Premiér je hrdý na Ústav paměti národa  vybudovaný jeho vládou

  Jana Bartošová

Předseda vlády Mirek Topolánek se v pátek 4. dubna setkal s ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů  (ÚSTR) Pavlem Žáčkem a dalšími zaměstnanci této instituce. Premiérovi byla představena nová badatelna Archivu bezpečnostních složek a dále se seznámil s archivními depozitáři, digitalizační linkou, ukázkou svazkové agendy a osobními evidenčními kartami příslušníků komunistických bezpečnostních složek. Jako jednu z inspirací pro vytvoření institutu ÚSTR premiér jmenoval Gauckův úřad v Berlíně a Ústav paměti národa na Slovensku. Český Ústav paměti národa, jak premiér s oblibou nazývá ÚSTR, podle jeho slov představuje naplnění zákona v té podobě, jak si tato vláda představovala.

 „Kdyby po mé vládě zůstal pouze Ústav paměti národa, tak na to budu hrdý,“ poznamenal premiér.

„Vyrovnání se s minulostí je jednou z nejbolestivějších věcí v dějinách národa,“ uvedl premiér a ve své řeči poděkoval všem, kdo se podíleli a nadále podílejí na vytvoření archivu dokumentů, které souvisejí s totalitní historií naší země. Zároveň připomněl, že v současné době byly zahájeny kroky ke sloučení všech archivů do hlavní budovy instituce. 

Ústav pro studium totalitních režimů byl založen na základě schválení zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek 8. června 2007. Svoji činnost zahájil 1. února 2008 pod vedením Pavla Žáčka. Mezi hlavní úkoly Ústavu patří mimo jiné zkoumat a nestranně hodnotit dobu komunistické totalitní moci a zpřístupnit veřejnosti dokumenty, vypovídající o formách pronásledování a odporu proti komunistickému režimu.

Otevření diskuse o komunistické minulosti naší země a formách boje s totalitní mocí patří k prioritním tématům premiéra Mirka Topolánka. Jedním z impulsů k zahájení této diskuse bylo ocenění, které premiér udělil Josefu a Ctiradu Mašínovým během své pracovní cesty do Spojených států v únoru tohoto roku. Premiér následně v Praze udělil tzv. čestnou plaketu předsedy vlády také Milanu Paumerovi, členovi pětičlenné skupiny, která se začátkem října 1953 rozhodla utéct za „železnou oponu.“  Otevřel tím rozsáhlou diskusi na téma uznání třetího odboje jako legitimní formy boje proti komunismu.

Na zásadní význam této debaty upozornil premiér také ve své řeči u příležitosti mezinárodní konference „Únor v Československu: Nástup komunistické totality a proměny společnosti,“ kterou zahájil 25. února v Lichtenštejnském paláci.

"Potřebujeme co nejlepší analýzu toho, k čemu a proč k tomu u nás došlo před šedesáti lety. Dlužíme to tehdejším pamětníkům, kteří se stali prvními oběťmi totality. Dlužíme to sami sobě, střední generaci, která nezažila zrod obludného systému, ale strávila v něm větší část života. A dlužíme to našim dětem a vnukům, těm, kteří komunismus nepoznali a neměli by ho nikdy poznat," zdůraznil premiér s tím, že „nejúplnější poznání naší nedávné temné historie zabrání tomu, aby se zadními vrátky nevrátila v budoucnu. Jak řekl filosof Jan Patočka: Historie není pohled, nýbrž odpovědnost.“

V souvislosti s legitimizací třetího odboje jako formy boje s komunismem nelze nepřipomenout, že Senát PČR 19. března 2008 projednal a schválil zákon o účastnících protikomunistického odboje, který jako formu boje proti komunismu jmenuje také ozbrojený boj proti komunistickému režimu, provádění sabotáží či autorství petic. Návrh zákona byl 1. dubna 2008 postoupen k projednání Poslanecké sněmovně.