Co Klaus udělal, ale pan Plesl to neví

Václav Klaus

V  Lidových novinách se do mne v článku „Klaus v Americe; jak se z perspektivního reformátora stal hobbyekologista“ pustil – ostatně jako vždycky – pan redaktor Jaroslav Plesl. Hodnotil mou návštěvu v USA (nevím na základě jakých informací) a mé současné aktivity vůbec a dospěl k závěru, že se zabývám věcmi, kterým nerozumím (kritikou ambicí řídit globální klima) a že se vůbec nevěnuji ekonomické problematice, protože „o ekonomické znalosti Václava Klause není v USA zájem“.  Není to pravda. I když vynechám to, že se moje debata o globálním oteplování téměř vůbec netýká přírodovědní klimatologie, ale je ve své podstatě z oboru „ekonomika globálního oteplování“, čili jednoho z pododdílů ekonomie, na ekonomická témata jsem nezapomněl. Pár důkazů: Svou cestu do USA jsem zahájil návštěvou americké centrální banky (tzv. FEDu) a velmi věcným rozhovorem s předsedou Rady guvernérů této banky prof. Bernankem, v níž jsme debatovali o dnešních problémech světové a americké ekonomiky. Ve Washingtonu jsem další den obdržel cenu Juliana Simona, významného, před několika lety předčasně zemřelého amerického ekonoma a při tom jsem pronesl projev na téma „Relevance hypotézy J. A. Schumpetera o konci kapitalismu“. V každé volné chvilce této třídenní cesty jsem připisoval větu za větou k článku, který si ode mne vyžádaly Hospodářské noviny na téma „10 let existence Evropské centrální banky“. Mohl bych pokračovat, ale chtěl bych ujistit pana Plesla, že se ekonomií stále zabývám.

Reakce na dezinformace dehonestující mou osobu ze strany Týdne

 Jan Kopal

  Nepatří mezi mé oblíbené koníčky psaní reakcí na kdejakou hloupost, která se v médiích objeví ve spojitosti s mým jménem. Protentokrát však udělám výjimku. Štvavá a dezinformační kampaň začala článkem nazvaným „Extremista Kopal má nový spolek: Národní domobranu“  zveřejněným 5. července na serveru TYDEN.cz autorů značky –bou- (patrně zkratka zkrachovalého redaktora štvavého plátku Respekt pana Josefa Boušky a redaktora Luboše Kreče). Článek byl posléze také přebrat servisem ČTK, zpravodajstvím rádia Impuls a teletextem ČT. Dle tohoto výplodu chorých mozků jsem zakladatelem občanského sdružení Národní domobrana a dané občanské sdružení hlásá krom pořádání teroristických akcí též zapojení Hitlerových milců do svých řad. Opravdu nevím, jak na toto lživé tvrzení uvedení redaktoři Týdnu přišli. Občanské sdružení zakládá Josef Palička, kterému jsem byl nápomocen v právních aspektech této záležitosti. Toto sdružení představilo Programové desatero v němž nikde nemluví o ozbrojených akcích odporu, což je navíc v rozporu se zákonem č. 83/1990 Sb. O sdružování občanů. Toto sdružení chce vyvíjet svoji činnost v souladu s právním rámcem ČR, proto také své stanovy předložilo k oficiální registraci. Osobně nemám nic proti jeho cílům a postulátům. Naopak je mi v době celkové úpadku národoveckého aktivismu sympatické, že se našel někdo další, kdo chce tyto aktivity v tomto směru vyvíjet. Upřímně je mi líto, byly-li dezinformace dehonestující mou osobu ze strany Týdne brány vážně. Šlo jen o ničemnou a zavádějící kampaň lidí, kteří apriorně odmítají vše národní, a to včetně vlastní vlasti a národa.  

Senát obdržel ocenění za dobrou komunikaci s veřejností

Petr Kostka, tiskový tajemník Senátu

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka převzal dnes z rukou ředitele společnosti Westminster Tomáše Studeníka ocenění za umístění v evropském výzkumu EMGC – European Monitor of Government Communications 2008. Senát Parlamentu ČR byl vyhodnocen jako druhá nejlépe komunikující firma v kategorii Státní instituce. Na prvním místě se umístila Akademie věd ČR.

„Jsem rád, že si odborná veřejnost konečně všimla naší dlouhodobé práce na tomto poli. Ocenění vnímám jako potvrzení toho, že naše filozofie otevřenosti, vstřícnosti a náš v podstatě klientský přístup k veřejnosti je správnou cestou. Naší snahou bude i nadále veřejnost buď přímo nebo prostřednictvím médií seznamovat co nejlépe se vším co Senát dělá, co Senát znamená v českém ústavním pořádku a čím se senátoři zabývají,“ uvedl k ocenění předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Společnost Westminster se zabývá komunikací ve veřejné správě a státním sektoru. Projekt EMGC je sociologické šetření zařazené v širším evropském kontextu cílem výzkumů je zlepšování komunikace mezi veřejností a státní a veřejnou správou. Projekt byl poprvé realizován v roce 2006.

