Zchlaďte hlavy!

Karel Pacner

Souhlasím s přítelem Georgem Jiřím Kuklou, klimatologem z Lamont-Doherthy Earth Observatory Kolumbijské univerzity, že ochlazování a oteplování záleží na činnosti Slunce. Teď se mi dostala do ruky kniha Bjørna Lomborga "Zchlaďte hlavy". Mezivládní panel OSN pro klimatické změny ohlásil, že do konce 21. století stoupne globální teplota o 2,6 stupně Celsia. Podle Lomborga je tahle předpověď nesmyslná. Také není pravdou, že více zabíjejí vedra. Naopak největším zabijákem bývá zima. „Každý rok zemře v Evropě na následky příliš studeného počasí 1,5 milionu lidí. To je asi sedmkrát víc, než činí celkový počet úmrtí na následky vedra.“ Autor připomíná, že Kjótský protokol, podle něhož mají státy snižovat emise, je nesmyslný. Podle slibů z Kjóta se měl v letech 1990–2000 růst emisí zastavit. Ve skutečnosti Lomberg uvádí, že se zvýšily o 12 %. Přitom signatářské státy vrazily do tohoto projektu 180 miliard dolarů! Dejme tyto peníze raději na boj s hladem a nemocemi  Virus HIV nakazí ročně 4,3 miliony lidí chorobou AIDS. Přitom 7 miliard dolarů ročně by zachránilo před touto smrtí 3,5 milionu lidí. Víc než polovina obyvatelstva světa postrádá ve výživě nezbytné stopové prvky, což jimm poškozuje zrak, snižuje inteligenci a výkonnost. Tři miliardy dolarů by to vyřešily. Více než miliardě lidí chybí pitná voda, dvě miliardy nemají hygienická zařízení. Stačily by stačilo 4 miliardy dolarů ročně, aby se předešlo miliardě průjmových chorob ročně. Volný obchod narušují vysoké dotace do zemědělství v Evropské unii, USA a Japonsku. Kdyby padly zemědělské dotace, uvolnění obchodu by přineslo 2,4 bilionu dolarů.

Václav Klaus

Bursík přistižen na švestkách

Ivan Brezina

Martin Bursík chce vypadat jako politik, který to s přírodou myslí dobře. Okázale proto jezdí tzv. ekologickým autem na biopalivo, Václavu Klausovi vyčítá jeho Audi A 8. Jenže ve skutečnosti Bursík paradoxně ničí přírodu několikanásobně víc než my ostatní. Podrobné analýzy výrobního cyklu biopaliv totiž ukazují, že při produkci biopaliv vzniká asi o 50 – 70 % víc skleníkových plynů, než vytváří benzín nebo nafta. Na pěstování biopaliv se spotřebuje o 27 – 118 % energie více, než kolik se z nich získá. Jinými slovy se tedy jejich výroba musí silně „dotovat“ energií získanou z fosilních paliv. A do třetice jsou biopaliva neetická, protože ničí lidské životy. "Pěstovat potravinové plodiny, které se pak spálí jako pohonné hmoty, je zločinem proti lidskosti,“ prohlásil loni říjnu zmocněnec OSN pro právo na výživu Jean Ziegler. „Pro hladovějící svět je to totální katastrofa…" Přeměnou přírody na pole pro pěstování biopaliv se podle časopisu Science uvolní do ovzduší 17 – 420krát víc skleníkových plynů, než kolik se jich ročně ušetří nahrazením fosilních paliv. Konkrétně: vymýcení pralesa pro pěstování sóji vytvoří uhlíkový dluh, který produkce sóji "zaplatí" redukcí uhlíku až za 319 let. Založení plantáže olejné palmy vytvoří uhlíkový dluh, který se pěstováním palem vyrovná až za 423 let. Samozřejmě mě zajímalo, co na to Martin Bursík. Požádal jsem ho proto o odpověď na tři věcné otázky: (uvedeny v článku). Martin Bursík mlčí. Nechová se jako chlap, ale jako kluk přistižený na švestkách.  Chlap v takové situaci prostě řekne: "Měl jsem nepřesné informace, takže jsem udělal chybu."

Zelená je kráva

Dušan Šrámek

Je vám kosa, mřete hlady,
Zelení si vždy ví rady

Smrdíte, jste špinaví,
Zeleným to nevadí

Milujete středověk
Zeleným váš patří vděk

Nažerte se pěkně řepky
Zelení vás zbaví depky

Nažerte se klidně trávy
zdraví vás Zelený krávy
 

Greenpeace a terorismus

Jaroslav Kokeš

Idea hnutí Greenpeace může být ušlechtilá, ale obávám se, že jeho činy ji silně devalvují. Ať dělám co dělám, vidím v nich silnou analogii s násilím až terorismem. Alespoň, že při tom jejich nejde o životy. Vždy mě drobně naštve, když slyším co zase ti Greenpeace provedli. Kterou loď či továrnu obsadili nebo alespoň blokovali. Na který to vylezli komín a k čemu, že se připoutali řetězy. To vše sledováno médii, které si to nemohou nechat ujít a dělají jim tak krásnou a neplacenou reklamu. Snažím se je pochopit a pokouším se najít pro to násilí  omluvu. Souhlasím s tím, že transparenty neodvrátí lovce velryb od jejich konání a nenamontují na komíny účinnější filtry. Tady by musel zasáhnout stát. Na druhé straně, kdo  dal Greenpeace právo rozhodovat o tom co je špatné a co není. Kdo jim dal právo stavět se nad zákon, ignorovat ho a vykládat ho po svém. Sami  pak vlastně jednají daleko hůře, protože, na rozdíl třeba od těch lovců, protiprávně. Mahátmá Ghándí asi jejich vzor nebude. Myslím, že je velmi škodlivé, když stát toto jednání toleruje. Ono je totiž silně nakažlivé. Když zaspí příležitost, pak už se bude zase jen rozčilovat nad obstrukcemi různých dětí a matek při výstavbě dálnic a nad dobře placeným proti atomovým uvědoměním našich rakouských sousedů. Stát to totiž umí řešit i bez fyzického násilí. I když si nejsem tak zcela jist. Není vlastně třeba ekologická daň nebo nápad se zálohováním plastových lahví takové skryté připoutání se k našim peněženkám? Co s tím mám jako občan dělat? Mám snad vylézt na střechu Ministerstva pro životní prostředí? Nebo přímo na Strakovku? Problém holt je, že špitnout jednou za čtyři roky svůj názor zatím nestačí. Nemáte, Greenpeace, nějakou radu?

GREENHMYZ, hladovkáři a vyděrači

 Jan Kopal

Debata kolem umístění amerického radaru v Brdech se již dávno nenese v intencích rozumné a argumenty podložené věcné diskuse. Nyní došlo na teroristické akty a teatrální kousky. Okupanti z nechvalně proslulé organizace GREENPEACE se povalují v Brdech, humanisté Tamáš a Bednář pro změnu hladoví. Uvedení se stali nástrojem prostoduché propagandy, ze které je levicový antiamerikanismus cítit na hony. Naši milí „NEzákladňáci“ jsou cítit komunismem, stejně jako Židé po česneku. GREENHMYZ se chová jako soudruzi během znárodňování, zaberou cizí půdu a drze se na rozvalují i se svými latrínami. Armáda jenom přihlíží, místo toho, aby nasadili bodáky a veleli k útoku. To by bylo vojenské cvičení! Rozum a zdravý úsudek jsou jako stará a nepotřebná veteš pohozeny u plotu. Éra psychomanipulace nastupuje. Šarlatáni a zaříkávači nahrazují politiky. Do čela státu míří eskamotéři, varietní umělci a zloději salámů z RaJe. Myslící o tom mohou nanejvýš vydat svědectví a snažit se vyburcovat zbytky neovlivněných.

Hladovkáři mě zklamali, štafetáři rovněž

Rudolf Polanecký

Tak jsem se těšil, jak Tamáš s Bednářem vydrží zásadově hladovět až do úplného konce. Zklamali mě. Poté, co hladovějící Tamáš vyzval prezidenta ke schůzce a nedostalo se mu ji, společně s kolegou usoudil, že dál hladovět nemá cenu. A přitom to mohlo být tak krásné. Starosta Trokavce by po nich pojmenoval náves, možná i nějakého pomníku by se jim dostalo. Místo dodržení své zásady dají přednost plnému žaludku. S takovým materiálem, soudruzi, ten socialismus nevybudujete a žádná revoluce nemá šanci na úspěch. Když oba vychrtlé mladíky navštívil na sklonku minulého týdne poslanec Paroubek s trochu víc vyvinutějším pupendem, vypadalo to, jako by hladovějící rodiče sháněli další sousto pro nenasytného Otesánka. Paroubek podebatoval, vyzval k ukončení hladovky a pak dostal další poslání od vyšší bytosti. Statný Jirka zavelel a poslanci z Lidového domu budou držet hladovku místo oněch dvou propagátorů redukčních diet. Paradoxní ale je, že ČSSD bude hladovkovat proti něčemu, o čem sama začala vyjednávat. To je těžká schizofrenie.

Prezident představí v USA anglické vydání své knihy

„Modrá, nikoli zelená planeta“

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky vykoná ve dnech 26. – 29. května 2008 pracovní návštěvu Spojených států amerických, kde představí anglické vydání své knihy „Modrá, nikoli zelená planeta“. Prezentace knihy se uskuteční v úterý 27. května ve 12.30 hodin v sídle National Press Club ve Washingtonu D.C. V rámci této návštěvy se prezident republiky v úterý 27. května setká s předsedou Rady guvernérů centrální banky USA Benem Bernankem, s prezidentem CATO Institute Edwardem Cranem, s prezidentem Heritage Foundation Edwinem Feulnerem a s prezidentem American Enterprise Institute Christopherem DeMuthem. Ve středu 28. května se prezident republiky setká v Bílém domě s viceprezidentem Spojených států amerických Richardem Cheneym, navštíví sídlo prvního prezidenta USA George Washingtona na Mount Vernon a ve večerních hodinách bude hlavním řečníkem na slavnostní výroční večeři pořádané Competitive Enterprise Institute v hotelu Hyatt Regency, kde převezme Cenu Juliana Simona a vystoupí s projevem na téma: “Is Schumpeter’s Vision of the End of Capitalism Relevant?" Ve čtvrtek 29. května se prezident setká s americkými novináři, bude přijat prezidentem Brookings Institution Strobem Talbottem a v odpoledních hodinách odletí z Washingtonu D.C. zpět do Prahy.

Statečný stařec a moře zelené špíny

Mgr. Petr Bahník

Politická strana Právo a Spravedlnost (PaS) už počátkem dubna tohoto roku upozornila na připravovanou Queer Parade Brno a varovala veřejnost před možnými riziky, která s sebou tato akce může nést. Dne 13.4. 2008 pak předsednictvo PaSu odeslalo zastupitelstvu brněnského magistrátu „Otevřený dopis“, ve kterém zastupitele vyzvalo, aby  konání kontroversní akce poslední červnový víkend nepovolili. Náměstek primátora Martin Ander (SZ) však odpověděl autorům „Otevřeného dopisu“ stručným, avšak vysoce  urážlivým e-mailem. Není divu. Pan Ander totiž zasedá nejen na brněnském magistrátě, ale také v předsednictvu Strany zelených. Agresivním tónem své e-mailové reakce vyprovokoval doyena předsednictva PaS, dlouholetého člena Konfederace politických vězňů, přesvědčeného demokrata, soukromého zemědělce a známého veterána českého antikomunismu, pana Jana Broje, k rozhodné odpovědi, která je nejen bližším vysvětlením pozic PaS, ale také novým apelem na odpovědnost brněnských zastupitelů. Text e-mailu náměstka Andera i odpovědi Jana Broje přikládám.

Jan Mičánek: „Myslím, že všechno na naší planetě jde k lepšímu“

Ivana Haslingerová

Soutěž Podnikatel roku byla založena společností Ernst & Young ve Spojených státech amerických v roce 1986. Jejím cílem je vybrat nejúspěšnější průkopníky v oblasti podnikání. Podle slov vedoucího partnera firmy Dirka Kroonena soutěž není jen o číslech, která by se dala sečíst v excelovské tabulce, ale hlavně o zajímavých a úspěšných lidských příbězích. V každém jejím ročníku jsou představeny desítky podnikatelských příběhů, za nimiž stojí nejen úspěch, ale i tvrdá práce, podstupování rizika a přebírání odpovědnosti. Proto, když jsme se blížili k sídlu lesnické společnosti LESS a.s. v Bohdanči za jejím generálním ředitelem Ing. Janem Mičánkem, který se v této prestižní soutěži probojoval až do finále, přichystali jsme se v duchu na přísného ustaraného workoholika, od něhož uslyšíme jen stesky, jak se v lesích krade, jak se dávají protekční zakázky na těžbu dřeva a jak díky klimatickým změnám planety lesy hynou, až vyhynou. Namísto toho nás přivítal usměvavý zámecký pán v nádherném panském sídle, o němž není na první pohled pochyb, že patří společnosti s miliardovými obraty. Nad naším nadšením při pohledu na krásné zámecké budovy a park v Ostrově u Bohdanče máchl s úsměvem rukou se slovy: „Byla to prakticky zřícenina s propadlými stropy a střechou, kterou jsme zrekonstruovali“ a uvedl nás do své útulné pracovny, kde jsme si povídali, co všechno stálo za vybudováním takové společnosti a za jeho oceněním v prestižní soutěži. Pan Mičánek vzpomínal:

Vrátí nás Zelení na stromy?

