Vítězný únor po šedesáti letech

Ivana Haslingerová

Novináři ve všech listech jsou z většiny pravdoláskovští a nechápou, že tím, že štvou proti Václavu Klausovi ve prospěch Jana Švejnara, nahrávají jedinému a to komunistům. Nechápou, že Jan Švejnar je jen nastrčená loutka v komunistické režii. Ani sám Jan Švejnar si to zřejmě také neuvědomuje. Nechápou, že se jedná o víc než jen o volbu presidenta, ale o nástup komunistů znovu k moci. A nejen novináři. Dokonce ani takoví senátoři Mejstřík a Štětina, kteří proti komunistům bojují, vůbec nerozumí tomu, že je v pátek podpořili. Myslela jsem, že přece jen prohlédnou když budou v pravicovém Senátu, ale jsou naprosto dutí jako můj soused Pepa na chalupě, syn bývalého kulaka, který volil Paroubka, že to s ním, jako penzistou, myslí lépe než Topolánek, když mu dal 400 korun přidáno. Přitom komunisty opravdu nenávidí, ale slovu valorizace nerozumí. A právě této neinformovanosti mas dovedou komunisté využívat skvěle.

Je to děs, jak se komunistům podařilo zmanipulovat národ díky právě těmto a jim podobným pravdoláskovým politikům a občanům. Protože celá ta fraška s nastrčeným Janem Švejnarem, byla v jejich režii. Když ale řeknete Švejnarovým volitelům, že díky nim se tu nastolí komunismus, tak s Vámi nemluví. Manželovi řeknou, že se zbláznil a mně odbudou,  že jsem zamilovaná do Klause. Vůbec nejde takřka s nikým z nich promluvit rozumě. Pravdoláskovci vůbec nechápou, jak je vodí na nitkách Filip et al. Myslí si naopak, že bojují za dobrou věc a nás obviňují z fanatismu. Je to komické, ale dokonce jsme museli na přestupkové řízení z obviněn jakýmsi panem Kudynem, že publikujeme fašisty a máme přitom lvíčka ve znaku. A když se manžel ptal jak fašisty, že publikujeme, tak že Zahradila s Klausem.

Je to děs, místo US nastoupili Zelení a lidi je milují díky mohutné mediální podpoře. A to dokonce tak, že platí kvůli nim i drahý benzín, chleba a pivo. Raději na to už nebudu myslet, abych neskončila na Homolce jako tu noc při Sarajevu. Velice mi ta současná situace tu pokryteckou náladu kolem Sarajevského atentátu připomněla. Je to pochopitelné, neboť ji organizují stejně smýšlející lidé. Manžel je úplně zhroucený po té včerejší nevolbě vedle v pokoji a nesmím o politice pípnout, aby se úplně nesložil. Sedím  se sousedovic pejskem v setmělém pokoji, náš nám zemřel. Napsala jsem, co si o tom myslím, ale vím, že i kdybych psala do rána, stejně se to Paroubkům povedlo a o presidentovi budou rozhodovat díky nim  komunisté, ale ne jen nějakým hláskem jako kdysi, ale naprosto jasně. Půjdu raději s pejskem na procházku. Jestli z toho nějak pan profesor Klaus vyvázne, tak to bude zázrak. Obávám se, že je dnes odstartován po šedesáti letech nový vítězný únor. Byla bych moc ráda, abych se mýlila.