Čtenáři Reflexu jsou v nebezpečí

Petr Štěpánek

Jan Potůček je můj oblíbený komik. Dokáže do titulku napsat, že server DigiZone, kde je šéfredaktorem, nemá s Českými radiokomunikacemi nic společného (zde), aby pak sám v textu přiznal, že Radiokomunikce donedávna byly jeho generálním partnerem. A zároveň mne jedním dechem obviní z omylu, neb jsem předtím napsal, že server DigiZone má s Českými radiokomunikacemi cosi společného (tady). A propos – kdože to sponzoruje kulaté stoly DigiZone? Potůček opět perlí i v tištěném Reflexu (13/2008, Rady nám zmodraly). Je asi marné mu posté vysvětlovat, že co je a co není střet zájmů, naštěstí definuje zákon a ne umanutý novinář, ještě k tomu poněkud profláknutý, takže jenom k další várce Potůčkových věcných chyb. Nový člen Rady ČT Josef Jařab nikdy nebyl senátorem za ODS. Úplný nesmysl je, že mediální „rady zmodraly“ a „připomínají zmodralý Senát“. Není mi nic známo o tom, že by se mě Kulturní komise ČR (vydavatel Fragmentů) pokoušela „dostat do různých rad“. Vím pouze o tom, že mne v minulosti, podobně jako nyní Makrlíkovou, navrhla do Rady ČT. Do Rady ČTÚ mě „neprotlačil ministr vnitra“, nýbrž na návrh ministra informatiky jmenovala vláda. Kdyby Potůček o vydavatelích Fragmentů napsal, že to jsou obdivovatelé Václava Klause a ODS, neřeknu ani slovo. Když ale umanutec jeho formátu, kterému novinařina slouží k vyřizování osobních antipatií a postpubertálních mindráků, přidá adjektivum „fanatičtí“, raději zpozorním. Totéž doporučuji ostatním. Na vojně se říkalo, kde blb, tam nebezpečno. Čtenáři Reflexu jsou v nebezpečí.

Informační blokáda ČTK?

 Petr Štěpánek

Zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky minulý týden. Trvalo asi hodinu (ke shlédnutí ZDE). Hlavní bod programu dopis premiéra Mirka Topolánka předsedovi komise Vítězslavu Jandákovi ve věci odvolaných-neodvolaných členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Řešily se právní otázky, jež ze soudního vítězství exradních vyplývají. Ušlé platy za několik let zpátky. Otázka, zda tyto nároky se týkají pouze šestice, která se obrátila na soud, či zda je mohou případně uplatnit všichni členové tehdejší rady. Co s těmi dvěma radními, kteří byli odvoláni a následně znovu do rady zvoleni? Existuje možnost zpochybnění rozhodnutí RRTV z let 2003 až 2007, když rada měla namísto 13 až 19 a možná ještě více členů? Zadat na toto téma právní expertízu, nebo nezadat? Poslanci těmto otázkám věnovali tři čtvrtiny svého zasedání. Následoval jednací bod týkající se reality show Výměna manželek. Zákonodárci s tím byli hotovi přesně za tři minuty, neb konstatovali, že jim nepřísluší se touto věcí zabývat. A teď si tipněte, jak se s tím vším popasovala veřejnoprávní Česká tisková kancelář? Ano, hádáte správně. O satisfakci exčlenů RRTV ani slovo, ani věta, natož nějaká zpráva. Že bývalý předseda vlády Špidla, toho času eurokomisař, svým nezákonným jednáním zřejmě způsobil škodu ve výši 15, možná i 30 milionů korun? Nezajímavé. Přítomný zpravodaj ČTK obsáhle poreferoval pouze o Výměně manželek. (Která se tu ovšem vůbec neřešila) Jó to před pěti lety, když se rada popravovala, to se novináři činili jinším způsobem! (Že by to bylo právě v tom?) Jen se děsím, zda podobným stylem ČTK neinformuje také o všem ostatním.

Zvěřinovy nestoudné spacáky

Petr Štěpánek

Martin Zvěřina napsal do Lidových novin nestoudný komentář "Kde jsou spacáky?" o nových členech mediálních rad. Je to takový esenciální výplod „ýbrmenše“ z nechvalně proslulé „kulturně-mediální fronty“, spíchnutý podle mustru z pomyslné rukověti aktivisty nepolitické politiky. V souvislosti s Milanem Uhdem dokázal Zvěřina vzpomenout pouze jeho bonmot o chození pro pivo a předem ho obviňuje z posluhování Klausovi a ODS. Že je Uhde skvělý dramatik, moudrý a charismatický muž a bez jakéhokoli přehánění věkem, praxí, samozřejmě i svojí politickou zkušeností doslova ideálním pretendentem na členství v mediální radě, Zvěřinovi zcela uniká. Tomáš Ratiborský je dle Zvěřiny pro změnu groteskní. Proč? Protože prý byl hlavním manažerem ODS v době Šrejbrových darů a tajného konta ve Švýcarsku. Co na tom, že existenci tajného konta nikdo nikdy neprokázal, co na tom, že celý ten „finanční skandál“ ODS vlastně spočíval pouze v zatajení skutečné identity jednoho dárce... Pravdoláskovní bratrstvo už léta šíří představu, že kdokoli, kdo jen prošel okolo sekretariátu nějaké politické strany, nesmí mluvit do mediálních věcí. Nic není vzdálenějšího realitě, nejenom u nás. I správa věcí mediálních je správa věcí veřejných. A správa věcí veřejných není nic jiného než politika. Možná to není dokonalé, ale poskládat mediální rady poměrným systémem, víceméně dle poslanecké sněmovny, je pořád lepší, než je vydat v plen aktivistům tohoto vlivného vlivového souručenství. Nenechme se mýlit, ani oni by tu nic jiného než politiku – ovšem tu svou – nedělali. Zvěřinův útočný výlev je čistě ideologický, neopodstatněný, a proto také nestoudný.

