Černobyl vybuchl v důsledku vůdčí role Komunistické strany

V normálním světě jsou jaderné elektrárny bezpečné

Ivana Haslingerová

Před deseti lety, 26.4.1986, došlo v 1 hodinu 23 minut v Černobylské jaderné elektrárně k explozi 50 tun jaderného paliva, což je desetkrát více než obsahovala jaderná bomba svržená na Hirošimu. Tato havárie způsobila obrovskou vlnu odporu a strachu z jaderných elektráren. Vzhledem k tomu, že na vině nebyla chyba elektrárny, ale nesmyslný příkaz ústředního výboru komunistické strany SSSR k provedení nebezpečného pokusu s jedním z jejich reaktorů, bylo by dobré konečně po deseti letech jaderné elektrárny od této tragédie očistit a vysvětlit občanům, že podobné nesmyslné pokusy se v civilizovaných demokratických státech nestanou a stát ani nemohou. V Rusku měla Strana vždy pravdu a hlavně neomezenou moc a neexistovalo prakticky neuposlechnout její rozkaz, i kdyby byl sebenesmyslnější. Navíc hlavním inženýrem v Černobylské elektrárně byl horlivý straník, který pokus provedl za ještě šílenějších podmínek, než požadovali soudruzi z Moskvy, aby si vysloužil od nich pochvalu doprovázenou tučnou odměnou a povýšením. Po tragédii, která v důsledku diletantského požadavku na obsluhu elektrárny  a jeho ještě šílenějším provedením, naprosto zbytečně následovala, si dlouho celý svět myslel, že to byla náhoda díky konstrukční chybě reaktoru, která se může stát každému státu, neboť soudruzi se báli před celým národem přiznat, že za smrt tolika lidí může jejich pýcha a diletantství. Kdyby tu nešťastnou noc elektrárna pracovala v normálním provozu, nic se nestalo a jaderné elektrárny by platily právem za nejbezpečnější zdroje pro výrobu energie, navíc za zdroje vysoce ekologické, což v poslední době není rovněž zanedbatelná vlastnost. Je dobře, že se konečně dostává pravda na světlo. Přesto je  nutné lidem stále vše ještě dlouho vysvětlovat, neboť například po skvělém dokumentárním pořadu ČT "Černobyl-nultá hodina" mi soused řekl "To bylo hrůza, jak to bouchlo, to se stane určitě s Temelínem a bude po nás". Vůbec nezaregistroval, proč to bouchlo, ušly mu podrobně vysvětlované detaily pořadu, jen si pamatoval výbuch. Proto jsem se rozhodla napsat následující vysvětlující článek:

Co se tehdy vlastně stalo? Proč vybuchl naprosto zbytečně Černobyl?

Izraelské letectvo několik let před tím bombardovalo reaktor postavený Rusy v Iráku. Úřad pro atomovou energii chtěl vědět, co reaktor vydrží pro případ podobného útoku. Dal proto rozkaz provést test rektoru v případě, že se za sníženého výkonu 700 MW vypne naráz hlavní turbína, jako by se to stalo, kdyby ji vyřadila z provozu bomba. Výkon 700 MW byl určen proto, že to byl normou povolený nejnižší možný pracovní výkon. Při jeho poklesu byl v bezpečnostních předpisech rozkaz okamžitě reaktor vypnout neboť se pak začne chovat nekontrolovatelně. Provedením nebezpečného testu byl pověřen tvrdý a hrubý jaderný inženýr Anatolij Sergejevič Datlov, který toužil po uznání, aby mohl nastoupit na místo odcházejícího šéfa elektrárny. Inženýr, který byl produktem komunistického systému, syn rybáře, který ve 14 letech utekl z domova, vystudoval jaderné inženýrství, stal se tvrdým komunistou a začal dělat kariéru. Věděl, že předpisy se dnes a denně obcházejí a nebylo proto pro něj ničím novým je obejít i nyní. To se stalo osudným. Chtěl se zavděčit soudruhům a provést pokus nikoliv riskantní, ale šílený. Místo u 700 MW, jak z bezpečnostních důvodů po něm požadoval Úřad pro jadernou bezpečnost, spustil pokus u 200 MW, kdy je již grafitový reaktor velmi nestabilní a prakticky nikdo neví, co se v něm přesně děje. Při tak nízkém výkonu reaktoru je mj. nebezpečí, že po vypnutí hlavní turbíny již chladící čerpadla v důsledku náhlého poklesu elektrického proudu vzniklého vypojením turbíny, nestačí čerpat dostatek chladící vody  do rektoru a ten se přehřeje.  I když to byl v každém případě pokus riskantní, kdyby se provedl za výkonu 700 MW, je reálná možnost, že reaktor zkoušku vydržel, neboť by pak byl nadále ovladatelný. Datlov dal ale rozkaz snížit výkon reaktoru pod tuto hranici a jeho výkon začal nekontrolovaně klesat. Při nízkém výkonu je obtížné kontrolovat stav vody a když v 00:36 nastal poplach, že skutečně voda v bubnech separátoru je nebezpečně nízko, nevěnovala tomu obsluha velkou pozornost a také věděla, že reaktor bude za několik vteřin zastaven To se skutečně v 00:38 stalo a obsluha si oddechla.