Ivana Haslingerová

Výtahem k moci se Zeleným stalo "zelené náboženství", v jehož jméně jako by se zapomínalo na to, že zde žijí lidé. Výsledkem jejich dosavadní činnosti je prosazení ekologických daní, místo uhlí zavádění tzv. biopaliv (bez ohledu na to, že nevědí, jak je ve velkém a navíc nepředraženě vyrobit) a drahého ekobenzinu, v důsledku čehož budeme jen za elektřinu za osm let platit až pětinásobek dnešní ceny, o ceně paliv na zimu a benzinu nemluvě. Zelení brojí ale nejen proti uhelným elektrárnám, ale dokonce i proti nejekologičtější jaderné energii. Vše by podle jejich představ měly nahradit alternativní obnovitelné zdroje. Má to jen malou chybičku, že nevědí, o čem mluví. Každé malé děcko ví, že využití větru v naší zvlněné krajině, je k nepřetržitému pohybu větrníčku nesmyslné. To, že nerozumějí fyzice a ekonomice, se dalo od Zelených očekávat, ale že neprotestují proti zákonům, které nejen nechrání, ale dokonce dovolují ze zákona o kontaktním norování týrat zvířata, když jim jinak při výstavbě dálnic vadí každé jen sebemenší vyrušení hluchého tetřeva či slavíka na větvi stromů, a staví přes dálnice dokonce mosty pro soby za čtvrt miliardy Kč, to je již naprosto neuvěřitelné. Našim rozmařilým politikům již nestačí ke štěstí jen výborná hmotná zajištěnost, ale touží se vyrovnat dokonce šlechtě. Když to nejde jinak, tak alespoň v tom, že se stanou myslivci a lovci. V České národní radě byli po revoluci dva myslivci, v současném Parlamentu je jich již 60 %. A nejsou to jen pravicoví poslanci, ale například i soudružka Zuzka Bebarová-Rujbrová vesele střílí po zvěři v honitbách našich soudobých zbohatlíků. Ještě štěstí, že neztratil soudnost pan prezident a vrátil  Poslanecké sněmovně zákon o děsivém mučení lišek, který tito bezohlední politici chtějí prosadit.  Jak říká prezident republiky: „Před svobodou občanů nesmí být nic předřazeno.“ Tato jeho kritika enviromentalistů leží Zeleným tak hluboko v žaludku, že se spojí třeba i s ďáblem, aby se takového satana zbavili. Přesně to předvedl věčně se usmívající Bursík při vyjednávání s Lidovým domem, koho nasadit jako protikandidáta v prezidentské volbě.

Prezident vystoupí v Rakousku s projevem o globálním oteplování

         Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií Klausovou uskutečnil na pozvání rakouského prezidenta Heinze Fischera pracovní návštěvu Rakouské republiky. Prezident republiky byl přijat s vojenskými poctami v prezidentském paláci ve Vídni, kde jedná jednat se svým rakouským protějškem. Po pracovním obědě prezidentské páry společně navštívil výstavu Tutanchamon a svět faraónů.  Ve večerních hodinách prezident Václav Klaus vystoupí v rámci Alpbacher Gespräche s projevem k tématu globálního oteplování.

 From Climate Alarmism to Climate Realism

Prezident republiky Václav Klaus se ve dnech 2. – 4. března 2008 v New Yorku zúčastňuje Mezinárodní konference o klimatických změnách, kde vystoupí s projevem s názvem „From Climate Alarmism to Climate Realism“.

Kdo potřebuje globální oteplování?

Karel Drábek

Statisticky lze doložit mnoho názorů. Statisticky se dnes dokazuje globální oteplování a jeho důsledky, dříve (a není to tak dávno) se statisticky dokazoval příchod další doby ledové. Záleží na tom, která data a z kterého období se vyberou a ovšem i na tom, jak se budou interpretovat. Skleníkový efekt umožňuje na Zemi takovou teplotu, při které je možný život. Přesto v geologických dobách byla období chladnější i teplejší. Problém je jinde – chladnější období se opakují v pravidelných intervalech (méně než ¼ miliardy let) a v poměru k teplým obdobím jsou mnohonásobně kratší. Doby ledové ve čtvrtohorách byly podle odborníků způsobeny převážně kosmickými příčinami. Přitom teplota kolísala a v meziledových dobách byla často i vyšší, než je dnes. V současnosti žijeme v meziledové době, která je ale delší, než ty předchozí. A zhruba před 6 000 lety bylo o několik stupňů Celsia  tepleji, než je dnes. Jaká je průměrná teplota naší planety?  Vzhledem ke stáří Země je její určení  za posledních tisíc let vlastně jen náhodně vybraným číslem. Většinu názorů na oteplování mají na svědomí média. Zprávy o katastrofách se dovídáme denně. Nejlépe, když jde o katastrofu století. To, že taková katastrofa nestala v ostatních 99 letech, si lidé zpravidla neuvědomí. Ostatně již samotný výběr zpráv je zaměřen především na tragické a katastrofické události. Lidi je potřeba strašit. Pokud se nebudou něčeho bát, je obtížnější je ovládat. Nejenom křesťanské církve vynašly peklo. V minulosti byl dobrým strašákem i agresivní zlý imperialista nebo komunista, záleželo na tom, kde jste žili. Na základě obav z katastrofy lze získat granty, dotace, příspěvky nebo politickou prestiž. Strašit katastrofami bylo a je dlouho i doménou „zelených“ organizací.

NAŠI OTEPLOVAČI POČASÍ MAJÍ ZPOŽDĚNÍ 150 LET

     Karel Berka

              Dnes a denně je vtloukáno do hlavy naším občanům, zejména naší nešťastné mládeži, která se to musí učit již od prvních krůčků do školy, že díky zplodinám průmyslové revoluce se za posledních několik desetiletí otepluje ovzduší a pokud nevydáme celosvětově nesmírné finanční prostředky na výrobu zařízení proti oteplování počasí, dojde nevyhnutelně ke katastrofě. A tak zatímco ve středověku se kšeftovalo s odpustky, aby se získaly finanční prostředky do kasy vládnoucí třídy pro lepší ovládání poddaných, tak přesně stejně se nyní kšeftuje s odpustky, které mají krásný název „Povolenky na vypouštění emisí oxydu uhličitého“. Hodnota těchto povolenek  dosahuje miliardových částek. Skutečným problémem „boje proti oteplování počasí“ je však jeho načasování.Jak je známo z historie, celou průmyslovou revoluci zahájil vynález parního stroje. Dodnes má James Watt ohromný pomník přímo ve středu Londýna. Na tento vynález navázal rozvoj železniční dopravy. Na Velkou výstavu v Londýně v roce 1851 přivezly železnice  přes 6 milionů lidí. A tak důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Příroda,  která nebyla připravena na spalování uhlí ve velkém, se začala bránit. Počasí se začalo oteplovat. Evropa tehdy sněhu a zimy vůbec užila málo. Tak toto jsem si nevymyslel. Je to citace z knihy, stránka 56, „Vzpomínka na Hradec Králové“ o počasí v roce 1866. Při aplikaci dnešních zcestných  ekologických teorií by byl příčinou oteplení ovzduší  na tehdejší dobu nesmírný provoz železnic. To, že se dlouhodobě  zhoršuje životní prostředí, je skutečnost, kterou pociťujeme všichni. Přesto, zcela nelogicky, se  průměrný věk podstatně prodlužuje a bude se odcházet do důchodu později. Přesně stejně je nelogické, že odpustky s podivným názvem „Povolenky na vypouštění“ se zavádějí o 150 let později. Nebo ohlupování celé generace s oteplováním ovzduší nyní je pouze nástroj k ohromnému byznysu, nemající ve světových dějinách obdoby?

Prezident vetoval zákon na ochranu zvířat proti týrání

Ladislav Jakl, Tajemník prezidenta republiky

Prezident republiky Václav Klaus vrátil  Poslanecké sněmovně zákon o kontaktním norování.  Zákon byl podle něj přijat způsobem, kdy Poslanecká sněmovna a Senát zastávaly zcela opačný názor. V klíčové sporné věci zákona zastává nesouhlasný názor i vláda, i ministr zemědělství. "Ke škodě věci se začala společenská debata k tomuto zákonu rozvíjet teprve poté, co jsem jej obdržel k podpisu, nikoli v průběhu  projednávání zákona v Parlamentu. Proti znění zákona, umožňujícímu (staronově) tzv. kontaktní norování, v těchto dnech dostávám od mnoha občanů a profesních organizací velmi odmítavé reakce. Myslím, že by je Parlament měl vzít v úvahu. Proto považuji za žádoucí, aby Poslanecká sněmovna dostala možnost znovu zvážit potřebnost tohoto konkrétního znění zákona, a to nejen ve světle debaty, která se k zákonu mezitím rozproudila. Věřím, že vrácením tohoto zákona umožním, aby bylo nalezeno řešení trvalejší, které nebude vyvolávat dosavadní vyhraněné ostré spory a rozmíšky," říká prezident republiky.

 Pane prezidente, děkujeme Vám!

Klimatický balíček, plánování a poplatky u lékaře

Tomáš Haas, Poradce prezidenta republiky

 Ústavní soud nebude rozhodovat jen o poplatcích u lékaře, ale o daleko větších poplatcích, které na nás chystají evropští úředníci. O těch se nepíše, neb co z Bruselu pochází v očích našich medií dobré jest. Evropská komise představila svůj nový “Klimatický balíček.” Podle něj mají státy Evropské unie do roku 2020 omezit emise CO2 o 20 procent, produkovat 20 procent energie z “obnovitelných zdrojů” a zvýšit efektivitu využívání energie o 20 procent. Předseda Evropské komise Barroso řekl: “Evropa ukáže, že moderní ekonomika může být plánována (designed) tak, aby dosáhla svých cílů. Cílem je udržitelný rozvoj v akci.” Tento plán bude podle něj stát  60 miliard  Euro - asi  3 Euro týdně pro každého evropského občana. (3 Eura týdně je zhruba asi 80 Kč týdně, 347 Kč měsíčně, 4160 Kč ročně. Téměř tři návštěvy lékaře týdně pro každého. Pro čtyřčlenou evropskou rodinu to je 240 Kč týdně, 1388 Kč měsíčně, 16640 Kč ročně.) Přitom dnes neexistují technologie, které by mohly tento cíl splnit. Plánovači Evropské komise například počítají s technologií ukládání CO2 v geologických formacích, nebo na dně moří.  Výsledkem by mohla být ekologická katastrofa dosud nevídaných rozměrů. Ke splnění jejich plánu má vést i použití biopaliv. Při výrobě a používání biopaliv se uvolňuje více CO2, než je jimi ušetřeno a dalším důsledkem produkce biopaliv je zvýšené tempo kácení tropických pralesů v Jižní Americe a Asii. Tomu se říká “nápad za všechny prachy.” Plánovači dokázali naplánovat vše, jen nevědí, co bude výsledkem jejich plánů.

Zachráněno 37 stoletých lip!

 Magdalena Sodomková

Senátoru Mejstříkovi se podařilo zachránit alej téměř stoletých lip na hřbitově v Proseči u Skutče ve východních Čechách, které měly padnout koncem ledna. Polovinu lip nechal starosta neodborně ošetřit proti opadu větví tak, že z některých stromů zbyla pouhá torsa. Po hrozbě citelné pokuty od České inspekce životního prostředí za ničení stromů se proto rozhodl, že raději stromy pokácí zcela s využitím povolení, které již dříve vydal obecní úřad. Důvod byl prostý -  v tom případě by pokutu paradoxně platit nemusel.  Za své mělo vzít 37 zdravých stromů zasazených roku 1912. Někteří lidé v obci k nim mají zvlášť niterný vztah. Přímo v aleji totiž roku 1995 zesnul při bohoslužbě pod širým nebem místní farář Josef Čechal, odpůrce totalitního režimu, který alej již jednou v 80. letech zachránil."Na podnět občanů z Proseče jsem se obrátil na ředitelství České inspekce pro životní prostředí a na oblastní inspektorát Hradec Králové. Úředníci poté začali jednat tak, jak mají. Využili zákonných pravomocí, nařídili okamžité zastavení kácení a ořezu lip a zahájili správní řízení o zákazu a omezení škodlivé činnosti.  Jsem rád, že se nám podařilo všechny stromy před pilami zachránit. Doufám, že přežijí a dožijí se v klidu dvou set i více let. I když – úplně vyhráno není. Kácení by mohl znovu povolit Krajský úřad v Hradci. Občané by proto měli být stále ve střehu, " říká senátor Mejstřík.  

Jak má jednat inspekce – informace pro občany:

V obdobných případech jako byla záchrana stoletých líp na hřbitově v Proseči u Skutče je nezbytné, aby byla Česká inspekce životního prostředí na místě včas (speciální linka pro hlášení kácení stromů: 731405072) a aby zdokumentovala zahájený zásah. Co by měla inspekce ze zákona o ochraně přírody a krajiny dále dělat: 

 1. Nařídit omezení nebo zastavení škodlivé činnosti, a to přímo na místě. (Lze nařídit i ústně.)

 2. Následně posoudit stav dřevin a vyhodnotit, zda je zásah adekvátní jejich stavu a je veden odborně. Pokud jde o pochybení a devastaci dřevin, může inspekce s obcí či provádějící firmou, pokud si ji najala, zahájit řízení o správním deliktu, které většinou končí rozhodnutím o uložení (i velmi citelné) pokuty.

 3. Inspekce by si měla nechat předložit povolení ke kácení dřevin a neprodleně podat podnět k provedení přezkumného řízení. Zároveň může navrhnout vydání předběžného opatření a navrhnout, aby bylo ve zkrácené lhůtě provedeno přezkumné řízení, v němž je prvým úkonem zrušení vadného rozhodnutí.

Ekologická anti-koncepce

Jan Průša

Malí a střední podnikatelé tvrdě pociťují jakýkoliv nárůst nákladů, což se poslední dobou týká kromě práce také energie. Proto není bez zajímavosti vyjádření jejich profesního sdružení - Unie malých a středních podniků ČR - k otázce podpory využívání obnovitelných zdrojů energie. Unie upozorňuje na situaci s biopalivy, které jsou příkladem nesmyslného zavádění obnovitelných zdrojů. S výsledky prokazujícími jednoznačně negativní dopad biopaliv na životní prostředí přišel mimo jiné laureát Nobelovy ceny Paul J. Cruzer. Stejného názoru je další nositel tohoto nejvyššího vědeckého ocenění Hartmut Michel. Místo investování do používání současných biopaliv by bylo vhodnější prostředky přesměrovat do vývoje biopaliv tzv. druhé generace.V době zdražování plynu a nepřítomnosti velkoformátových alternativ považujeme za nešťastnou také ekologickou daň. Už samotné zdražování vede podnikatele k přechodu na úsporná energetická řešení, zavedení daně proto pouze přispěje k inflačním tlakům. Navíc nemusí nutně vést k větší ekologičnosti: Namísto uhlí tak budou mnohé domácnosti spalovat ještě více odpadu než dříve (oblíbené jsou rámy starých oken nebo vyjetý motorový olej). Není přitom vůbec jasné, odkud mají podnikatelé energii brát. Rapidně rostoucí spotřeba povede k tomu, že se ČR brzy stane čistým dovozcem elektřiny „Unie  chce proto vyzvat Vládu ČR, aby přehodnotila ekologickou daň a věnovala maximální úsilí vypracování komplexní energetické strategie. Zároveň požadujeme, aby Evropská unie zastavila podporu biopalivům první generace, které nejen prokazatelně ničí životní prostředí více než klasické energetické zdroje, ale přináší pro všechny občany a malé podnikatele zvlášť značné náklady“, uzavírá předseda Unie malých a středních podniků ČR David Šeich.

