CEP není Klausjugend pane Mrázku

Ivana Haslingerová

„Šokem může skončit nahlédnutí do časopisu Newsletter,  vydávaného Centrem pro ekonomiku a politiku, v jehož správní radě sedí prezident“ začíná článek Ondřeje Mrázka „Xenofobní CEPy do hlavy“ a podtitulem „Klausjugend“ uveřejněném vydavatelstvím  mfplus. Šokem může končit také přečtení článku Ondřeje Mrázka. Ono jde totiž o to, jaký čtenář právě otevře ten či onen časopis. 

Než se pustím do polemiky s dehonestujícím článkem pana Mrázka, pokládám za nutné vysvětlit čtenářům masírovaným 50 lety komunismu pojem xenofobie, kterým se článek tolik ohání, jako by to byla nadávka. V Ottově slovníku naučném nalezne čtenář, že Xenokratie je z řeckého Vláda cizinců. Pokud se někomu cizí nadvláda nelíbí, je xenofob.  Je tedy zřejmé, že xenofobní není nadávka, ale naprosto logický požadavek každého vlastenecky smýšlejícího občana mít vládu věcí svých ve vlastních rukou a protestujícího proti vládě cizinců.

Takže vlastně označení CEPu za xenofobní je pochvala a rozhodně bych proti nadpisu samotnému neprotestovala. Jenže to, jak pan Mrázek xenofobii zneužívá jako synonymum k nacismu, a nazývá členy CEPu Klausjugend, a to nelze již nechat bez povšimnutí. Přirovnávat hlavu státu ke zločinci Hitlerovi je děsivé a člověk se táže, jak je možné, že v tomto případě orgány činné v trestním řízení nekonají. To již není jen urážka na cti člověka Václava Klause, ale urážka všech občanů v tomto státě, neboť tím vlastně autor tvrdí, že v čele státu stojí parta zabijáků v čele s nacistou.

„Presidentova parta snů,“ jak nazývá Mrázek  představitele CEPu, „nezabředá na stránkách  Newsletteru  do šíření nenávisti“ ani „nepřipomíná webové stránky nacionalistických extrémistů vyvolávající nahnědlé asociace.“ Pan president rovněž není ani „zapšklý (na rozdíl od pana Mrázka nemá totiž proč) ani tragikomický ani nepodněcuje k rasové a národnostní nenávisti“. S tím se totiž opravdu nevtipkuje nejen v Evropě 60. let po skončení hrozné války, jak správně píše Mrázek, ale nikdy.

Pokud jde o předsedu Mladé pravice Lukáše Petříka, ujišťuji pana Mrázka, že rozhodně není hysterický ani paranoidní, ale byť mladý člověk, přesto vlastenecky cítící, což je u současné mladé generace masírované myšlenkou, že hlásit se k národní příslušnosti se rovná zločinu neboť všichni jsme přece příslušníky jedné jediné a té správné Evropské unie. Není ani „naverbovaným NOVÁČKEM Mladých konzervativců za pomoci Klausova mediálního lučištníka Petra Macha“. Kdyby si dal pan Mrázek práci a klikl na Petříkovy webové stránky, zjistil by, že se právě před dvěma lety s Mladými konzervativci rozešel a založil vlastní Mladou pravici, která má tlačit politiky, včetně ODS, doprava. Ano Petřík bojuje proti evropeismu, ekologismu, egoismu, multikultuře a feminismu a dalším nešvarům. A zaplať Bůh, že zde tato mladá síla vzniká, když po odchodu Václava Klause z čela ODS jakoby se začínala vytrácet její ideologická náplň a začínala se stávat nevýraznou „politicky korektní“ stranou.

A to, že Petřík varuje před přijetím standardní azylové politiky EU, není jen jeho postoj, ale je to slyšet na mnoha konferencích pořádaných našimi europoslanci a pravicovými stranami. Konec konců pan Sarkozy, kterému její hurá přijetí ve Francii již nadělalo tolik nepříjemností, je mnohem tvrdším jejím odpůrcem, než kdokoliv u nás. A není sám, kdo se o to již snaží. Stačí otevřít televizi a vidíme na vlastní oči, že pokud s ní něco evropští politici neprovedou, stane se při troše nadsázky z Německa Turecko, z Francie Arábie a z Anglie Pákistán. Proto bychom se měli vyvarovat této velké chyby EU a podobnou azylovou politiku u nás nezavádět.

Kritický názor na Ústavní soud má mnoho z nás, natož pak právníci. Pavel Hasenkopf a „nemusí proto papouškovat pana prezidenta“ když ho kritizuje. „Ústavnímu soudu se podařilo dát demokracii v zemi zásah blízko čáry ponoru“ nejen v otázce Jaroslava Bureše, ale především ve vrácení novely volebního zákona na nátlak Václava Havla v důsledku čehož dopadají volby tak, že již potřetí období vládnou 1 až 2 přeběhlíci a silné strany jsou nuceny je nedůstojně přeplácet. 

