zásahem nejvyšší státní zástupkyně do trestního stíhání Jiřího Čunka. Zpráva znepokojila ministra Jiřího Pospíšila do té míry, že telefonicky vyzval původkyni pohoršení, aby mu k tomu podala písemné vysvětlení. Média pohlížejí s podezřením také na odchod bývalého Čunkova vyšetřovatele Milana Šošovičky z funkce šéfa olomoucké expozitury protikorupční policie. Ač policista dle oficiálního vysvětlení odešel na vlastní žádost, kolují domněnky, že podlehl odvetnému tlaku za způsob, jímž vedl vyšetřování. Nakonec přišla zpráva, že Jiří Čunek předal detektivům z agentury Knoll doklady ze svého domácího účetnictví, aby mohli vyhovět objednávce ministra Karla Schwarzenberga na jejich přezkoumání. Portál Aktuálně.cz v této spojitosti uspořádal čtenářskou anketu o předpokládaných výsledcích auditu. Odpovědi stojí za pozornost: 24.2% čtenářů si myslí, že se nic nekalého  nenajde a vláda bude pracovat dál, 6.1% předpokládá, že věc skončí odchodem Karla Schwarzenberga z vlády, zatímco pouhých 3.6% opačně předvídá pád Jiřího Čunka. Plných 66.1% však vůbec nevěří, že se veřejnost doví o výsledku auditu. Vyznění ankety je logickou tečkou za výše uvedenými zprávami: je výrazem skepse veřejnosti v názoru na funkčnost našeho právního systému.

PREZIDENT A SOUDCI

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Náš pan prezident má vzácnou vlastnost: zatímco obyčejný smrtelník se převážně neúspěšně pachtí s plněním Desatera, vyznává navíc jedenácté přikázání – „mne neoblafneš“. To značně komplikuje jeho vztahy nejen s prodavači hrozby oteplováním zeměkoule, ale i s justicí. Má velmi dobrý přehled o jejím skutečném stavu a pokusy přesvědčit ho o její neomylnosti a neposkvrněné nestrannosti a neovlivnitelnosti jsou marné. Je velmi korektní v tom, že nekomentuje justiční přehmaty, o nichž se dovídá z tisíců žádostí o milost. Když se  najde příležitost pomoci ke zlepšení stavu, aniž by přímo zasáhl do rozhodování soudů, neváhá. Proto odvolal z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Ivu Brožovou, proto se brání jmenování příliš mladých soudců. Vede politický, či spíše morální, v žádném případě mocenský boj proti snahám o uplatnění justice jako politické síly, nadřazené nad ostatní složky státní moci, nad zákon a nakonec i nad dobré mravy. Řešení otázky, zda je se svým názorem v právu Nejvyšší soud ČR nebo pan prezident, se  patrně dostane do rukou Ústavního soudu ČR. Soud nemůže ukládat prezidentovi sankčně vymahatelné povinnosti. Prezidentovo právo jmenovat soudce je dáno ústavou a způsob jeho uplatnění není vymezen ústavou ani zákonem. Zejména není upravena lhůta a forma. Odporem k jmenování příliš mladých soudců pan prezident projevil vskutku státnickou moudrost. Nevím, zda by Petr Langer našel odvahu žalovat Gustáva Husáka o svá práva, a pochybuji, že by našel soud, jenž by se jeho žalobou zabýval.

Tohle svět neviděl a pes to nežral

Kája Mařík

               Velice mne upoutal článek Ivana Haslingerové "Slepecký pes nesmí překročit bránu školy pro nevidomé, protože prý je pro děti nebezpečný" týkající se případu vodícího psa. Protože se zabývám aktivitami se zvířetem (někdo tomu říká canisterapie), rád bych Vás upozornil na několik obecně platných skutečností. Mluvit o agresivitě vodícího psa je blbost. Argumentovat hygienickými předpisy v případě psa, který je pod nejpřísnější veterinární kontrolou a mnohdy na vyšší hygienické úrovni, než jeho kritici, je taky blbost. Je obecně známou a dokázanou skutečností, že přítomnost psa je motivující pro všechny postižené lidi, nejen pro nevidomé. Z toho vyvozuji, že přítomnost vodícího psa ve třídě je nejen neškodná, ale je přínosem pro celkovou atmosféru při vyučování. Vnašem jinak neuvěřitelném právním řádu, je pes vnímán jako věc. V případě vodícího psa, jako protetická pomůcka. Ptám se, zda onen pan ředitel školy pro nevidomé, (nositel odkazu J.A. Komenského),by měl námitky proti tomu, aby žák se dostavil na vyučování pomocí slepecké hole, či GPS, nebo jiné věci. Uznávám, že výše zmíněné čtyři body nejsou relevantní, protože, jak pravil klasik: ,,boj s lidskou blbostí není možno vyhrát, ale nesmíme to vzdát, protože jinak by blbost zaplavila svět". Možná, že by onen hodnostář reagoval odlišně, kdyby mu byla předložena žádost o povolení vstupu ,,Psa pro nevidomé" do školy pro nevidomé. Další verze je žádost o povolení vstupu ,,Slepeckého psa do školy pro slepce". "Slepecký pes do školy pro nevidomé", to asi úřední šiml neschroustá. Za svého působení v prostředí postižených lidí jsem zažil dost, ale tohle svět neviděl a pes to nežral.

