Hoši od Bobří řeky a Zelená příšera

Petr Bahník, František Červenka

     V jedné předvolební televizní diskusi v březnu 2006 jsme položili předsedovi favorizované ODS Mirku Topolánkovi provokativní otázku,  zda považuje Stranu zelených za novou hvězdu politického nebe, jak ji tehdy prezentovala média, a zda ji ODS může přijmout za solidního partnera v případné vládní koalici. Kam dotaz směřuje bylo Mirku Topolánkovi okamžitě jasné a nazlobilo ho to. Otázka se totiž dotkla známé Achillovy paty ODS, kterou je její současná ideová nevyhraněnost, resp. neochota plně se ztotožnit s autenticky pravicovými hodnotami a odříznout se od idejí a struktur, které otevírají vrátka do jejího lůna různým „sarajevským atentátníkům“. Jejím předsedou Topolánkem chystané, a po volbách realizované, spojenectví se zelenými bylo právě tohoto druhu a není tedy divu, že se mu jakékoli „šťourání“ v této věci nelíbilo. Na otázku věcně neodpověděl a místo toho nám podrážděně doporučil, abychom naše politické hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) rozpustili a volili ODS.

      Před volbami se „modrá šance“ jevila jako názorově konzistentní a vskutku dokázala lecčíms pravicovému voliči zaimponovat: V evropském parlamentě se šuškalo o mezinárodním euroskeptickém spojenectví britských konzervativců, polských „kačerů“ a českého „modrého ptáka“, Vlastimil Tlustý prezentoval superpravicovou ekonomickou reformu, nerozborné koaliční spojenectví přísahal bratr Kalousek a Mirek Topolánek z billboardů propagoval rodinné hodnoty.

       Z dnešní perspektivy už to pravda tak lákavě nevypadá. Tradiční protagonisté odéesácké zahraniční politiky flagelantsky vyhodili do vzduchu téměř všechno co sami vybudovali -Zahradil. (Jan Zahradil se chová stále konzistentně a bojuje za naši vlast stále ze všech sil přesně v intencích co voličům v modré šanci sliboval - pozn. redakce). Z reformy je neživotný kompromis, Kalousek hned po volbách málem dovedl lidovce zpět do smrtící komunistické náruče (za což byl brzy na to jmenován ministrem pravicové vlády) a milostné kotrmelce srdečného Valacha dodaly bulváru materiál na půl roku.

To vše ovšem nemohl běžný pravicový volič tušit. Naproti tomu jednu věc šlo říci již tehdy s jistotou: havlističtí Bursíkovi greenhorni nebudou spolehlivým koaličním partnerem, budou komplikovat práci vlády a pokusí se proměnit tvář ODS, na jejíchž zádech se dovezou k moci!  Stalo se.

Blíží se prezidentské volby, věc, která má v Čechách tradičně velkou důležitost, a zelení „nezklamali“. Nejen, že ústy svého předsedy vyhlásili boj presidentu Klausovi, ale obratnými intrikami, s využitím kontaktů na „havlisty“ v KDU-ČSL i v levicové opozici, dokázali v této věci ovládnout situaci a za Topolánkovými zády fakticky vytvořit jakousi stínovou antiklausovskou koalici a  obrátit tak výsledky voleb totálně na hlavu.  

      Tak ale smlouvy s Mefistofelem obvykle dopadají. Je jasné, že v drsném volebním klání není možné si spojence dvakrát vybírat, přece však je  třeba dbát na podstatný detail, totiž, zda případní „spojenci“ nejsou jen nepřátelskými blechami v kožiše, které mají jediný úkol: znemožnit vítězné straně realizaci jejího programu!

     Vývoj poslední doby dosvědčuje, že právě tohle Mirek Topolánek nedokázal správně odhadnout a tudíž asi není ten pravý prozíravý Rikitan v čele modrých hochů od Bobří řeky. Hrozba, že Zelená příšera ovládne celou Sluneční zátoku se tím bohužel stala velmi vážnou.