Nejexaktnějším vyjádřením rovných příležitostí byl komunismus

Radim Lhoták 

Nevím, o co přesně jde protagonistům antidiskriminačního zákona a zavádění pozitivní diskriminace do všech sfér života lidí. Jsem si přesto jist, že žádné ušlechtilé ani spravedlivé cíle to nebudou. Dost možná někteří z nich vůbec netuší, co činí a jaké to může mít následky.Každý vyšší stupeň kulturnosti a požadavku zušlechtění toho, co je v nás primitivní a nízké, vede k diferenciaci a k rozdílům mezi lidmi. Proto apeluji na všechny poslance, aby s největší rozhodností odmítli tzv. antidiskriminační zákon i celé feministické podhoubí za ním skryté. Jde o jeden z prvních bezprecedentních zásahů do základních principů svobodného státu, přitom vše má jediný cíl: Ponížit evropskou společnost na úroveň nerozlišené stádní existence rovnocenných individuí bez ducha a bez kultury. 

Buržoazní revoluce a filozofie racionálního řádu nové doby předznamenala zrod feminismu a zapojení ženy do výrobního procesu po boku muže. Došlo k přehodnocení člověka na lidský zdroj industriálního pokroku. Příkazem filosofické moderny bylo obětovat lidské síly bez rozdílu pohlaví na oltář průmyslového rozvoje a racionálně vykonstruovaného světa oproštěného od všech přežitých a zpátečnických tradic. Žena byla vytržena ze své mateřské role a postavena ke stroji. Ženy vymýšlely ještě lepší a dokonalejší cesty ke spravedlivé společnosti, v níž si je člověk rovnější nad vší přirozenost světa. Ve výsledku právě buržoazie získala v ženě levnou pracovní sílu na úkor mužů a mocí dosud nebývalé průmyslové síly otevřela cestu k imperialismu, jehož důsledkem byly světové válečné požáry a genocidy nejhoršího druhu. 

Vrcholem racionálního konstruktivismu byla rovnost a rovné příležitosti všech lidí bez rozdílu tříd, původu a pohlaví v komunistické společnosti. Žena jako jeden muž kráčela v čele při budování spravedlivé společnosti, oděna do údernického stejnokroje stírajícím i druhotné pohlavní znaky. Komunismus byl vyjádřením nejbrutálnějšího pojetí myšlenky rovných příležitostí. Jako takový se po velice krátké době rozložil v nefunkčních mezilidských vztazích a v krutostech, jaké historie lidstva dosud nepoznala.

Dnes máme éru globalizace a v něm znovu feminismus křikem dobře placených ženských spolků šíří totalitní ideologii rovných příležitostí. Posledním účelem skrytých a nyní již dosti rafinovaných sil toužících po světové moci je demobilizace lidí v zženštilou masu neschopnou spolupracovat a organizovat se v odporu proti libovolné doktríně diktující lidem světový pořádek podle vůle někoho jiného. Pod pláštíkem ochrany žen a nezávislých matek se nám před očima otevírá  kultovní zdroj nového zmanipulovaného lidství zajišťujícího přechod na postindustriální éru „nekonfliktních biotypů“ s potlačeným vědomím sama sebe.

Jsme svědky neslýchaného potírání lidskosti a tradiční kultury naší evropské civilizace. Nástrojem cílené degradace člověka je totalitní ideologie feminismu, která se snaží ponížit lidskost na bezpohlavní a nejnižší možnou formu „sociálních instinktů zvířete“ bez identity. Hybnými impulsy této nové lidské bytosti mají být vulgární potřeby, žádosti a podvědomé postoje uvedené do soustavy transhumánního vnímání světa. Všechny dosud známé ideologie postavené na rovnosti lidí v praxi přinášely a vždy s brutální zaslepeností prosazovaly hodnoty, které sledují nejnižší úroveň lidských sklonů, protože ta je přítomna latentním způsobem v každém člověku. Platí to dvojnásobně o feministické propagandě rovných příležitostí využívající učení sociálního (genderového) inženýrství.

Otázka příležitostí každého člověka ve společnosti je dána mírou její svobody. Svobodná je taková společnost, v níž každý jedinec, skupina či společenství má možnost sledovat své vlastní cíle a usilovat o jejich naplnění podle vlastní vůle a přesvědčení. Přitom dbá o obecně přijatá pravidla lidského jednání, jimiž není omezována svoboda jiných subjektů. Jde o taková jednání, která mohou v kontextu společenské interakce vyvolávat spolehlivá očekávání v souladu s obecně uznávanými principy důvěryhodnosti, zásadovosti, spravedlivosti a čestného chování. Pouze abstraktní principy takových pravidel jednání je možné zakotvit v zákonech. Jsou-li přijaté principy zároveň soustavou hodnotových kritérií morálního vědomí ve společnosti, je zcela nesmyslné tyto hodnoty rozlišovat z pohledu pohlaví a etnických či jiných menšin. Morální kodex svobodné společnosti je platný pro všechny lidi bez rozdílu a jako takový zajišťuje stejné příležitosti pro muže i pro ženy. 