Návrat Velkého ucha

Zdeněk Jemelík

Když jsem psal článek „Profízlovaná země“ jako reakci na bulvární  reportáž ČT  „Kauza Čunek: Odhalení podivných schůzek“ reportéra  Dalibora Bártka, netušil jsem, co vše dále postihne napadenou trojici „spiklenců“: bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou a místopředsedu Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučeru. V následujícím období se totiž stali  cílem pokračující mediální ostrakizace, jež má proti nim poštvat veřejnost. Na vývoji jejich případu nejvíce znepokojuje posun v žebříčku hodnot společenského vědomí směrem k toleranci k zlořádům, jež jsme dosud považovali za příznačné pro poměry předlistopadového režimu. Občan našeho údajně demokratického a právního státu musí předpokládat, že obsah jeho soukromé rozmluvy v úzkém kruhu přátel se může stát předmětem zájmu státních orgánů a médií a podnětem k veřejné štvanici. Při přátelském posezení je třeba počítat s tím, že u stolu sedí Jidáš, který slyšené použije ke škodě společníků. Soukromí není posvátné a tedy nedotknutelné. Dění kolem „justičních mafiánů“ připomíná dusivou atmosféru skvělého Kachyňova trezorového filmu „Ucho“. Trojice přátel se po odchodu ze křtu „Ucha“, na něž byli pozváni, stala obětí orwellovského slídění v soukromí občanů. Společnost patrně přijala neúctu k soukromí a pohrdání kamarádstvím jako normu.  Dalo by se očekávat, že historická zkušenost se slídilstvím, příznačným pro společenský život v diktátorských režimech, v nichž náš národ žil déle než padesát let, zakóduje do společenského vědomí odmítavou reakci na fízlovské jednání. V duchu této představy bych očekával, že výše zmíněné zásahy do soukromí „spiklenců“ vynesou jejich pachatelům obecné opovržení. Je to však přesně opačně: veřejnost odsuzuje oběti.  V malém se děje totéž, co ve velkém v padesátých letech minulého století při politických procesech. Závažností se tehdejší a dnešní  události podstatně liší, ale princip je stejný: zmanipulovaná veřejnost se staví na stranu kata.

 V Praze proběhlo setkání ministrů vnitra zemí Salzburského fóra

Jana Malíková   

Ve dnech 15. - 16. května 2008 se v Praze, v prostorách Strahovského kláštera, uskutečnilo setkání ministrů vnitra zemí Salzburského fóra, kterého se zúčastnili Ivan Langer, ministr vnitra České republiky, Gϋnther Platter, spolkový ministr vnitra Rakouska, Robert Kaliňák, ministr vnitra Slovenska, Tibor Draskovics, ministr spravedlnosti a policejních sil Maďarska a dále zástupci Slovinska, Rumunska, Polska, Chorvatska, Bulharska, zástupce Evropské komise a Generálního sekretariátu Rady EU.

„Jsem velmi rád, že Rakousko přistoupilo k bezpečnostním opatřením takovýmto způsobem, tedy že nejedná o plošné, dlouhodobé znovuzavedení kontrol na česko-rakouské hranici. Garantujeme maximální spolupráci a posíláme naše policisty přímo do Rakouska,“ uvedl ministr vnitra Ivan Langer.

Salzburské fórum je výjimečné uskupení států, které spojuje geografické členění v Evropě, ale také společný zájem. Původně vznikalo jako diskusní fórum jednotlivých zemí, na němž se vyjasňovaly pohledy a názory na tu či onu problematiku. Postupem času získalo Salzburské fórum i jiný rozměr. „Byla to právě půda Salzburského fóra, na kterém se tyto země dohodly na velmi aktivní snaze dosáhnout zrušení hraničních kontrol a vstupu nových členských zemí do Schengenského prostoru. I dnes zaznělo, že Salzburské fórum, které nyní zahrnuje osm členských zemí Evropské unie, má před sebou velký potenciál do budoucna. Ten souvisí s předpokládanou ratifikací Lisabonské smlouvy a znamená tedy nutnost při snaze prosadit svůj názor ve velké době najít partnery, se kterými vás něco spojuje. Shodli jsme se na tom, že toto by mohla být nová dimenze Salzburského fóra – tedy partnerství zemí, které spojuje jejich geografické postavení v Evropě, které dosud také spojují jejich názory na přítomnost a budoucnost Evropské unie,“ uvedl  Ivan Langer.

Antidiskriminační zákon není jen špatný, je nebezpečný!