Přemysl Sobotka:"Snahu aktivistů o ovlivnění práce odborníků a politiků považuji za nepřípustnou“ 

Petr Kostka

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka ostře odmítl ohlášenou částečnou blokádu hraničního přechodu v Dolním Dvořišti. Tu vyhlásili protitemelínští aktivisté na poledne v úterý 18. prosince. „Přesto, že snad má jít jen o částečnou blokádu, nemohu s tím souhlasit. Rakouská strana slíbila, že během práce smíšené parlamentní komise hranice blokovat nebude. Navíc jde o další pokus o vytváření bariér uvnitř Evropské unie. V okamžiku, kdy se celá Evropa připravuje na rozšíření schengenského prostoru, považuji snahu blokovat hranice za absurdní,“ uvedl Přemysl Sobotka a dodal: „Začínám mít z těch aktivistů dojem, že oni prostě racionální řešení nechtějí. V době, kdy smíšená česko-rakouská parlamentní komise intenzivně pracuje a dochází ke společným závěrům, je touto blokádou zpochybňována snaha českých i rakouských expertů najít řešení. A zvláště rakouští parlamentáři mohou být vystaveni nepřípustnému tlaku. Takto by se v rozumné a demokratické společnosti postupovat nemělo.“ Společná komise českého a rakouského parlamentu k otázce jaderné elektrárny v Temelíně by se měla sejít na své třetí pracovní schůzce v pondělí 17. prosince. „Naplánování blokády právě na dobu, kdy smíšená parlamentní komise jedná, lze vnímat jako snahu o ovlivnění práce odborníků a politiků a to považuji za nepřípustné,“ řekl dále Přemysl Sobotka.

Jan Beránek – pozor, dobře placený lhář!

 Ivan Brezina

Ne že bych v poslední době nějak zvlášť sledoval aktivity bývalého předsedy Hnutí Duha a Strany zelených (SZ) Jana Beránka. Upřímně řečeno nevím, proč bych měl životními peripetiemi zkracovalého politika marnit čas. Teď jsem ale s úžasem zjistil, že se Beránek v Amsterodamu stal koordinátorem celosvětové kampaně Greenpeace proti jaderné energii. Kde se v Beránkovi jeho osobní džihád proti fyzikálním procesům probíhajícím v nitru jaderného reaktoru vlastně vzal? Beránek kdysi studoval fyziku. Hned v prvním ročníku ale studium nezvládl. Zahořklost a nenávist ale nebývá dobrým rádcem. Fyzika opravdu nemůže za to, že byla pro Jana Beránka příliš obtížnou disciplínou. Naposledy Beránek kriticky komentoval příjezd kanadského ekologa Patricka Moora - spoluzakladatele Greenpeace, který později „prohlédl“ a začal propagovat jadernou energii. Beránek ho nazývá "dobře placeným podvodníkem" a podrobně popisuje jeho kariéru. Jistě se proto nebude zlobit, pokud použiju stejnou metodu  a připomenu pár bodů z jeho vlastní minulosti, ke kterým se nejspíš příliš nehlásí: Ví amsterodamská centrála Greenpeace, že zaměstnává soudně usvědčeného ekoteroristu, který zavinil se svými věrnými 1200 – 1300 nových nemocných se zhoubnými nádory v Plzni? Ví amsterodamská centrála., že Hnutí Duha pod vedením Beránka, dostala  na svůj boj proti Temelínu 1 375 000 Kč od Hornorakouské platformy proti jadernému nebezpečí? Ví amsterodamská centrála, že Beránek způsobil exekuci na majetek strany a tím více než dvoumilionovou škodu?  Ví amsterodamská centrála, že Beránek a Patočka SZ ovládli v době, kdy dostala jedenáctimilionový volební příspěvek a po jejich odchodu nezbylo takřka nic? Ví amsterodamská centrála Greenpeace, že zaměstnává soudně usvědčeného lháře?

Prezident přijal Patricka Moora

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus přijal na Pražském hradě Patricka Moora, jednoho ze zakládajících členů organizace Greenpeace a bývalého ředitele Greenpeace International. V obsáhlém rozhovoru se zabývali problematikou nebezpečí některých proudů současného enviromentalismu a využívání jaderné energie jako základní technologie pro řešení současných energetických problémů ve světě. Konstatovali, že i když jejich názory nejsou ve všem zcela totožné, v základních věcech se shodují. Prezident republiky poděkoval Patricku Moorovi za jeho návštěvu České republiky, která podle jeho názoru v české veřejnosti přispěje k realističtějšímu chápání problematiky klimatických změn a vyčerpatelnosti zdrojů. 

Trumpety, panely a lední medvědi

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Až do příchodu osvícenectví, rozvoje vědy a průmyslové revoluce bylo vše jednoduché. Konec světa měl pro nás Evropany pevný scénář, zjevený nám svatým Janem. Trumpety, čtyři jezdci, archandělé, Poslední soud a finito. Výhodou bylo, že ten konec nezávisel na nás, ale na vyšší autoritě. Nevěděli jsme sice dne ani hodiny, ale rádi jsme si počkali, a i když to očekávání trvalo staletí a posléze tisíciletí, téměř nikdo, až na nějakou tu občasnou podivínskou sektu, která datum konce vyčetla tu z hvězd, tu z knih, si nestěžoval, a všichni trpělivě čekali s vědomím, že nikam nespěcháme a příprava na onen den je celoživotní záležitostí generací, těch minulých, těch právě žijících a nakonec i nikomu předem známému množství generací budoucích… V poslední době je to těžší. Scénář už není daný jednou pro vždy, je flexibilní, jak je dnes modní říkat, a mění se v souladu s posledními zprávami panelů organizovaných odborníků. Moderní eschatologie se musí neustále přizpůsobovat aktuálnímu hlasování vědeckých kongresů. Přelidnění, vyhladovění, ochlazování, oteplování, vyčerpání surovin, krach kapitalismu devatenáctého století, náraz planetoidu nebo komety, zkrátka konec ve všech podobách, z nichž tu právě teď poslední, nezpochybnitelnou a jedině správnou, o níž se ve slušné společnosti nediskutuje, nám včas zjeví panely vládních vědců a aktivisté nevládních organizací.  I Golfský proud tím oteplením přesně podle pokynů vědeckého panelu zahnul.

Zastavte Zemi, chci vystoupit!

Roman Šula

Před pár dny jsme se všichni dozvěděli rozhodnutí Nobelova výboru, že letošní Nobelovu cenu míru obdrží napůl Al Gore a kolektiv Mezinárodního panelu pro klimatické změny. Laik žasne, odborník se nestačí divit. Každopádně mají faráři i ministranti zeleného náboženství co oslavovat, zvítězila hloupost nad racionálním úsudkem. Legrace by ovšem byla, kdyby se předpovědi klimatických alarmistů nevyplnily, což se klidně může stát, stačí pár let počkat. A pak by třeba mohl Nobelovu cenu míru dostat Václav Klaus, že varoval před zbytečnými drahými opatřeními. To by pak byla opravdu groteska, která by za více než stoletou historii Nobelových cen neměla obdoby. Ale nijak zvlášť by mě to nepřekvapilo. Zelení však pro stromy nevidí les, skutečné problémy lidstvo teprve čekají, pokud se ho ve zdraví dožije a bude v dobré ekonomické kondici, pokud se nestane, že nás zelení vrátí do středověku, případně rovnou zpátky na stromy. Zelení v podstatě popírají evoluci a neuvědomují si, že všechno nejen na Zemi, ale v celém vesmíru podléhá vývoji. V každém případě mě udělení ceny Al Goreovi definitivně přesvědčilo, že inteligence je vzácná nejen ve vesmíru, ale i na Zemi. V takovém případě označení lidského druhu jako člověk rozumný zní nejen poněkud neskromně, ale i dosti nepravdivě. V takovém případě by stálo za úvahu, zda se po nějaké vhodnější planetě nepodívat co nejdříve. Možná by se nám žilo lépe se zelenými pidimužíky než se zelenými mozky.

Globální oteplování: Fakta místo mýtů

Ivana Haslingerová

* Není morálně obhajitelné odvádět peníze od řešení současných problémů a dát je na změnu klimatu. 

*Jediný způsob, jak snížit emise, je zvýšit ekonomický růst. Je proto potřeba podporovat zvyšování a nikoliv zastavování ekonomického růstu. Musí nastoupit teorie kreativní inaktivity.

* Změna teploty je příčinou, nikoliv důsledkem změny koncentrace CO₂. Sleníkovou hypotézu považujeme za neplatnou.

* Pokud v důsledku všech klimatických vlivů stoupne teplota na zemi v roce 2100 o 1 stupeň, pak se posune lidstvo o 3 km na Sibiř a problémy zmizí.

* Lidé migrují do teplých krajin, protože vyšší teplota je příjemná. Bez CO₂ v atmosféře by byla teplota na zemi 0,5 °C a u země mínus 18 °C, což by bylo nepříjemné.

*Ať šlo o teplotu, období sucha, požáry či povodně, klima se cyklicky měnilo a mění i bez lidských zásahů.

Zemědělská politika nesmí opustit vědu

 Jaroslav Drobník, Přírodovědecký fakulta UK,  Sdružení BIOTRIN

Biolíh, pálení obilí, MEŘO, zelené energie a jejich případný vliv na zdražování potravin – to jsou témata hýbající dnes medii.  Evropský politik uzákonil biologický rasismus pro organismy: ne vlastnosti, ale původ rozhoduje! A riziko vytváří pouze ten z nich, který spočívá v cíleném přenosu izolovaných jednotlivých genů. Takto vzniklé organismy dostaly úřední nálepku „geneticky modifikované“ (GMO) a politici je zařadili do kategorie zvláště nebezpečných látek. Dovoz i pěstování musí povolit EU. Evropští politici byli hrdí na tento trik, jak zachránit evropské zemědělce před dovozem zpoza Atlantiku a současně se obhájit ve WTO. Na americkém kontinentu posuzují nové odrůdy podle vlastností a farmáři využívají výhod GM plodin, které jsou otestovány jako bezpečné. Neoddělují je od ostatních. Pro politiky EU stačí tedy zapomenout na vědu, vyvolat u občanů iracionální strach z GMO a tak potlačit poptávku po produktech, které jsou „kontaminované“. Nikdo nám nemůže vytýkat, že nebudeme dovážet něco, co lidé nechtějí. Prvý trik se podařil, druhý nikoli. WTO takto maskované ochranářství odsoudila.Vše záleží na tom, zda Čína a Indie objednají sóju i s novými odrůdami. Pak se evropský trh stane pro ISGA marginální. Osud evropských politiků, kteří opustili vědu, bude ohrožen...

Útěk od skutečnosti

Václav Klaus exkluzivně o klimatických změnách

Neférová a neracionální debata o globálním oteplování mne zlobí. Toto téma se více a více stává základním ideologickým konfliktem naší současnosti.Nemám sebemenší ambici analyzovat paní Merkelovou. Utopisté chtějí zdokonalovat svět. Pro politiky jsou takové utopie leckdy výbornou věcí, protože se prostřednictvím nich mohou zabývat vzdálenou budoucností a nemusí se starat o běžné záležitosti. Takové politiky označuji za „eskapisty“, kteří chtějí utéct od skutečností. Téma klimatických změn se pro tento útěk hodí vynikajícím způsobem, protože v tomto případě se dá plánovat na 50 nebo dokonce 100 let dopředu, aniž by voliči mohli důsledky těchto plánů zkontrolovat. Pro mne jsou dnešní padesátileté plány Angely Merkelové stejně špatné, jako tehdejší pětiletky.  Politikové utíkají od prázdnoty, od své vlastní absence idejí. Často nemají žádný obsah, kterým by mohli naplnit současnost. Klimatická věda cenzuruje sebe sama. To mi připadá známé. Po Pražském jaru v roce 1968, když naši zemi okupovala vojska Varšavské smlouvy, jsem byl vyhozen z Československé akademie věd jako nepřítel marxismu. Celá 70. léta jsem nesměl uveřejnit jediný článek s ekonomickým tématem. Před svobodou nesmí být nic předřazeno. Právě komunismus byl jednou variantou ideologií, které dávaly před svobodu něco „posvátného“. Environmentalisté uvažují stejnou logikou: nejprve klima, pak svoboda, pak prosperita.

 Jak nekontrolovatelné připojování větrných elektráren  srazilo Evropu do kolen 

Petr Nejedlý

Od té události už uplynul více než jeden rok. Nevšiml jsem si, že by někomu stála za připomenutí. Asi je považována za bezvýznamnou. Zkusím ji tedy připomenout čtenářům sám: V sobotu 4.11.2006 se evropská elektroenergetická soustava otřásla v základech. Začalo to úplně banálně. Rejdařství Meyerwerft firmu E.ON  o vypnutí dvou linek 380 kV, které křižují řeku Ems neboť z loděnice vyplouvala na moře nová luxusní zaoceánská loď "Norwegian Pearl". Severovýchodní oblast Evropybyla před výpadkem hlavním dodavatelem elektřiny v Evropě. Po rozdělení na tři samostatné oblasti a přerušení výkonových toků  v ní došlo k výraznému převážení výroby nad spotřebou, což znamenalo zvýšení frekvence nad 50 Hz. V prvním okamžicích po "velkém třesku" došlo k automatickému odpojení výrobních jednotek citlivých na zvýšení frekvence - převážně větrných elektráren. Došlo k odpojení celkem 6 200 MW výkonu větrných elektráren - cca 5 400 MW v severním Německu a cca 800 MW v Rakousku. Dispečeři jednotlivých státních síťových operátorů v oblasti se nyní snažili "zbavit" přebytku výroby. Začalo ale  docházet k nekontrolovatelnému automatickému připojování větrných elektráren k síti což bylo v naprostém rozporu s aktuálním požadavkem na omezení výroby! Vzhledem k tomu, že větrné elektrárny jsou decentralizované zdroje, tj. mimo přímou kontrolu síťového operátora, nebylo v silách dispečerů tento proces zastavit neb se  jedná o zdroje s obtížně předpovídatelným chováním v elektroenergetické soustavě

Jak se eko-poutníci sešli „vyslechnout Goracle“

Anthony Reinhart , překlad Tomáš Haas

Sešly se jich stovky, aby jej vyslechli.¨Věřící do Convocation Hall v kampusu Torontské university nepřivedlo „Old Time Religion“, staré tradiční náboženství, ale koncept, který pokládají za stejně zásadní, stejně klíčový pro lidstvo – globální oteplování a touha být v blízkosti Ala Gora, patetického bývalého vicepresidenta Spojených států. „Pro mně je to něco jako náboženství“, řekl nám devětašedesátiletý Bruce Crofts, který v davu před starou Convocation Hall držel v ruce transparent své NGO, East Toronto Climate Action Group. „Svou víru chceme projevit tím, že budeme dělat něco proti globálnímu oteplování.“  Hmm, je náboženství, a pak ovšem je  náboženství. V davu byli vegani, lidé kteří požádovali uzavření ontarijských uhelných a atomových elektráren, maskot Greenpeace oblečený jako lední medvěd a dokonce se dostavila i skupina věřících v UFO. „Nebudete tomu věřit“, řekl nám jeden z nich, muž jménem Victor Viggiani, na kterém bylo znát, že dokáže na toto téma hovořit velmi zasvěceně, „ale je v tom mimozemská technologie… energie zdarma, člověče. Absolutně zdarma – to je konec fosilních paliv!“ Naproti u hlavního vchodu do haly velký transparent nabádal dav: „Věnujte pozornost Goraclu“ (slovní hříčka – „miracle“ je anglicky zázrak, „oracle“ je věštec, Gore je, jak všichni víme, poslední laureát Nobelovy ceny Al – pozn. překladatele) Patřil skupině mladíčků zvané ecoSanity, která zde zůstala ještě dlouho potom, co Al Gore ukončil své vystoupení a přesunul se, veleben davem věřících, na recepci  do blízké Simcoe Hall.