„Kontrariáni“ v českém tisku

Tomáš Haas

Jeden z nejvlivnějších amerických listů, renomovaný „The Wall Street Journal,“ pozval českého prezidenta Václava Klause k posezení a k rozhovoru s redakční radou listu. Ano, toho českého prezidenta, kterého americké sdělovací prostředky podle tisku jeho vlastní země ignorují a o kterého nemají zájem. O rozhovoru editorů WSJ s prezidentem Klausem vyšel v tomto listě objektivní a vyvážený článek, který napsal Brian M. Carney, editor WSJ a jeden z účastníků diskuse. Napsal článek objektivní a vyvážený. Článek skutečně o názorech prezidenta České republiky, ne o názorech editorů WSJ.  Prezident Klaus je charakterizován již v titulku článku „The Contrarian of Prague”. Výraz Contrarian je výraz do češtiny těžko přeložitelný. O překlad se proto raději ani nepokusil redakční článek (bez podpisu) Lidových novin-  jednoduše nahradily výraz “contrarian” půvabným novým českým slovem “kontrarián.” Jejich novotvar se rychle ujmul, o půl hodiny později již o kontrariánovi Klausovi psal redaktor iHNED Jan Markovič v článku “Klaus zpochybňuje kdeco, nejen oteplování”.Hiný redaktor Hospodářských novin Petr Kolář – titulek přeložil jako „Odporovač z Prahy”, v závěru článku se pak  z českého prezidenta stal dokonce  „samozvaný antagonista.” Zajímavé je, že naprosto identických „omylů“ se krátce po sobě dopustili tři redaktoři dvou rozličných deníků. Opisovali od ČTK? Opisovali jeden od druhého? Byli domluveni? Chodili ke stejnému špatnému učiteli angličtiny? Pánové Markovič a Kolář a redakce Lidovek a Hospodářských novin i ČTK nemají rádi Václava Klause, že svůj vztah k českému prezidentovi jsou ochotni dokazovat překrucováním skutečnosti i naprostými výmysly a že pro to, aby nám dokázali, že Klause opravdu, ale opravdu nemusí, jsou schopni a ochotni dokonce zneužít dobrého jména cizího novináře a solidního zahraničního listu, který je v tom naprosto nevinně. Být "contrarian" ale v angličtině znamená něco jiného, znamená to být schopen myslet a jednat nezávisle, nenechat se strhnout momentání většinou. Znamená to zachovat si vlastní, nezávislý směr bez ohledu na to, kterým směrem se pohybuje dav, i když to někdy znamená jít proti proudu. Znamená to nepřijímat slepě a bezpodmínečně mínění většiny, ale snažit se vytvářet si vlastní názor. Není to nadávka, je to povahový a názorový rys, ke kterému se hrdě hlásí mnoho amerických ekonomů, investičních poradců, novinářů, publikací a politiků, včetně prezidentského kandidáta Johna McCaina.

Chování MfDNES je neuvěřitelné a zcela nehodné seriózního listu

Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky

MfDnes zveřejnila dva  nepravdivé články s titulky „Kancléř Weigl byl spojen s firmou, jež půjčila Grossovi“ a „Weigl, Gross a jedna firma“, kde se zcela lživou a manipulativní spekulací snaží vzbudit dojem, že podivná transakce pana Grosse z loňského léta prostřednictvím mé osoby nějak souvisela s volbou Václava Klause prezidentem republiky před pěti lety. Proti tomuto nehoráznému mediálnímu útoku, který nepochybně souvisí s frustrací jistých politických kruhů z výsledku páteční prezidentské volby a také se spekulacemi, že bych mohl být jmenován za člena Bankovní rady ČNB, se musím zásadně ohradit. Není pravdou, že bych své cca dvouměsíční působení před pěti lety ve firmě Efficient Investments jakkoliv tajil. Vdobě mého dvouměsíčního působení neměla firma Efficient Investments žádné angažmá ve společnosti Key Investments ani v jejích předchůdcích. Grossovu transakci financovala za pět let poté jiná firma, než ta, ve které jsem na přelomu let 2002/2003 působil. S firmou Key Investments jsem nikdy neměl a nemám nic společného. To, že nezvolení Miloše Zemana prezidentem vlastními poslanci ČSSD bylo výsledkem hlubokých politických a osobních rozporů v ČSSD, které se projevují dosud, bylo a je evidentní. Od počátku roku je okolí prezidenta Klause a já osobně předmětem neustálých dehonestačních kampaní, neuvěřitelných her tajných služeb a různých provokací. Navzdory jim byl Václav Klaus v pátek zvolen prezidentem ve veřejné volbě, kde dostal otevřeně hlasy volitelů, kteří mu předem jasně deklarovali svou podporu. Protože toto vítězství nelze zpochybnit osočováním o korupci, uchylují se dnes ti, kteří za dnešním mediálním útokem stojí, k tomu, aby pošpinili jakýmkoliv způsobem alespoň jeho zvolení v roce 2003. Takový styl vedení politického boje a žurnalistické práce rozhodně odmítám.

Přemysl Sobotka: "I pozitivní informace může být námětem zajímavého  článku"

Ivana Haslingerová

Předseda první komory Parlamentu - Senátu ČR MUDr. Přemysl Sobotka se již tradičně setkal na počátku Nového roku se zástupci médií. Je jedním z mála politiků, kteří novináře neustále nekritizují, kteří se k nim chovají přátelsky a chápou, že i oni vykonávají jen svou práci, když se ho táží na ty či ony věci. Novináři naopak chápou, že i pozitivní informace se může stát součástí zajímavé zprávy a nebojí se překročit práh Senátu, naopak se na setkání s panem předsedou i ostatními senátory většinou těší. Ono se totiž i jim mnohem lépe pracuje v přátelské atmosféře bez napětí a urážek a článek se jim píše mnohem lépe, když zasednou k počítači po příjemném rozhovoru či po dnu stráveném v příjemné atmosféře na některé z akcí Senátu. Do Rytířského sálu Valdštejského paláce se sjeli proto zástupci médií ze všech koutů naší vlasti v naprosté pohodě a rádi. Za poslední tři roky si pod vedením Přemysla Sobotky Senát vybudoval nezastupitelnou roli na naší politické scéně a v průzkumech veřejného mínění se začal umisťovat dokonce před Poslaneckou sněmovnou. Psali jsme o tom např. v článku: "Přemysl Sobotka dodal Senátu důstojnost a opodstatnění".