 Václav Klaus

            Antidiskriminační zákon považuji za zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi problematické. Zákon neobsahuje nic, co by bylo pro české právo zásadně nové. Většinu věcí, které jsou v zákoně uvedeny, již obsahují stávající právní normy. Antidiskriminační legislativní opatření není třeba završovat nějakým novým „střechovým“ zákonem, který bude – podobně jako Listina základních práv a svobod – ostatním zákonům svou povahou fakticky nadřazenou právní normou. Zákaz diskriminace je obsažen v Listině základních práv a svobod. Tento zákon je  – ve své podstatě – spíše jakousi naučnou antidiskriminační příručkou, shrnující obsah dalších zákonů a mající cíl především ideologický a nikoli právní.  Byl navržen a schválen jako povinná implementace směrnice Komise ES. Státy jsou vázány povinností opatření zavést, ale nejsou vázány stanovením formy, jak to udělat. Česká republika nikoho nediskriminuje. Touto právní normou se náš stát snaží „uzákonit dobré chování“ a říká nám, že k dobrému chování nás primárně musí vést zákon, a nikoli výchova v rodině, obecně přijímané a nepsané vzorce chování obvyklé v naší společnosti, přirozené vzory, zvyklosti, apod. Je to další z pokusů regulovat lidský život právem. Zákon se snaží odstranit nerovnost, která však je přirozeným jevem. Znamená narušení základního práva jednotlivců na vytváření vlastních preferencí a na svobodu volby. Lze proto očekávat, že tento zákon bude mít negativní dopad na právní jistoty a na mezilidské vztahy vůbec. Není jen špatný, je nebezpečný. Přenesení důkazního břemene ze strany žalujícího na stranu žalovaného je naprosto absurdní. Je v rozporu s našimi, ale i evropskými právními principy a tradicemi a může přinášet nové křivdy a nespravedlnosti.

BLUDY PETRA UHLA

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Řady zamlžovačů skutečnosti, přiživujících se na sporu sedmi žalobců s prostořekou advokátkou Marií Benešovou, rozmnožil také komentátor Práva Petr Uhl článkem „Čunkovo stíhání lze ještě obnovit“ z 14.5.2008. Pustil se do pábení s vervou a povrchností sobě vlastní, která mu kdysi nedovolila pochopit scestnost útoků na bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce kvůli t.zv. kauze „katarského prince“. Aby bylo jasno: naprosto se shoduji s Petrem Uhlem v názoru, že odebrání věci Jiřího Čunka přerovskému státnímu zastupitelství a její přidělení do Jihlavy bylo nemravné a protiprávní. Zde ale shoda končíPředevším pondělní jednání krajského soudu nebylo důkazním řízením vyšetřování výše zmíněného protiprávního úkonu. Prvoplánově se jednalo o to, zda Marie Benešová má důkazy o pravdivosti svého tvrzení, že žalobci jsou mafiánskou skupinou, která se snaží ze zákulisí ovlivňovat kauzy – a dokonce je ovlivňuje, a to tak, aby jejich řešení vyhovovalo vládnoucí garnituře. Pokud se Petr Uhl  domnívá, že tomu bylo jinak, namítám, že v soudním řízení není pro domněnky a tušení místa. Trapnou neznalost projevil Petr Uhl tvrzením, že byl Jiří Čunek odňat svému zákonnému soudci. Hrůznost té věci totiž spočívá právě v tom, že o tom, zda bude podána obžaloba, nerozhodli lidé, kteří provedli celé přípravné řízení, a následně se obviněný před soudce nedostal. O tom, kdo bude stíhán soudem, rozhoduje moc výkonná,  tedy žalobce. Teprve od podání obžaloby má smysl se zabývat otázkou, zda je obžalovaný v rukou příslušného soudce. V tomto případě taková situace vůbec nenastala. Petr Uhl dále dává najevo, že si myslí, že právo na zákonného soudce je totožné s právem soudce „vlastnit“ obžalovaného. Je to ale přesně opačně: jde o právo obžalovaného, který je jím chráněn před justiční svévolí.  V tomto směru se Jiřímu Čunkovi určitě újma nestala. Zejména se Petr Uhl mýlí, když si představuje obnovení trestního stíhání Jiřího Čunka jako poměrně jednoduchou záležitost. Projevuje při tom zvláštní představu o nezávislosti státních zastupitelství na politice. Zásadně nelze souhlasit s Petrem Uhlem v názoru, že by svědci obhajoby vyvolali proti Pavlovi Kučerovi a ostatním žalobcům podezření z trestné činnosti. Především rozhovory, vedené v úzkém kruhu důvěrných známých nemohou být důvodem trestního stíhání. Nejsme v komunistickém státě v padesátých letech.

Příběhy dvou vrahů-nevrahů 

Martin Stín

Média připomněla příběhy dvou mužů, jejichž osudy mají určité podobné rysy. Oba byli odsouzeni pro vraždu, oba  odmítají vinu a houževnatě usilují o zvrácení rozsudku, oba se „proslavili“ útěky z vězení. Samozřejmě na prvním místě se jedná o „nejslavnějšího českého vězně“ Jiřího Kajínka,  jehož  kauza krátkodobě ztratila na zajímavosti tím, že se v ní nic nového neděje: pro tuto chvíli byly vyčerpány dostupné opravné prostředky. Jeho příběh má v současnosti cenu pouze jako materiál pro literární či filmové zpracování: čili když už se nedá Kajínkovi pomoci, dá se na jeho neštěstí aspoň vydělat.  Druhý zmíněný je Rostislav Roztočil. Média stručně zaznamenala, že v jeho věci byl učiněn důležitý procesní úkon: jeho obhájkyně podala 29.4.2008 dovolání k Nejvyššímu soudu ČR proti verdiktům Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, které se shodly v názoru na jeho vinu s Nejvyšším soudem ČSSR z r.1985. Ve skutečnosti je dění v jeho kauze o něco živější: 25.3.2008 podal spolek Šalamoun ve prospěch Rostislava Roztočila podnět ministrovi spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona. Nneúspěch dovolání je neštěstím pro odsouzeného, ale úlevou pro ministra a jeho úředníky. Náhodný souběh dění v těchto kauzách vyvolává otázku pro pravidlech, jimiž se řídí přitažlivost příběhů. Dramatičtější je také průběh Roztočilova usilování o zvrácení rozsudku z r.1985. U obou se občas vynoří podezření, že justice nemůže přistoupit na zprošťující rozsudek, protože by se tím dotkla nějakých nečistých zájmů.