Zavrženíhodným zásahem do svobody občanů a zdravého rozvoje jejich vztahů je již pouhé zahrnutí genderových studií do vládních programů. Jejich mocenské prosazování prostřednictvím zákonů však již připomíná zločinné spiknutí proti národu i celé společnosti. Rovné příležitosti znamenají stejné výchozí možnosti pro každého člověka, nikoliv rovnostářství ve výsledku. Protisměrný výklad a násilí vyjádřené antidiskriminačním zákonem musí mít negativní dopad na motivaci lidskou i ekonomickou a v důsledku ohrozí demokratické fungování společnosti. To vše v situaci, která doslova volá a prosí o postup zcela opačný, mám na mysli takové spravedlivé úsilí vlády, jímž by se nastoupila cesta obnovy morálního kodexu společnosti v duchu osvědčených tradic evropské kultury a civilizace. Evropskou unií podporovaný gender mainstreaming (GeM), jehož základem je vykonstruovaná teorie sociálních stereotypů, má však opačný smysl. Vyzývám proto všechny poslance k vyjádření odporu proti jakékoli formě antidiskriminačního násilí a zavádění zastupitelských kvót do orgánů  veřejného či soukromého života.

Každá moc, pokud chtěla ovládnout nebo destabilizovat nějaký národ či kraj, prosadit nějakou násilnou a totalitní ideologii, chytla se ženské otázky a na ní parazitující teze o rovnosti lidí. V počáteční fázi prosazování křesťanské víry byla hlavním argumentem rovnost všech před Bohem. V počátcích křesťanství podávaly hlavní svědectví o spáse duše ženy, protože ony byly v převážné většině ty, do nichž vstoupil duch svatý. Křesťanství získalo svůj rozmach a vliv na touze žen a nespokojených menšin po rovných příležitostech. Leč byl to důsledek snahy katolické církve zajistit si vládu nad světem, když z lůna křesťanské víry vyrostla svatá inkvizice, která ženu uvrhla zpět na dno lidské přízemnosti. Tuto zcela obrácenou doktrínu  předznamenal Tomáš Akvinský svým apelem na rozum jako odraz Božího řádu a vítězství svobodného ducha nad hmotou. Žena se stala opět rukojmím, tentokrát však v opačném smyslu jako ztělesnění zla a zatemnělé duše v nerozumu.

 Buržoazní revoluce a filozofie racionálního řádu nové doby předznamenala zrod feminismu a zapojení ženy do výrobního procesu po boku muže. Došlo k přehodnocení člověka na lidský zdroj industriálního pokroku. Příkazem filosofické moderny bylo obětovat lidské síly bez rozdílu pohlaví na oltář průmyslového rozvoje a racionálně vykonstruovaného světa oproštěného od všech přežitých a zpátečnických tradic. Žena byla vytržena ze své mateřské role a postavena ke stroji. Ženy vymýšlely ještě lepší a dokonalejší cesty ke spravedlivé společnosti, v níž si je člověk rovnější nad vší přirozenost světa. Ve výsledku právě buržoazie získala v ženě levnou pracovní sílu na úkor mužů a mocí dosud nebývalé průmyslové síly otevřela cestu k imperialismu, jehož důsledkem byly světové válečné požáry a genocidy nejhoršího druhu. 

Vrcholem racionálního konstruktivismu byla rovnost a rovné příležitosti všech lidí bez rozdílu tříd, původu a pohlaví v komunistické společnosti. Žena jako jeden muž kráčela v čele při budování spravedlivé společnosti, oděna do údernického stejnokroje stírajícím i druhotné pohlavní znaky. Komunismus byl vyjádřením nejbrutálnějšího pojetí myšlenky rovných příležitostí. Jako takový se po velice krátké době rozložil v nefunkčních mezilidských vztazích a v krutostech, jaké historie lidstva dosud nepoznala.

Dnes máme éru globalizace a v něm znovu feminismus křikem dobře placených ženských spolků šíří totalitní ideologii rovných příležitostí. Posledním účelem skrytých a nyní již dosti rafinovaných sil toužících po světové moci je demobilizace lidí v zženštilou masu neschopnou spolupracovat a organizovat se v odporu proti libovolné doktríně diktující lidem světový pořádek podle vůle někoho jiného. Pod pláštíkem ochrany žen a nezávislých matek se nám před očima otevírá  kultovní zdroj nového zmanipulovaného lidství zajišťujícího přechod na postindustriální éru „nekonfliktních biotypů“ s potlačeným vědomím sama sebe.

Nevím, o co přesně jde protagonistům antidiskriminačního zákona a zavádění pozitivní diskriminace do všech sfér života lidí. Jsem si přesto jist, že žádné ušlechtilé ani spravedlivé cíle to nebudou. Dost možná někteří z nich vůbec netuší, co činí a jaké to může mít následky.