Alena Veliká z Kanceláře prezidenta republiky vítá přítomné na slavnostním banketu, kterou pořádal prezident republiky u příležitosti ukončení nejvýznamnější investiční akce Pražského hradu - dokončení rekonstrukce Ústavu šlechtičen, kaple  nejsvětější trojice a neposkvrněného početí panny Marie a Rožmberského paláce

Rozsahem prací nemá tato rekonstrukce obdoby. Podílela se na ní řada projektových, stavebních a restaurátorských firem a v neposlední řadě i Archeologický ústav Akademie věd ČR.  Z pohledu z ulice není palác příliš nápadný, ale po vstupu do něj člověk pochopí, že se jedná o bývalé sídlo nejvýznamnějšího rodu českého království - Rožmberků. Nádherné nádvoří, zahrada uzavřená arkádou, vyklenutá stáj pro 40 koní. Palác dal vybudovat v roce 1573 nejvyšší purkrabí Vilém z Rožmberka, který v době nepřítomnosti krále stál v čele státu a který v tomto paláci v roce 1592 zemřel. V paláci byly ubytovávány významné návštěvy včetně královských rodin. Navzdory tomu, že jeho zadlužený mladší bratr Petr Vok přenechal spolu s panstvím krumlovským palác císaři Rudolfu II,  přetrval palác v téměř nezměněné podobě do roku 1753, kdy byl na popud Marie Terezie přestavěn architektem Nicolo Paccassim na "Ústav šlechtičen" sloužící pro neprovdané dcery významných šlechtických rodů. Jeho abatyše (na snímku vlevo) měla právo korunovat českou královnu.

 "Završení prací na této rekonstrukci znamená dovršení mé práce, kdy jsem Hrad spravoval v tomto volebním období. V Rožmberském paláci se odehrávala významná část života českých dějin v 16. století a přál bych si aby se tam opět život vrátil a palác sloužil národu," uvedl kancléř Jiří Weigl, na jehož bedrech ležela zodpovědnost za úspěšné dokončení projektu

V roce 1919 byl ústav šlechtičen rozpuštěn a budova byla pronajata Ministerstvu vnitra. Objekt se stal občanům republiky nepřístupným a byl postupně devastován. Dokonce byl používán jako cvičná střelnice. Po roce 1990 Správa pražského hradu přistoupila k celkové opravě objektu. V současné době v něm byl, až na drobné výjimky, opět obnoven Ústav šlechtičen do původní barokní podoby. Hlavní sál v přízemí někdejšího Rožmberského paláce byl obnoven do své původní podoby renesanční. Nejvýraznější proměnou prošel prostor domácí kaple Ústavu šlechtičen, která byla vybudována v roce 1775 v místě bývalé kuchyně Rožmberského paláce a během správy Ministerstva vnitra  byla používána jako tělocvična a trafostanice. Nádherné fresky Josefa Hagera a Jana Petra Molitora byly dokonce bezcitně překryty nátěry a prostory kaple přehrazeny několika stropy.

V současné době jsou všechny fresky obnoveny a ani jeden kout kaple není bez nádherné výzdoby

Rekonstrukce objektu ale nespočívá jen v na první pohled viditelných znovuobnovených freskách, omítkách, zahradách, ale i  v technickém vybavení, protipožárním zajištění, v zajištění bezpečnosti pro návštěvníky... Práce  na rekonstrukci započaly již v roce 1994, ale jedna věc je něco začít a jiná dotáhnout věci do konce. Pro Pražany bude nádvoří s kavárnou přístupné na zahájení turistické sezóny.

 "Pražský hrad je tak obrovský komplex, že ani za pětileté období nestačíte navštívit všechny budovy. Proto i já jsem zvědavý, jak se tato velmi výrazná a velmi velká práce  mnoha odborníků a firem podařila zvládnout. Chci poděkovat všem kteří se na rekonstrukci podíleli od Kanceláře prezidenta republiky, Správy pražského hradu až po vnější dodavatele a sponzory," uvedl Václav Klaus. Naslouchá Alena Veliká

Prezident zavzpomínal, že když byl  pozván Angelou Merkelovou na první večeři do nádherně  zrekonstruovaného  paláce nedaleko Berlína, zjistil, že ji dělala významná mnichovská nadace a říkal si, jak by bylo krásné, kdyby pomohla i nám. Stalo se tak a velice jí proto děkuje. Připomněl, že na Hradě  proběhlo i mnoho neokázalých, neviditelných, ale zato nesmírně potřebných prací. Byla opravená spousta střech, dveří a oken a to za plného provozu.  