V rozhovoru pro MF DNES  uvedl prezident republiky, že „Lidi jsou nepřetržitě klamáni a manipulováni“. Domníváme se, že daleko  horší je, když jsou nepřetržitě klamáni a manipulováni nejen lidé, ale přímo Česká republika. Proto si dovolujeme upozornit na nebezpečné skutečnosti,  které podle našeho názoru   dospívají  až k přímému ohrožení nezávislosti a národní bezpečnosti České republiky. Nebezpečí z dalšího vývoje v České republice spatřujeme v tom, že názory prezidenta republiky na některé NGO´s se ukázaly nejen pravdivé, ale nynější stav a hlavně další výhled jsou bohužel ještě horší, než jsme si mohli i v nejhorším snu vůbec představit. V normálním politickém životě máme vládnoucí koalici, tj. první politickou  sílu, opozici jako  druhou politickou  sílu a občany či občanská sdružení, kteří hájí svoje legitimní zájmy. Nemohou však sami rozhodovat na úkor řádně volených orgánů politické moci. V poslední době se však profilovala politická  TŘETÍ SÍLA, která chce jednoznačně v České republice panovat a rozhodovat, aniž by byla řádně občany volena. Poprvé předvedla České republice svojí skutečnou moc v roce 1997. Po uměle vyvolané politické krizi byl předsedou vlády jmenován nikým nevolený pan  Tošovský. Totéž se opakovalo v roce 2005,  kdy opět nikým nevolený Jiří Paroubek, který ani nekandidoval do Poslanecké sněmovny,  se stal předsedou vlády. Válka na meče byla nahrazena válkou o média, aby nikým nevolení panovali nad řádně zvolenými zástupci občanů. Při takovémto postupu se volby do Poslanecké sněmovny stávají výsměchem. K čemu volby, když výkonnou moc ve státě přebere nikým nevolená osoba, která se opět obklopí kamarilou nikým nevolených, ale jako za císaře pána prostě jmenovaných potentátů, bez jakékoliv osobní politické odpovědnosti.

"Doba vymknuta z kloubu šílí," chtělo by se zvolat společně se slavným Alžbětincem při pohledu do našich médií, která šílí okolo prezidentských voleb a zejména pak při pohledu na nejrůznější průzkumy veřejného mínění s tím související. Média, jakoby si našla novou modlu, jsou doslova uhranuta prezidentským kandidátem Janem Švejnarem. Sledují každý jeho krok, doslova mu visí na rtech a občas za něho dopoví i to, co neřekl ve snaze pomoci této nové mediální modle. A naopak to, co učiní jeho protikandidát Václav Klaus, je špatně, ať je to cokoli. A občané zmasírováni touto kampaní pak začínají pochybovat i o tom, jak se sami jmenují, a k jistotě jim nepřidají ani různě interpretované události. Tak například o spanilých jízdách Jana Švejnara se dovídají jen samá pozitiva, zatímco legitimní postoje těch, kteří ho volit nechtějí, jsou vykládány jako důkaz čecháčkovské malosti, zbabělosti, arogance či neslušnosti. Jeden příklad za všechny najdeme v komentáři Pavla Vernera v deníku Právo, kde doslova píše: "Zdá se, že křupanství v jeho straně (M. Topolánka) je nakažlivé - viz mlčení, kterým se modří senátoři snažili urazit Klausova protikandidáta během jeho návštěvy u nich v klubu." Na tomto příkladu lze pozorovat hned několik jasných manipulací. Všimněte si, prosím, že autor nepoužije ve větě, že chtěli urazit Jana Švejnara, ale "protikandidáta V. Klause", čímž dostává V. Klause do negativního spojení a dává mu negativní znaménko. Navíc je docela odvážné tvrzení od autora, který nebyl na jednání přítomen, že se senátoři ODS snažili J. Švejnara urazit svým mlčením. Vzhledem k tomu, že jsem přijetí přítomen byl, mohu prohlásit, že nic takového se nekonalo a senátoři si Jana Švejnara nejen pozorně vyslechli, ale očekávali, s čím novým, co by ještě v souvislosti s jeho osobou nevěděli, sám přijde. Bohužel jeho představení se neslo v tak obecné rovině, že prakticky nedávalo šanci na cokoli reagovat.

CEP není Klausjugend pane Mrázku

Ivana Haslingerová

„Šokem může skončit nahlédnutí do časopisu Newsletter,  vydávaného Centrem pro ekonomiku a politiku, v jehož správní radě sedí prezident“ začíná článek Ondřeje Mrázka „Xenofobní CEPy do hlavy“ a podtitulem „Klausjugend“ uveřejněném vydavatelstvím  mfplus. Šokem může končit také přečtení článku Ondřeje Mrázka. Ono jde totiž o to, jaký čtenář právě otevře ten či onen časopis. Než se pustím do polemiky s dehonestujícím článkem pana Mrázka, pokládám za nutné vysvětlit čtenářům masírovaným 50 lety komunismu pojem xenofobie, kterým se článek tolik ohání, jako by to byla nadávka. V Ottově slovníku naučném nalezne čtenář, že Xenokratie je z řeckého Vláda cizinců. Pokud se někomu cizí nadvláda nelíbí, je xenofob.  Je tedy zřejmé, že xenofobní není nadávka, ale naprosto logický požadavek každého vlastenecky smýšlejícího občana mít vládu věcí svých ve vlastních rukou a protestujícího proti vládě cizinců. Takže vlastně označení CEPu za xenofobní je pochvala a rozhodně bych proti nadpisu samotnému neprotestovala. Jenže to, jak pan Mrázek xenofobii zneužívá jako synonymum k nacismu, a nazývá členy CEPu Klausjugend, a to nelze již nechat bez povšimnutí. Přirovnávat hlavu státu ke zločinci Hitlerovi je děsivé a člověk se táže, jak je možné, že v tomto případě orgány činné v trestním řízení nekonají. To již není jen urážka na cti člověka Václava Klause, ale urážka všech občanů v tomto státě, neboť tím vlastně autor tvrdí, že v čele státu stojí parta zabijáků v čele s nacistou.

