Prezident republiky Václav Klaus zaslal Jeho Výsosti Matthew Festingovi, 79. knížeti a velmistru Svrchovaného vojenského a špitálního řádu Svatého Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty k jeho zvolení blahopřejný telegram, v němž vyjadřuje přesvědčení, že společně budou moci přispět k dalšímu posílení spolupráce a přátelských vztahů mezi Českou republikou a jeho Svrchovaným řádem. Protože za dob komunismu ztratili občané povědomí o těchto uskupeních a spíše převládá pocit, že se jedná o něco tajného, zakázaného a tedy negativního, přinášíme informaci o tom, jaké postavení má tento řád ve světě a že rozhodně nejde o nic podivínského a špatného, právě naopak. Řád má svá sdružení v mnoha  zemích, a to ne ledajaká. Nejstarobylejší řád špitálníků sv. Jana Jeruzalémského má sídlo v Anglii a jeho hlavou je sama britská královna a velkopřevorem člen královské rodiny. V Německu jsou členy Aliance Řádů sv. Jana Jeruzalémského  Brandenburský bailivick, jehož současným Herrenmeisteren je pruský princ Oskar. Řád má dále členy  Johanniterorden I Sverige ve Švédsku, kde současným vysokým patronem řádu je král Karel XVI. Gustav a královna Silvie je první čestnou členkou řádu. V čele Holadské pobočky Johanniter Orde in Nederland stojí holandský princ Hendrik a královna Wilhelmina. K tomu má řád ještě čtyři samosprávné komandatury ve Francii, Švýcarsku, Maďarsku a Finsku.
 

Nejstarobylejší řád špitálníků sv. Jana Jeruzalémského

Johanité se v Anglii utěšeně rozvíjeli od roku 1185 až do reforem Jindřicha VIII. Ten zabavil všechny statky řádu (i když tento nebyl formálně nikdy zrušen). Činnost byla obnovena až po roce 1798, kdy se řád začal velmi věnovat humanitárním projektům, výuce první pomoci a pod. Roku 1877 byla založena Ambulance sv. Jana a roku 1882 byla (za přispění prince z Walesu a tureckého sultána) založena oční klinika v Jeruzalémě, kterou řád dosud provozuje. To vše vedlo královnu Viktorii k tomu, že roku 1888 udělila řádu status korunního řádu a sama se stala jeho suverénní hlavou. Od té doby je hlavou řádu vždy vládnoucí britský monarcha a jiný člen královské rodiny je velkopřevorem. Řád je oficiálním britským královským rytířským řádem.

Odnože řádu se ve 20.stol. šířily po zemích bývalého britského impéria, ale i mimo ně. V
současnosti je 8 samostatných převorství - Anglie, Skotsko,Wales, Jižní Afrika, Nový Zéland, Kanada, Austrálie a USA. Množství více či méně samosprávných větví řádu existuje v celé řadě zemí všech kontinentů. Vztahy s maltézským řádem se sídlem v Římě jsou velmi dobré. Řád sv. Jana Jeruzalémského má asi 30.000 rytířů po celém světě a bezpočet spolupracovníků. „St. John Ambulance“ má ve světě 300 000 členů ve 42 zemích.
 

Brandenburský bailivick

Historie brandenburského bailivicku se začíná roku 1160, kdy byl založen první řádový dům na Labi. Od počátku se bailivick těšil značné samostatnosti, která se ještě zvýšila tehdy, když získal množství statků po zrušeném řádu Templářů. Roku 1382 došlo v Heimbachu k dohodě mezi německým velkopřevorem a Herrenmeisterem brandenburského bailivicku, čímž dostal bailivick faktickou nezávislost. To bylo o rok později pozvrzeno i na generální kapitule celého řádu, potvrdila to i římská Kurie a brandenburský markrabě jako hlava státu. Když se brandenburský vládnoucí rod Hohenzollernů v roce 1538 obrátil k Lutherovu učení, následovala je i většina řádových rytířů. PoWestfálském (1648) míru se brandenburský kurfiřt stal oficiálním protektorem řádu. V roce 1745 přidal pruský král Fridrich II. řádový kříž na korunu pruských králů. Po napoleonských válkách byl roku 1806 řád na čas zrušen, ale již roku 1812 ho Fridrich Wilhelm s pomocí rytířů starého bailivicku obnovuje, tentokrát jako korunní řád pod svým patronátem. Řád se začal velmi věnovat Špitálnické a vůbec humanitární činnosti, byl u základů Červeného kříže a za první světové války provozoval (často spolu s maltézským řádem) vojenské nemocnice. Za druhé sv. války byl řád potlačován a 14 řádových rytířů bylo popraveno. V roce 1952 byla založena Johanniter-Unfall-Hilfe, která je dnes asi nejviditelnější aktivitou řádu (johanitské sanitky jsou v Německu k vidění na
každém kroku). Současným Herrenmeisteren je pruský princ Oskar. Řád má kolem 3.400 rytířů a spoustu spolupracovníků.