Stane se z Evropy bioskanzen? (1)

Ivan Brezina

S profesorem Univerzity Karlovy a biotechnologem Jaroslavem Drobníkem o racionálním přístupu ke geneticky modifikovaným organismům (GM).

 Po zákazu masokostní moučky v souvislosti s „nemocí šílených krav“ se hlavní složkou krmiv stala sója. Má ale málo aminokyseliny metioninu, obsahující síru. Proto se začala šlechtit krmná GM sója s genem z paraořechů, které naopak metioninu obsahují hodně. Do sóji se tak přenesl lidský alergen. Proto ji ještě ve fázi výzkumu ji stáhli. Z toho je  vidět, že kampaň Greenpeace je čistě účelová. GM sója s genem z paraořechů se nikdy nezačala komerčně pěstovat, ale oni jí straší pořád.  Ekozemědělci si do zákona prosadili, že nesmějí krmit GM rostlinami.  Je to pro ně totiž obrovská reklama. Zákon u biopotravin navíc nepožaduje žádné zvláštní kontroly, zatímco GM potraviny jsou naopak kontrolovány velmi přísně. U GM se proto nemusíte bát třeba rakovinotvorných mykotoxinů, které jsou u biopotravin velký problém. GM potraviny jsou tudíž zdravější než biopotraviny. Přitom stačí dát na pult biomaso, biomléko nebo biovajíčka a spotřebitel, který je vyděšen báchorkami Greenpeace o „Frankensteinově jídle“, je ochoten připlatit. Je to jen otázka byznysu. Jsou za tím totiž obrovské peníze. Evropa má sice dotované zemědělství, ale nemůže jít na ceny Američanů, kteří svůj export dotují ještě víc. Aby ochránila svůj trh, vsadila na kampaň proti GM. Když Evropa strachem srazila poptávku, byla před Světovou obchodní organizací (WTO) čistá. Mohla říkat: „Přece to nebudeme dovážet, když to spotřebitelé nechtějí!"  

Stane se z Evropy bioskanzen? (2)

 Ivan Brezina

S profesorem Univerzity Karlovy a biotechnologem Jaroslavem Drobníkem o racionálním přístupu ke geneticky modifikovaným organismům (GM).

Greenpeace křečovitě drží zastaralých dogmat. Když se s nimi bavíte, říkají: „Nám nejde o fakta, ale o filozofii!“ Tím se dostávají do pseudonáboženské roviny. Nedávno se jich někdo ptal: „Co uděláte, pokud budou všechna fakta mluvit ve prospěch GM?“ „Stejně budeme proti nim!“ Jediný přírodovědec mezi Greenpeace je Magdalena Klimovičová, která ovšem nevystudovala genetiku, ale antropologii. Filozof Stanislav Komárek tvrdí, že lidé se prostě potřebují něčeho bát. Když už nejsou ve fóru vodníci, rusalky a ohniví muži, vymýšlejí si moderní strašidla: mobilní telefony, americký radar, GM rostliny… Z toho pak profitují podvodní podomní prodejci, nabízející třeba speciální deky za dvacet tisíc korun, které vás ochrání před “elektromagnetickým smogem“.  Pokud se bude Evropa GM bránit, vypadne ze světového obchodu a stane se z ní biotechnologický skanzen. Evropská komise to už ví, ale uměle vyvolaným odporem spotřebitelů je tlačena do nešťastné pozice. Schvaluje GM pro dovoz a zpracování, jenže jejich hlavní ekonomický přínos je v pěstování! Máme zisk nesmyslně přenechat Brazílii, Argentině a USA? Ekonomická situace Evropu dřív nebo později k pěstování GM rostlin přiměje. Bariéry padnou – Indie a Čína nástup GM financují z veřejných zdrojů a tomu Evropa prostě nemůže odolávat. Kliknutím naleznete "Stane se z Evropy bioskanzen? (1)"

Defekty a lapsy zeleného myšlení

 Jan Kopal

         Vrcholem myšlenkové potence našich šiřitelů zelených ekologických myšlenek je propagace úsporných zářivek, které všem na potkání vnucují a vychvalují až do nebe. Přitom ani jejich vlastní kanceláře nejsou jimi vybaveny. Trochu to připomíná známé úsloví o tom, že sami káží vodu a přitom pijí víno. O moc lepší nejsou ani jejich jiné aktivity, kdy jezdí na kole či propagují zelená trička s různými hesly. Naposledy se blýskl s iniciativním nápadem jejich krajský šéf Stanislav Penc, známý též jako kozí strejc, který zřejmě alkoholovém či drogovém opojení přišel na úžasný zelený leták propagující pěstování marihuany. Ono dospět k poznání, že tráva je zelená stejně jako jejich věhlasná partaj, to dá věru hodně uvažování a je k tomu zapotřebí myšlenkového potenciálu několika partajních odborných komisí. O Bursíkově partě, která svou politikou kráčí ve šlépějích dohaslé Unie Svobody a která toho pro občany prospěšného mnoho nepředvedla, netřeba ani ztrácet slova. A nejinak je to i s jejich dravou stranickou opozicí. Ústy svého mluvčího a „rebela“ Matěje Stropnického jim v zásadě jde jen o koryta a výhodné posty a aby zelení ministři drželi stranickou linii a zpaměti deklamovaly teze volebního programu. Výmluvné, už chybí jen budovatelské písně a jejich ledví je odhaleno celé. Mluvíme-li o zeleném světonázoru, nelze pominout, ani jejich amerického guru, kterým se nečekaně stal Al Gore a jeho Nobelova cena za mír za boj proti globálnímu oteplování. Je vidět, že ideologické klišé, strašáky a dobře živené mýty jsou skvěle prodejným marketingovým artiklem. Dochází na to, že prvky kdysi rudého myšlení dnes dostávají nátěr zelený. Komunistickou internacionálu pomalu ale jistě nahrazuje internacionála zelená, která podobně jako její starší sestra hlásí, že kdo nejde s námi, jde proti nám. A taková cesta vede do pekel, i kdyby její hesla byla sebevíce líbivá a zdánlivě nezávadná.

Nobelova cena míru dostala opravdu pořádnou facku

Michal Šilháne

Jak všichni dobře víme letošní Nobelovu cenu míru dostal Al Gore společně se seskupením vědců zvané panel IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change).  Al Gore v boji za svou pravdu záměrně lže, aby jeho závěry byly krásně zelené (rozuměj podle „environmentalistické doktríny“). IPCC na začátku svého působení publikoval několik katastrofických scénářů, že kolem roku 2000 bude Evropu sužovat hladomor a podobně. Je jasné, že dnes už se tím zmínění vědci „odbornici“ klimatologové nechlubí. Nejdůležitějším argumentem proti udělení takto prestižní ceny výše zmíněným je ale fakt, že jejich názory nejsou vědecky potvrzené a dokonce ani celospolečensky uznané. Může se stát, že za pár měsíců či za rok, dva zjistíme, že se tito pánové mýlili a jen zbytečně a propagandisticky strašili celý svět. Domnívám se, že určitá fakta tomuhle vývoji nasvědčují. Ku příkladu někteří archeologové se z částečného oteplení radují, protože nyní budou moci zkoumat kostry zvířat na Sibiři, které byli stovky let zamrzlé a žila tam dříve než tam mrazy přišly. Není to signálem, že se planeta vrací do normálu? Fakt, že se planeta periodicky otepluje a ochlazuje v průběhu času je nevyvratitelný. Ptám se tedy, kde vědci z IPCC berou nezvratitelné důkazy, že současné mírné oteplení je způsobeno člověkem a nikoliv periodickým oteplováním se a ochlazováním. Chce-li být Nobelův výbor fér a neudělit si v příštích letech další facky, měl by dát cenu míru Václavu Klausovi za jeho boj proti zelené doktríně, protože jeho argumenty mají přinejmenším stejnou váhu ne-li někdy i větší než argumenty Ala Gora. Václav Klaus má tedy stejný nárok na tuto prestižní cenu jako letošní laureát.

Souvislost mezi  aktivitami Al Gora a světovým mírem je nejasná a nezřetelná

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Rozhodnutí Nobelova výboru je jeho rozhodnutím, k tomu nemá Václav Klaus ani kdokoli jiný z nás co dodávat. Je ale poněkud překvapen, že Al Gore dostal cenu za mír, protože souvislost mezi jeho aktivitami a světovým mírem je nejasná a nezřetelná. Spíše se zdá, že Goreovo zpochybňování základních stavebních kamenů současné civilizace míru příliš nepřidává.

Gorův (ekolog)-izmus je horší hrozbou lidstvu než Leninův (komun)-izmus

Ivana Haslingerová

Od doby, kdy byla Nobelova cena za mír udělena vůdci palestinských teroristů a tedy hromadnému vrahovi Jasiru Arafatovi, ztratila v očích civilizovaných lidí glanc, ale alespoň bývala udělována za "politickou činnost", která se mohla určité části lidstva zdát přínosem k řešení jejich problémů a tedy míru v jejich zemi. Nyní ale nastal pro tuto cenu naprostý debakl. Souvislost mezi aktivitami ekologistů*) a světovým mírem totiž neexistuje vůbec. Naopak. To, že se Al Gore a jeho přátelé snaží ovlivňovat a upravovat vědecké výsledky obrazu svému, laickou veřejnost na celém světě staví do dvou fanaticky rozdělených táborů. Podobně jako kdysi Lenin využil nevzdělaných mas k rozeštvání celé planety na rudou a modrou, tak ji nyní Gore rozeštvává na zelenorudou a modrou. Gorův ekologizmus tak hrozí podobnou hrůzou lidstvu, jakou přinesl Leninův komunizmus. Goreovo zpochybňování a umlčování základních výsledků mnoha vědeckých kapacit rozhodně nepřispívá současné civilizaci a míru už vůbec ne. Hlasovat o výsledcích vědeckých výsledků, tak jak to dělali na nedávném kongresu jemu naklonění "vědci" v Paříži, je ve vědeckém světě naprosto nepřípustné a přirovnávat vědce, kteří nesouhlasí na sto procent s oficiálním názorem, k popíračům holocaustu a obviňováni z přijímání „úplatků“ už vůbec ne. Naopak to posunuje debatu k jinému problému - když se změní priority státu, musejí se změnit i názory jeho vědců. O podobná zvěrstva ve vědě se pokoušeli politici v SSSR za vlády Stalina. Kam to vedlo, každý pamatuje. Masa jednosměrně masírovaná je děsivá a hrozná. Všichni řádní občané by měli začít proti ekoterorizmu protestovat a to co nejdůrazněji. Jde totiž o budoucnost celé planety a nebudeme-li se bouřit, hrozí jí zamoření místo rudým komunizmem rudozeleným ekologizmem, který je o to nebezpečnější, že není na první pohled jasně čitelný, neboť nejsou známy praktické, a proto nezpochybnitelné, důsledky jeho systémově ničemné činnosti. Zatím totiž v žádné zemi ekologisté ještě neuchopili moc, jako kdysi komunisté. 

Hon na Klause, aneb návrat inkvizice

Petr Musil|

Po pádu komunistického režimu jsem se domníval, že konečně nastala doba, kdy člověk bude moci svobodně vyjadřovat své názory, postoje, své přesvědčení a hlavně, že bude moci své přesvědčení obhajovat věcnými argumenty, aniž by při tom riskoval, že bude obviňován z jakéhosi "protiproudismu", z odmítání jediné, univerzální, oficiální pravdy. Češi, především ti zelení, si našli nový sport: hon na Klause. Klaus je v očích zelených rádobyekologů určitým ztělesněním středověké čarodějnice, kterou je třeba upálit. Klaus je totiž posedlý ďáblem. Je posedlý zřejmě tím samým ďáblem, který zatemňoval mysl Galileovi, když hlásal, že Země není placka na vodě, ale že se točí a obíhá kolem Slunce. Kdybychom si objednali takový středověký průzkum veřejného mínění, zřejmě bychom zjistili, že více než 79 % lidí si myslelo, že Země plave na moři a Slunce obíhá kolem ní. A vidíte, kdysi  byl Galileo svým názorem "ojedinělý", téměř nikdo mu nevěřil, v lepším případě si lidé ťukali na čelo, přesto měl pravdu. Paralela se současným postojem Václava Klause k náboženství globálního oteplování je naprosto zřejmá. 79 % světa tvrdí, že globální oteplování výrazně způsobuje člověk. Bohužel, neexistuje jednoznačná shoda mezi vědci, že to tak skutečně je. Přesto se automaticky přijímá tvrzení 79 % světa jako pravdivé. Proč?  Protože se to hodí lidem, kteří chtějí na oko bojovat za klima, ale ve skutečnosti jen touží ovládat lidské životy?  Pevně věřím tomu, že prezidentu Klausovi se povedlo na půdě OSN rozpoutat onu kýženou veřejnou debatu nad tímto problémem, rozuměj: seriozní debatu. Pevně věřím tomu, že se dožiji doby, kdy se budu moci pousmát nad tím, jak se Bursíkovci, Goreovci a další snažili zatemňovat mozky nám všem.