To, že nedělá  Václav Klaus okázalé výstřední architektonické akce na Hradě, neznamená, že si není dobře vědom, že za úspěšné panovníky hovoří kulturní památky, které po nich zůstanou. Troufám si říci, že Hrad již dlouho nežil kulturou tak intenzivně, jako v posledních několika letech. Zaznamenává každý rok rekordy návštěvnosti, roste počet výstav, koncertů i společenských akcí v jeho prostorách. Jedním z prvních Klausových počinů po nástupu na Hrad bylo pověření generálního ředitele Národní galerie Milana Knížáka oživením dvou hradních paláců Schwarzenberského a Salmovského, aby exposice Národní galerie v nich potvrzovala na Hradě českou identitu umění a  aby se "Hrad stal pilířem české státnosti, která se potvrzuje i v kvalitě umění." Není možné v článku popsat všechny kulturní akce probíhající na Hradě, některé jsme kdysi shrnuli v článku  "Státnost znamená podle prezidenta i kulturnost".

Slavnost oživil svojí přítomností i  premiér republiky Mirek Topolánek, který je známý jako výborný společník a byl proto neustále obklopen přítomnými hosty, které musel ujišťovat, že se s profesorem Klausem budeme setkávat na Hradě i dalších pět let

Pokud jde o zařízení interiérů Hradu, tak Václav Klaus respektive jeho choť se snaží, aby co nejvěrněji připomínaly dobu prezidenta Masaryka. Líbí se jim tehdejší dvorní architekt Josip Plečnik, jemuž nechali postavit bustu v jižních zahradách Hradu a v jehož duchu nechali zrekonstruovat lávku nad Jelením příkopem (podrobně - Slavnostní otevření nové přístupové cesty k Masarykově vyhlídce), výtah a zeď, kterou Plečnik navrhl.

 Pan David Šebek, který zodpovídá za kulturní akce v prezidentské kanceláři, jejich počínání vystihl větou: "Snažíme se hrad posouvat ke konzervativnímu duchu". Nástupce Václava Klause nebude proto muset vyhazovat extravagantní lampy a koberce, ale přijde do skutečně reprezentativního sídla zařízeného krásným starožitným nábytkem z hradních depozitářů. Aby bylo jasno, nemám nic proti ultramodernímu a extravagantnímu zařízení, které má například v bytě profesor Knížák, naopak se mi líbí, ale k sídlu českých panovníků patří mnohem lépe konzervativní a historické vybavení navozující atmosféru majestátu.

Proto má prezident Klaus čemu zatleskat. Snímek ho zachycuje při poděkování všem, kteří se na rekonstrukci podíleli.

Václav Klaus nemá ambici po sobě zanechávat architektonické výkřiky, čímž byl přímo posedlý jeho předchůdce se svým dvorním architektem Bořkem Šípkem. Velkolepá akce při příležitosti ukončení rekonstrukce této památky byla proto spíše chápána mnohými přítomnými jako reakce na ukončení jeho prvního funkčního období.

Rožmberský sál tak mohl po dlouhých letech přijmout hosty slavnostního banketu

Cestou domů při východu z paláce do romantické uličky člověka napadne, že páni politici by měli mít na paměti, že při blížící se volbě prezidenta budou rozhodovat i o tom, zda bude nadále Pražský hrad upravován pod vkusnou taktovkou pani Livie Klausové, či zda nám ho bude modernizovat Američanka Katty Švejnarová. Doufejme alespoň, že nebude, v případě zvolení svého chotě, chtít vybudovat nad nádvořím prosklené atrium po vzoru Hedy Mládkové a obklopovat budovy paláců moderními rourami a lešením...