Klaus snad lomcoval s panty od propadla?!

Ladislav Bátora

Paroubek: Pár přátel mít ...   (v komentářových rubrikách)

Miloš Čermák

Když Jiří Paroubek uráží pravicové komentátory, není na tom nic zas tak divného. Ale když se (už po několikáté) obul Alexandra Mitrofanova, je to pro tohoto levicového komentátora Práva nepochybně uznání. A nic na tom nemění ani nálepka "samozvaný expert na sociální demokracii". Jestliže je právě od šéfa ČSSD, pak je jasné, že Mitrfofanov do útrob téhle strany opravdu vidí a rozumí jim. Paroubkovi vadí "zasvěcené komentáře Alexandera Mitrofanova" z poslední doby, a byť by je sám nechal bez povšimnutí, reagoval na ně nakonec polemikou otištěnou v deníku Právo, a to na naléhání "stranických přátel". Paroubek se pustil i do obecné úvahy vlivu tisku a konkrétně komentářů. Píše: "Souboje s novináři nemají smysl. A hlavně nejsou důležité. Důležitější je totiž cosi jiného. Svoboda projevu znamená, že si kdokoli prakticky může cokoliv o čemkoliv a komkoliv napsat. Ale bohudík na druhé straně zároveň platí, že díky inflaci komentářů a zpráv slova ztratila na váze. Dnešní komentář, pokud má vůbec dnes nějaký význam, je již zítra prázdnou množinou". Nejzajímavější je závěr Paroubkovy uváhy, který prozrazuje hodně o tom, jak Paroubek média skutečně vnímá. Píše: "Možná by pro mne osobně měly jeho komentáře význam, kdybych v nich cítil pozitivní zájem o ČSSD nebo kdyby byly vedeny nějakým dobrým úmyslem. Ale ten tam není a ani nikdy nebyl. Rady se přijímají od přátel, k nim ale Alexandr Mitrofanov nepatří." Tak už víme, jaké noviny by Jiřímu Paroubkovi vyhovovaly: takové, které zaměstnávají coby komentátory jeho přátele, mají o ČSSD pozitivní zájem a jsou vedeny dobrými úmysly. Vskutku velkorysá definice objektivního žurnalismu. Nebo spíš komunistických Haló novin?

Co Klaus neřekl, resp. neudělal ohledně jmenování Josefa Tošovského guvernérem centrální banky

Václav Klaus

Časopis Euro otiskl  článek o Josefu Tošovském. K tomu nemám žádný komentář. Chtěl bych – pro historickou pravdu – pouze opravit evidentní nepravdu či nepřesnost, která se v tomto článku objevila v souvislosti s mou osobou. Autoři říkají, že „se tehdejší český (správně by však bylo československý) ministr financí Václav Klaus zeptal předsedy centrální banky Svatopluka Potáče, koho by doporučil ze čtyř kandidátů jako svého nástupce“. Jednoznačně prohlašuji, že jsem se předsedy Státní banky československé (SBČS) Svatopluka Potáče na nic neptal. V SBČS jsem pracoval od února 1971 do listopadu 1987, všechny potenciální kandidáty na tuto funkci jsem osobně dobře znal a žádnou radu v tomto smyslu jsem nepotřeboval. Autoři citovaného článku dále sdělují, že jsem se rozhodoval mezi Václavem Zahálkou, Ladislavem Rusmichem, Miroslavem Tučkem a Josefem Tošovským s tím, že mi Svatopluk Potáč „jednoznačně doporučil Tošovského“. Nic z toho není pravda, jména jako Zahálka, Rusmich či Tuček vůbec nevcházela v úvahu. Předcházející vláda (a spolu s ní tehdy všemocný ÚV KSČ) vytipoval pro tuto funkci  dr. Bohumila Studýnku. Z řady důvodů  jsem hledal někoho jiného a sám jsem si vybral Josefa Tošovského. Jestli jsem udělal dobře, je jiná věc, i když bych zásluhy Josefa Tošovského o prosazení radikální ekonomické reformy v letech 1990 – 1992 nikdy nesnižoval. Toto vysvětlení dávám jenom proto, aby se nešířily desinformace a nezůstávaly ve vzduchu jako nezpochybněná pravda.

