A poděkování patří jistě i lékařům a lékařkám. A všem z rychlé zdravotní pomoci. A hasičům. A policistům. A městským policistům. A řidičům autobusů, tramvají a trolejbusů. A prodavačům a prodavačkám z potravin a drogérií. A lékárníkům a lékárnicím. A spoustě dalších obyčejných lidí, lidí obyčejně neobyčejných, kteří dělají vše, co my ostatní potřebujeme a co potřebuje naše vlast, aby vše fungovalo, jak má i v těchto krizových podmínkách.
A pak jsou jiní lidé.
Lidé, kteří jsou i v této situaci neschopni přijímat nutná rozhodnutí a realizovat potřebné kroky. Lidé, kteří i v této situaci kradou a přitom mají plnou hubu morálky.
V Lovosicích policie zabavila sklad roušek. Ale zatím se ještě nepohoršujte, nejprve si poslechněte ten příběh tak, jak vám ho ti skuteční zloději a lumpové nikdy vyprávět nebudou:
Tyto roušky dovezli za svoje peníze a na své riziko podnikatelé. Stát žádné do té doby nedovezl. Podnikatelé z Lovosic ano. Za svoje peníze. Zatímco stát, celý státní aparát, včetně předsedy vlády Babiše (ANO), včetně správy státních hmotných rezerv (Švagr), včetně ministra zdravotnictví Vojtěcha (ANO), včetně místopředsedy vlády a ministra vnitra Hamáčka (ČSSD), včetně ministra obrany Metnara (ANO) a desítek náměstků ministrů, náměstků náměstků ministrů a tak dále a tak dále a tak dále, ti všichni do té doby udělali h.... ehm, neudělali nic. Nedovezli ani jednu roušku, naše slavná vláda, „která maká“ a „řídí stát jako firmu“ skoro tak dobře jako národní podnik za socíku, má rozhodnost frigidní panny. Manažerské schopnosti národního správce statku v pohraničí.
Již v polovině ledna 2020 bylo zřejmé, že situace v Číně je vážná a virus se rozšířií i za hranice pevninské Číny. Kolik roušek, respirátorů, dezinfekce nakoupila do zásob státních hmotných rezerv naše vláda? Ani jednu roušku, vůbec nic. Kolik jich zajistila od té doby? Ani jednu.
Teprve 13. března vláda rozhodla, že začne shánět roušky a respirátory v Číně. Tedy až 14 dní poté, co se Covid19 objevil v České republice. Šest až osm týdnů poté, co bylo jasné z vývoje v Číně a v dalších postupně zasahovaných zemích, že jde o epidemii, která si vyžádá nemalé hmotné zdroje, zdravotní materiál. Několik týdnů poté, co nemocnice a další zdravotnická zařízení hlásila opakovaně a zoufale nedostatek zdravotnického materiálu, zejména roušek a respirátorů.
Podnikatel, který roušky včas nakoupil, dovezl, zaplatil clo za dovoz zboží, ten projevil více předvídavosti než celá slavná vláda s týmy slavných poradců a bezpečnostních rad a generálů a majorů a náměstků a jiných pí...usů. Státu je chtěl dotyčný předvídavý podnikatel prodat. Podnikatel ty roušky neukradl. Nenakoupil je podvodem z rezerv státu, jako jiní borci, kteří zašmelili ropné rezervy. Ani jako jiní, nebo možná stejní borci, kteří prý vykradli státní rezervy obilí. (Mimochodem, těm se tohle bude sakra hodit – údajně poztrácené obilí ze státních hmotných rezerv už nikdo ani nebude hledat, svede se to všechno na koronavirus.)
Podnikatel roušky nakoupil včas a chtěl prodat, prý za 32 korun kus.
To je ale svinstvo! Rouška přece stávala u výrobce 50 haléřů! No, stávala. Měl je stát nakoupit včas za tyto peníze. Třeba v lednu. Dnes už prostě nestojí 50 halířů. Dnes stojí pět korun u výrobce v Číně, s dopravou, clem, pojištěním, rizikem že je ukradne neschopný stát a s DPH pak současná cena činí korun 25 až 35. Nebo 30 až 100 korun v socialistické, dysfunkční Evropě. Tak to je.