Patnáct let na trestné lavici

Miroslav Václavek

Právě probíhá jedno z mistrovství světa v hokeji. Musím se přiznat. Jsem kacíř. Je mi to úplně jedno. Tohle každoroční jarní klání gladiátorů a pozemských bohů vnímám pouze zprostředkovaně skrze své podnapilé spoluobčany. Když náš tým vyhraje tak se poté po ulicích potácejí opilí, zabalení do českých vlajek. „Češi pičo" provolávají poté radostně pracující. Pak vím, že jsme mistry světa. Když je hrobový klid dedukuji, že nás porazila asi Albánie. Proč ale píšu tedy zrovna já o hokeji? Když se občas stane, že Český tým vyhraje jsou naši zlatí hoši vítáni na letišti. Poté jim třese rukou prezident a poté předseda vlády a dostane se odlesku slávy i na jiné dle příslušné hierarchie. Teď si představte, že by je na letišti sebrala policie jako zloděje. Jen tak. Pro nic za nic. Že to není možné? Ale bylo: Orgány komunistického Československa oficiálně prohlásily, že rozhlasoví reportéři Josef Laufer a Otakar Procházka nedostali Britská víza a tak na důkaz solidarity sportovců s novináři výprava do Londýna neodletí. Zlotřilý Britský kapitalismus. Znemožnil socialistickým sportovcům účast na mistrovství. Lálo se oficiálně a z plných Rudoprávních plic. Britské velvyslanectví ještě ten den vyvěsilo do oken ona vydaná víza na svoji obranu před komunistickou lží pro kolemjdoucí veřejnost. Rozladění sportovci se tentýž den večer scházejí u piva U Herclíků. Potom je všechny sebrali pro urážky Komunistické strany a jejich vrcholných představitelů a pro údajný pokus o emigraci. Na Ruzyňském letišti. Mistry světa a Olympioniky. I s hospodským. Jako ve Švejkovi. Že by U Herclíků na obraz Josifa Džugašviliho taky sraly mouchy? Následující vykonstruovaný monstrproces solil tresty jako za Heydrichiády. Soudruzi soudci „vystudovaní" v krátkodobých kurzech kdy ze soustružníka nebo traktoristy byl za půl roku komunistický prokurátor či soudce (příkazy kolik trestů smrti a kolik kdo má dostat let dostávali shora od Gottwalda a jiných hajzlů) rozdával pořádnou nadílku. Jménem republiky se odsuzují: Bohumil Modrý na patnáct let odnětí svobody, Augustin Bubník na čtrnáct let odnětí svobody. Stanislav Konopásek na dvanáct let. Václav Roziňák a Vladimír Kobranov na deset let. Josef Jirka na šest let. Zlatomír Červený na tři roky a Přemysl Hajný na jeden rok. Josef Stock na osm měsíců. Hostinský (ne Palivec) M.Ujčík dostal tři roky. Rubat uran. V komunistickém koncentráku. Kakaja fyzkultura.  

VÁLKA  ŽALOBCŮ TROCHU JINAK

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Paroubkova komise pro kočku 

Martin Stín

Po hojně medializovaném jednání Krajského soudu v Praze o žalobě proti prostořeké advokátce Marii Benešové Jiří Napoleon Paroubek zavětřil možnost svézt se na vlně vyvolaného zájmu veřejnosti a vystoupil s návrhem na ustavení komise poslanecké sněmovny, která by měla  přezkoumat okolnosti zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka. Jistě věděl, že patrně nezíská ve sněmovně pro nesmyslný návrh podporu. Sotva by dokázal vysvětlit, proč právě tato vyšetřovací komise by něco vyšetřila, když žádná z jejích předchůdkyň nebyla úspěšná. To vše mu nevadilo: nejde přece o to, skutečně vyčistit Augiášovy chlévy státních zastupitelství, ale o přízeň budoucích možných voličů, jimž se rázné bubnování na vůdcovu hruď může líbit. Je ostatně otázka, zda skutečně chce něco vyšetřit. Vždyť by se mohl v budoucnu dostat do stejné situace jako nedávno Mirek Topolánek, jemuž bránila v klidném spánku představa lidovců, opouštějících vládní koalici na protest proti obžalobě na jejich předsedu. Jiří Napoleon Paroubek přece chce vyhrát nejbližší volby do poslanecké sněmovny a musí počítat s tím, že bude muset poprosit Jiřího Čunka, aby usedl na křeslo místopředsedy v jeho vládě a zachránil ho před nemilou nutností vládnout s otevřenou podporou komunistů. Jiří Napoleon Paroubek jistě ví totéž, co při nejmenším tuší většina národa, totiž že Renata Vesecká sice svým zásahem do kauzy Jiřího Čunka hrubě porušila náš právní řád, ale zcela určitě nikoli pro vlastní potěšení. Vyšetřovací komise poslanecké sněmovny nemá pravomoci, aby vedla objektivní vyšetřování příčin jejího počínání a míry zavinění dalších osob. Z toho důvodu je zcela zbytečné ji zřizovat. Volání po jejím zřízení je jen výkřikem z bezmoci.