Redaktor Hanák v roli kádrováka presidenta republiky

Mgr. Jan Skácel

            Když jsem se před týdnem náhodně sešel s jedním redaktorem Práva, řekl jsem mu v několikaminutovém hovoru, že se z tak zvaně nezávislého deníku stal ústředním tiskovým orgánem ČSSD. Kupodivu dotyčný pán vůči tomuto mému výroku nekladl ani odpor. Přesto když jsem si ale přečetl dne 12. září komentář pana redaktora Hanáka pod názvem „Bederní zkoušky“ zabývající se problematikou presidentské volby, vstaly mi z jeho kritiky současného presidenta poněkud vlasy hrůzou na hlavě. Cituji: „President Klaus má z ostudy dobře střižený celý oblek. Ať už svým bojem proti evropské integraci, ať proti ´pověrám´ o nebezpečí oteplování planety lehkovážnou lidskou činností; byl by vynikajícím předsedou Strany fialových s jejich programem, ať si příroda trhne nohou a pomůže si sama. Avšak jako český president? Po Benešovi, Masarykovi a Havlovi? Vtip trvající už skoro pět let.“ Začněme tedy onou evropskou integrací. Máme snad tleskat výrokům místopředsedy Konventu  Jean-Luc Dehaene: „Víme, že devět z deseti lidí si Ústavu nepřečte a bude hlasovat na základě toho, co říkají politici a novináři. Bude-li odpovědí NE, bude nutno hlasování opakovat, protože to rozhodně musí být ANO.“ BVždyť i president SRN pan Herzog se k euroústavě vyjádřil zcela negativně. Pokud se týče onoho boje presidenta proti oteplování, byl jsem svědkem, jak nechal president promítat film stoupenců jeho stanoviska "The Great Global Warming Swindle". V přeplněném kině Blaník  zakončil promítání poznámkou: „Učiňte si svůj názor sami.“ Následoval dlouhotrvající potlesk. Asi těch, kdo si s ním šijí s ostudy celý oblek, je více. Srovnání Václava Klause s Václavem Havlem a Edvardem Benešem musí vyznět přece jasně pro Václava Klause. Na rozdíl od Václava Havla se nikdy neomlouval Němcům za odsun a na rozdíl od Edvarda Beneše nikdy nehlásal přehnaný optimismus, když byla republika smrtelně ohrožena. Za to chtěl Antonín Švehla v roce 1933 vyměnit  Beneše na postu ministra zahraničních věcí. Snad nejlepší charakteristiku Beneše pronesl Otto von Habsburk: „Beneš byl úplným Napoleonem emigrantů. Když byl venku, tak měl fantastické úspěchy, když pak přišel domů, tak to šlo od deseti k pěti.“

Proč je přeparoubkováno?

Rudolf Polanecký

Zdá se že letošní okurková sezóna je ve znamení Jirky z Lidového domu. Proč? Odpověď je nasnadě. Může za to především sám Jirka. Zručně manipuluje novináři svoláváním tiskovek, a tak si vytváří velkou medializaci své nadměrné osobnosti. Skoro by se až řeklo, že pro samé psaní nemůže mít na nic jiného čas. Od svého vstupu do velké politiky, myslím tím od doby kdy se stal premiérem, uběhlo necelých dva a půl roku. Za tuto dobu stačil vyrobit tolik umělých a neuvěřitelných afér jako nikdo před ním, a že zde od revoluce vládou proběhlo několik podobných "figurek". Jirka vyvolává spory tam, kde žádné nejsou a za každou cenu se hrne do konfrontace a tím se stává pro okolí směšným. Stačí si vzpomenout na vyhrožování prezidentu republiky, že mu na prezidentský speciál nechá nasadit botičku, pokud nebude ve světě říkat to samé co Jirka, spor okolo návštěvy prezidenta Putina a mnoho dalších. Neustálé napadání a osočování politických oponentů bez jakéhokoli důkazu je rovněž silnou Jirkovou stránkou. Kdyby před půl rokem nevyčítal milenku současnému premiérovi, nestal by se teď terčem posměchu. K tomu přispěla i nedávná "událost dne", kdy byla omylem odeslána na mobily odběratelů zpravodajství iHned zpráva, že, a teď cituji, tak mne prosím neobviňujte z vulgarity, "paroubek se posral". Jirka z toho udělal aféru převelikou. Jirka vydal prohlášení ve kterém zazněla i tato z kontextu vytržená část "Musím čelit neustálému tlaku...". Češi, národ Švejků, se toho pochopitelně chytli a hned konstatovali, že pokud musí čelit takovým tlakům tak není divu, že se pos... I na této historce lze dokumentovat, že Jirka se nedokáže povznést i nad takovou prkotinu. Nesmíme však ale zapomínat, že i když má většina národa z Jirky "srandu", tak se jedná o velice nebezpečného člověka. Došlo-li by na variantu, že by Jirka vládl společně s Vojtou, mám pocit že by se pos... všichni.

Mecenáš klub udílel Ceny Ď

Ivana Haslingerová

Na přelomu našeho letopočtu žil v Říme aristokrat Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta a především velký podporovatel umění a pokorný obdivovatel krásy a dokonalosti vztahů ke všemu kolem nás. V jeho šlépějích kráčejí současní mecenáši a jsme jim za to vděčni neboť na rozdíl od sponzorů nevyžadují za dar protislužbu. Nosný projekt vzdát hold nesobeckému mecenášství vymyslel Richard Langer, mistr světa v délce dvacetičtyřhodinové talk-show. Mecenáš klub, jehož je presidentem, předává každoročně největším mecenášům u nás "Ceny Ď", které se staly již symbolem díkůvzdání českým mecenášům. Fragmenty si pokládají za čest, že jsou mediálním partnerem tohoto záslužného projektu, který probíhá každoročně v Národním divadle v Praze (ND). Letošní sedmý ročník předávání „Cen Ď“ českým mecenášům proběhl pod záštitou ředitele Národního divadla PhDr. Ondřeje Černého ve Stavovském divadle. Proč právě „Ceny Ď“? Protože slangem neříkáme „Děkuji Ti“, ale „Tak Ti Ď“. Je to srdečné a ztrácí to formálnost. A protože zde jde o mecenáše, nikoliv o sponzory, je toto oslovení na místě.

