Klausovo desatero

Desatero o tom co  přináší „Smlouva o Ústavě pro Evropu"

1.            Evropská unie se stane státem a bude mít všechny základní rysy státu. Bude mít svou ústavu, své občany, své území, svou vnější hranici, svou měnu, svého prezidenta, svého ministra zahraničních věcí, atd. Bude mít vlastní vlajku, hymnu a státní svátek. (Některé z těchto věcí již existují dnes, ale jiné jsou tímto dokumentem teprve zakládány nebo výrazně posilovány.)

2.            Dnešní členské státy se budou v tomto nově vzniklém státě sice i nadále jmenovat jako dosud, ale ve skutečnosti budou svými pravomocemi jednotlivé členské státy pouhými regióny nebo provinciemi. Prezident republiky bude evropskými úředníky i nadále zdvořile oslovován „pane prezidente“, ale „evropské směrnice“ budou prováděny bez ohledu na jakékoli domácí státní orgány.

3.            Ústava státu Evropská unie bude nadřazena ústavám jednotlivých členských států. I celý právní řád Unie bude nadřazen právním řádům členských států.

4.            Sám termín „ústavní smlouva“ je nepřesný a pouze dočasný. Smlouvou mezi suverénními státy bude tento dokument jen do té doby, než bude v členských státech – jako smlouva – ratifikován. Pak se tento dokument stane skutečnou ústavou.

5.            Oslabuje se – v dnešní, tedy staré EU dosud dominantní – koncept „sdílení suverenity“ a místo toho vzniká suverenita nová, celoevropská. V nové EU členské státy ztratí definitivně své výlučné právo tvořit si své vlastní zákony.

6.            Občané jednotlivých členských států se stanou občany státu Evropská unie, s právy a povinnostmi přímo vůči institucím tohoto evropského státu. Že se jedná o stát je zřejmé – je možné být jen a jedině občanem státu, není možné být občanem mezinárodní organizace.

7.            Členské státy budou moci vykonávat jen ty pravomoce, které jim ústava EU ponechá, nikoli opačně, což bylo původní myšlenkou evropské integrace. Odvozené (sekundární) právní akty EU budou nadřazeny původním (primárním) právním aktům členských států. Dochází k obracení toho, co je primární a co sekundární.

8.            EU, nikoli členské státy, bude ve své výlučné pravomoci uzavírat většinu mezinárodních smluv s jinými státy. Členské státy budou moci se zahraničím podepisovat jen takové smlouvy, které „bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečností politiku Unie“.

9.            Ústavní smlouvou se v hlasovacích procedurách snižuje váha menších členských států, tedy i České republiky (oproti dnešnímu stavu, vycházejícímu ze smlouvy z Nice).

10.        Unie může tzv. „doložkou flexibility“ a tzv. „překlenovací doložkou“ sama sobě rozšířit pole své působnosti. I ty oblasti rozhodování, v nichž členským státům zůstane do budoucna právo veta, mohou být v libovolné chvíli převedeny pod většinové hlasování (stačí, aby s tím jednomyslně souhlasili prezidenti nebo premiéři zemí EU, nemusí o tom tedy rozhodovat národní parlamenty, o souhlasu občanů ani nemluvě).

*                    *                     *

Chce-li někdo ještě větší zkratku, klíčem ke všemu je obsah pojmu „svrchovanost“ (suverenita) tak, jak je použit v čl. 1 Ústavy České republiky. Dle tohoto článku „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát…“. Klíčové je v tomto ohledu slovo svrchovaný. Slovník českého práva chápe svrchovanost jako „nezávislost moci daného státu na jakékoli jiné moci uvnitř státu i navenek…“. Jsem více než přesvědčen o tom, že se do tohoto vysvětlení pojmu svrchovanost Smlouva o Ústavě pro Evropu „nevejde“.

Až nám někdo vysvětlí, že body desatera neplatí, pak budeme hlasovat Ano. Čekáme na argumenty, že tomu tak není. Všechny zveřejníme.