Jenže megalomanský Datlov chtěl pokus provést stůj co stůj a učinil smrtelné rozhodnutí - okamžitě spustit reaktor znovu vytažením všech 211 borových tyčí, které řídí v reaktorech štěpení uranu. Jednoduše řečeno, v rektoru bylo 1661 uranových palivových tyčí, které štěpením uranu produkovaly teplo, které přeměňovalo vodu v páru a ta poháněla turbínu. Bórové tyče spuštěné mezi tyče uranu regulovaly rozsah štěpení, aby nedošlo k nekontrolované atomové reakci. Rozkaz vytáhnou všechny tyto brzdící tyče ven z reaktoru dovolil nekontrolovaně spustit jaderné štěpení a znemožnil šlápnout na brzdu.

Když kolegové ve velíně elektrárny upozorňovali Datlova na fakt, že se už ve škole  učili, že při nekontrolovaném poklesu výkonu se má reaktor celý ihned vypnout a dlouhodobě odstavit, ne jej začít bez přípravy opět startovat, rozzuřil se, že myslet není jejich úkol a že nechápe, kde sebrali takové idioty, že je vyhodí, že jsou kreténi a ať vypadnou...  Nikdo z nich nechtěl přijít o dobře placené místo a hlavně o byt v 1 km vzdáleném městečku Prepiati. Zmlkli a začali vytahovat tyče z právě zastaveného reaktoru.

Během pěti minut stoupl výkon na 160 MW, ale již v 00:52 byl hlášen nedostatek vodního chlazení v bubnech separátoru.  V 1:03 hodin ale nastal klid, reaktor měl výkon 200 MW a všichni doufali, že ho nastartují až do výše 700 MW, kdy měl nastat požadovaný pokus. Jenže Datlov učinil další šílené  rozhodnutí. Jako hlavní inženýr měl pravomoc změnit předpisy testu a v 1:12 rozkázal zkoušku provést u výkonu 200 MW.  Postavil svou vůli proti platným bezpečnostním předpisům a především proti řetězové reakci v jádrech atomu, což se stalo osudným jemu i reaktoru. Namísto aby se postupně a za pomoci brzdících tyčí zvyšoval výkon reaktoru k požadovaným 700MW zůstaly brzdící tyče stále celé vytaženy a v reaktoru nadále probíhala nekontrolovaná jaderná reakce, přičemž v té chvíli dal Datlov rozkaz vypnout hlavní turbínu.  Technici sice pustili souběžně s tím v 1:12 dvě rezervní čerpadla na vodu, jenže když turbína nepracovala a nevyráběla elektřinu, nemohla při tak nízkém výkonu udržet čerpadla v chodu a elektrickou energii měl dodat dieselový zdroj startující až za 40 sekund. To však byla velmi dlouhá doba. V jádru mezitím  začalo růst nekontrolované žhavé místo, neboť v té době nastal kritický nedostatek chladící vody, z té se vyrobilo více páry a každou vteřinu rostl tlak páry kolem již tak žhavých míst v reaktoru. Velký tlak páry se šířil do strojovny čerpadel a víka nad palivovými tyčemi vážící 350 kg začala nadskakovat. Datlov viděl, že nastal obrovský nárůst výkonu a dal konečně rozkaz ihned spustit brzdící bórové tyče do rektoru. Ty měly ale špičku z grafitu, která nevadila při běžných provozních teplotách. Při tak vysoké teplotě zvýšila přítomnost uhlíku výkon reaktoru naráz stonásobně. Uzávěry nad palivovými články odskákaly, 50 tyčí popraskalo a nešlo již nic dělat. V 1:23 se reaktor změnil v sopku.  Zhasla elektřina a vypukla panika. Druhá exploze  několik sekund po první vyrazila 500 tun těžké bezpečnostní víko celého reaktoru  a 50 tun jaderného paliva vykonalo dílo zkázy. Lidé mimo velín mysleli že nastala válka či zemětřesení neb všude byl prach, pára tma a syčení a na místo střechy viděli nad hlavami oblohu plnou hvězd. Ostatní je již známo, do 30 km od elektrárny nastaly novodobé Pompeje.

Zbývá jen zodpovědět, proč dostal Datlov vůbec příkaz provést tak riskantní pokus a proč se on sám rozhodl pro ještě riskantnější variantu. Tajemníci strany, byť někteří vystudovali jaderné inženýrství jako Datlov, věřili tomu, co si přečetli v tisku. Věřili, že pravděpodobnost havárie jaderných elektráren je jako pravděpodobnost zásahu země meteoritem, tedy 1: 10 milionům a proto ztratili před atomem strach. Neuvědomili si, že to je pravda, jen za předpokladu, že se striktně dodržují bezpečnostní normy. Zřejmě si mysleli, že když poručí větru a dešti, poručí i atomu a to se jim vymstilo. Černobyl vybuchl v důsledku lidské pýchy a arogance moci. Nebýt toho vyráběl by bezpečně elektřinu dodnes. Jaderné elektrárny jsou skutečně tak bezpečné jak psal ruský a ostatně jak píše i americký tisk.