Nezdražuje se, pouze se upravují ceny

 PhDr. Josef Dolejší

                Na počátku ledna si komentátor zpravodajského pořadu na ČT neodpustil poznámku, že "očekávané rozsáhlé zdražování zboží nenastalo, naopak, došlo k velikému výprodeji zlevněného zboží". Měl pravdu pouze ve druhé části sdělení. Ano, velkoprodejci se zbavovali zásob neprodejného zboží, na němž mají zřejmě podle výše slev marži 50% i více, takže neprodělají, spíše naopak. Kdo však chodí denně či obden nakupovat nejběžnější potraviny pro rodinu, dojíždí městskou či státní dopravou a nahlédl po Svátcích do inkasa, okamžitě poznal jak musí hlouběji sáhnout do kapsy. Nehledě na poplatky u lékaře, poplatky za léky, poplatky ve spořitelně či bance, poplatky za VŠECHNO! Shrneme-li tyto kalkulace a přičteme-li inflaci ve výši 8 až 10 %, dojdeme nutně k závěru, že se naše životní bilance s novým rokem zhoršila ne o 7,5, ale o 30 procent, a to je na pováženou. A to nejde jen o flákače a příživníky, ale o 70 až 80 % obyvatelstva, jehož příjem nedosahuje oněch deklarovaných 20 000 měsíčně. Ti, co běžně pobírají 80 000 či 2 miliony Kč měsíčně, tak těch se tyto záležitosti samozřejmě nedotknou, otázkou zůstává, jak dlouho jim to vydrží - jsou totiž závislí na mnohém těžko odhadnutelném zvenčí.

                Propad životní úrovně jsem zaznamenal v prvních týdnech nového roku okamžitě, a to oblečení nakupuji již 20 let výhradně po sekáčích, stravuji se v levných buffetech a snažím se chodit pěšky - i tak je to průšvih. Znám jenom lidi, kteří jsou na tom stejně jako já. Ačkoliv se o tom stále mluví, neznám normální důchodce, mimo kategorii bývalých či stávajících "nomenklaturních kádrů", kteří tráví zimní měsíce v luxusních hotelích na Seishelách, na Kubě, v Dominikánské republice, na Hawaii či v Thajsku. Jestliže Vy takové důchodce znáte a sdílíte s nimi jejich životní úroveň, pak patříte k "novým lidem", kteří samozřejmě oceňují blaho "vítězství pravdy a lásky". Řeči politiků, kteří bydlí v luxusních bytech v centru Prahy, kde je cenová hladina nájemného běžně 50 až 60 000 Kč měsíčně a oni platí či je za ně placeno 14 nebo 17 000Kč, stravují se v levných  vládních jídelnách, což dotujeme z našich daní, létají si na lyžování do Alp či na zahraniční fotbalová utkání za naše peníze, že se pouze upravují dosud regulované ceny a nic se vlastně neděje, znějí 80 % obyvatel jako lži.

                Majetková a příjmová diferenciace obyvatelstva nutně vede k stále výraznějšímu oddělování a separaci jednotlivých sociálních vrstev, ke ztrátě komunikačních toků mezi nimi a k vyostřování společenského antagonismu. Bohatci se budou stále častěji uzavírat do ghett, do vil s vysokými zdmi a bojovými psy na zahradě či do zahraničních rezidencí, případně exilu a budou stále častěji vystaveni izolaci či agresi různého druhu a různé intenzity. Jak probíhá v praxi ona komunikační separace jsem poznal před nedávným časem, kdy jsem se ocitl spíše náhodou a nedopatřením ve společnosti, kde se při láhvích šampaňského probírala životně důležitá témata, jako například: jak letos pojedeme na karneval do Ria de Janera. Debata to byla velmi živá, zvláště noblesní ženy silně vzrušovala. Argumentovalo se pro plavbu na zaoceánské lodi či pro let s několikadenní zastávkou v Mexico City. Masturbace snobismu a buržouství trvala déle než hodinu. Sám jsem po celou tu dobu mlčel. Když účastníci po té zpozorovali, že se hovoru neúčastním, obrátila se na mne jedna žena s otázkou proč nic neříkám. Musel jsem tedy s pravdou ven, že totiž cestu do Ria neplánuji. Chtěl jsem si koupit pár knížek, ale raději ušetřené peníze dám dceři na zvýšené náklady při studiu - a to nás snad zatím ještě nepostihne povinné školné na státních školách. Udiveně se všichni na sebe podívali a já jsem znovu pochopil, že do této společnosti prostě NEPATŘÍM!