Nová programová struktura Radia Vnitro

 Vít Šírek

Radio Vnitro vysílá od srpna podle nové programové struktury. Jeho vysílání se tak zpřehlednilo a zdynamizovalo. Radio začalo rovněž využívat nový odbavovací systém. Ministerstvo vnitra má jedny z nejnavštěvovanějších webových stránek státní správy. Patří ke státním institucím, které dokáží potenciálu webového serveru plně využít. Vedle webových a wapových stránek, SMS zpráv, teletextu nebo MHP stránek digitální televize nabízí svým uživatelům informace ve zvukovém formátu pomocí profesionálního internetového Radia Vnitro. Právě Radio Vnitro připravilo pro své posluchače novinku - od srpna vysílá podle nového programového schématu. Ve dne každou celou hodinu přináší aktualitu z resortu vnitra, následuje příspěvek z oblasti prevence, soutěží a výstav v rámci resortu a zajímavosti a rady občanům. O půl je připraven rozhovor, souhrn z tiskové konference, pozvánka nebo pátrání a kolem třičtvrtě je zařazena soudnička. V noci každá hodina začíná aktualitou, v půl následuje soudnička či zajímavost. Příspěvky jsou prokládány hudbou. Denní vysílání Radia Vnitro zajišťuje jeden rozhlasový redaktor a technická služba oddělení webové prezentace odboru tisku a public relations Ministerstva vnitra. Vysílání rádia se nasazením nové programové struktury zpřehlednilo a zdynamizovalo. Do budoucna se rovněž počítá s dopravním zpravodajstvím, jemuž by byl každodenně vyhrazen určitý časový úsek - například vždy od 6:00 do 8:00, aktuální vstupy pak v pátek 14:00-18:00, neděle 15:00-19:00. Další novinkou na Radiu Vnitro je nasazení profesionálního odbavovacího systému Radio Spirit. Ten je naprosto profesionálním a plně automatizovaným softwarem na kompletní přípravu a odbavení vysílání rádia. Ve Spiritu lze vytvořit internetové radio srovnatelné s klasickými rádii z éteru se všemi atributy, které klasické rádio má mít. Tedy crossmix hudby, mluveného slova, spotů, jinglů a dalších informací, které vytvářejí ucelené programové schéma.

Ať media informují o tom, co prezident Klaus řekl o radaru

Tomáš Haas, poradce presidenta republiky

Hlavní úlohou tisku v demokratické společnosti je čtenáře informovat. Pokud podává informace o tom, co kdosi, v tomto případě president republiky řekl, měl by tisk především podat pravdivou a úplnou informaci. Pokud se novináři to co bylo řečeno nelíbí, nebo pokud si přeje, aby citovaná osobnost raději řekla něco jiného, má ve svobodných mediích prostor pro komentář, ten podává čtenářům názor jeho autora na událost či citované prohlášení. Naše media neznají rozdíl mezi informací a komentářem. Z článku, který je prvotní čtenářovou informací, se nedozví co se stalo, někdy se dozví pravý opak, jako 3.8.2007, v článku "Klaus: Ať vláda respektuje odpor lidí k radaru" v internetovém deníku Aktuálně.cz, o rozhovoru prezidenta v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Nedozví se, co prezident v rozhovoru řekl, dozví se, co by si autor přál, aby řekl.  Nevím jak kdo, já bych se rád z novin, rozhlasu či televize dozvěděl, co se stalo. Z našich novin se dozvím, která „celebrita“ na večírku odhalila více ze své anatomie než bývá zvykem, kdo se s kým rozvádí, kdo má jaké rodinné problémy, nebo jak velkou paličkou utloukl opilý manžel v severočeské vísce svou tchýni. Věci, které bych, pokud by mně zajímaly, hledal v nějakém bulvárním plátku. Hledat je tam ale nemusím, informuje mě o nich velmi důkladně, ať chci či ne, „seriozní“ tisk, ve kterém zabírají velkou, stále větší plochu papíru a media, která jim věnují více a více prostoru . Článek "Nahý Saudek vyfotil naráz 218 svlečených"  na serveru iDNES má 416 slov a je doprovázen fotogalerií s 11 barevnými obrázky nahých zadniček umělcových modelek. Pro článek o tom, co řekl prezident republiky k jednomu z nejvážnějších, nejdiskutovatelnějších a nejpalčivějších témat dne si iDNES našlo místo jen pro 301 slov, a polovina informace chybí. Není divu, že noviny nemají dost místa pro informace o tom co by čtenáři, posluchači a diváci chtěli a měli vědět.

Lež jako nástroj “diskuze”

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

To, že je u nás dnes lež považována za legitimní nástroj politické diskuze, je sice smutné, ale pravdivé. Sebevětší lež je dobrá tam, kde argumenty schází. Zářným případem této skutečnosti jsou novinové články a komentáře zabývající se nedávným promítáním dokumentárního filmu britského režiséra Martina Durkina “The Great Global Warming Swindle.”  Článek Marka Švehly v Respektu dokonale ilustruje jak a proč je tomu tak. Autor preventivně začíná ostrým výpadem proti těm, kdo se odvažují mít vlastní názor na mediální hysterii spojenou s fenomenem „globálního oteplování.“ Přirovnává je k nacistům, kteří slepě následují svého Vůdce, kterým má v tomto případě být prezident Václav Klaus, který prý „ukradl“ show kolem změny klimatu. Nevadí, že jediné show, které měli čtenáři možnost zatím shlédnout je to Gorovo v naší veřejnoprávní televizi, a to nám nikdo neukradl, jen to show nám ukradlo dvacet hodin vysílacího času. Nechám hovořit Petra Macha z Centra pro Ekonomiku a politiku, který o článcích Hnutí Duhy a Lidových novin psal: "...Novinář Lidových novin  z neověřené informace Hnutí Duha, že u jiného Durkinova filmu působila asistentka, která byla manželkou redaktora časopisu, ve kterém vyšel článek (úplně jiného autora) údajně popírající genocidu ve Rwandě, udělal popírače genocidy ve Rwandě z Durkina. Ve skutečnosti článek, který s Durkinem a filmem o globálním oteplování nemá nic společného, vznikl před 12 lety, nepsal jej Durkin ale novinářka BBC Fiona Fosterová, a článek nepopíral genocidu ve Rwandě, jen upozorňoval na mediální označování násilí jedné znesvářené strany (Hutuové) za genocidní, zatímco druhá strana (Tutsiové) byla vykreslována jako oběť. Lidové noviny svůj lživý článek nadepsaly "Klaus uvedl film popírače klimatických změn" - přitom ve skutečnosti režisér Durkin nepopírá klimatické změny: "Klima se vždy měnilo", tvrdí se např. ve filmu. Film je o tom, že dlouhodobě je zásadním faktorem klimatických změn vliv Slunce, a nikoliv CO2. " Frank Furedi dnes není ani zdaleka tak levicový, jako většina českých žurnalistů. Co podporuje Marek Švehla nevím. Z jeho článků se dá vyčíst jen koho nenávidí. Možná to neví ani sám pan Švehla, je zřejmé, že on sám se ve faktech příliš neorientuje a nikdo mu ještě neprozradil, že všechny otázky se opravdu nedají zjednodušit na “Klaus = Špatně”.

