Krásná hlava v oprátce

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Dlouhodobě vystavena veřejné kritice právnické i laické veřejnosti kvůli zasahování do kauzy Jiřího Čunka, opakovaně rozviřované její předchůdkyní Marií Benešovou, po uveřejnění zprávy o telefonických rozhovorech vedoucího jejího sekretariátu Josefa Pavlíka s bývalým šéfem poradců Miloše Zemana Miroslavem Šloufem, nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká vsunula dobrovolně hlavu do oprátky: vyzvala ministra spravedlnosti, aby posoudil postup její a dalších státních zástupců v této kauze a případně jej napadl stížností pro porušení zákona nebo kárnou žalobou. Jiřího Pospíšila nepochybně zaskočila. Až dosud se snažil držet se stranou od této ošklivé záležitosti. Obecně podává stížnosti pro porušení zákona velmi nerad, téměř vůbec, a nyní se po něm žádá, aby tak učinil v situaci, kdy případné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v neprospěch Renáty Vesecké by jej přimělo podat vládě návrh na její odvolání. Stejně tak je ministr spravedlnosti velmi zdrženlivý ve využívání své kárné pravomoci, takže ani vyzváním k přezkoumání případné kárné odpovědnosti Renáty Vesecké a jejích souputníků není potěšen. Zřejmě mu neuleví ani skutečnost, že je v postavení Piláta Pontského: odpovědnost za případné rozhodnutí o nezákonnosti postupu Renáty Vesecké či za její kárné provinění neponese on, ale Nejvyšší soud ČR nebo kárný senát Vrchního soudu v Praze, popř. v odvolacím řízení kárný senát Nejvyššího soudu ČR, na něm spočívá pouze rozhodnutí, zda ji vydá do jejich rukou. Sama skutečnost, že se mu nechce pustit se dobrovolně do tohoto dobrodružství svědčí o tom, že možnost rozhodnutí v neprospěch nejvyšší státní zástupkyně aspoň hypoteticky připouští.

Prvotní reakce Jiřího Pospíšila byla spíše zamítavá. Chápu ho: „ten, z něhož pohoršení pochází“ – Jiří Čunek – je patrně definitivně mimo dosah spravedlnosti, i kdyby se v dalším řízení ukázalo, že kritici postupu Renáty Vesecké jsou v právu. Je pravděpodobné, že Nejvyšší soud ČR by stížnost pro porušení zákona hodnotil jako stížnost v neprospěch obžalovaného, a ta má jen akademickou hodnotu: i když soud dojde k závěru, že ministrem napadené rozhodnutí bylo vadné, řízení již nelze obnovit (říkají to právníci, jako laik si myslím, že by šlo o stížnost z hlediska postavení obviněného neutrální, takže k pokračování trestního stíhání by bylo možné). Kárné řízení pak na osud obžalovaného nemá vliv. Renáta Vesecká, popř. další státní zástupci by tak byli po místostarostovi Vsetína Jaromírovi Kudlíkovi dalšími ohroženými za snahu odvrátit od předsedy lidovců obžalobu. Bylo by to vůči nim úplně spravedlivé?

Jako politik si je Jiří Pospíšil jistě vědom, že vznesení obžaloby proti Jiřímu Čunkovi by v dané době vážně ohrozilo soudržnost vládní koalice. Ať už tedy nejvyšší státní zástupkyně dospěla k rozhodnutí o odebrání věci přerovskému státnímu zástupci Radimu Obstovi a předání Arifu Salichovovi jakoukoli cestou, nepochybně zasáhla do politického vývoje země ve prospěch vládní koalice. Pro politika Jiřího Pospíšila by bylo jistě nepříjemné s tímto vědomím utáhnout oprátku kolem jejího krku.

Jako právník musí být ovšem v rozpacích, protože formulace §12h odst.1 zákona o státních zastupitelstvích je jednoznačná: „Nejvyšší státní zastupitelství při zajišťování výkonu oprávnění a povinností nejvyššího státního zástupce může kdykoli provádět potřebná zjištění u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství, které je povinno mu na jeho žádost poskytnout požadovanou součinnost. Přitom může zejména požadovat předložení spisů vedených u nižších státních zastupitelství, nahlížet do nich, pořizovat z nich opisy a výpisy a vyžadovat informace a nezbytná vysvětlení. Jde-li o jiné než vrchní státní zastupitelství, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla pravomocně skončena.“ Jistě zaznamenal, že o kroku Renáty Vesecké se záporně veřejně vyjádřil také předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský, který na rozdíl od Marie Benešové je skutečnou právní autoritou.

Mlet mezi dvěma mlýnskými kameny pokusil se Jiří Pospíšil vyklouznout z nemilé situace aspoň odmítnutím výzvy k podání stížnosti pro porušení zákona. Renáta Vesecká ale na svém přání nadále trvá a je třeba jí dát zapravdu: bez ohledu na to, že oba našli na podporu svých stanovisek zdánlivě navzájem protichůdné judikáty Nejvyššího soudu ČR, platí ústavní zásada demokratického státu, že každé rozhodnutí orgánu moci výkonné (pozn.: státní zastupitelství je součástí moci výkonné) je přezkoumatelné nezávislým soudem. Ministrovo právo napadnout usnesení nejvyšší státní zástupkyně stížností pro porušení zákona je dáno ustanovením §266 trestního řádu a je vymezeno zcela jednoznačně. Nejvyšší státní zástupkyně je podle §466 tr.ř. oprávněna podat ministrovi spravedlnosti podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Nic na tom nemění ani okolnost, že se patrně dosud nestalo, že by nejvyšší státní zástupce podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona proti vlastnímu rozhodnutí. Ostatně ministrovy námitky se týkaly nedotknutelnosti usnesení nejvyšší státní zástupkyně podle §174a tr.ř. o výsledcích přezkumu rozhodnutí státního zástupce Arifa Salichova o zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka. Achillovou patou řetězu jejích kroků je ale již její rozhodnutí o odebrání a novém přidělení věci, na němž právě lpí podezření z nezákonnosti, a zde žádná formální překážka pro podání stížnosti pro porušení zákona není. Pokud by Nejvyšší soud ČR toto usnesení zrušil, padla by i všechna později učiněná rozhodnutí.  Ministr Pospíšil dostal podnět ke stížnosti pro porušení zákona proti odebrání a předání věci Jiřího Čunka z jiné strany již před několika měsíci a odmítl mu vyhovět.

Kauza Jiřího Čunka, či spíše kauza Renáty Vesecké, bude otravovat politické ovzduší při nejmenším do nejbližších parlamentních voleb. Bylo by proto vhodné ji konečně uzavřít. Projednání postupu Renáty Vesecké Nejvyšším soudem ČR na základě stížnosti ministra pro porušení zákona proti rozhodnutí odebrat věc přerovskému státnímu zástupci Radimu Obstovi a přidělit ji jihlavskému Arifu Salichovovi by k tomu bylo prvním krokem. Autorita Nejvyššího soudu ČR je nezpochybnitelná.