KOMUNISTÉ V CIRKUSOVÉ MANÉŽI KONFORMISMU

    Josef Dolejší

„Ale buržoazie neukula jen zbraně, které jí přinesou smrt; zplodila i muže, kteří budou oněmi zbraněmi vládnout! Proletariát, nejspodnější vrstva nynější společnosti, se nemůže pozvednout, nemůže se vzpřímit jinak, než když bude vyhozena do povětří celá nadstavba vrstev, z nichž se skládá oficiální společnost. Mezi dělnickými stranami všech zemí jsou komunisté prakticky skupinou nejrozhodnější a vždy dopředu ženoucí!!“ Karel Marx: Komunistický manifest, Londýn 1848

KSČM se zřetelně potácí v bludném kruhu vlastního předurčení, které na sebe dobrovolně či pod nátlakem vzala v listopadu až prosinci 1989. Jejím jasným vyjádřením byla JEDNOHLASNÁ volba Václava Havla prezidentem tehdy ještě ČSSR dne 29.12. 1989 všemi 323 komunistickými či komunistům loajálními poslanci Federálního shromáždění. Na základě tehdejších DOHOD a poskytnutých či naopak získaných GARANCÍ a záruk odešla část vysloužilých komunistů s vysokými penzemi, odškodným a nahospodařeným majetkem do důchodu. Zbytek věrchušky KSČ mladší generace zaujal významné pozice ve státní správě, ve všech politických stranách, ve vládě, v obou zákonodárných sborech, v řízení bank a velkých firem. Komunisté se podíleli významnou měrou na přerozdělení státního majetku – zejména na privatizaci, ale někteří též na restitucích, neboť se rozpomněli, že jejich předkové byli nemalými vlastníky půdy či realit. Z někdejších výsadních uživatelů státního majetku a jmění se stali jeho VLASTNÍKY. Komu by se to nezamlouvalo? Nikdy za Novotného, Svobody či Husáka nedisponovaly komunistické kádry tak exkluzívními příjmy, majetky a výhodami jako nyní v tak zvaném postkomunistickém státě. Za účelem kamufláže a pro zdání jakéhosi ohrožení si z bývalých aktivistů strany vytvořily pokřikující antikomunisty a rudobijce. Noví komunisté z KSČM sice převzali starou členskou základnu KSČ, z níž mnozí zůstali POCTIVÝMI KOMUNISTY s nostalgickými vzpomínkami na vedoucí úlohu strany ale s malým pochopením pro reálný stav věcí. Mimo dobře honorované řeči v senátu, parlamentu či v EU a odvážné články ve vlastním tisku pro řadové proletáře NIC neudělali. Současná situace zdánlivě bezmocné nezodpovědnosti s příslibem mlhavé naděje KSČM vyhovuje.

Samozřejmě, že komunisté od samého počátku dobře vědí, že nezabrání rozkradení státního majetku a že jim z toho také něco kápne.

Samozřejmě, že komunisté dobře vědí, že nezabrání dramatickému dopadu reformy veřejných financí především na ty, v jejichž jméně vyhlašují rozličné proklamace.

Samozřejmě, že komunisté dobře vědí, že nelze zastavit budování amerických vojenských základen na našem území, včetně radaru v Brdech.

Samozřejmě, že komunisté dobře vědí, že modro-černo-oranžovo-zelená koalice je za současného stavu věcí neotřesitelná. Je vlastně tou nejvěrohodnější politickou silou, s vyjímkou ČSSD, neboť se svými vlastizrádnými cíly netají a bez efektivního odporu je realizuje podle přání a direktiv ze zahraničí. KSČM k tomu pouze hraje na dudy.

Samozřejmě, že komunisté dobře vědí, že protikandidatura jejich vysloužilců, byť geneticky vyvolených, v podobě Dienstbiera, Motejla a Rychetského na post předem vyhrazený pro dalších pět rozhodujících let Klausovi, je holým nesmyslem. Za taktickou pojistku uznali i kandidaturu Havel´s boy prof. Švejnara.

Samozřejmě, že komunisté dobře vědí, že šarmantní domina Bobošíková nemá mimo pevnou vůli neklesnout s vlastním příjmem pod 100.000 Kč měsíčně s levicovou politikou nic společného. Snad jen omezené sociální cítění v tom smyslu, že podobný příjem hodlá zajistit i členům své rodiny. Vzhledem k její genetické vyvolenosti ji ale budou prosazovat do EU. Tam může klidně působit vedle Špidly či kocoura Mikeše, neboť nelze nic zkazit. Jenom MONYE jsou jisté.

Zoufalý pokus komunistických předáků zvrátit tristní stav věcí kritickými projevy a rádoby morálním naléháním s citacemi herce Sováka, nepřináší už dnes kýžený úspěch. Tragický stav věcí v naší společnosti si mimo parazitické vrstvy uvědomujeme všichni zcela jasně.

O tom, že na politické scéně nejde již 20 let o OBECNÝ ZÁJEM, ale o peníze, majetek, moc a osobní prospěch VYVOLENÝCH, včetně komunistů, již dnes u nás NIKDO nepochybuje!

Komunisté hrají svěřenou roli opozice v trapné komedii, na neveselé scéně, spolu s ostatními stranami a lobby, majícími ve všech inscenacích stejného principála, stejnou režii a jsou s nimi NA STEJNÉ VÝPLATNÍ LISTINĚ.

Čím dále tím více tučnějící bossové revolučního komunismu už mohou jen těžko svými promluvami přinést strádajícím naději. Pokud bude hezké počasí, potěší alespoň v máji stařečky a babičky  Na džbánu či v Julděfuldě.

Až odejde stále ještě početná vrstva skalních věrných komunistů minulosti, jen těžko získají na svou stranu mládež s levicovými či radikálně sociálními názory a tendencemi, plynoucími z její málo utěšené ekonomické a sociální situace.

Pak jsem přesvědčen o tom, že stávající komunisty nahradí jiná, méně konformní hnutí, o jejichž pravém směřování nebude pochyb. Obávám se však, že další případné změny nemusí být  sametové, tím méně pokojné a nekrvavé.

Co s tím chcete dělat, soudruzi?!

„V politické praxi se proto účastní všech násilných opatření proti dělnické třídě a ve všedním životě se omezují na to, že přes všechny nabubřelé fráze MLSAJÍ SMETÁNKU a zaměňují věrnost, lásku a čest za kramaření s ovčí vlnou, cukrovkou a kořalkou.“ K.Marx: Komunistický manifest