Pokud výkonný ředitel CEPu, inženýr ekonomie Petr Mach říká, že „Balík reformy je kompromisem a částečnou nápravou předvolebního poslaneckého hýření a částečným plněním směrnic EU a přeje si ji v budoucnu ještě výraznější reformy“, pak vyjadřuje  přání všech pravicových voličů.  ODS neztrácí kvůli osobním žabomyším rozporům, ale především proto, že nebojuje dostatečně silně za rovnou daň, kterou od roku 2002 tak prosazovala jako svoji vlajkovou loď a které její voliči tolik věřili. Voliči jsou schopni pochopit, že musela udělat kvůli levici v koalici ústupky, ale nechápou, že nepodporuje ty, kteří za ni s donkichotským úsilím bojují, ale naopak je nazývá odpadlíky. To jí v očích voličů a mnoha politologů nesmírně ubližuje, neboť tím ztrácí ideologický náboj, který k ní voliče kdysi tolik přitahoval.

Pan Mrázek má pravdu, že „články CEPu by neměly zůstat veřejnosti utajeny“. Je opravdu škoda, že je nešíří naše média a neinformují včas veřejnost, co jí čeká. Kdyby totiž psali o tom, co na přednáškách CEPu probíhá, nebyla by nyní překvapena, že ekologisté uvalili daně na benzín, že místo pěstování pšenice na chleba s ní topí  ČEZ a my ji budeme draze dovážet, nepřekvapilo by je, že Čína skoupila dotované mléko EU, a bude nám draze dovážet bůh ví čím pančované drahé nedostatkové máslo, že nesmíme  pěstovat cukrovku, ale dovážet drahý cukr, že nebudeme smět topit uhlím, že budeme muset vyrábět elektřinu v drahých větrnících , na  něž budeme na každý doplácet 33 milionů z rozpočtu namísto levné elektřiny z jádra atd., atd. Před tím vším totiž již s mnohaletým předstihem CEP varoval a sklízí za to od nevzdělaných žurnalistů jen urážky a posměch, namísto, aby začali bít na poplach a snažili se vyburcovat líné proevropské politiky k tomu, aby alespoň v mezích možností něco pro občany v Bruselu vybojovali.

Ano „svět, který se otevírá čtenářům Newslettru CEPu je pohádkovou krajinou vytvořenou v myšlenkové říši prezidenta a jeho ideologických souputníků“, je jen neštěstím, že právě novináři typu Mrázka nechtějí tuto říši přijmout, ale touží stále po zločinném a zavrženíhodném komunistickém marazmu. Pan Mrázek se ale mýlí v jedné věci. „Klausova Mladá garda bere sice rozum do hrsti“, ale je to její vlastní rozum.  Není to tak, že bezmyšlenkovitě papouškuje pana profesora, ale má své vlastní myšlenky a on ji proto přitahuje a sdružuje se kolem něho. Prostě je to parta inteligentních vysokoškoláků naladěných na stejnou notu. Velikost Klause naopak spočívá v tom, že si  dovede vybrat lidi politicky stejně cítící a nemusí se pak obávat, že se budou mezi sebou hádat a rozpadat na frakce. Mohou se třeba i poprat, ale nikdy nemohou změnit své přesvědčení, které v nich zrálo od mala a které budou  hlásat a bojovat za jeho prosazení z říše snů do reálného života. Budou bojovat proti bezpráví a podrazům, pokud je budou ideologičtí nepřátelé používat v politických útocích na prezidenta.

Prezident opravdu „očividně  ví co dělá, dobře si uvědomuje, že pro něj pracuje  dobře stmelený kolektiv, který každou jeho myšlenku poctivě přežvýká.“ Pouze bych opravila pana Mrázka, že ji v  médiích „šikovně nerozmázne“. Snaží se sice o to, ale naše média bohužel dávají mnohokrát větší prostor milenkám, barákům a krádežím politiků než jejich myšlenkám. Pan Mrázek má pocit, že se produkty CEPu setkáváme dnes a denně. Kéž by to byla pravda. Pokud já jako pravidelný čtenář Newsletteru mohu posoudit, jsou tam autentické velmi hodnotné články, s nimiž by měla být veřejnost seznamována.

Pan Mrázek se obává, že „potrefená husa nezakejhá“. Ona opravdu nezakejhá, neboť není potrefená a jeho urážky jsou mimo její rozlišovací schopnosti. Přesto nebo právě proto jsem si dovolila zakejhat za ni. On pan Mrázek není jediným, kdo dehonestuje pana prezidenta přízviskem nacista. Naše redakce musela nedávno čelit obvinění jakéhosi pana Kodyma, že jsme nacistický plátek, a když došlo k vyšetřování a vydavatel se dotázal proč, tak naprosto s klidem odepsal, že publikujeme články takových nacistů jako Klause a Zahradila. Bylo by to úsměvné, ale v současném politickém ovzduší to je spíše varující a je třeba proti takto zmanipulovaným mozkům bojovat.