2. rok změn Ivana Langera

Jana Malíková

Ministr vnitra Ivan Langer navštívil  Luhačovice. Zlínský kraj je již sedmým regionem, do kterého ministr vnitra v rámci svých pravidelných výjezdů zavítal a ve kterém představil téma „2. rok změn - práce a setkávání“ v resortu ministerstva vnitra. Cílem cest do všech krajů je představit hlavní priority ministerstva vnitra v letošním roce, zejména reformu policie a eGovernment. V rámci celodenní konference proběhla v Luhačovicích tisková konference, na které vystoupil ministr vnitra Ivan Langer, hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš a policejní prezident plk. Oldřich Martinů. Více informací o tématu celodenní konference naleznete na adrese: http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/project/article.php?id=88708

Doufám, že Poslanecká sněmovna mé veto nepřehlasuje

Václav Klaus

Novelu zákona o střetu zájmů považuji za nesystémovou, nedomyšlenou, nepřehlednou, málo srozumitelnou a svými důsledky jdoucí proti soukromí nemalého počtu bezúhonných občanů naší země. Navíc je již teď jasné i zákonodárcům, že zákon bude muset být velmi rychle novelizován. Jde  o  poslanecký návrh  zákona, vůči  kterému  svůj  nesouhlas původně vyjádřila i vláda. Přestože byl komplexním pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně upraven, i teď má základní nedostatky. Senát návrh zamítl velmi výraznou většinou, a to zejména proto, že – aniž by si to předkladatelé i poslanci uvědomili – zákon způsobí, že oznámení o majetkových poměrech budou nuceni podávat i ředitelé základních a středních škol a řada dalších osob, které nejsou veřejnými činiteli v klasickém slova smyslu. Zvláště paradoxní je to v souvislosti s tím, že z dopadu této novely byli naopak výslovně vyjmuti vedoucí představitelé univerzit a vysokých škol. Mimo zákonnou úpravu tohoto typu se touto novelou dostávají i soudci a státní zástupci. Problémem je i nebezpečí zpětného účinku, který závisí na dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Pokud začne platit před 30. červnem 2008, bude se tato novela týkat i období roku 2007. Bude se tak týkat i těch, kteří v současném znění zákona zahrnuti nejsou a nemohli s  ním  počítat  (nemusejí mít k dispozici potřebné doklady, atd.). Není rovněž jasné, co budou muset udělat ti, kteří oznámení o majetkových poměrech ohledně roku 2007 na základě minulé verze zákona již podali. Novela neobsahuje žádná přechodná ustanovení. Tyto, i další důvody, které by bylo možné dále rozvíjet, mne vedou k naději, že Poslanecká sněmovna toto mé veto nepřehlasuje.

Ivan Langer k problematice diváckého násilí

 Jana Malíková

Zástupci Ministerstva vnitra a fotbalových klubů dnes jednali o problematice diváckého násilí. Ministr vnitra Ivan Langer deklaroval, že Ministerstvo vnitra vnímá problematiku diváckého násilí jako velmi závažnou a slíbil vypracování koncepčního materiálu pro jednání vlády ČR. Zároveň Ministerstvo vnitra chce vyvolat diskusi se všemi zainteresovanými subjekty. Dnes 30. dubna 2008 se tedy sešli zástupci Ministerstva vnitra, Policie ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva spravedlnosti, Úřadu na ochranu osobních údajů, Svazu měst a obcí, Českomoravského fotbalového svazu a fotbalových klubů AC Sparta Praha, Slavia Praha,  FC Baník Ostrava a Sigma Olomouc. Skupině předsedal I. náměstek  ministra vnitra Jaroslav Salivar. „Všichni si uvědomujeme, že otázka diváckého násilí na stadionech je velikým problémem. Jsem moc rád, že jsme se dnes všichni sešli, abychom se tímto fenoménem systematicky zabývali. Naším společným cílem je najít takové prostředky, které by snižovaly riziko nebezpečnosti diváckého násilí,“ řekl úvodem I. náměstek pro bezpečnost Jaroslav Salivar. Proto Ministerstvo vnitra po konzultaci s Českomoravským fotbalovým svazem, fotbalovými kluby, Ministerstvem spravedlnosti a Úřadem na ochranu osobních údajů připraví materiál obsahující soupis stávajících opatření a možností, jak problému čelit. Materiál mohou fotbalové kluby využít jako vodítko k omezení případů diváckého násilí i z hlediska zlepšení situace využívání vlastních kvalitních pořadatelských služeb na stadionech. Tento materiál vhodně doplní legislativní část reformy Policie ČR s ohledem   stávající i budoucí spolupráci v této oblasti mezi zainteresovanými subjekty.

