Bursík  -  učelivý žák V. I. Lenina

Martin Stín

Rozhodnutí „zelených“ usilovat o veřejné hlasování při volbě prezidenta republiky znamená překonání všech u nás dosud dosažených hranic trapnosti politických hrátek, placených bezmocnými daňovými poplatníky. Poslední volba prezidenta byl pořádný trapas a mnozí politici nám tehdy slibovali, že se nic podobného nebude opakovat. Některé strany šly do voleb se slibem zavedení přímé volby prezidenta republiky ve svých programech. Na sliby se rychle zapomnělo, nebo možná na ně nezbyl čas, když sněmovna ztratila osm měsíců Paroubkovými pokusy o vyvzdorování premiérského křesla bez ohledu na výsledek voleb. Musíme tedy opět  přihlížet ubohostem spojeným s nepřímou volbou. A „zelení“ uvolnili cestu k zhanobení obřadu volby prezidenta republiky v dosud nevídaném rozsahu. Ukazuje se, že laťka hanebnosti z r.2003 byla pro ně nízká.

Novináři vnuknou lidem i myšlenku "Moja for president"

Protože volba je nepřímá, popularita kandidáta u občanů by neměla být určujícím hlediskem při výběru prezidenta. Naopak volitelé by měli vykázat odolnost vůči výsledkům přetváření veřejného mínění novináři, protože jinak by se stali vykonavateli vůle někoho neznámého (snad) v pozadí, kdo si novináře zorganizoval a zaplatil. Kdyby se totiž do toho novináři pořádně dali, dokázali by vnuknout občanům myšlenku, že nejlepším prezidentem by bylo gorilí mládě Moja. To ovšem pro názornost hrubě přeháním, ale rychlé vyvolání oblíbenosti  Jana Švejnara u velké části občanů, již ale ve skutečnosti o jeho způsobilosti vykonávat prezidentský úřad nemají reálnou představu, moc médií v tomto směru potvrzuje. Připomínat volitelům na každém kroku výsledky stále dalších průzkumů veřejného mínění, placených sociální demokracií, vede k oslabení jediného prvku zastupitelské demokracie, který ospravedlňuje její existenci: že o složitých věcech, jejichž posuzování vyžaduje určitou odbornou způsobilost, budou rozhodovat poučení, věci znalí zastupitelé, odolní proti vlivu populistických hesel. Souhlasím s Martinem Bursíkem v tom, že přišel čas na uplatnění prvků přímé demokracie ve správě státu, ale nesouhlasím s ním v nabádání volitelů, aby hlasovali pro Jana Švejnara, protože se jeho patronům podařilo pobláznit dav.

Současná situace ovšem ukazuje hranice možností zastupitelské demokracie ve spojení s naším volebním systémem, znehodnocené vytvořením prostoru pro vydírání velkých stran malými. Přechodem do tábora stoupenců veřejného hlasování o volbě prezidenta se nepatrná skupinka „zelených“ volitelů rázem stala hegemonem předvolebních taškařic, schopným vnutit svou vůli velkým stranám. Martin Bursík se projevuje jako učelivý žák V.I.Lenina, ale právě proto by se měl zamyslet nad tím, zda mu malý počet voličů jeho strany dal dosti silný mandát na to, aby vyvolal ústavní krizi, která může v krajním případě způsobit, že volba prezidenta bude zablokovaná na několik měsíců stejně jako povolební sestavování vlády. Tento národ se snad neprovinil ničím tak závažným, aby musel opakovaně přihlížet k neodpovědným hrátkám politiků o rozdělení moci a jejich kratochvíle jim platit.

Trapné je i usilování o vynucení veřejného hlasování při volbě prezidenta

Trapné je i usilování o vynucení veřejného hlasování při volbě prezidenta. Známe je z dob totality a víme, čemu slouží: spolehlivému ovládnutí volitelů, kteří ale mají rozhodovat svobodně, nikým neovlivňováni, odpovědni jen svému svědomí a voličům. Martin Bursík své tažení za veřejné hlasování odůvodňuje setkáním kancléře Jiřího Weigla s lobbyistou Miroslavem Šloufem. Chce tím zjevně říci, že stoupenci Václava Klause přetahují  volitele z tábora Jana Švejnara nečistými, patrně korupčními způsoby, zatímco „švejnarovci“ buď mezi Klausovými možnými voliteli neloví vůbec, nebo když už, tak pouze „promlouváním do duše“. Nemyslím, že je rozdíl mezi chováním obou táborů – „loví“ ti i oni, jinak to ani být nemůže. Je to regulérní součást politického boje, na které může vadit skutečně jen použití úplatků, jež v této volební kampani zatím nebylo prokázáno. Veřejná volba je skutečně silným nástrojem nátlaku na volitele. Rozhodnou-li se volit v rozporu se směrnicemi vedení strany, mají naději, že se již příště neobjeví na kandidátce. Budou-li hlasovat pro neúspěšného kandidáta, může to komplikovat jejich pozdější jednání s tím úspěšným. Je proto rozumné a demokratické ponechat ve chvíli volby volitele samotné se svým svědomím a rozumem. Možnost přetahovat volitele z opačného tábora mají přece všichni stejnou. Pokud zelení, sociální demokraté a komunisté usilují o veřejné hlasování, prozrazují velmi smutnou věc: nevěří svým vlastním lidem, považují je za potenciální zrádce a bojí se, že se nebudou řídit jejich pokyny. Mimo to jsou ochotni bezohledně vyvolat ústavní krizi a tím zostudit zemi v očích světa.  Je to špatná informace pro Jana Švejnara: budou ho volit lidé, kteří jsou dle svých šéfů nespolehliví, úplatní a proradní a jeho budoucí nejbližší spolupracovníci jsou schopni jakékoli špatnosti ke škodě této země, aby prosadili své krátkodobé cíle. Být na jeho místě, odstoupil bych ze závodu, s takovým servisním týmem bych do něj nenastoupil. 

 Vyšlo na Politikonu