O výrocích předsedkyně EK Ursule von der Leyen ve stylu „Kdo to mohl tušit!?“ raději pomlčím. Kdybych napsala, co si o nich myslím, mohla bych být obviněna z xenofobie, nacionalismu, fašismu a paní Tydlitátová by mne chtěla opět upalovat na hranicích na náměstích měst. A její místopředsedkyně komisařka Věra Jourová si v tom shonu práce, které má se starostmi o chybné dotace pro ČR, genders problémy, sexismus a podobné nesmysly si ani nevšimla, že v západní Evropě umírají první stovky občanů na vir COVID-19, že její zem má uzavřené hranice s Německem, zavřené hospody, kina, divadla... A dokonce umlkla i vždy tak halasná německá kancléřka Merkelová, která se rozhodla po vzoru komunistických vůdců nejen poručit větru dešti, ale dokonce změnit teplotu zeměkoule, jen cosi neurčitého pípla. Už nezve miliony přistěhovalců čekajících v táborech na řeckých hranicích do své země, aby jí pomohli vybudovat z EU jednotný monstrstát, který nás před vším ochrání. Po tom, když vidí, co svým velikášstvím a pýchou způsobila za neštěstí nejen své zemi, ale všem zemím EU, už mlčí.
A to zatím vypukla epidemie pouze s lehkou nemocí. Nedej bože, aby byla zavlečena do Evropy opravdu smrtící infekce či vstoupily války.
Opravdovému nebezpečí nestačí čelit jen velkými slovy, tam musí nastoupit činy.
A zde se ukázalo, že činy a skutky při vážné hrozbě za EU nestojí. Že opravdu vážnou hrozbu, musí každý její stát řešit po svém a sám. Že se po velkých slovech o Schengenu zase rozumně vracejí státy k ochraně svých hranic. Že všichni vidíme, jak je nutné vědět, koho do své země pustíme a koho ne.
A i když naše vláda byla naivně proevropská, nyní ukázala, že se nemusí před námi občany stydět. Pod tlakem událostí naši politici, s výjimkou některých malých pastraniček, uvědomili, že se mají starat především o občany své země a vydávají ze sebe to nejlepší, co dokáží.
Přestali řešit žabomyší hádky a semkli se za jediným nejdůležitějším cílem - zamezit rozšiřování neznámé nemoci. Podobně jako to dělají vězni, když plánují útěk ze zajetí. Neptají se, za co kdo sedí, ale kopou společně tunel za získáním svého společného cíle - svobody. Po úspěšném útěku se rozejdou a možná si někde v hospodě dají přes pusu, ale to až po docílení cíle. Nezbývá než se modlit, aby takto i naši politici pracovali i po odeznění nebezpečí a neklesli zase jen k pomluvám jeden na druhého místo o starost o svou zem. Kdyby se to stalo, pak volám Sláva koronaviru!
