Václav Klaus není „Santa“  ! A co má jako být?

Mgr. Petr Bahník

Když hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) v rámci svých skromných možností podporovalo znovuzvolení Václava Klause prezidentem ČR, ptali se mě jakožto jeho předsedy mnozí naši příznivci, proč že to jako konzervativci vlastně děláme. Klaus je přece liberální ekonom známý jistým odstupem od Církve a razantním vystupováním, které v očích mnoha lidí hraničí s arogancí. V duchu jsem se těmto názorům musel usmívat, vyjadřovaly totiž pohled na osobnost současného prezidenta, který jsem v devadesátých letech sám sdílel. Vzpomínám, jak jsem tehdy v diskusích s přáteli připomínal rozpor mezi tvrdým kapitalismem a tradičními sociálními koncepty a vyskakoval jsem půl metru do výšky nad články postmoderních teologů, kteří pohřbívali katolickou sociální nauku a doporučovali svým čtenářům ekonomický i politický liberalismus takříkajíc „i s chlupama“. Tehdy jsem za svůj kritický postoj ke „Klausovským reformám“ slíznul od kdekoho málem obvinění z komunismu. Mnozí z těch, kteří tehdy tak vehementně Klause adorovali však dnes patří k jeho nejzuřivějším odpůrcům.

Co se stalo? Asi se muselo něco změnit! Změnili se oni? Změnil se Václav Klaus? Ne, ani jedno z toho! Postmoderní teologové jsou tak jako tehdy „kam vítr tam plášť“ a Václav Klaus je stále stejný ekonomický liberál. Jen jsme se v té naší české kotlince za ta léta všichni tak nějak lépe poznali a víme na čem s kým jsme. Předně se ozřejmilo, že na naší politické scéně jsou vlastně jen dvě reálné síly: Klausovští liberálové ctící tradiční parlamentarismus a obdivující americké republikány a britské Torye a tábor „pravdy a lásky“ obdivující americké demokraty, evropské byrokraty a neortodoxní levici, který hledá blíže neurčené „nové formy demokracie“. Jakkoli jsou oba tyto tábory infikovány komunisty a komunisté mezi nimi obratně lavírují, přece lze už pouhým srovnáním říci, že první z nich je PaSu bližší, nemá totiž ambici kádrovat tu či onu kulturní tradici a diktovat čemu člověk smí a čemu nesmí věřit.

To samo by ovšem ještě nestačilo ke zdůvodnění naší podpory „liberálnímu Klausovi“. K tomu nás přimělo něco jiného, totiž fakt, že si současný prezident uchoval zdravý rozum, který jej dovedl až k obhajobě tradičních hodnot, tak jak je výstižně charakterizoval ve svém druhém předvolebním projevu. Právě tento Klausův zdravý rozum nás přesvědčil, že stojí za to podpořit jej proti Janu Švejnarovi a je také důvodem, proč jsme se postavili i proti nedávným pokusům bulvárních i veřejnoprávních médií o prezidentovu skandalizaci. Tyto útoky měly totiž jasného autora – tábor „pravdy a lásky“ a také jasný cíl, jímž ve skutečnosti ani nebyl Klaus, ale právě tradiční hodnoty, které si dovolil ve svém projevu hájit, resp. snaha „odříznout“ prezidenta od těchto hodnot, „shodit“ ho v očích konzervativců (např. z řad KDU-ČSL) a jemu samotnému tradiční hodnoty pokud možno znechutit. Tentýž cíl i provenienci má ostatně i „Velkopáteční výzva“ lidoveckého místopředsedy Macka. Tento čistokrevný švejnarovec, ochotný přivřít oko nad euthanásií či homosňatky, najednou po prezidentovi žádá, aby se razantně postavil proti interrupcím, neboť dobře ví, že právě tohle téma konzervativní agendy je před českou veřejností nejtěžší obhajovat (PaS to nepřetržitě činí, takže víme co to obnáší) a je mu jasné, že se Klaus jen těžko přes noc převtělí do aktivisty Hnutí pro život. Jeho „Výzva“ je tudíž mimořádně unfair úder, nicméně vraťme se ke Klausovi samotnému.

Václav Klaus rozhodně není světec, je to „jen“ prezident, vzdělaný postarší pán se zdravým rozumem a vlastní sebeúctou. Konzervativci od něj nemohou čekat zázraky. Možná má i tu milenku, jak o tom nedávno spekulovala média… Jenže, ruku na srdce, co je nám, jakožto veřejnosti, vlastně po tom. Mělo by nás to začít znepokojovat teprve tehdy, kdyby z toho prezident dělal „show“ ve stylu prezidenta francouzského, kdyby kvůli tomu začal zpochybňovat tradiční pojetí rodiny vůbec, ve stylu exprezidenta Havla, nebo kdyby kvůli tomu opustil letité manželství, ve stylu pánů Paroubka a Topolánka. Nic z toho se ale neděje. Klaus naštěstí zůstává sám sebou.

Dej Bůh, aby se mu obhajoba tradičních hodnot díky různým „Mackům“ nezprotivila. V tomto smyslu mu v PaSu už dlouho „držíme palce“ a budeme tak činit i nadále. Kdo to nechápe, nechápe politiku, ani lidi.

 Zdroj: NTA