Zelený mužík zatleskal

Nikoliv na topole podle skal, ale v partajnických kruzích. A potom společně se svým červeným druhem vytáhli z kouzelnického klobouku amerického finančníka. Nějak mi totiž ušlo, že tato iniciativa vzešla z podnětu pana Bursíka. Nikdy před tím, ani potom jsem neslyšel, že by se pan profesor Švejnar angažoval v "ochranářských kruzích". Nedoslech jsem se, že by podporoval greenpeace, ani že byl členem komise, která udělila Nobelovu cenu jeho spoluobčanovi Al Gorovi. Ani že by žádal zastavení provozu atomové elektrárny v Temelíně. To už bylo možná vhodnější oslovit některého Horno-, či Dolnorakouského "bojovníka za čistotu ovzduší", třebas pana Neusera (čti Nojzera). K dosažení by byl jednodušeji nikoliv až kdesi za oceánem, ale v naší těsné blízkosti při blokádě česko-rakouských hraničních přechodů.

Pochybuji, že by se Donu Quiotovi, či jeho věrnému slouhovi Sancho Panzovi, podařilo úspěšně vylovit z klobouku dalšího zeleného králíčka, či králici. Ani časté a početné vrhy potomstva nejsou zaručeny. Možná snad pouze tehdy, kdyby se - po umělém oplodnění - podařilo větrným mlýnům rozptýlit mezi českou veřejnost červeno-zelenou mlhu. O čemž silně pochybuju