Palladium – šetření ukončeno

kpt. Bc. Martina Lídlová

            Pracovníci Inspekce ministra vnitra ukončili šetření střelby v obchodním centru Palladium, při které pronásledovaný muž spáchal sebevraždu. Ze strany zakročujícího policisty nedošlo ke spáchání trestného činu či přestupku. Dne 12. ledna 2008 v podzemních garážích obchodního centra Palladium v Praze spáchal sebevraždu muž, kterého pronásledovali policisté. Jeden ze zakročujících policistů použil při pronásledování muže oprávněně střelnou zbraň, kterou ho postřelil do nohy. Pracovníci Inspekce ministra vnitra celý případ řádně prošetřili. Po vyhodnocení všech důkazu byl celý případ odložen. Zakročující policista postupoval v souladu se zákonem.

Ministr vnitra představil  v Liberci „2. rok změn“ v resortu Ministerstva vnitra

 Jana Malíková

Ministr vnitra Ivan Langer navštívil Liberecký kraj. Liberec je v pořadí již šestým krajským městem, do kterého ministr vnitra v rámci pravidelných regionálních výjezdů zavítal a ve kterém představil téma „2. rok změn – práce a setkávání“ v resortu Ministerstva vnitra. Cílem cest do všech krajů je představit hlavní priority Ministerstva vnitra v letošním roce, zejména reformu policie a eGovernment. V rámci celodenní konference proběhla v Liberci tisková konference, na které vystoupil ministr vnitra Ivan Langer, hejtman Libereckého kraje Petr Skokan a policejní prezident plk. Oldřich Martinů. Po tiskové konferenci se ministr vnitra zúčastnil slavnostního předání šeku Muzeu hasičské techniky Chrastava. Příspěvek Libereckého kraje určený na renovaci historického vozidla pro muzeum předal hejtman Libereckého kraje Petr Skokan. Více informací o tématu celodenní konference naleznete na adrese: http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/project/article.php?id=88708

Anarchie a řád

 Radim Lhoták

Přirozenou potřebou rozumného člověka je řád, vědomí o řádu a řádný život. Řád lidem dává vědomí příslušnosti k celku, identitu, měřítko dobra a zla i pocit bezpečí. Bez řádu není pořádek. Pořádek je důsledek řádu. Již z etymologie samotného slova pořádek vyjadřujícího „stav po-řádu“ vyplývá cíl, jímž se hledá rovnováha ve všech úrovních lidského bytí, jednota v mnohosti, harmonie znějící souladem všech hlasů v kontrapunktu názorů, které se řídí zákonitostmi přijatého řádu. Řád je pořádek uskutečněný skrze sama sebe, a není třeba velkého vnějšího násilí k tomu, aby byl udržován. Opakem řádu je neřád. Moderní doba si pro ne-řádné chování lidí našla výraz anarchie. Za řádné byly považovány vždy takové systémy soužití a spolupráce, jež slovo řád obsahovaly v samotném názvu: Obecní řád, aristokratický řád, stavovský řád, cechovní řád, patriarchální řád, vojenský řád, duchovní řád. Neřádným opakem jsou takové sklony v myšlení a jednání lidí, které řád narušují. Patří sem revoluční destruktivismus, rovnostářský kolektivismus,  feministický anarchismus, názorový pluralismus, genderový multikulturalismus, potírání identity, rasy, pohlaví, vyznání i vládnoucího přesvědčení, jinými slovy vše, co bourá pospolitní pořádky, rozvrací vzájemné porozumění a nic nového nebuduje.

Soud soudil soudkyně

ZDENĚK JEMELÍK

Členové Šalamouna poslali PČR trestní oznámení na předsedkyni soudu Evu Tilleovou pro tr.č. zneužití pravomoci veřejného činitele. Díky protiústavnímu „Pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č.12/2003 “, vydanému později sesazenou nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou, mají soudci a státní zástupci zajištěnu trestněprávní imunitu možná lépe než poslanci a senátoři. Proto PČR trestní oznámení postoupila Krajskému soudu v Ústí n.L. jako podnět ke kárnému řízení.  Eva Tilleová se raději vzdala úřadu předsedkyně soudu a řízení proti ní muselo být zastaveno, protože kárného jednání se dopustila jako úřednice státní správy soudu, kterou již není. Proti zastavení řízení nelze nic namítat, protože vyplývá z ustanovení zákona. Paradoxně ale odporuje ústavnímu nálezu, jímž Ústavní soud ČR v rámci podpory vzpoury předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Ivy Brožové proti prezidentovi republiky zrušil ustanovení zákona č.6/2002 Sb. o soudech a soudcích, na jehož základě se dříve odvolávali z funkce předsedové a místopředsedové soudů, nyní prakticky neodvolatelní. Podle mínění Ústavního soudu ČR je předseda soudu stále soudcem, i když vykonává úřad přednosty státní správy soudu, a jako se soudcem se s ním musí nakládat za jakýchkoli okolností. Analogicky by Eva Tilleová měla být za své počínání odsouzena, protože např. ve chvíli, kdy projevila opovržení ústavou, byla hlavně soudkyní a teprve odvozeně předsedkyní soudu. Obhájce navrhl, aby soud uznal jeho mandantku vinnou, ale aby upustil od potrestání s tím, že již projednání věci před kárným senátem je dostatečným trestem. Žalobce – předseda Krajského soudu v Ústí n.L. Milan Kohoutek prohlásil, že považuje vinu obžalované za prokázanou. Stanovení výše trestu přenechal úvaze soudu. Kárný senát pak vyhověl návrhu obhájce, který se na místě vzdal odvolání. Žalobce si vzal lhůtu na rozmyšlenou. Toto soudní řízení by mělo být poučením pro veřejnost i soudce.

