Učitelská stávka byla výletem do Prahy s bagetou!

Jiří Bečvář

            Dítka školou povinná nepotěší nic víc, než prázdniny, ředitelské volno či stávka učitelů. Vše je lepší než školní nuda a řehole. Rodiče už tolika nadšení neprojevují, ale zmanipulovaní řečmi o nedoceněném odměňování učitelů, kteří nesou obrovskou tíhu zodpovědnosti za zdravý vývoj ratolestí, nakonec projeví se stávkou porozumění.

            Stavu kantorskému lze ale s úspěchem přičíst ke škodě, že nejedná zcela fér. Prohlášení odborářů, že jim nejde jen o peníze na mzdy, ale na prostředky ke zkvalitnění výuky jsou liché. O vybavení školy, její materiální provoz a náklady se totiž stará zřizovatel. Základní školy zřizuje a tedy platí obec, město. Střední školy zřizuje kraj a pouze vysoké školství ministerstvo. Učitelkám i učitelům je třeba říci, že pláčí krásně, ale na špatném hrobě, pokud jde o finance na ostatní náklady. Pokud jde o platy, tam brečí tklivě a dobře, protože ty jdou z ministerstva. Podivné a nelogické je velice, když stávkuje jablonecká soukromá škola (katolická), která vybírá školné. Jako vždy jde křesťanům jen o vlastní kapsu stejně jako v případě církevních restitucí. Kristus by zíral!

            S tou odpovědností za zdravý vývoj studentstva je to také všelijaké. Děti jsou vystavovány mnohdy zvůli kantorů, někdy šikaně spolužáků, jindy monotónnímu omílání látky, kterou učitel kdysi v mládí ovládl a od té doby každoročně beze změny neustále vypouští na své žactvo. Ani učitelé nejsou vzorem morálky a čím dál méně jsou osobnostmi, které svým kreditem mohou být příkladem svým svěřencům. V zápolení o kačky se chovají stejně, jako mašinfírové od Duška, blahé paměti. Ani na okamžik jim nesvitne myšlenka, zda jsou jejich nároky opodstatněné a košer. Co se takhle zamyslet nad základním fungováním ekonomiky? Jedna významná jablonecká soukromá exportní společnost zažívá krizi odbytu a snížila všem zaměstnancům citelně mzdy. Prostě se nesmí dostat do "červených čísel" a musí šetřit, aby nemusela zaměstnance vyházet na ulici a sama jít ke dnu. Stát už je v červených číslech a má poměrně silně rozvrácený veřejný rozpočet. Do toho vyrazí odboráři a vynucují si zvýšení platů. Copak dělníci, ti měli vždy sílu v pažích spíše než v hlavě, ale úředníci či učitelé?! Pokud jim nevyhovuje plat kolem dvaceti tisícovek za odučených 23 hodin týdně, pak ať se poohlédnou po jiném zaměstnání, jak je to v praxi trhu práce obvyklé. Pokud opravdu nastane odliv kantorstva, pak to stát bude muset řešit.

            Seděl jsem u piva s kamarádem učitelem, letitým to praktikem. Samozřejmě přišla řeč na toto téma. Jen jsem zíral: "Třiadvacet hodin týdně není žádná tvrdá rachota, vždyť je to stále dokola. Příprava je minimální, když si to zajedeš, je to hoďka denně. Stávka se hodí, kdo by nebral den volna. Když se peníze rozfofrují, dá se vzít brigádička nebo doučko (doučování slabodušších žáčků, pozn.aut.). Je to naprosto v poho, ostatní úči jsou spokojené, protože si aspoň doma vyperou a nakoupí místo o víkendu a nějaká ta koruna, když to vyjde, se vždycky hodí…." Zdá se to přitažené? Bohužel je to realita!

            Nechci házet kantory do jednoho pytle. Znám jich několik málo, které považuji za osobnosti s vysokým společenským kreditem. Ale znám také mnoho učitelek, takových těch "tetek", na které se vztahuje nekorektní vtip, za který se předem omlouvám: "Sejdou se tři, jedna ošklivá, brýlatá, druhá nepříliš chytrá a třetí také učitelka." Myslím, že je načase, aby v čele vzdělávacích ústavů byly osobnosti, které mají prostředky a možnosti odměňovat schopné a neschopné nechat odcházet s výplatou na odpovídající úrovni, základu. Není správné, když jsou učitelé odměňováni bez ohledu na schopnosti a výkony, které se ovšem ve vzdělávání tak problematicky měří. Nicméně od stavu váženého učitelského žádejme, aby v první řadě navrhl systémové řešení pro zkvalitnění školství - výuky a následně z toho odvozeného odměňování. To by vymyslet měli, učitelé přeci nejsou žádní hlupáci.

Já bych dal tip, kudy myšlenky vést: mělo by se oddělit financování školy, materiálu, nákladů a pomůcek. O to nechť se stará manažer, ekonom, který si umí poradit a vytvořit podmínky. Druhou profesní větev by řídil ředitel - pedagogický odborník, starající se pouze o výchovu a vzdělávání. A stejně jako ve firmě: kantoři by si nesměli mezi sebou říci, kolik berou a byla by to dvoustranná dohoda mezi šéfem a učitelem. Dobrý učitel, dobrý plat. Spokojen - nespokojen - zůstává - odchází. A za chvilku by bylo jasno. Nejhorší je glajchšaltování schopných a neschopných za stejně vysoký plat a lety "vysezené" platy.

            Před samotnou stávkou přišla pozvánka na demonstraci jako na výlet: autobusy na demonstraci budou přistaveny zdarma, pro účastníky demonstrace budou rozdávány bagety.  To je jako ony známé výlety zaměřené na důchodce s dopravou za hubičku, jídlem zdarma a nejúžasnějším zbožím na světě. Kdo odolá ďábelským osidlům?