Redaktor Hanák v roli kádrováka presidenta republiky

Mgr. Jan Skácel

            Když jsem se před týdnem náhodně sešel s jedním redaktorem Práva, řekl jsem mu v několikaminutovém hovoru, že se z tak zvaně nezávislého deníku stal ústředním tiskovým orgánem ČSSD. Kupodivu dotyčný pán vůči tomuto mému výroku nekladl ani odpor. Přesto když jsem si ale přečetl dne 12. září komentář pana redaktora Hanáka pod názvem „Bederní zkoušky“ zabývající se problematikou presidentské volby, vstaly mi z jeho kritiky současného presidenta poněkud vlasy hrůzou na hlavě. Cituji: „President Klaus má z ostudy dobře střižený celý oblek. Ať už svým bojem proti evropské integraci, ať proti ´pověrám´ o nebezpečí oteplování planety lehkovážnou lidskou činností; byl by vynikajícím předsedou Strany fialových s jejich programem, ať si příroda trhne nohou a pomůže si sama. Avšak jako český president? Po Benešovi, Masarykovi a Havlovi? Vtip trvající už skoro pět let.“

 Boj presidenta proti evropské integrací

Začněme tedy onou evropskou integrací - o tu přece jde. Proti ní se jasně vyslovil po svém nástupu k moci v roce 1958 již francouzský president Charles de Gaulle, který své představy vyjádřil slovy „Evropa vlastí od Gibraltaru až po Ural.“ Měl snad z toho ostudu? Když jsem v roce 2001 v parlamentě poslouchal přednášky diplomatů a vysokoškolských profesorů ze severských zemí, tak téměř všichni se shodovali v tom, že lidé jsou proti evropské integraci a elity pro. Když tento konflikt elit s lidmi měl za následek odmítnutí referenda o euroústavě ve Francii, tak všichni hledali všechna možná i nemožná zdůvodnění. Přitom jako by se nevědělo, že už referendum o Maastrichtu prošlo ve Francii „s odřenýma ušima“.

            Není ostatně divné, že odcházející president SRN pan Herzog se k euroústavě vyjádřil zcela negativně? Nebo snad máme tleskat takovým výrokům, jaké pronesl místopředseda Konventu a bývalý ministerský předseda Belgie pan Jean-Luc Dehaene? Cituji: „Víme, že devět z deseti lidí si Ústavu nepřečte a bude hlasovat na základě toho, co říkají politici a novináři. Bude-li odpovědí NE, bude nutno hlasování opakovat, protože to rozhodně musí být ANO.“ (Irish Times, 2. června 2004). Krásná ukázka toho, co si v Bruselu myslí pánové o demokracii.

            Europoslanec dr. Vladimír Železný při své přednášce na VŠE v minulém roce označil Brusel za společnost neúspěšných politiků, provedl detailní výčet, který zakončil dr. Vladimírem Špidlou. Při diskusi jsem tento seznam ještě rozšířil o Giscarda d‘ Estaing. Jistě, Právo, co by dnes již faktický tiskový mluvčí největší oposiční strany, se neumí již jinak chovat. Jakýsi pojem národ nebo národní zájmy jsou pro něj cizí a je ochotno akceptovat jakékoliv moudro, které odtamtud přichází. Ale, co je moc, to je moc.

Boj presidenta proti oteplování

            Pokud se týče onoho boje presidenta proti oteplování, byl jsem svědkem, jak v rámci Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), jehož akce president zpravidla moderuje, nechal promítat film stoupenců jeho stanoviska "The Great Global Warming Swindle" a zase tak hloupé to nebylo. Nechci se k danému problému vyjadřovat, nejsem všeználek jako pan redaktor Hanák, ala jedno jsem si odnesl nezvratně. Z globálního oteplování se stal neuvěřitelný obchod po všech stránkách. Tento film uváděl president v přeplněném kině Blaník a zakončil promítání poznámkou: „Učiňte si svůj názor sami.“ Následoval dlouhotrvající potlesk. Asi těch, kdo si s ním šijí s ostudy celý oblek, je více.

            Pokud se týče výše uvedené organizace, která pořádá přednášky z různých oborů, tak tam přes mnohdy rozdílné názory existuje jasný demokratický dialog. Navštěvují CEP poměrně dost často. S komentátorů Práva jsem tam však viděl jednou jen jednoho a to ing. Petra Uhla. Zato tam na příklad chodí redaktor Haló novin, který také občas vystupuje. Častým diskutujícím, a to polemicky, je tam jistý profesor , který před padesáti lety psal do Rudého Práva články proti revisionismu, které přetiskl Pavel Tigrid ve své knize „Marx na Hradčanech.“ Jednou jsem při jednom ekologickém tématu vyčetl panu presidentovi, že redukuje ekologické otázky na ekonomii, a nikterak jsem v nemilost neupadl. A to všichni vědí, že jsem tiskem puncován jako pravicový extrémista, který vedl v minulých volbách kandidátku Národní strany. A někdy je tam i veselo. Když se pan president zeptá jednoho z přednášejících, jinak vysokého státního úředníka na jeho názor, tak se dozví následující: „Já nemám žádný názor, já jsem státní úředník.“ A nikdo nikomu nic nevyčítá.

            Jaký je to rozdíl proti sekretariátu ČSSD, odkud před několika lety vykázal dr. Vladimír Špidla ing. Dalibora Plichtu a všechny účastníky jiné diskuse za nekonformní výroky týkající se Evropské unie. (Dalibor Plichta je manžel paní Jany Seifertové a zeť zesnulého básníka Jaroslava Seiferta, mimo jiné také člen ČSSD.) A tak ať se také nikdo nediví, že ČSSD dostává občas zdobný přívlastek kryptokomunistů.

            Nevím, jak jsou novináři o těchto příhodách informováni, ono se z kanceláře komentátora, kde je teploučko, někdy asi ani nechce ven.

            Srovnání Václava Klause s Václavem Havlem a Edvardem Benešem musí vyznět přece jasně pro Václava Klause. Na rozdíl od Václava Havla se nikdy neomlouval Němcům za odsun a na rozdíl od Edvarda Beneše nikdy nehlásal přehnaný optimismus, když byla republika smrtelně ohrožena. Za to ostatně chtěl Antonín Švehla ještě v roce 1933 vyměnit dr. Beneše na postu ministra zahraničních věcí. O tomto jeho postoji informoval písemně Karel Čapek presidenta Masaryka a to na základě vzájemných hovorů Čapka a Švehly z Karlových Varů, kde se oba léčili. Švehla se chystal k návratu do politiky, jenže se mu vrátila nemoc a zemřel.

            O této záležitosti píši v tomto týdnu již po druhé, byť v jiné souvislosti. Pokud se týče našeho druhého presidenta, tak snad nejlepší charakteristiku na Benešovu adresu pronesl v polovině šedesátých let minulého století v rozhovoru pro der Spiegel Otto von Habsburk. Cituji: „Beneš byl úplným Napoleonem emigrantů. Když byl venku, tak měl fantastické úspěchy, když pak přišel domů, tak to šlo od deseti k pěti.“ Pro jistotu podotýkám, že jsem republikán a stojím na posici 28. října.

            Na základě toho, co jsem zde uvedl, měl by si možná pan redaktor Hanák položit otázku, jestli si ten oblek z ostudy nešije pro sebe sám a to za řádky uveřejněné ve zmíněném článku.