Poslanci schválili požadavek EU - „antidiskriminační“ zákon

Poslanci schválili 19.3. návrh „antidiskriminačního“ zákona. Předloha zákona nyní poputuje do Senátu a k prezidentovi. Tento zákon, který zavádí nové formy diskriminace, po ČR vyžaduje EU. ODS zvolila taktiku, kdy se za pomoci pozměňovacích návrhů pokusila obrousit největší „úchylky“ obsažené v tomto zákoně. Schválená norma tedy není nejtvrdší variantou, jak jej navrhovali zástupci ČSSD, vytváří ale i tak nebezpečný klacek kterým „multikulturalisté“ mohou bít po hlavách všechny svobodymilovné občany. Komunisté se snažili využít návrhu pro zrušení lustračního zákona což se jim nepodařilo a proto ve své většině pro zákon nehlasovali.V době hlasování bylo z 200 poslanců přítomno 170. Pro antidiskriminační zákon hlasovalo 111 poslanců, 38 poslanců se hlasování zdrželo. Proti zákonu bylo těchto 21 poslanců: František Bublan - ČSSD; Rudolf Kufa - ČSSD; Alena Páralová – ODS; Vojtěch Filip - KSČM; Pavel Hojda - KSČM; Ivana Levá - KSČM; Miroslav Opálka - KSČM; Zuzka Bebarová-Rujbrová - KSČM; Václav Snopek - KSČM; Milan Bičík - KSČM; Václav Exner - KSČM; Stanislav Grospič -KSČM; Vladimír Koníček - KSČM; Zdeněk Maršíček - KSČM; Josef Šenfeld - KSČM; Petr Braný - KSČM; Jiřina Fialová - KSČM; Milada Halíková - KSČM; Ladislav Mlčák - KSČM; Karel Šidlo – KSČM. Debata ve sněmovně předcházející schválení „antidiskriminačního“ zákona byla následující:

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Setkání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila se sesazenou nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou v Otázkách Václava Moravce je doplňkovým obrazem úrovně řízení resortu spravedlnosti teď a předobrazem možných změn, jež by mohly nastat, kdyby se vrátila k moci sociální demokracie a na křeslo ministra spravedlnosti by usedla zmíněná dáma. Jejich poslední společné vystoupení proběhlo v neděli 20. dubna 2008. V době zápasu o hlasy volitelů před volbou prezidenta Václav Klaus s přehledem odolával populistickým tlakům a nedal se strhnout k velké televizní debatě s Janem Švejnarem. Měl k tomu dobrý důvod: kdyby vyhověl, vyvolal by zdání rovnosti obou kandidátů a vrhl by na odpůrce zář své popularity. Je škoda, že se od velkého guru své strany nepoučil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který opakovanou účastí v pořadu Otázky Václava Moravce dodává lesk významnosti jinak nedůležité advokátce Marii Benešové, holedbající se prázdným titulem stínové ministryně spravedlnosti ČSSD. Pojem „stínový ministr“ je typický „Titel ohne Mittel“, chiméra moci a důstojenství, ve skutečnosti synonymum nicotnosti. Kdyby se v televizní debatě nevystavil mateřské shovívavosti Marie Benešové skutečný ministr vlády ČR, nevzniklo by zdání, že je stínová ministryně něčím více než  ničím. Odlesk pozlátka postavení „opravdového“ ministra se přirozeně přenáší také na její politickou stranu a přispívá k vytváření dojmu, že po volebním vítězství ČSSD a ovládnutí ministerstva spravedlnosti exprokurátorkou okresního formátu se v resortu začnou dít věci dříve nevídané a všichni soudci rázem začnou soudit rychle a spravedlivě. Naopak pověst  ODS jako strany, odpovědné za resort spravedlnosti, si z měření sil mezi Jiřím Pospíšilem a Marií Benešovou odnáší citelné šrámy. Bůh nás ochraňuj před takovou ministryní spravedlnosti, která patrně ať již z politických nebo osobních důvodů zapomíná na základní pravidla ochrany lidských práv účastníků trestního řízení. 

Václav Klaus o antidiskriminačním zákonu

Před listopadem 1989 jsme zavádění „pozitivní diskriminace“ považovali za „pouhý“ omyl Západu, který neprožil komunismus, který chtěl konstruovat – podle apriorních představ – lidskou společnost. Dnes se i u nás – po této tragické zkušenosti – bohužel také vážně debatuje o stejných věcech, např. o tom, že by školy a úřady měly přijímat zaměstnance „vyváženě“ podle rasy, věku či pohlaví. Leccos nám v tomto smyslu navíc nařizují Evropské směrnice. Tzv. antidiskriminační legislativa je – a nemůže tomu být jinak – založena na velmi sporných zákazech a příkazech. V mnoha ohledech jde proti principům volného trhu, proti nedotknutelnosti vlastnictví a proti lidské svobodě. Dalo by se též říci, že je tato legislativa typickým projevem evropeismu (viz můj esej „Co je to evropeismus“, CEP, duben 2006) a posunu k postdemokracii (viz sborník CEPu č. 44). Legislativa obvykle znamená zákaz nebo příkaz, nějakou formu omezení svobody. Nejinak je tomu v případě tzv. antidiskriminačního zákona, i když by si povrchní pozorovatel mohl myslet, že uvedený zákon jen pomáhá. Jak ukazuje ekonomická věda, vždy existují i důsledky neviditelné na první pohled a ty by v případě antidiskriminační legislativy mohly být nejbolestivější právě pro lidi, kterým chtěl zákonodárce pomoci. V nynější záplavě regulační legislativy by ani tato problematika neměla uniknout naší pozornosti.