Pád jihočeské „Mutter“

Jiří Slupecký

Kdyby platily v Česku zákony, které v USA přikazují, aby se pod pohrůžkou trestního stíhání zaregistrovali všichni „agenti cizí mocnosti“, musela by u nás Jihočeská matka Kuchtová být zaregistrována jako „agent“ Rakouska obecně, Horních Rakous zvláště a navíc pak jako exponent sudetoněmeckého landsmanšaftu. Pokud někdo pochybuje o tom posledním, když tvrzení o dvou prvních věcech, tedy to, že Jihočeské matky pracují za peníze ze zahraničí a podle pokynů a v intencích svých donátorů, je doložitelné z vyúčtování této organizace a z jejích koordinovaných akcí s cizím státem, stačí, aby si přečetl Kuchtové „inaugurační projev“ po zvolení místopředsedkyní Strany zelených. Hlavní jihočeská matka v něm mnoho nemluvila o jaderné energetice, ale opakovala, k údivu nezasvěcených, požadavky, které na ČR vznáší sudetoněmecký landsmanšaft. Omluva, vrácení majetku, návrat před rok 1938 a podobně. To byl významný požadavek nové místopředsedkyně SZ.  Pomatený ekologický protijaderný aktivista placený ze zahraničí lidmi, jejichž cílem je vyvolat roztržku mezi dvěma státy, nemá ve slušném státě co dělat v žádné státní funkci. Jejími mezinárodními ochránci jsou, kromě skutečně pomatených freistadtských hysterek, jiné síly. To ukazuje v novinách nepříliš ventilovaná skutečnost, že na nedávném sjezdu neonacistů z NDP byly k mání tiskoviny vydávané rakouským sudetoněmeckým sdružením. To, které je věrným přívržencem paní Kuchtové. A takové spojení už není legrace. Osoba, která je, ať se na to díváme tak či tak, exponentem sil, které jsou doslova prosyceny nenávistí k České republice a vůbec ke všemu českému a navíc je v otázce jaderné energie tak hloupá, že by se o tu hloupost a neinformovanost „daly opřít vidle“, by rozhodně neměla být členkou české vlády, ale neměla by být ani na jiném významném státním postu. Uvidíme, na co bude mít Bursík sílu. Protože peníze od Rakušanů pro různé tzv. „ekologické aktivisty“ mají u zelených stále svoji váhu. A buďme zvědaví, koho vytáhne z klobouku tento mistr politických kliček a přemetů.

Prezident bizarně neblábolí pane Petrášku

Polemika

Jan Skopeček, poradce prezidenta ČR           

Zbyněk Petráček si ve svém komentáři  „Planeta podle Honzíkovy cesty“ v LN stýská nad úrovní české debaty o klimatu, která je podle něj plná paušalizací a nálepkování. Sám se však na následujících řádkách několika takových dopouští a každému čtenáři s alespoň elementárním smyslem pro kritické myšlení při nich zůstává rozum stát. Zbyněk Petráček označuje  názory prezidenta republiky za „bizarní bláboly“. Bizarní je však spíše Petráčkova následující „recenze“ názvu Klausovy knihy – „Modrá, nikoli zelená planeta“. Tu Petráček klasickým a neomylným, ale naprosto zbytečným způsobem nálepkuje výrazem „klimatická bible“. Jak a proč k tomuto termínu došel, se však – tak jako je tomu u všech nálepek – bohužel nedozvídáme. Název Klausovy knihy odmítá komentátor tvrzením, že „země je modrá, neboť je i zelená“, a obhajuje ho pomocí procesu fotosyntézy zelených rostlin, která je nutná k produkci kyslíku, jež je zase nezbytný k tomu, aby atmosféra nejvíce rozptylovala zrovna modrou část spektra slunečního záření. Prezidenta poté obviňuje z okaté neznalosti tohoto jevu.  Je těžké polemizovat s někým, kdo začne a skončí u názvu knihy. Kdyby si dal pan Petráček práci a knihu přečetl, nemusel by s jejími závěry sice souhlasit, ale alespoň by pochopil symboliku, která se ve volbě názvu Klausovy knihy skrývá. Prezident v této knize nebojuje proti zeleným rostlinám produkujícím fotosyntézou kyslík, ale proti zelené ideologii enviromentalistů, kteří se snaží měnit chování člověka, uspořádání společnosti, její hodnotový systém. Bojuje proti ideologii, která se novým druhem centrálního (globálního) plánování snaží nahradit  spontaneitu lidského vývoje. Pro pana Petráčka jsou to bláboly, pro jiné starost o míru lidské svobody. Pan Petráček kritizuje úroveň naší debaty o klimatu, ale svým  komentářem její kvalitu nijak nevylepšil. Naopak, místo věcné diskuze o tématech spojených s klimatickými změnami  nalézáme v textu další plošné paušalizace a nefér nálepky, proti kterým autor bojuje vlastně jen „naoko“. Přestaňme však s nimi bojovat jen „naoko“ a pokusme se o seriózní diskuzi. Václav Klaus k ní svým projevem na půdě OSN vyzval. Budou ho ostatní následovat?

Prezident vystoupí na Konferenci ke klimatickým změnám v OSN

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus vykoná ve dnech 23. – 29. září 2007 pracovní návštěvu Spojených států amerických, během níž povede českou delegaci na 62. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku a navštíví město Salt Lake City ve státě Utah, kde bude jedním z hlavních řečníků na konferenci pořádané Council for National Policy. V pondělí 24. září vystoupí na pozvání generálního tajemníka OSN na Konferenci ke klimatickým změnám. V úterý 25. září se prezident Václav Klaus zúčastní snídaně pořádané Generálním tajemníkem OSN pro hlavy států a vlád při příležitosti 62. zasedání Valného shromáždění a bude také přítomen zahájení Všeobecné rozpravy. V průběhu dopoledne se bilaterálně setká s prezidenty a s premiéry některých zemí, u kterých se Česká republika uchází o podporu své kandidatury do Rady bezpečnosti OSN v letech 2008-2009. Odpoledne prezident vystoupí s projevem v Council on Foreign Relations a bude dále pokračovat v bilaterálních jednáních. Večer se sejde s prezidentem Spojených států amerických George W. Bushem na recepci pořádané v OSN. Ve středu 26. září budou pokračovat prezidentova bilaterální jednání k podpoře kandidatury České republiky do Rady bezpečnosti OSN a odpoledne prezident Václav Klaus uspořádá recepci pro vedoucí delegací členských zemí OSN, kteří se účastní Valného shromáždění. Poté se prezident republiky zúčastní Všeobecné rozpravy 62. Valného shromáždění OSN, na kterém vystoupí s projevem. Ve čtvrtek 27. září ráno prezident odletí do Salt Lake City, kde se na pozvání Council for National Policy (CNP) zúčastní slavnostní recepce a předání ceny Thomase Jeffersona Johnu R. Boltonovi. V pátek 28. září se prezident setká s guvernérem státu Utah Jonem Huntsmanem Jr., a vystoupí jako hlavní řečník na zasedání Rady guvernérů CNP s projevem na téma: „Co je ohroženo: klima nebo svoboda?“. Prezident se zúčastní i odpoledního programu konference CNP a kromě dalších hostů se setká s americkým vice-prezidentem Richardem Cheneym a s jedním z kandidátů v amerických prezidentských volbách Mittem Romneym, kteří oba na konferenci také vystoupí. V sobotu 29. září ve večerních hodinách se prezident navrátí zpět do České republiky.

Horko kolem tepla

Jiří Bečvář

Jen co se člověk smíří s tím, že globální oteplení způsobí nevratné změny kolem nás a můžeme se dočkat i kousnutí jedovatého tropického pavouka do našeho neimunního mírně klimatického těla,  nastává paradoxně situace, při které teplo podraží. 19.9. napsal L.Korec článek, ve které mne peskuje z neznalosti a uvedl ceny tepla za GJ v průběhu léta, městského energetika přirovnal k mafii a všechny vládce minulé k nemorálním bestiím. Nevím, co tím chtěl básník říci. Tak pan Korec je zastáncem dvousložkové ceny tepla nebo mu vyhovoval dřívější způsob stanovení ceny? Fakt nevím. Podle čísel v článku, na který reaguji, usuzuji, že nárůst ceny bude zásadní a potvrzuje tedy to, co jsem napsal. Chtěl jsem upozornit na fakt, že navýšení ceny tepla bude a že hrozí odpojování odběratelů. Skutečně také již první setkání proběhlo, nevím zda se p.Korec zúčastnil a jistě nebyla poslední. Nakonec není potřeba činit unáhlené závěry, počkejme si na konečné vyúčtování za určité sledované období po zimě a pak si to můžeme srovnat. Já si přihodím polénko do krbu, pan Korec se zahřeje rozčílením nad tím, že se dopouštím názoru a ostatní poposednou blíže k radiátoru, neb zima má býti tuhá, dle tvrzení čarodějů z Hydrometeorologického ústavu a především veverky vytvářejí velké zásoby na zimu. Ceny tepla nestanovuje majoritní vlastník sám, jak se mu zlíbí, ale valná hromada. Město má významnou pozici a má zásadní vliv na tvorbu ceny. Pane Korče, neohýbejte pravdu podle svých potřeb! Prodej majoritního podílu v JTR neovlivnil cenu tepla zásadně. Minulé vedení cenu drželo na přijatelné úrovni a máte možnost srovnání s jinými městy. Ale k prodeji nechť se vyjádří kompetentní. Ze závěrečné věty článku páně Korcova čiší hloupá zášť a primitivní útočnost. To se ani nechce komentovat. Snad jen pozor na žlučník

Jiří Paroubek se snížil k podpásové argumentaci

Václav Klaus

        Dopis Jiřího Paroubka ohledně mého budoucího vystoupení na konferenci OSN  o změnách klimatu v New Yorku vítám jako projev sice poněkud opožděného, ale přesto tolik potřebného dialogu, který na toto téma měl probíhat už dávno. Je velkou chybou, že dosud neprobíhal. Doufám, že naše a vůbec celospolečenská debata na toto téma bude pokračovat. Musím však dodat, že tomuto vážnému tématu by více slušela věcná rovina než personifikování problému a osobní útoky. Jsem rozhodně pro věcnou diskusi. Proto mne zarazilo, že i Jiří Paroubek (nebo snad autor návrhu jeho dopisu) se snížil k tak podpásové argumentaci, jakou je napadání subjektů, které podporují informační kampaň ve prospěch debaty o klimatu. Takto pokleslou argumentaci bych očekával spíše od ekologických aktivistů než od Jiřího Paroubka. Budeme snad dělit firmy na hodné a zlé? Na dobré a špatné? A těmi dobrými budou jen ty, které energii spotřebovávají na výrobu jakkoli užitečných nebo neužitečných věcí, zatímco špatné budou ty, které energii naopak pro ostatní subjekty produkují? K vlastnímu jádru debaty o návrzích opatření, které mají směřovat k potlačení údajných a navíc údajně člověkem vyvolaných změn podnebí, mohu říci jen to, že s jeho názorem nesouhlasím a že pro to mám dost argumentů. Část z nich jsem zveřejnil nejen ve své knize "Modrá, nikoli zelená planeta", ale také například v polemice s jeho poradcem Petržílkem nebo s ministrem Bursíkem. Nebudu je proto zde opakovat. Na konferenci OSN rozhodně nehodlám hlásat žádné extremistické názory, ale naopak budu vyzývat k rozumu a serióznosti a budu varovat před nepromyšlenými kampaněmi a módními fámami. Zvláště proto, že z nich plynou opatření, která mohou fatálně poškodit lidskou svobodu a velmi výrazně ovlivnit světovou ekonomiku a zvláště chudé země. Je zvláštní, že o tom od Jiřího Paroubka nepadlo ani slovo. Konference, pořádaná generálním tajemníkem OSN 24. září v New Yorku, není konferencí států a nejde tam také o žádné hlasování o návrzích různých opatření. Je to konference, čili výměna názorů. Nic více a nic méně. Pokud bych měl brát Vážně postoj Jiřího Paroubka, pak z něj plyne, že na tuto věc nesmí zaznít žádný jiný než dnes většinový názor, žádné pochybnosti. Dočkáme se opět umlčování oponentů na vážná společenská témata? Bude, jako tomu bylo v minulém režimu, povolena jen jedna pravda?

Bursíkování aneb Zelený teror

Rudolf Polanecký

Když vstupovala na parlamentní scénu  nová strana, Zelení, měla absolutní většina obyvatel jen mlhavou představu o tom, co je cílem této strany a ještě mlhavější představu, co se dá od nového člena v parlamentu očekávat. Výtahem k moci se jim stalo "zelené náboženství" v jehož jméně jako by se zapomínalo na to, že zde žijí lidé. Jako příklad si vezměme větrné elektrárny. Náklady na pořízení jsou značné a výkon je zanedbatelný. Například 105 metrů vysoký větrník vyprodukuje pouhé 2 MW. Životnost takového větrníku je 20 let a za tuto dobu větrník ani zdaleka nepokryje náklady, které jeho stavbu provázejí. Pro lepší ilustraci: v roce 2010 by měl být celkový výkon větrných elektráren na našem území 600 MW. V současné době je výkon všech větrných elektráren cca 50 MW. Rozšíření o 550 MW výkonu (zhruba 300 větrníků) by mělo přijít na cca 10 miliard korun, včetně nutných úprav na přenosové sioustavě. Náklady na jeden větrník by tedy dosáhly cca 33 milionů korun. Boj Zelených ale nebere konce, a tak, protože my vždy musíme být papežštější než papež, tak bychom měli podle "profesionálních ekologů" platit za elektřinu za osm let kvůli ekologické dani až pětinásobek dnešní ceny. Zelení zároveň brojí proti uhelným elektrárnám, ale i proti zatím nejekologičtější jaderné energii. Vše by podle jejich představ měly nahradit alternativní obnovotelné zdroje. Zelení ale vůbec neberou v potaz, že právě jádro bylo v Evropě již označeno jako obnovitelný zdroj. Snad aby si udobřili své skalní voliče, zahájili ofenzívu proti jejich satanu, kterého v současnosti pro ně představuje prezident republiky. Václav Klaus svou kritikou těchto enviromentalistů leží "ekologistům" hluboko v žaludku, a tak se Zelení spojí třeba i s ďáblem, aby se zbavili satana. Přesně to teď dělá věčně se usmívající Bursík při vyjednávání s Lidovým domem, koho nasadit jako protikandidáta v prezidentské volbě za pár měsíců.

