Zatím to sice prohlásil ve vysílání opatrně: „Je potřeba, aby vstoupil do hry nový politický subjekt. Vím, že je to strašně těžké ho utvořit, ale pokud by nějaká nová strana nezasáhla do hry, situace v ČR se po podzimních volbách vůbec nezmění." Nevyloučil však, že by mohl být potenciálně součástí této nové politické strany i když doufá, že nenechají stařičkého exprezidenta, aby se musel plést do parlamentní politiky. Uvedl dokonce naplno, že "Kdyby nebylo zbytí, tak bych zradil obrovský počet lidí, kteří mi píší a telefonují a myslí si, že je v tom nemohu nechat. Bylo by zradou, kdybych teď řekl, že v žádném případě ne.“ Neodmítl dokonce ani účast v prezidentských volbách, ale nyní je podle něj třeba přednostně řešit parlamentní politiku, protože pokud nějaká strana nezasáhne do hry, situace by se v Česku po volbách vůbec nezměnila. My si myslíme, že by se změnila dokonce k horšímu, ale to je v současné situaci jedno. V každém případě je jasné, že poprvé od roku 2013 nevyloučil profesor Klaus návrat do výkonné politiky.
Je vlastně štěstí, že se měl v karanténě čas zamyslet nad děním u nás v klidu, mimo běžný pracovní kolotoč ve svém Institutu. Že si uvědomil, že nemůže své poslání vysvobodit nás z tohoto vládního šílení odkládat do nekonečna, ale praštit do stolu se slovy "Teď nebo nikdy!"
Stalo se něco velmi podobného jako kdysi po atentátu na prezidenta Reagana. Ten si po atentátu na svou osobu uvědomil, že byl vlastně zázrak, že tak těžké zranění přežil a jako hluboce věřící člověk to přikládal přání Boha, který ho nechal na živu proto, aby dokonal započaté celoživotní poslání - zničení Říše zla a komunismu vůbec. Prezident Klaus by měl rovněž dokonat své životní poslání, které tak slibně začal nastartováním ekonomické reformy v roce 1991 a budováním moderního tržního hospodářství a kapitalismu u nás. I na něj byl v roce 1997 spáchán atentát zvaný Sarajevský a jeho reforma byla ničena neúspěšnými politiky jak jen bylo možno. Z 6,4 procentního růstu HDP, který docílil v roce 1995, jsme se jejich podpásovými zrádnými akcemi dostali tam, kde jsme nyní. Na štěstí i jeho atentátníci byli stejní břídilové jako ten Reaganův a i on atentát přežil. Měl by proto, stejně jako prezident Reagan, dokončit své dílo - odvést národ z třetí cesty k socialismu, po níž toužili jít disidenti v čele s Václavem Havlem, na cestu ke skutečnému kapitalismu oproštěného od všech nesmyslných ismů novodobých marxistů, kteří si říkají neoliberálové. Nikdo jiný na to, bohužel, nemá sílu. Ale je tu mnoho čestných politiků a občanů, kteří touží po tomtéž a jistě by mu pomohli ze všech sil vytvořit sílu, která by toho byla schopná.
A pro škarohlídy, kteří budou tvrdit, že jednostranný pohled jen na ekonomiku země je málo, tak si dovolím podotknout, že ta je potřebná ve zdravotnictví, školství, zemědělství a dokonce i v umění a v kultuře. Vzpomínáme jak si zoufal ministr kultury Pavel Dostál jak by potřeboval právě pro kulturu peníze na opravy památek, rozvoj divadel, knihoven... A nejen pro kulturu, ale dokonce i pro církev je potřeba peněz. A to nejen na opravy nemovitostí, ale například na současnou kultivaci lesů po tragické Bursíkově kůrovcové kalamitě, na platy nejen firem na jejich čištění, ale i na platy mnoha propuštěných lesníků a hajných.
Proto Kulturní komise ČR vítá rozhodnutí prezidenta Klause a nabízí mu pomoc jak jen to dokáže ke kultivaci naší země a ke splnění snu, s nímž jsme my i on šli v roce 1989 do boje za život ve svobodě v moderním kapitalistickém státě. Chceme žít v Klausismu, nikoliv v otroctví do něhož nás chtějí zavést zastánci třetích cest k socialismu, jak ve své knize Cesta do otroctví píše nobelovský rakouský ekonom Friedrich von Hayek.
© Kulturní komise ČR, 2021