Boj s korupcí se neodkládá

Jiří Wagner, redaktor deníku Neviditelný pes

Středeční Právo přineslo takřka půlstránkový článek nadepsaný bombasticky "Kalousek narazil ve vládě s návrhy na boj s korupcí". Vyznění článku pak odpovídalo nadpisu, ostatně již první řádky navozovaly dojem, že plán ministra financí se vskutku nepodaří dotáhnout ani na začátek, natož do konce: "Vláda bude muset v nejbližších týdnech potvrdit, že to myslí s důsledným bojem proti korupci zcela vážně. Zatím to tak ale příliš nevypadá." Čtenář se pak mohl dozvědět, že proti Kalouskovu plánu je mnoho členů vlády: ministři Langer, Jehlička a Bursík, stejně jako ministryně Kuchtová uváděli, že "zákony už nyní zveřejňování některých informací umožňují, a tak má veřejnost kontrolu", obavy z odhalení osobních údajů údajně projevili ministři Říman s Gandalovičem. Vicepremiér pro evropské záležitosti Vondra zase navrhoval "doplnit text tak, aby z něj jasně vyplývalo, že snížení prostoru pro korupci lze dosáhnout snížením míry přerozdělování, omezením dotačních titulů a zrušením státních podpůrných fondů".

Jiří Wagner(vlevo) v rozhovoru s poradcem prezidenta republiky Tomášem Haasem v kavárně pražských salonních intelektuálů Slávii při křtu  knihy prezidenta Klause "Modrá, nikoliv zelená planeta"

Informace, že Kalousek se svými návrhy ve vládě neuspěl, byla poněkud předčasná, přišla totiž už ráno, kdežto Topolánkův kabinet zasedal až v průběhu dne. Vláda Topolánkův návrh schválila s tím, že do konce srpna musí jednotlivé rezorty připravit podklady a do 15. října mají ministři Langer a Kalousek předložit návrh zákona. Od příštího roku by tak mělo např. přestat přidělování mnohamilionových částek na akvaparky vesničkám bez vody nebo nemalých příspěvků finančně velmi dobře zajištěným fotbalovým klubům. V redakci výše zmíněného deníku si tedy nad neochotou koalice k boji proti korupci mnuli ruce zbytečně, návrh byl schválen jednomyslně. Protože zatím není jisté, jaké výhrady budou mít jednotlivé rezorty a v jaké podobě nakonec půjde zákon do závěrečného hlasování, pochyby do té doby určitě ještě vzrostou. Že by se poslanci dokázali vzdát anonymně přidělovaných peněz pro své známé? Zatím zcela nepředstavitelné. Naši nedůvěru může rozptýlit jedině vláda a po ní parlament. Jedno je ale přese všechno jisté, redakce Práva ve středu mířila zatraceně vedle. Topolánkova vláda se pouští do boje s korupcí odhodlaně a myslí to vážně.

Chcete Čunka nebo mediokracii?

Robert Vašíček, šéfredaktor Politikonu

Češi by se měli co nejrychleji rozhodnout, zda chtějí Čunka nebo mediokracii. Není tajemstvím, že média nepatří občanům a není tajemstvím, že setrvání Čunka ve funkci je symbolickým odlitkem pevnosti demokracie v České republice. Když tento ingot odhodíme, necháme zrezavět, čeká nás fašistický stát, kde denní vydání novin a občanská sdružení rozhodují o osudu každého z Vás. Toto opravdu chcete? Proč tedy Čunek tolik vadí? Prvním důvodem, proč Čunek vadí, je fakt, že zkrátka nic špatného neprovedl. Druhým důvodem, proč Čunek vadí, je fakt, že jsou mu milejší voliči, než média. Třetím důvodem je Čunkova vůle a pracovitost, s jakou rozvíjí stranu, která už měla být dávno rozpuštěna v ODS.  Posledním, čtvrtým důvodem nenávisti k Čunkovi je fakt, že jako první odolává fašistickému principu presumpce viny. Už samo prohlášení Spolku Šalamoun, který se jinak zabývá poctivou prací ve prospěch neprávem, odsouzených zavání šíleností. Znamená totiž, že kdokoliv rozhodne nestranně, tedy nepřímo v prospěch Čunkovy neviny, měl by být odvolán. Takový princip zavání fašismem a lze se od něj pouze distancovat. Zbývá už jen závěr, který bude ještě osobnější, než celý článek. Nestačí jen sledovat Čunka, jak se griluje na rožni falešných obvinění a v koření plném mediálních lží za asistence oblíbených političek a  noblesních šlechticů. Je třeba zvednout hlavu a křičet, že to, co píší noviny a říkají jejich političtí vyvolenci, je pouhá lež, které nepodlehneme. Kdo v ní chce žít, nemá právo brát názor těm, kteří ji odmítají. Odmítněme ji proto společně.