Johanniterorden I Sverige

První johanitský klášter ve Švédsku byl založen roku 1185 v Eskilstuně. Jeho činnost se velmi rozvíjela s podporou královské rodiny a významých šlechtických rodin. V roce 1527 řád dočasně přerušil svou činnost kvůli Reformaci. Švédská protestantská šlechta však nadále udržovala kontakty s brandenburským bailivickem a pod jeho patronátem v omezené míře stále johanité ve Švédsku zůstávali. Samostatná národní organizace johanitů byla ve Švédsku obnovena roku 1920 pod patronátem Brandenburského bailivicku, královny Viktorie a krále Gustava V. Až do roku 1946 byla švédská větev formálně podřízena Brandenburskému bailivicku. V listopadu 1946 byla organizace osamostatněna a v čele jako její "Herre och Mästare" stanul švédský král Gustav V. Současným vysokým patronem řádu je král Karel XVI. Gustav a královna Silvie je první čestnou členkou řádu. Řád má asi 330 členů, z nichž více než 50 jsou rytíři podle práva. Všichni rytíři musí být členy Švédské církve (pozn. překl. s tou v současné době velmi nadějně jedná IBK a plném svátostném
společenství) nebo jiné křesťanské evangelické církve.

Johanniter Orde in Nederland

 Poprvé jsou holandští johanité zmíněni roku 1122 v Utrechtu. Po Reformaci přešel celý utrechtský bailivick pod jurisdikci Brandenburku a stal se protestantským. 30. dubna 1909 byla holandská větev řádu opětovně osamostatněna a v jejím čele stanul princ Hendrik a královna Wilhelmina. Členství v řádu je omezeno na protestantskou holandskou šlechtu.
 

Komandatury

 K výše uvedeným pobočkám rádu patří ještě čtyři samosprávné komandatury, které de iure odvisí od Brandenburského bailivicku. Ty jsou ve:

Švýcarská komandatura
Byla založena v Bernu 12 rytíři brandenburského bailivicku. Postupně se rozrostla po celém Švýcarsku. V současnosti má asi 100 rytířů.
 

Francouzská komandatura
V roce 1957 byl rytířem sv. Jana učiněn generál Hugues de Cabrol a několik dalšíchfrancouzů, čímž byl dán základ pro vytvoření francouzské komandatury. Za podpory maltézského řádu byla francouzská komandatura uznána roku 1960. Dnes má asi 60 členů.
 

Maďarská komandatura
Kořeny maďarské komandatury leží v počátcích 20. stol., kdy se 23 maďarských šlechticů stalo rytíři brandenburského bailivicku. Samostatná komandatura byla založena roku 1924. Po II.sv. válce fungovali maďarští rytíři v exilu a do Maďarska se vrátili až roku 1990. Velmi úzce spolupracují s maltézským řádem.
 

Finská komandatura
První novodobý finský johanita byl roku 1870 baron Anders Ramsay. Roku 1923 vytvořilo 15 finských rytířů podkapitulu brandenburského bailivicku. V roce 1949 pak byla vytvořena samostatná komandatura. Členství v řádu je omezeno na finskou šlechtu. Komandatura má173 rytířů.

Proto by bylo pro naši zem velkou poctou, kdyby se zařadila mezi výše citované země a její hlava státu navázala spolupráci a přátelské vztahy s velmistrem tohoto významného  řádu.