Střet dvou protikladných vidění světa

Petr Bahník

    Ačkoli se prezident republiky těší v ČR poměrně omezeným pravomocím, jeho volbě je tradičně připisován mimořádný význam, neboť osobnost prezidenta mívá nepřehlédnutelný vliv na celkovou politickou atmosféru v zemi. Právě s ohledem na tuto skutečnost se hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) již na svém březnovém sjezdu rozhodlo podporovat kandidaturu dosavadního prezidenta, pana Václava Klause. Mimoparlamentní politické hnutí pochopitelně nemůže prezidentskou volbu nijak přímo ovlivnit, svým postojem nicméně může (a podle našeho názoru také musí) demonstrovat v dané situaci  svou vlastní pozici.

     K rozhodnutí vyjádřit podporu Václavu Klausovi přistoupilo hnutí PaS ještě dříve, než byli veřejnosti představeni různí protikandidáti současného prezidenta, ba dokonce ještě dříve, než mu svou podporu vyjádřila Občanská demokratická strana, jejímž je čestným předsedou. Důvody, které k tomuto postoji hnutí PaS vedly jsou dnes, těsně před volbami, ještě zřetelnější než kdykoli předtím: letošní prezidentský duel totiž není běžným střetem dvou výrazných osobností, nýbrž střetem dvou protikladných vidění světa a politické budoucnosti západu. Zatímco v ekonomických otázkách jsou si oba kandidáti poměrně blízcí (oba vystupují jako liberální ekonomové), jejich politické představy jsou prakticky neslučitelné a každý z nich representuje odlišné síly.

     Václav Klaus představuje tradiční pojetí zastupitelské demokracie, v níž panuje soutěž politických stran, vlády jsou utvářeny na základě výsledků svobodných voleb a nedotknutelnou hodnotou jsou občanská práva. Takto definovaná parlamentní demokracie, jakkoli má, řečeno slovy Winstona Churchilla: „mnoho chyb“, má také svá jasná a srozumitelná pravidla, jež umožňují legitimní obhajobu tradičních mravních hodnot. Kromě toho je skutečností, že Václav Klaus ve své prezidentské funkci nepodpořil žádný zákon, který by byl v rozporu s konzervativním viděním světa, naopak, pokusil se zabránit přijetí kontroverzního zákona o registrovaném partnerství.

     Jan Švejnar naopak ve své roli „antiklause“ zastupuje ty síly soudobé politiky, které připouštějí možnost omezování občanských práv imperativy politické korektnosti a v protikladu ke klasickému demokratickému modelu prosazují větší vliv nevolených zájmových uskupení (NGO) na politiku, a to pokud možno na nadnárodní úrovni. Že takový přístup může v praxi znamenat vážné ohrožení konzervativních hodnot je jasné. Veřejně známé výroky pana Švejnara ostatně naznačují, že on sám se staví přímo proti těmto hodnotám (obhajuje např. možnost povolení euthanásie, právo na adopci dětí homosexuálními páry a pod.).

     Podpora, kterou hnutí PaS vyjadřuje stávajícímu prezidentovi je tedy především podporou hodnot a možnosti svobodně je hájit.