Hoši od Bobří řeky a Zelená příšera

Petr Bahník, František Červenka

     V jedné předvolební televizní diskusi v březnu 2006 jsme položili předsedovi favorizované ODS Mirku Topolánkovi provokativní otázku,  zda považuje Stranu zelených za novou hvězdu politického nebe, jak ji tehdy prezentovala média, a zda ji ODS může přijmout za solidního partnera v případné vládní koalici. Kam dotaz směřuje bylo Mirku Topolánkovi okamžitě jasné a nazlobilo ho to. Otázka se totiž dotkla známé Achillovy paty ODS, kterou je její současná ideová nevyhraněnost, resp. neochota plně se ztotožnit s autenticky pravicovými hodnotami a odříznout se od idejí a struktur, které otevírají vrátka do jejího lůna různým „sarajevským atentátníkům“. Jejím předsedou Topolánkem chystané, a po volbách realizované, spojenectví se zelenými bylo právě tohoto druhu a není tedy divu, že se mu jakékoli „šťourání“ v této věci nelíbilo. Na otázku věcně neodpověděl a místo toho nám podrážděně doporučil, abychom naše politické hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) rozpustili a volili ODS. Před volbami se „modrá šance“ jevila jako názorově konzistentní a vskutku dokázala lecčíms pravicovému voliči zaimponovat. Z dnešní perspektivy už to pravda tak lákavě nevypadá. To vše ovšem nemohl běžný pravicový volič tušit. Jednu věc šlo říci již tehdy s jistotou: havlističtí Bursíkovi greenhorni nebudou spolehlivým koaličním partnerem, budou komplikovat práci vlády a pokusí se proměnit tvář ODS, na jejíchž zádech se dovezou k moci!  Stalo se. Blíží se prezidentské volby, věc, která má v Čechách tradičně velkou důležitost, a zelení „nezklamali“. Nejen, že ústy svého předsedy vyhlásili boj presidentu Klausovi, ale obratnými intrikami, s využitím kontaktů na „havlisty“ v KDU-ČSL i v levicové opozici, dokázali v této věci ovládnout situaci a za Topolánkovými zády fakticky vytvořit jakousi stínovou antiklausovskou koalici a  obrátit tak výsledky voleb totálně na hlavu. Tak ale smlouvy s Mefistofelem obvykle dopadají. Je jasné, že v drsném volebním klání není možné si spojence dvakrát vybírat, přece však je  třeba dbát na podstatný detail, totiž, zda případní „spojenci“ nejsou jen nepřátelskými blechami v kožiše, které mají jediný úkol: znemožnit vítězné straně realizaci jejího programu!  Hrozba, že Zelená příšera ovládne celou Sluneční zátoku se tím bohužel stala velmi vážnou.

Globální oteplování - realita nebo matematická fikce?

Roman Šula

V diskusi k mému předchozímu článku "Životodárný oxid uhličitý" reagoval na mnohé věci i český klimatolog Ladislav Metelka. Přiznal, že matematické modely nejsou dokonalé, a také to, že některé vstupy matematických modelů, tedy vlivy, které by mohly mít nějaký význam na vývoj klimatu, se ignorují, protože  by komplikovaly matematický model. Když ve 20. letech minulého století Alexandr Fridman odvodil z Einsteinových rovnic, že vesmír nemůže být ve statickém stavu, ale že se musí buď smršťovat nebo rozpínat, Albert Einstein zavedl do svých rovnic tzv. kosmologickou konstantu, která by vesmíru zakázala konat takové hlouposti. O pár let později bylo rozpínání vesmíru pozorovatelsky potvrzeno a k Einsteinově cti lze přičíst, že svůj omyl uznal, kosmologickou konstantu prohlásil za největší omyl svého života.  Kdo trochu sleduje vývoj v různých vědních oborech, zajisté ví, že  názory se vyvíjejí a teprve čas vždy ukáže, kdo byl blíže pravdě.  Mnohé z jevů ještě třeba ani nemusí být popsány, myslet si, že už známe všechny jevy, to si myslím, že je velmi naivní přístup. Názorová neshoda je právě hybným motorem vědeckého vývoje.  Ohánění se názorovou shodou, jak ve svých demagogickým projevech činí Martin Bursík, který naštěstí nemá s žádnou vědou nic společného, je z vědeckého hlediska naprosto nepřijatelný argument. Konsensus je samozřejmě nutný v politice, jinak by běžná demokracie nemohla fungovat, což je zároveň i přímý důkaz, že Martin Bursík nemá vědecké myšlení (přestože vystudoval tzv. ochranu přírody), za to má silně vyvinuté politické myšlení.  Dogmatický přístup patří do náboženství a  do církví, nikoliv do vědy.  Místo dotací a zvýhodňování projektů, které nic neřeší, by se mělo spíše více investovat do výzkumu skutečných budoucích energetických zdrojů.

KDU-ČSL ba se měla odpoutat  od falešných zelených „spojenců“ 

Mgr. Petr Bahník a František Červenka

V málokteré evropské zemi je potřeba obhajoby základních křesťanských hodnot v politice tak potřebná a zároveň složitá, jako v České republice.  Při obhajobě těchto principů lze volit dvě odlišné strategie: Cestu konfrontace s většinovou sekulární společností, při které hrozí nepochopení ze strany velké části národa a při níž vznikají nepřirozená spojenectví s různými elitářskými, údajně duchovně založenými „osobnostmi“, jenž nazývají tradiční rodinu „teletníkem“ a vyvolávají zahraničně politické spory s našimi křesťanskými sousedy, nebo cestu opačnou, cestu smíření, která se pokusí, bez rezignace na mravní a náboženské hodnoty, porozumět soudobé české společnosti a nacházet rozumný koncenzus. Jsme přesvědčeni, že první zmíněná cesta je cestou do pekel, neboť jako křesťané soudíme, že „pseudoduchovní“ lež (z osmdesáti procent podobná pravdě) je ve svých důsledcích nebezpečnější, než snadno identifikovatelný atheistický omyl. Ačkoli se nechceme vměšovat do politiky KDU-ČSL, přece si s ohledem na obhajobu společných hodnot a z důvodů vlastního svědomí dovolujeme oslovit její vrcholné představitele v těchto dnech, kdy rozhodují o postoji strany k volbě prezidenta ČR, že pro budoucnost křesťansko-demokratické politiky by bylo nanejvýš nešťastné, kdyby se měl výše popsaný neúspěšný trend  vrátit na půdu KDU-ČSL v podobě její účasti na zlomyslné antiklausovské „koalici“ socialistů a zelených. Je třeba konečně odmítnout účinkování v roli minoritních naschválníčků i trapná zjednodušující hesla typu: “Kdokoli je lepší než Klaus!“ Máme obavu z dalšího účelového zneužití KDU-ČSL a nového zbytečného prohloubení rozporů mezi zastánci křesťanských hodnot a veřejností. Ze srdce si proto přejeme, aby se vrcholní představitelé KDU-ČSL při svém rozhodování dokázali povznést nad stereotypní emoce, odpoutat se od falešných zelených „spojenců“ a řídit se zdravým rozumem a zájmy českého lidu. Bůh jim žehnej.

Životodárný oxid uhličitý

Roman Šula

Ze všech sdělovacích prostředků za poslední léta slyšíme a čteme, že je nutno snížit naše emise oxidu uhličitého a dalších plynů, které by se mohly nepříznivě projevit na chování atmosféry naší planety a tím i klimatických změnách. Největší povyk v převážné míře nečiní ani tak kvalifikovaní klimatologové, ale spíše křiklouni z řad ekologistů, obchodníků s emisními povolenkami, výrobci a provozovatelé větrných a slunečních elektráren a členové zelených stran, což je velmi nápadné.  Složení atmosféry se za 100 let v zásadě nezměnilo. A zároveň to opět vede k dalšímu zamyšlení - kde se bere onen skleníkový efekt, když se atmosféra Země skládá prakticky jen ze tří plynů - dusíku, kyslíku a argonu? Že by ta téměř nula obsahu těžších plynů? Není něco špatně? Je, zapomněli jsme na vodní páru. Na Marsu je parciální tlak skleníkového oxidu uhličitého téměř dvacetkrát vyšší, než na Zemi. Průměrná teplota je ale o 78°C nižší než na Zemi. Na Marsu se už nějakou dobu otepluje, podobně jako na Zemi, takže člověka napadne, zda celá záležitost není spíše záležitostí sluneční než skleníková. Koncentrace oxidu uhličitého byla v 19. století vyšší než dnes, a ve 20. století byla nejvyšší v období druhé světové války. Pokud by se tato křivka ukázala jako pravdivá, budou muset klimatologové poněkud přepracovat své matematické modely. A nebo přestat přeceňovat skleníkový vliv oxidu uhličitého. V každém případě by skončila éra "globálního oblbování". Oxid uhličitý je nesmírně důležitý plyn, je zcela nepostradatelný pro fotosyntézu, která je základem všeho života na Zemi. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého by životu na Zemi spíše prospěla.  Ekologie je podobor biologie zabývající se vztahy biologických druhů a prostředí v němž žijí. Ekologie patří mezi seriozní přírodní vědy. Ekologismus (environmentalismus) je společenské a politické hnutí (obvykle levicové) zaměřené proti industrializaci a urbanismu pod záminkou ochrany přírody. Pro svoji propagandu zneužívá některé přírodní vědy (ekologii, klimatologii), svými nevybíravými nátlakovými a vyděračskými metodami si toto hnutí vysloužilo též název ekoterorismus. Skutečným záměrem ekoteroristů je manipulace s davem za účelem výstavby penězovodů z našich kapes do jejich.

Zvěrstva v zemi Evropské unie. Kde jsou slavní Zelení europoslanci?

Ivana Haslingerová

Přišel nám do redakce neuvěřitelně hrůzný článek o tom jak se chovají ve Španělsku běžně k chrtům. Když člověk slyší o tom, že Číňané psy jedí, přejde ho mráz, ale řekne si jiná zem, jiná kultura... Zde ale je stát, který je náš kolega v EU. Anoa v té EU, která dnes a denně šílí vydáváním ochranářských norem a nesmyslných předpisů o kobližkách a prezervativech a ochranou před sluncem, ale v níž se beztrestně mohou dělat podobná zvěrstva. Kde jsou slavní a neohrožení poslanci, kteří se na záchranu kůrovce váží ke stromům, co dělají tito zelení poslanci. Ne k tomu není co dodat, čtětě:

Češi zachraňují chrty před brutální smrtí!

 Lucie Mirič (776 124 013)

Psí dostihy plné krutosti

Psí dostihy jsou ve Velké Británii a Irsku národním sportem. Tato zdánlivě krásná disciplína má ale velmi nehumánní pozadí. Nádherní elegantní dostihoví chrti jsou z velké části pouze nástrojem na vydělávání peněz. Podobně jsou na tom také chrti ve Španělsku, kde se toto plemeno používá ve velkém k lovu. Artróza, játra zničená dopingem, odřeniny, otlaky, špatně zhojené jizvy, vyrážky, srst plná lupů. To jsou dostihoví vysloužilci. I když je pes opravdový šampión, ve třech až čtyřech letech je to staré, nemocné a nepotřebné zvíře. Na konci kariéry špičkových závodníků či lovců čeká psy nezřídka nelidské zacházení a smrt. Oběšení psa? Ve Španělsku běžné!  Způsob, jakým se mnohé stáje, trenéři či lovci vysloužilých zvířat zbavují, je mimořádně nehumánní. Injekce jsou  tou nejlepší variantou. Psi často končí svůj život zastřelením a zcela běžnou praxí je i oběšení psa. Před úplným koncem ale ještě mnoho psů absolvuje čekání na smrt ve zvláštních překladištích psů. Strašlivě zubožení psi namačkáni jeden na druhého, to je nelidská realita posledních dnů tisíců chrtů v Anglii, Irsku i Španělsku. 

Zelená internacionála útočí

 Jan Kopal

         Ekologisté a scientistní ekologové pouťové provenience měli v sobotu 7. července zase svůj sabat v podobě „celosvětového koncertu všech kontinentů“ nazvaného "LIVE EARTH". Umělecká fronta vytáhla do boje za zachování klimatu planety Země a proti hladu třetího světa. Hudební veteráni údajně vyjadřující mínění mladé generace hodlali oslovit 2 miliardy, ale jak u podobných propagandistických akcí bývá zvykem, tak realita zůstala daleko za očekáváním. Ideologická diverze našich zelených jehovistů odkryla nejen jejich ledví, ale též demaskovala jejich levičácký pohled na svět v plně třídním pohledu na dva vzájemně se stýkající a potýkající světy bohatých vykořisťovatelů a trpících vykořisťovaných dlících v zaostalém třetím světě. Nic konstruktivního, ani náznak jakéhokoliv řešení. Vzlykání, ani lamentování ještě nic nezměnilo. A koukání na televizi už tuplem ne! Vrcholem večera měla být virtuální magie někdejšího Clintonova pobočníka a neúspěšného uchazeče o post prezidenta USA. Gorova show ve stylu Star-Treku či Hvězdných válek je jen trapným ukázkovým případem blábolení politického výminkáře. Klima Země neovlivní potlachy zastydlých hippies, ani kdyby již šly milióny – všichni proti větru… Svou troškou do mlýna na podobný námět o dva dny později přispěla naše veřejnoprávní televize v podobě dalšího dílu seriálové slátaniny Horákovi, kde studenti gymnázia pod vedením dvou potrhlých profesorek bojovali proti pokácení lípy. Akce se odehrávala plně v intencích ekoteroristických akcí Greenpeace, kdy se aktivisté tváří tvář motorovým pilám přivazovali řetězy k ohroženému stromu. Vyvrcholením bylo napadení strážců zákona ze strany profesorky a jejich studentů. Pěkně nám za peníze daňových poplatníků vychovává naše Česká televize děti a mládež k úctě k pořádku a zákonu. Uvidíme, co přinese dračí setba našich ekologických skřehotalů a falešných proroků, pokud se jejich kvaziargumentům nepostaví zdravý rozum opřený o skutečnosti a fakta. Nadarmo se neříká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Přitom u zelené internacionály lze oprávněně pochybovat i o upřímnosti jejich postojů, natož o správnosti jejich kurzu.