Koneckonců, i stát, vláda, která se tak strašně pohoršuje ústy ministra zdravotnictví nad cenou 32 korun za roušku, tak tento stát, tato vláda nakoupila nyní konečně roušky v Číně. Přímo. Bez podnikatele, když vynecháme známé trio „podnikatelů“ Tvrdík, Mynář, Nejedlý. Za 1,5 miliardy korun nakoupila vláda – chvíle napětí – 30 milionů roušek a 1 milion respirátorů. Odhadem tedy vychází cena za kus respirátoru okolo 200 až 250 Kč, protože vláda by jistě neporušila Babišovo-Schilerovo (ANO) nařízení o maximální možné ceně respirátoru včetně nákladů na dopravu, clo a lokální distribuci, kde je strop 350 Kč pro dovoz ze zemí mimo EU. Tak to je řekněme 200 až 250 milionů Kč na uvedený milion respirátorů. Chytří už vědí... A kolikpak stála tedy rouška, kterou nakoupila vláda v Číně za vydatné pomoci Tvrdíka, Mynáře a Nejedlého? Nu, to je prostá matematika – rouška, kterou zlosyn podnikatel pro vládu „předražil“ stála s dodáním přímo v ČR 32 Kč. Nevím, jestli s DPH nebo bez. Ale to je jedno. "Laciná rouška", kterou rozhodně Tvrdík, Mynář a Nejedlý nepředražili, tak ta stála – chvíle napětí – 40 až 43 Kč. A to prosím bez dopravy. A bez cla.
To je ale lump a vydřiduch ten podnikatel, který chtěl roušky prodat státu za 32 Kč včetně dopravy a cla! Kam by chudák Tvrdík, Mynář, Hamáček, Nejedlý a spol, přišli, kdyby někdo takhle kazil jejich skvělé obchody!
A to ještě vláda před tím objednala 5 milionů roušek, které sice nějaká nejmenovaná firma zaplatila, nebo spíše od státu na nákup peníze dostala, ale prý ji podvedl čínský dodavatel. O tom, kolik stála tahle akce naší vlády, informace chybí. Ale nepochybuji o tom, že peníze na nákup roušek z Číny – nebo jeho předstírání - oné nejmenované české firmě poskytl náš stát.
Ten „úspěšný“ nákup roušek partou Tvrdík, Hamáček, Nejedlý, Mynář (s.r.o.) je úplně ale úplně jako když Tvrdík nastoupil do vedení ČSA. České aerolinie v té době patřily k naprosté špičce mezi světovými aerolinkami, byly ziskové a bez jakýchkoli problémů. Finančně stabilní, dobře fungující firma, poskytující špičkové služby, všeobecně uznávaná. Pak do vedení nastoupil Tvrdík. Hbitě zadlužil firmu, nakoupil zcela nepotřebná letadla od Airbusu (zlé jazyky zmiňují, že při rozdávání všimného je Airbus mnohem méně úzkoprsý ve srovnání s konkurentem Boeingem). Nu, a Tvrdíkův majstrštych ČSA nevydýchaly a fakticky skončily bankrot. Následně byl 44%-ní podíl státu prodán za 67 mil Kč společnosti Korea Air. Za kolik již předtím získala významný podíl firma Smartwings jsem nedohledal. Po Tvrdíkově působení to asi také nebylo za moc. Zejména když šlo o nákup, který byl vlastně využitím opce (práva koupit za předem danou cenu), která byla dána firmě Korea Air při nákupu jejího podílu.
Zpět k rouškám a zlodějnám:
Prozíravý podnikatel nakoupil roušky a respirátory včas když stála výrobní cena 50 haléřů. Zato vláda nevytvořila nezbytné rezervy. A pak přišlo vládě pana podnikatele Babiše a štramáka Hamáčka jednodušší ukrást roušky soukromému podnikateli. Protože ty roušky byly „předražené“. A pak je sami nakoupili ještě mnohem dráž. Za 50 korun jednu, když připočtu dopravu a clo! Za skoro dvakrát tolik! „Podnikatel“ Babiš! Na rozpočet myslící Hamáček! Neschopnost a zlodějna. Jedna za druhou!
A prezident Zeman ještě poděkuje Číně za „pomoc“! Ty roušky jsme jí přece zaplatili! Tak jakápak „pomoc“ ??!?!?!?
Nejvíc si pomohl ten, co tenhle „výhodný“ obchod domlouval. Ale ten pomohl jen sám sobě, my mu děkovat nemusíme, protože si pomohl na náš účet. Zeman mohl pronést projev „Děkuji Hamáčkovi, Tvrdíkovi, Mynářovi a Nejedlému, že domluvili nejhorší obchod s rouškami v dosavadní historii celé epidemie “.