Nezbeda ústavní soud 

Martin Stín 

Nad rozhodnutím Ústavního soudu ČR zrušit jako neústavní nedávno uzákoněná pravidla vyplácení nemocenských dávek kroutil předseda vlády znechuceně hlavou: rád by věděl, co je na nich protiústavního, když v jiných evropských zemích platí v této oblasti obdobná právní úprava. Zřejmě ho nenapadlo, že naše ústava by se mohla v tomto punktu od těch ostatních trochu odlišovat. Může-li např. španělská ústava zaručovat občanům bezplatnost soudního řízení, kdežto naše mlčením umožňuje vytváření finančních překážek přístupu k právu, proč by se jiná odlišnost nemohla týkat právě nemocenských dávek? Současný konflikt mezi ústavními soudci na straně jedné a mocí výkonnou na straně druhé není první. Všechny ostatní překonává příkrostí odezvy představitelů vlády na zásah do jejích záměrů, i když také ty dřívější vyvolaly určité narušení chodu státní správy. Ve srovnání se zásahem do pravidel vyplácení nemocenských dávek mělo zásadnější povahu usnesení, jímž Ústavní soud ČR upravil postup prezidenta republiky při jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu ČR. Zde přešel až do postavení aktivního zákonodárce. Ústavnímu soudu také vděčíme za to, že až do novelizace zákona o soudech a soudcích nelze odvolávat předsedy a místopředsedy soudů z jejich funkcí. Ústavní soud je poměrně mladý úřad, ale působí již dosti dlouho na to, aby mohly být vyhodnoceny poznatky o jeho fungování, a aby mohly být případně provedeny dílčí úpravy pravidel. Zrovna způsob rušení zákonů nebo jejich částí  je oblastí, která stojí za přehodnocení. Zatím je mezi ústavním soudem a ostatními složkami státní správy zeď, která umožňuje ústavním soudcům nevidět vliv jejich rozhodnutí na výkon státní správy, nestarat se o následky. Vyvolané poruchy, způsobené odstraněním právního předpisu, který byl zrušen kvůli rozporu s ústavou, by mohly  někdy v budoucnu způsobit větší škody než zachování původního protiústavního stavu.

Provokace homosexuálních aktivistů přesahují únosnou mez

Mgr. Petr Bahník

Vliv homosexuálních aktivistů se bohužel stále silněji prosazuje v celé EU, a skrze tzv. antidiskriminační agendu deformuje zákonodárství evropských zemí, včetně ČR. Např. při prosazování zákona o tzv. registrovaném partnerství se před časem mnozí z nich zaklínali, že jim nejde o zrovnoprávnění „homosvazků“ s klasickým manželstvím a že v žádném případě nehodlají usilovat o právo na adopce dětí homosexuálními páry, dnes, o pouhé dva roky později, otevřeně požadavek na „právo k adopcím“ vznášejí a vláda je ochotna ho akceptovat, jako součást projednávaného antidiskriminačního zákona (resp. prováděcích předpisů k němu, jež vyhotovil úřad ministryně Stehlíkové). Tento chorobný trend je pochopitelně doprovázen mohutnou mediální přípravou, zejména na půdě veřejnoprávní televize. Ta mj. již v lednu tohoto roku spustila pravidelné vysílání pořadu „Qeer“, jenž propaguje provokativní projevy životního stylu sexuálních minorit a dopřává místo i agresivním výrokům namířeným proti většinové společnosti. O lidech s většinovou sexuální orientací se v pořadu pohrdlivě hovoří jako o tzv. „heterácích“ a pod. S ohledem na zmíněné skutečnosti se PaS trvale zasazuje za zrušení kontroversního zákona a zároveň otevřeně vystupuje proti exhibicím homosexuálních aktivistů. Patrně největší veřejnou exhibici v historii ČR plánují „homoaktivisté“ na letošní červen do Brna, kde se má uskutečnit „pestrobarevný“ pouliční rej homosexuálů a lesbiček pod televizí inspirovaným názvem „Qeer Parade“, na který jsou domácími aktivisty zváni i jejich „kolegové“ ze zahraničí. Má se jednat o pochod středem města doplněný doprovodnými akcemi, včetně zapojení brněnských gay klubů, pouliční diskotéky a homoaktivisty pořádaného „dětského dne“(!). Zásadně proto odmítáme, a to z již uvedených důvodů rozumových a mravních, ale i hygienických a bezpečnostních, a vyzýváme příslušné úřady, aby uskutečnění „Qeer Parade Brno“ zabránily.