Úctyhodnost není posvátnost

PhDr. Pavel Malý

            Jsou osoby, zvířata, rostliny, předměty, instituce, tituly apod., mající skutečné nebo myšlené vlastnosti, pro které si jich lidé váží. K některým se úcta objevila třeba v dávnověku a přirozeně trvá s reálnými důvody, proč vznikla. U jiných se udržuje prostou tradicí a případně podporuje rituály. Dalším je úcta přidělená právními předpisy, aby byl ve společnosti prosazován řád. Z osob k nim patří i soudci a policisté. Kdo chce vykonávat tato povolání, měl by být nositelem jejich nejlepších tradic. Uvedené zdroje úcty se prolínají.

Každý poctivý člověk si přeje úctyhodnost soudců a policistů. To znamená, že kromě zákonem určeného postavení s příslušnými pravomocemi mají morální ctnosti. Měli by tedy být především chápající, spravedliví, čestní, neúplatní a pro soudce shrnuto - moudří. A moudrost je jednotou mravnosti, vědomostí a zkušeností. Nejsou-li někteří soudci moudří, nemohou být úctyhodnými pouze tím, že mají právnické vzdělání a právo obléknout si talár a řídit rituál soudního jednání a rozhodování. Takových soudců si nelze vážit a je nutné je okamžitě zbavit jejich postavení. Spíše než k ním, mohou mít lidé úctu k posvátným kravám v Indii, které jim nemohou ubližovat. Škoda, že je ochránce Višnu tak daleko, aby zabránil soudcovskému osobování posvátnosti.

            Známé jsou případy, v nichž nedostatek moudrosti prokázala soudcovská mládež, když chtěla dostat talár pokořením prezidenta republiky v jeho svobodě Jmenovat soudce. Pro nedostatečné hodnocení morálně volních vlastností a rodinného života uchazečů o povolání se mezi soudci a policisty objevují osoby o nichž nelze říci, že budou úctyhodnými. A velmi špatné je, že usilují o nekritizovatelnost svého postavení. V tom se policisté podporují nezdravou a často korupční kolegialitou ve smyslu: Já pro tebe, ty pro mne. U soudců je to Ještě horší, neoplývají-li moudrostí. Proto ani zabezpečené postavení a vysoké platy nezajistily jejich protikorupční odolnost. Soudí-li, nejdříve zvažují, jaký vliv má ten, kdo něco chce, kdo za ním stojí a kdo další má na tom zájem. A hlavně, co z toho budou mít oni, jako soudci, byť by to měl být jenom klid.

            Žádné obětavé úsilí o spravedlivé rozhodování. Proto také bývají u soudů všech stupňů často úspěšní draví účastníci, advokáti, státní zástupci, notáři a exekutoři prosazující někomu nespravedlivý prospěch a jinému újmu. Soudcovskou nespravedlností postižení pak v reakci na to hledají ochranu u mezinárodních institucí. Je otázkou, dosáhnou-li spravedlnosti tam. V každém případě je to ostuda naší republiky.

            Vlivem špatných vzorů se ve společnosti rozšiřuje sobectví a násilí. Tomu nahrává trend ztěžovat výkon práv obyčejným lidem a nevynechat příležitost je oškubat. Za této situace je velmi neblahou nynější zpráva ministerstva vnitra že roste kriminalita policistů. Nejčastěji zneužívají pravomoc veřejného činitele a dopouštějí se úplatkářství a dalších trestných činů. U soudců asi nebude vývoj lepší. Trestné činy soudců jsou nepochybně skrytější a rafinovanější. Nefunguje státní dohled na činnost soudců a veřejná kontrola je omezena a málo účinná. I nejhorší pochybení si soudci vyřizují sami mezi sebou tak, aby si neublížili. Proti kritice se zaštiťují nezávislostí soudní moci. To je výmluva, která má zastřít sobeckou kolegiální zpupnost. Vždyť čím jiným je blahovůle soudců k prohřešku svého kolegy Pavla Nagyho, který zfalšoval celé soudní jednání.

Tím soudci ještě více napomáhají i zákony, do kterých si ziskuchtiví právníci prosadili, že v řízení není zapotřebí dbát na zvýšenou ochranu poškozených nebo ukřivděných a poskytovat jim i potřebná poučení proti útokům solventních agresorů. Tím by nebyla porušena rovnost účastníků před soudem, ale naopak posílena. Dobří soudci by tak mohli zabránit mnoha nespravedlnostem torpédovali úctyhodnost svého povolání. Dokázali, že spíše než zaslouženou úctyhodnost chtějí mít nedotknutelnou posvátnost.

Nárůstají nemravnosti u soudů a tragedie. Jednání soudců je vodítkem kvality všech profesionálních právníků. Ukazatelem klesání mravní úrovně soudců totiž není jen sílící nářek ukřivděných v soudních procesech, ale i růst bezcharakternosti včetně hrabivosti advokátů a exekutorů, kterým dal zákon přehnaná privilegia.

Být takovými by si nedovolili, kdyby to soudci ve spravedlivém řízení nepřipustili a byli jim dobrým příkladem. Pak by se např. exekutor nemohl beztrestně, jako posvátná kráva na vzácnou bylinu, drze vrhnout na Pražský hrad, ale volil by vhodnější způsob vymožení pohledávky. Jestliže chybí všeobecný státní dozor nad dodržováním zákonnosti a tedy také dobrých mravů, musí být alespoň veřejná kontrola mnohem čilejší a důraznější. Některé televizní pořady již vykročily správným směrem, když v naší republice málokdo jedná např. ve smyslu ustanovení § 3 Občanského zákoníku, který všem ukládá chránit práva a dobré mravy.