Černobyl vybuchl v důsledku vůdčí role Komunistické strany

V normálním světě jsou jaderné elektrárny bezpečné

Ivana Haslingerová

Před deseti lety, 26.4.1986, došlo v 1 hodinu 23 minut v Černobylské jaderné elektrárně k explozi 50 tun jaderného paliva, což je desetkrát více než obsahovala jaderná bomba svržená na Hirošimu. Tato havárie způsobila obrovskou vlnu odporu a strachu z jaderných elektráren. Vzhledem k tomu, že na vině nebyla chyba elektrárny, ale nesmyslný příkaz ústředního výboru komunistické strany SSSR k provedení nebezpečného pokusu s jedním z jejich reaktorů, bylo by dobré konečně po deseti letech jaderné elektrárny od této tragédie očistit a vysvětlit občanům, že podobné nesmyslné pokusy se v civilizovaných demokratických státech nestanou a stát ani nemohou. V Rusku měla Strana vždy pravdu a hlavně neomezenou moc a neexistovalo prakticky neuposlechnout její rozkaz, i kdyby byl sebenesmyslnější. Navíc hlavním inženýrem v Černobylské elektrárně byl horlivý straník, který pokus provedl za ještě šílenějších podmínek, než požadovali soudruzi z Moskvy, aby si vysloužil od nich pochvalu doprovázenou tučnou odměnou a povýšením. Po tragédii, která v důsledku diletantského požadavku na obsluhu elektrárny  a jeho ještě šílenějším provedením, naprosto zbytečně následovala, si dlouho celý svět myslel, že to byla náhoda díky konstrukční chybě reaktoru, která se může stát každému státu, neboť soudruzi se báli před celým národem přiznat, že za smrt tolika lidí může jejich pýcha a diletantství. Kdyby tu nešťastnou noc elektrárna pracovala v normálním provozu, nic se nestalo a jaderné elektrárny by platily právem za nejbezpečnější zdroje pro výrobu energie, navíc za zdroje vysoce ekologické, což v poslední době není rovněž zanedbatelná vlastnost. Je dobře, že se konečně dostává pravda na světlo.

Politická klimatologie a klimatologická politika III.

Jak chtějí novodobí Savonarolové dosáhnout svých cílů?

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

V roce 1997 odhadl žurnál „Geophysical Research Letters“, že i kdyby všechny státy světa do slova a do písmene dodržely smlouvu z Kyota, nedokázaly by předejít oteplování o více než 0,126 stupně Fahrenheita. Vzhledem k tomu, že teplota země má daleko větší přirozené roční výkyvy, nebyl by výsledek vůbec měřitelný. Pro zemské klima nedělá smlouva z Kyota nic.Dělá ale hodně pro „oteplovací byznys“. Nejsou to však jen byznysmeni, kdo objevil nové finanční zdroje. Během posledních dvaceti let vznikla a rozbujela se nová, enviromentalistická byrokracie. Tam, kde kdysi byla jen hrstka vědců, kteří se zabývali vědou o atmosféře a o klimatu, tam jich dnes jsou možná i desetitisíce, jak nám naznačuje zpráva ICPP, která je jistě má spočítané a podchycené, když nám oznamuje, že jejího panelu v Paříži se zúčastnilo „2500 předních klimatologů.“ Jejich komunita je navíc obklopena několikanásobně vyšším počtem úředníků a enviromentálních žurnalistů. A nejsou to ani jen klimatologové. I jiným dosud opomíjeným vědám, například zoologům se otevřel zcela nový svět. I pro ně dnes „zdroje jsou“. Dotace, environmentální daně, intervence a účelové programy přinesou nové, podstatné a hlavně zbytečné zvýšení cen energií a tím i zvýšení všech návazných spotřebitelských cen. Marxismus a zpolitizovaný environmentalismus, který už dnes má jen velmi málo společného s ochranou přírody, splynuly v jeden silný a nebezpečný myšlenkový proud.  Jestli přijde nějaká katastrofa, bude jí kolaps evropské ekonomiky.  Radikálně levicoví „environmentalisté“ chtějí k dosažení svého cíle, globálního socialismu, získat kontrolu nad produkcí a spotřebou energie a tak nakonec kontrolu nad světovou ekonomikou. Kdyby radikální environmentalisté skutečně chtěli omezit důsledky globálního oteplování, museli by přehodnotit svůj negativní vztah k nukleární energetice. K nahrazení Temelína bychom potřebovali 1000 větrníkových monster.

Co vadí zeleným na jádru?

Roman Šula

Řešení stavu české energetiky a hlavně její bezpečnosti se dozajista neobejde bez dalších jaderných elektráren.  Přeměna elektřiny na teplo je sama o sobě velmi čistá a efektivní a také velmi bezpečná. Můžeme topit elektřinou, budeme-li ji mít nadbytek z vlastních a čistých zdrojů.  Ostatní zdroje jsou již téměř zanedbatelné. Vodní elektrárny dokáží krátkodobě řádově nahradit jeden jaderný blok  po dobu, než z nádrže vyteče všechna voda. Využití větru v naší zvlněné krajině lze charakterizovat jako nesmyslné, z instalovaného výkonu se daří využít ročně cca pouhých 10%. Severoněmecké větrné elektrárny jsou zdrojem nestability celé evropské rozvodné soustavy od Lisabonu až po Atény. Je to jakési ekonomické perpetuum mobile v Evropě prosazované hlavně evropskou stranou zelených.  "Nezávislou" studii o využití větru v ČR vypracovala jistá "nezávislá" firma, jejíž jedním ze tří vlastníků je jistý Martin Bursík a druhým spoluvlastníkem je jistý Petr Pávek, člen Strany zelených a v současnosti první náměstek Ministerstva pro místní rozvoj. Fotovoltaika je v současné době nejnesmyslnějším zdrojem elektrické energie v našich podmínkách. Produkce elektřiny funguje jen od východu do západu Slunce. Jediným přijatelným zdrojem elektrické energie v našich podmínkách je energie jaderná. Černobylskou havárií straší ti, co o této havárii nic nevědí. (Podrobnosti o výbuchu Černobylu naleznete  v článku: "Černobyl vybuchl v důsledku vůdčí role Komunistické strany" - pozn. redakce). Z analýzy fungování zelených stran a hnutí je evidentní, že o blaho občanů nejde a taktéž nejde ani o ochranu přírody. O co tedy jde? Francouzi mají pěkné přísloví: "Za vším hledej ženu!" Já bych je trochu parafrázoval - "Za vším hledej prachy!!!"

Jde o hodně, jde opravdu o hodně!

Ivana Haslingerová

Řešení stavu české energetiky a hlavně její bezpečnosti se dozajista neobejde bez dalších jaderných elektráren.  Přeměna elektřiny na teplo je sama o sobě velmi čistá a efektivní a také velmi bezpečná. Můžeme topit elektřinou, budeme-li ji mít nadbytek z vlastních a čistých zdrojů.  Ostatní zdroje jsou již téměř zanedbatelné. Vodní elektrárny dokáží krátkodobě řádově nahradit jeden jaderný blok  po dobu, než z nádrže vyteče všechna voda. Využití větru v naší zvlněné krajině lze charakterizovat jako nesmyslné, z instalovaného výkonu se daří využít ročně cca pouhých 10%. Severoněmecké větrné elektrárny jsou zdrojem nestability celé evropské rozvodné soustavy od Lisabonu až po Atény. Je to jakési ekonomické perpetuum mobile v Evropě prosazované hlavně evropskou stranou zelených.  "Nezávislou" studii o využití větru v ČR vypracovala jistá "nezávislá" firma, jejíž jedním ze tří vlastníků je jistý Martin Bursík a druhým spoluvlastníkem je jistý Petr Pávek, člen Strany zelených a v současnosti první náměstek Ministerstva pro místní rozvoj. Fotovoltaika je v současné době nejnesmyslnějším zdrojem elektrické energie v našich podmínkách. Produkce elektřiny funguje jen od východu do západu Slunce. Jediným přijatelným zdrojem elektrické energie v našich podmínkách je energie jaderná. Černobylskou havárií straší ti, co o této havárii nic nevědí. (Podrobnosti o výbuchu Černobylu naleznete  v článku: "Černobyl vybuchl v důsledku vůdčí role Komunistické strany" - pozn. redakce). Z analýzy fungování zelených stran a hnutí je evidentní, že o blaho občanů nejde a taktéž nejde ani o ochranu přírody. O co tedy jde? Francouzi mají pěkné přísloví: "Za vším hledej ženu!" Já bych je trochu parafrázoval - "Za vším hledej prachy!!!"

bestie a v důsledku toho stroj na počasí" je pro mnohé překvapivá: "Politizaci CO2 nechtěně zavedla Margaret Thatcherová"...  

Stojíme na prahu renesance výstavby jaderných elektráren

Ivana Haslingerová

Jaderná energetika je téma mající významné důsledky na ekonomiku zemí a  proto je vysoce ovlivňované politikou. Zatímco v  současné době nastává v celém světě obrat v pohledu na rozvoj jaderné energetiky při výrobě elektrické energie, státy EU jakoby zaspaly dobu. Ve světě se vyrábí ve 12 000 jaderných rektorech  již 16 % elektřiny a ve výstavbě je 28 nových jaderných elektráren. V USA se plánuje výstavba 32, v Rusku dokonce 40 (v rozpočtu na to plánuje 500 mld. rublů), v Číně 30,  v Indii 30 atd. Země EU si odsouhlasily, že se musí při výrobě elektřiny zvýšit podíl elektřiny získané z alternativních zdrojů s cílem omezit efekty pro vznik skleníkových plynů. Což by bylo správné, kdyby jaksi nezapomněly započítat do alternativních zdrojů i energii jadernou, která jako jediná je schopna konkurovat výrobě elektřiny z uhlí v měřítku požadovaném do budoucna. Řada zemí  EU si dokonce naordinovala dobrovolně její útlum. Není proto divu, že významní ekonomové bijí na poplach a  že nemohlo zůstat stranou jedno z významných myšlenkových ústředí naší ekonomiky - CEP. Na semináři, který uspořádalo v Národním domě v Praze na Královských Vinohradech se experti od nás i z USA snažili odpovědět na otázku "Jaderná energie - Útlum nebo rozvoj?" Závěr semináře byl jasný: Ve světě  již  pochopili, že nic lepšího než vyrábět elektřinu z jádra prostě neexistuje, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. Musíme si proto rychle vybrat, zda půjdeme proti celosvětovému proudu a budeme riskovat, že nás v budoucnu předběhnou ve vývoji nejen vyspělé země, ale dokonce země třetího světa, nebo začneme rychle s výstavbou moderních jaderných elektráren bez ohledu na zpozdilé nápady EU.

Politická klimatologie a klimatologická politika II.

Dobré = environmentální  a zlé = klimaskeptické korporace  

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Jestli se domníváte, že na něčem tak ztrátovém, jako alternativní zdroje energie, například větrné elektrárny, se nedá vydělat, mýlíte se. Vydělají korporace, které včas chytí správný vítr. I korporace se již dlouho dělí na ty „dobré“, pokrokové a „zlé“ klimaskeptické a k životnímu prostředí nepřátelské. Ty hodné, myslí si prostý zelený pěšák, jsou ty, které provozují krajinotvorné ekologické větrníky. Ale není to tak jednoduché. Mezi ty dobré překvapivě patří třeba takoví olejářští giganti jako British Petroleum (BP). Patří k průkopníkům větrné energie a ekologe. BP postavila nedávno. Nevadí ani, že po zimní havárii Aljašského ropovodu provozovaném BP ceny surové ropy na letním Kalifornském trhu  provozovaném BP vyskočily o 2,22 dolaru za barel. Spotřeba ropy a jejich derivátů v Kalifornii nepoklesla, chybějící ropu nahradila za vyšší cenu jiná firma,  ARCO Oil ze 100 procent vlastněna BP, která tak vydělala více peněž, než kdyby Aljašský ropovod zůstal v provozu. Kdyby byl opraven kdykoliv předtím, v zimě po havarii, nebo na jaře, jak vyžadovali inspektoři, výpadek by nezpůsobil nárůst ceny, ropy byl i tak dostatek, a BP by nejenom ztratila výdělek, ale musela by se smířit se ztrátou příjmů.   Mezi ty dobré si od května 2006 můžete zapsat i největšího arabského vývozce ropy a největší Saudsko Arabskou korporaci Aramco. Saudský „petrolejový princ“ rozhodně nezačne tak nešťastně jako Exxon.  Za příklad si ůže vzít Enron a British Petroleum, nebo třeba Boeing, DuPont, International Paper, Lockheed-Martin, Maytag, 3M, Toyota, Whirlpool a aluminiový gigant Alcan, které se staly „dobrými“ a životnímu prostředí užitečnými potom, co se připojily k nevládní organizaci zvané „Business Environmental Leadership Council of the Pew Center for Global Climate Change“, která podporuje environmetalistické kauza a přední světové enviromentální organizace. Pew Center, o kterém je málokdy slyšet, je jednou z nejvlivnějších NGO v environmentálním poli, protože spojuje svět velkého bynysu a velkých financí se světem environmentalismu a nevládních organizací a oběma světům přináší vzájemný prospěch. Proto se nedivme, že ač jsou na první pohled podobné, a ač pracují podobnými metodami ve stejných oborech podnikání, korporace jako British Petroleum je „dobrá“, a organizace jako Exxon je „špatná“ a  není vítána na Gorových rockových koncertech.

EKOLOGIE: Už to tady jednou bylo

Dušan Neumann

 Kdybych věřil na zaříkávání a modlení, musel bych připustit, že víkendový koncert Live Earth měl úspěch. Začalo to sněžením v Johannisburgu, prvním po 28 letech. Hlavním efektem ovšem bylo, že se na koncert dostavilo jen pár tisíc lidí, zřejmě těch, kdo našli ve skříni zimník. Ještě úspěšnější byli vzývači, jimž se podařilo oblomit milosrdného stvořitele tak, že zasypal sněhem i Buenos Aires. Naposledy tak učinil v roce 1918. Hlavní zásluhu je zřejmě třeba připočíst "bývalému budoucímu prezidentovi USA", jak sebe v propagandistickém quasi-dokumentu "Nepohodlná pravda" tituluje Al Gore, který se během koncertu holograficky "zhmotnil" na některých podiích a zvěstoval apokalyptickou budoucnost. Jenže jeho zelená chaloupka začíná trpět trhlinami. Nejdříve dánští vědci ve zprávě o výzkumu tříkilometrové vrstvy gronského ledu uvedli, že před 450 000 lety byla teplota v té oblasti o 5°C vyšší než je dnes. A přece ani tehdy nedošlo ke katastrofickému odtání ledovců. Nemalou senzaci vzbudil sloupek vědecko-technického komentátora Johna Tierneye deníku New York Times ku stému výročí narození Rachel Carsonové a 45. výročí vydání její knihy "Tiché jaro", která je dodnes považována za jeden z prvních pilířů amerického environmentalismu.  Na základě důkazů Rachel Rarsonové, vzniklo totiž tažení proti pesticidu DDT, jako karcinogenní, zabijácké chemikalii. Dr. Baldwin přesně předpověděl následky opuštění asanace africkým močálů DDT. Zákaz používání DDT v Africe stál životy 20 milionů dětí. Není to dávno, co ugandský ministr zdravotnictví znovu apeloval na americkou vládu, aby zrušila zákaz výroby a vývozu DDT. Proč dosud nikdo nespočítal ,kolik lidí zachránily pesticidy před malarickou smrtí, kolik milionů zachránily před smrtí hladem ochranou zemědělské produkce? Nikdo takovou knihu nenapsal. Stejně se nedá očekávat, že ekologističtí vizionáři, s chvěním v hrudi předpovídající apokalyptický zánik lidstva uvařením a utopením, byli schopni podívat se na lidskou civilizaci bez černých pohádkových brýlí.”

