České korunovační klenoty – symbol českých dějin uprostřed Evropy

Ivana Haslingerová

Od 19. do 29. dubna 2008 jsou ve Vladislavském sále Pražského hradu vystaveny české korunovační klenoty. Výstava korunovačních klenotů je otevřena denně  od 9.00 do 17.00 hodin. Stalo se tak opět po pěti letech, v roce devadesátého výročí vzniku samostatné republiky. Výstava je zvláštní tím, že po padesáti letech se uskutečnila opět v jednom z nejkrásnějších a největších prostorů nejen v Čechách, ale v celé Evropě, Vladislavském sále Pražského hradu, pocházejícím z doby před rokem 1500. Od roku 1978 byly klenoty vystavovány v gotickém podlaží Starého královského paláce, kde je umístěna stálá výstava "Příběh Pražského hradu". Rozlehlý prostor Vladislavského sálu dovolil širší pojetí výstavy.

Svatováclavská kaple očekávala 17. dubna 2008 příchod presidenta republiky spolu s dalšími šesti klíčníky, aby na její oltář přinesli korunovační klenoty, které budou poté přeneseny do Vladislavského sálu Pražského hradu na výstavu "České korunovační klenoty – symbol českých dějin uprostřed Evropy"

Kromě vlastního souboru korunovačních klenotů jsou letos mimořádně vystaveny čtyři desítky dalších exponátů, které souvisejí s historií korunovací. Mezi nimi jsou například skvostné kostelní náčiní, relikviáře s ostatky svatých a deskové obrazy, které se používaly při korunovacích a které odedávna patřily k nejvzácnějším částem českého královského pokladu. Spolu s klenoty jsou  všechny tyto vzácné liturgické památky vystaveny proto, že k tomuto obřadu patřily.  Málokdo si totiž v současném, komunisty uměle ateizovaném státě, uvědomuje, že korunovace byl liturgický obřad, při němž čeští králové přijímali dokonce jáhenské svěcení. Církevní hodnostáři, kteří prováděli korunovační obřad, byli oblečeni do nádherných bohoslužebných rouch, v rukou měli berly, na hlavě mitry a na hrudi pektorály. Slavnostní akt provázel hlahol zvonů, trub i salvy z děl. V 18. století pak korunovační slavnosti nabyly podoby velkolepého barokního divadla, jehož příprava zaměstnávala velké týmy lidí po řadu měsíců. Korunovační rituál byl po celá staletí prakticky stejný jako v době Karla IV. Současná výstava naznačuje právě tuto všestrannost a obsáhlost korunovačních obřadů. Děkan Metropolitní kapituly Sv. Víta Michal Slavík našemu listu prozradil, že je reálná naděje, že se podaří vystavit i další předměty ze svatovítského pokladu, které jsou dosud lidem skryty. Budou vystaveny v kapli Svatého Kříže a nad projektem prý již přijal záštitu prezident republiky Václav Klaus. Významovou i výtvarnou dominantou výstavy je soubor českých korunovačních klenotů, který tvoří Svatováclavská koruna z doby před rokem 1346, korunovační žezlo a jablko z druhé třetiny 17. století, korunovační kříž ze 70. let 14. století, korunovační meč ze 13. století a korunovační roucho z poloviny 17. století.

Nejvýznamnějším symbolem korunovačních klenotů je Svatováclavská koruna, která je jedna z mála dochovaných středověkých insignií ve své původní podobě ze 14. století. Karel IV. nechal korunu zhotovit před rokem 1346 (byla zhotovena kolem roku 1344-1345 a  upravena 1374-1378), tedy ještě za života svého otce Jana Lucemburského. Je v ní ale ještě uložena vzácná a mnohem starší památka. Málokdo si uvědomí, že míjí při jejím spatření i část trnové koruny Ježíše Krista. Před svou smrtí dal Karel IV. do zlatého vrcholového křížku vložit trn z Kristovy koruny a do přední strany koruny osadit velký rubelit (až donedávna považovaný za rubín).

Na výrobu koruny bylo  použito velmi ryzí zlato, drahé kameny (rubelit, spinely, safíry, akvamarín, rubíny, smaragdy), safírová kamej s reliéfem Ukřižovaného vsazená do zlatého křížku, perly. Do koruny je vložená renesanční čepička z hedvábného sametu. Rozsah úprav koruny se dá jen odhadovat z četných nefunkčních otvorů, do nichž byly kdysi uchyceny kameny, později přemístěné na jiné místo. K poslednímu zásahu na koruně došlo patrně na počátku 17. století, kdy bylo potřeba upevnit křížek a kdy byl od paty křížku odstraněn safír. Tvarově se koruna řadí ke staršímu typu královských diadémů, vybíhajících do třílistých lilií, a zaklenutých křížením dvou oblouků. Karel IV. tím, že se nepřiklonil k soudobé módě, která preferovala již bohatší a komplikovanější tvary korun, chtěl evidentně navázat na jednoduché tvary korun Přemyslovců (jejich podobu známe z pohřebních insignií Přemysla Otakara II. a Rudolfa I. Habsburského). Oblouky na koruně, tzv. kamary, byly vytvořeny z opasku Blanky z Valois, první manželky Karla IV. Při pohledu na korunu shora nejsilněji vnímáme její archetypální kruhový tvar s vloženým rovnoramenným křížem. Koruna spočívá na polštářku z roku 1868 s vyšitými štíty se znakem českého lva. Ke koruně patří kožené pouzdro z roku 1347.

