Knížák není ani intrikán ani zamindrákovaný zloduch, pane Paroubku

Ivana Haslingerová

V deníku Právo vyšel článek "Paroubek má nového poradce, architekta Kaplického". Architekt Jan Kaplický, jehož plán nové Národní knihovny rozdělil českou politickou scénu, bude podle něj radit předsedovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi. Oba se na tom shodli v pátek na společné pracovní snídani. Na tom by nebylo nic podivného, tím jen potvrdil pan Kaplický, že není pravicově orientovaným noblesním pánem, jak se snažil dosud navenek působit a jeho odpůrci by měli zavýsknout, že konečně ukázal, na čí straně stojí, a že celá Chobotnice je výrazně politicky motivovanou stavbou. Šéf sociální demokracie totiž dokonce řekl, že pokud nebude Kaplického Národní knihovna realizována za vlády ODS, prosadí ji ČSSD: "Nechci být špatným prorokem, ale budete asi muset počkat na nás, pane architekte,"  a Kaplický s ním souhlasil. Pikantní na tom bylo snad jen to, že schizofrenně zdůraznil, že  "Architektura musí stát nad politickými otázkami." Až sem by tedy nebylo na článku Práva nic zarážejícího. A pokud paní Paroubková navíc sežene na stavbu peníze mimo rozpočet, bude to její soukromá stavba a ať si pak kdokoli staví, co chce. Pak již půjde jen o to, vybrat místo stavbě, aby neničila navěky starobylé panorama Hradčan.

Co ale bylo naprosto nedůstojné a navíc zbytečné, bylo vyjádření pana Paroubka, že "situace kolem stavby je nepřehledná změť intrik a tím hlavním intrikánem, zloduchem, zamindrákovaným člověkem je pan Knížák. Negativně inspiruje prezidenta republiky, ten negativně inspiruje primátora Béma a tito tři vytvořili triangl, který v tuhle chvíli brání realizaci tohoto odvážného projektu". Jinak řečeno, naším státem nevládne prezident, ale pan profesor Knížák. Ne že by to byla špatná představa, názory profesora Knížáka na politiku jsou konzistentní, jasné a kdyby šly prosadit, byli bychom určitě dál než nyní s hádavou koalicí. Protože ale celou situaci kolem knihovny monitorujeme, víme, že pan prezident vystoupil proti její stavbě dlouho před tím, než se k ní a to navíc na dotaz novinářů, vyjádřil jako umělec profesor Knížák. Ten navíc nekritizoval její estetickou krásu, pouze si dovolil říci, že by se mu líbila v moderní zástavbě mezi mrakodrapy na Pankráci. Profesor Knížák je navíc všechno jiné než intrikán a zamindrákovaný člověk. Vždy jedná přímo, i když je věc nepopulární, a zamindrákovaný nemá být vůbec proč. Je úspěšným umělcem, jeho díla visejí v prestižních světových galeriích, navíc vede Národní galerii, a to velmi úspěšně. Podle pana Paroubka dokonce má takový vliv, že ho poslouchá i sám prezident republiky. Co si může umělec od života víc přát? Snad ještě osobní štěstí, ale to má Knížák také v míře vrchovaté. Jeho paní ho nejen miluje, ale i obdivuje a jeho pět psů ho přímo nepříčetně zbožňuje. A pokud jde o to, že by negativně inspiroval pana prezidenta, tak to již hraničí s urážkou profesora Klause, že si neumí udělat svůj vlastní názor. To ale každý, kdo sleduje politiku od polistopadového převratu, musí s úsměvem popřít. Oba páni profesoři jsou sice přátelé, ale Václav Klaus je znám právě tím, že si tvoří, a to mnohdy až neuvěřitelně paličatě, své vlastní názory, a pokud jde o Chobotnici, byl, pokud víme, zděšen především po podrobném prostudování odborných článků o ní a vyjadřoval se právě k nim. Nešlo totiž jen o to, jestli se mu stavba líbí, ale také o bezpečnost knih v ní uložených a osob ji navštěvujících. Podle expertů je právě toto nejzávažnějším problémem celé stavby. Kdyby vypukl požár, tak se uvnitř kovové konstrukce všichni uškvaří jako v kotli a navíc přijdeme o celé národní dědictví. Ale o tom všem jsme již podrobně psali. Nedivím se proto, že pan Kaplický pochvaloval, že "Je to (Paroubkovo vyjádření) první pozitivní vyjádření o Národní knihovně po 14 měsících".

Pan Bém se nejdříve vyjadřoval opravdu o Chobotnici kladně, asi se stavba jako taková jemu, jako extravagantnímu člověku, líbí. Pak byl ale pod tlakem  nikoli zloducha Klause, ale mnohem prozaičtějším. Na stavbu totiž nejsou v rozpočtu peníze. Původní projekt totiž počítal s částkou 1,9 miliardy korun, ale současné odhady nákladů na stavbu se ale pohybují spíše mezi čtyřmi až pěti miliardami korun. Premiér Mirek Topolánek  i ministr Jehlička  několikrát opakovali, že v rozpočtu resortu kultury peníze na novou budovu nejsou. Vicepremiér Jiří Čunek ve sice uvedl, že se chce zasadit o to, aby vláda peníze chybějící na stavbu v rozpočtu našla. Možná, že tedy pan Čunek, který je ve finančních otázkách, jak známo, opravdu machr, peníze spolu s paní Paroubkovou někde sežene, podobně jako je sehnal na stavbu svého domku. Pokud ale ne, nesvádějme problémy na Knížáka a ani na Klause, ale nalijme si čistého vína. Jde o několik miliard korun, které na původní projekt vypsány nebyly a navíc jde o dořešení vážných bezpečnostních otázek budovy. A právě v tom, že článek Práva necitoval práce odborných posuzovatelů stavby, pouze ty, které se autorovi hodily do krámu, byla jeho největší neřest. Je s podivem, že o se všechny články o Chobotnici točí stále jen okolo její estetické podoby a nikdo z novinářů se nezamýšlí nad bezpečností knih a lidí v ní a nad neúnosnou cenou za její vybudování.