Politická klimatologie a klimatologická politika I.

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Teplota stoupá. Tento jev mající hovorové jméno, „globální oteplování“ je tady, shodly se na tom tisíce vědců (asi 2500), kteří jsou členy „Globálního panelu na klimatické změny“ (IPCC). Ukázalo se ale, že IPCC zakládala výpočty na chybném předpokladu, že dolar v roce 2100 bude mít stejnou kupní sílu jako dolar dnes. Tím dospěla nesmyslným závěrům - k hyperinflatovaným hladinám ekonomického růstu, a tím i odhadu produkce oxidu uhličitého ve vyspělých, ale i rozvojových zemích. Pokud přistoupíme na tuto metodu přepočtu budeme například muset brzy očekávat čtyřikrát vyšší příjem na obyvatele v Jižní Africe, než v Americe a i Severní Korea, Lybie a Alžír budou brzy mít příjem na obyvatele vyšší, než USA. Přesto se  Evropská unie rozhodla okamžitě po vydání Souhrnu IPCC jednat. EU nařídila snižování emise oxidu uhličitého v automobilech. Je to nesmysl, opatření Evropské unie nedokáží ovlivnit obsah CO2 ve světovém ani evropském měřítku. Obsah oxidu uhličitého v atmosféře neklesne, ale stoupnou ceny automobilů, ceny pohonných hmot a obilí. V USA, jejichž politika si nestaví takové nesmyslné a nesplnitelné cíle jako EU, odhaduje CarbonPositive, který se otázkami omezení CO2 zabývá, růst ceny automobilového benzinu v důsledku nových ekologických daní a přechodu na paliva s vyšším obsahem bioethanolu na dvojnásobek dnešní ceny  do konce roku 2008 a ztrojnásobení do roku 2016. Pokud použijeme stejný poměr v Evropě, můžeme se brzy těšit na ceny vyšší, než 100 Kč za litr benzinu. Ne, nebude to proto, že palivo dochází, bude to proto, že náklady na výrobu „obnovitelného“ zdroje, bioethanolu a hlavně zbytečné a lichvářské „ekologické“ daně, vyženou spotřebitelské ceny do bezprecedentních výšek. Podle studie vytvořené Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) by ceny zemědělských produktů, hlavně obilí, v příštích deseti letech mohly díky zvýšené poptávce po obilí, olejnatých semenech a cukru potřebných pro výrobu biopaliv, stoupnout o 20 až 50 procent. Co to bude znamenat pro spotřebitele je evidentní. Méně evidentní je, co to bude znamenat pro rozvojové země. A pro daňové poplatníky, kteří to, jako vždy, nakonec vše zaplatí.

Nepovinná četba: GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ? NENÍ TO OMYL?

Karel Pacner

Ekologové v čele s Al Gorem, kteří propagují myšlenku globálního oteplování, k níž přispívá svou činností člověk, dostali koncem roku 2004 nečekaně silného protivníka. Jejich argumenty vyvrací známý autor bestsellerů Michael Crichton v knize State of Fear, u nás nyní vyšla pod názvem "Říše strachu". V minulosti proslul Crichton tím, že ve svých novelách otevíral nové vědecké problémy, někdy i kontroverzní, nicméně vždycky neotřelé a zralé k naťuknutí. Stejně jako někteří autoři literatury faktu tím přispíval k popularizaci vědy v nejširší veřejnosti. Než začal psát jakoukoli knihu, důkladně prostudoval vědeckou literaturu. Dvanáct z jeho knih bylo zfilmováno, největší úspěch měl Jurský park. Obdobným způsobem se tentokrát Crichton vydal do světa ekologů. Tři roky studoval prameny, než se pustil do vlastního psaní knihy. V Los Angeles má být zahájena konference o náhlé změně klimatu. Její pořadatelé z organizace NERF chtějí přesvědčit svět, především pak americkou vládu, že hrozí globální oteplení, které způsobí celosvětovou katastrofu. Avšak několik dnů před jejím zahájením zpochybní hlavní sponzor miliardář George Morton v podivném projevu její význam a odnímá jí finanční podporu, vzápětí při automobilové nehodě umírá. Mortonova právníka Petera Evanse zatáhne vládní agent profesor John Kenner do pátrání po podivných okolnostech, které chystanou konferenci doprovází. Létají po celém světě, protože přišli na to, že ekoteroristé chtějí uměle vyvolat několik přírodních katastrof... Po beletristickém vítězství pravdy nad lží připojil Crichton ještě vysvětlení svého postoje k ekologii pod názvem "Proč je zpolitizovaná věda nebezpečná". Připomíná dvě hypotézy z minulosti, které měly podporu politiků a myslitelů své doby, přesto nakonec vedly do pekel. První byla eugenika, učení o úpadku lidské rasy, kterou nakonec zneužili nacisté pro odůvodnění k vyhlazování Židů a „degenerovaných“ či „nezpůsobilých“ lidí. Druhou byly metody Trofima Lysenka na zvýšení zemědělské produkce, které podpořil vládce Kremlu Jozif Stalin, a zatratil genetiku. „Netvrdím, že globální oteplování je totéž co eugenika,“ říká autor. „Podobnosti však nejsou povrchní. A mám za to, že je potlačována otevřená a věcná diskuse o faktech a problémech. Přední vědecké časopisy se v redakčních článcích důrazně postavily na stranu globálního oteplování, na což podle mého názoru neměly právo.“ Crichton by mohl pomoci nastartovat nové ekologické hnutí, založené na vědeckém poznání a oproštěné od ideologie.

Velký podvod s globálním oteplováním

Prezident republiky Václav Klaus uvedl v pražském kině Blaník promítání dokumentárního filmu britského dokumentaristy Martina Durkina Velký podvod s globálním oteplováním (The Great Global Warming Swindle). Projekci pořádá Centrum pro ekonomiku a politiku. 

Prezident je hluboce zarmoucen smrtí Jana Beneše

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

 Prezident republiky Václav Klaus je pohnut a zarmoucen zprávou o tragické smrti spisovatele Jana Beneše, který v průběhu celého svého života svým dílem a svými občanskými postoji i pro něho osobně symbolizoval odpor proti všemu, co omezuje lidskou a občanskou svobodu.  Osobností typu Jana Beneše je v naší společnosti a kultuře málo a jeho odkaz by proto neměl upadnout v zapomenutí.

Redakce se připojuje k vyjádření zármutku pana prezidenta. Bylo pro ni velkou ctí zveřejňovat jeho články. Při zprávě o jeho tragické smrti nám vytanula na mysli odpověď Jana Wericha (parafrázujeme) na otázku, kdo byl Shakespeare: "Shakespeare, no to byl veliký spisovatel, co spisovatel, to byl hrad plný spisovatelů a zemřel, zatímco je tu mnoho jiných, co tu již dávno nemuseli být". Jen bychom  zaměnili pro tentokrát jméno Shakespeare za Beneš. Věříme, že odkaz pana Beneše neupadne v zapomenutí. Lidé jako Jan Beneš by neměli umírat a když už musí, tak hodně hodně staří, protože kultivují naši společnost.

Václav Klaus: "Není ohroženo klima, ale svoboda lidstva"

Ivana Haslingerová

V kavárně pražských salonních intelektuálů Slávia představil prezident republiky Václav Klaus svoji nejnovější knihu "Modrá, nikoli zelená planeta" s podtitulem "Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?" Pan prezident vydal již mnoho knih a mnohé vzbudily silné emoce, protože se dotýkaly závažných témat a  problémy často pojednávaly naprosto nestandardně. Ve Slávii si ale Klaus zřejmě nechává místo pro křty těch pravých lahůdek pro naše levicové intelektuály. Naposledy zde křtil knihu "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě?" která jim nebezpečně zvýšila hladinu adrenalinu v krvi, nyní jde o knihu snad ještě pro ně zajímavější, neboť ťala do tématu, kterým se zabývá snad každý z těch, jejichž hlavním cílem je nařizovat a plánovat celý svět. Na stránkách své knihy jim zasílá pan prezident poselství, že není ohroženo klima, ale svoboda lidstva, o kterou je ekoteroristé chtějí připravit pod zástěrkou, že jednají pro jeho dobro. S podobnými argumenty bylo možno se v minulosti setkat u našich i světových komunistů. Hlavním poselstvím knihy je varování před útokem ekoteroristů na naši svobodu.

"Téma globálního oteplování je zneužíváno k manipulaci s námi se všemi a musí se proto s tím něco dělat. Chci touto knihou otevřít lidem oči. A to ‚dokokořán‘," uvedl pan prezident v narážce na  název vydavatelství Dokořán s.r.o., které knihu vydalo. Pan prezident poděkoval nakladateli Marku Pečenkovi (vlevo) za mimořádnou péči při zpracování knihy.

Šéf NASA pochybuje o nutnosti boje s globálním oteplováním

Morning Edition, National Public Radio, May 31.2007, Přeložil Tomáš Haas

Ředitel Michael Griffin obhajuje programy NASA, včetně plánů pro stálou stanici na měsíci a let lidské posádky na Mars. Říká rovněž, ze zatímco NASA klimatické změny studuje, není v její působnosti “jednat ke změně klimatu tak či onak”. Následující je výňatek z Griffinova rozhovoru se Stevem Inskeepem (National Public Radio), editovaný pro srozumitelnost:

* Bylo řečeno, že NASA nevykládá tolik finančních prostředků, kolik by mohla, na studium změn klimatu – globálního oteplování – z vesmíru. Neznepokojuje Vás globální oteplování?

Jestli to je, nebo není, důvodem k obavám z dlouhodobého vývoje, nemohu říci.  

*Máte pochybnosti o tom, že je to problém, se kterým lidstvo musí zápasit?

Nemám pochyb o tom, že… trend globálního oteplení je reálný. Nejsem si jist, že je můžeme oprávněně považovat za problém, se kterým je nutno „bojovat“. Pokud chceme říci, že je to problém, museli bychom zároveň říci, že dnešní klima je optimální, že je to nejlepší klima které kdy můžeme mít, nebo které jsme kdy měli, a že musíme zajistit aby se nemohlo změnit. Za prvé si nemyslím, že je v našich silách změnám klimatu zabránit, což dokazují miliony let historie. A za druhé bych se zeptal, kdo z nás lidí, kde a kdy, získal oprávnění rozhodovat o tom, že právě toto partikulární klima je to nejlepší pro celé lidstvo. Myslím, že zaujmout takovou posici je pro lidskou bytost velmi arogantní. 

Globální teplota planety je pochybný údaj

Stanislav Mihulka,BF JU, BU AVČR

Hrátky kolem globálních změn klimatu velmi často odkazují na globální teplotu planety. Ta v očích příznivců globálního oteplování během posledních desetiletí více či méně roste. Je poměrně zajímavé podívat se na to, co to vlastně globální teplota je a o čem vypovídá.  Odborník na termodynamické jevy Bjarne Andresen z Niels Bohr Institute na University of Kopenhagen se svými kolegy koncept globální teploty planety důrazně zpochybňuje. Je to stejné, jako vypočítávat průměrné telefonní číslo z telefonního seznamun nebo vypočítávat globální měnový kurz ze všech jednotlivých měnových kurzů. Malý příklad. Máme dvě stejně velké sklenice vody. V první sklenici je voda o teplotě 0 stupňů, v té druhé 100 stupňů. Použijeme-li aritmetický průměr, dostaneme průměrnou teplotu vody 50 stupňů. Už na tomhle jednoduchém systému je vidět. jak je průměrná teplota hloupost. Kdyby někdo přišel k těmto sklenicím s informací, že mají průměrně 50 stupňů, tak do nich bez obav sáhne a s trochou štěstí skončí v nemocnici. Ať už to je s celým oslavným oteplování jak chce, bylo by velmi dobré se dohadovat o něčem co má nějaký rozumný smysl a počítat to rozumnými metodami při vědomí možných rizik.

Václav Klaus: "Globálního oteplování není tématem ekonomie jen zdánlivě" 

Ivana Haslingerová

Prezident republiky Václav Klaus se nedávno zúčastnil zasedání Vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. Je to dokladem toho jak prezidentu republiky záleží na národním hospodářství státu a že i přes svou současnou funkci hlavy státu stále zůstal především profesorem ekonomie. Studenti ho rovněž stále chápou jako svého pana profesora. Svědčí o tom pozvání sdružení studentů ekonomie EKONOM, aby jim vysvětlil jak je to v současné době s globálním oteplováním a jeho vlivem na ekonomiku země. Pan prezident pozvání přijal a přednesl v nabité Nové aule VŠE Praha přednášku na téma „Ekonomie a globální oteplování.“ Z přednášky bylo znát, že se touto problematikou v poslední době zabývá pan prezident velice do hloubky a že nešlo jen o plané řeči jaké vedou  ve svých  přednáškách k neinformovaným voličům populističtí politici typu Al Gora. Ostatně o hlubokém zájmu prezidenta Klause o vlivu ekologie na ekonomiku země svědčí to, že za čtrnáct dnů vyjde jeho kniha "Modrá, nikoli zelená planeta" s otázkou v podtitulu „Co je ohroženo: klima nebo svoboda?“. Slovo nikoli Václav Klaus podtrhuje. Jak vyplynulo z diskuze, studenti  přišli na přednášku profesora Klause nachystaní a nabiti informacemi ze všech možných i nemožných médií. Uklidnil je, že vyčerpání přírodních zdrojů  nehrozí: "Zdrojů stále přibývá, nikoliv ubývá a nic s tím nesvedou ani sebekatastrofičtější filmy pana Al Gora.  Lidstvo vymýšlí stále nové a nové zdroje, které dnes ještě neumí využívat a tím nahradí ty současné." Prezident zdůraznil, že změnu klimatu pokládá za významné ekonomické téma podobně jako zločin či korupci.