Ale nepředbíhejme. K tomu, aby mohly být klenoty zpřístupněny veřejnosti, muselo se dva dny před zpřístupněním výstavy na Pražském hradě sejít všech sedm držitelů klíčů nebo jejich zástupců od tohoto národního pokladu – prezident republiky Václav Klaus, předseda vlády ČR Mirek Topolánek, děkan Metropolitní kapituly Sv. Víta Michal Slavík zastupující Miloslava kardinála Vlka, který byl toho času v Argentině, předseda Senátu Přemysl Sobotka, předseda Poslanecké sněmovny Vladimír Vlček, probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta Václav Malý a primátor hlavního města Prahy Pavel Bém, aby otevřeli korunní komoru ve Svatováclavské kapli katedrály svatého Víta a umožnili přístup do trezoru, v němž jsou uloženy české korunovační klenoty. A protože toto mělo možnost vidět jen několik málo zástupců médií, přinášíme obrazovou dokumentaci pro utvoření si představy, jak celá sláva vypadala.

První byl, jak je již na Hradě zvykem, v kapli Svatého Václava vrchní ceremoniář Vladimír Forejt, který vše bedlivým zrakem přehlédl a  po té pozval přítomné pány, aby se ujali svého úkolu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První odemykal pan prezident

 

Pak se postupně ujali tohoto úkolu pánové Mirek Topolánek,  Michal Slavík, Přemysl Sobotka, Vladimír Vlček,  Malý a Pavel Bém

 

 

 

 

 

 

 

 

Po té přešli pánové k oltáři Svatovítské kaple poklonit se patronu české země Svatému Václavovi a zkontrolovat  klenoty, které tam byly přeneseny a vyjmuty ze vzácných schránek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po zkontrolování  klenotů byly jednotlivé části souboru, Svatováclavská koruna, jablko a žezlo uloženy opět do transportních pouzder a svými podpisy po té majitelé klíčů ztvrdili, že je vše v pořádku a klenoty mohou být přeneseny do Vladislavského sálu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V doprovodu Hradní policie a Hradní stráže byly korunovační klenoty přeneseny do Vladislavského sálu Starého královského paláce. Tam se na ně přišla podívat i paní Livia Klausová a nejbližší spolupracovníci pana prezidenta. Bylo vidět, jakou důležitost této akci pani prezidentová přikládá, protože model, v němž přišla byl opravdu krásný a její již příslovečný úsměv prozářil vážnost chvíle. Dokonce někteří přítomní kolegové se přiznali cestou z paláce, že koukali víc na ni než na korunu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Soubor českých korunovačních klenotů tvoří kromě již zmíněné koruny i Královské žezlo a královské jablko ze druhé třetiny 16. století. Zlaté jablko je osázeno, safíry, spinely, perlami a emaily. Sestává ze dvou polokoulí spojených prstencem a završené zlatým křížem. Obě polokoule jsou zdobeny reliéfy s náměty ze Starého zákona, které námětově souvisejí s korunovačním obřadem. Zlaté žezlo je osázeno safíry, spinely, perlami, emaily. Plochu žezla pokrývá jemně cizelovaný dekor s motivem vinných úponků. Hlavice má tvar květu se stvoly, zakončenými drahými kameny a perlami. Žezlo a jablko pravděpodobně původně nevznikly jako korunovační, ale jako osobní habsburské klenoty. Pravděpodobně v roce 1533 je u augsburského zlatníka Hanse Hallera objednal český a římský král Ferdinand I. Součástí českého korunovačního souboru se staly až v 17. nebo v 18. století, kdy nahradily žezlo a jablko, zřejmě z doby Karla IV.

Pohled na klenoty byl po přenesení do Vladislavského sálu opravdu překrásný. Byl to totiž okamžik, kdy je mohli přítomní vidět přímo v jejich kráse, nikoliv za sklem a neprůstřelnou fólií. V potemnělém starobylém sále zářily opravdu úchvatně. Jsme rádi, že se můžeme alespoň jejich snímkem podělit o tento vskutku jedinečný pohled na náš národní poklad a vážíme si okamžiku, že jsme je mohli vidět na vlastní oči

 

 

 

Bezprostředně po skončení výstavy, tedy 29. dubna po 17. hodině, budou korunovační klenoty za přítomnosti držitelů klíčů opět uloženy do Korunní komory.