Po amputaci podstatné části naší ekonomiky se nyní musíme pokusit přišít tuto část ke zbytku hospodářství. Bohužel však postupně zjišťujeme, že slibovaná pomoc státu nepřichází včas a amputovaná část ekonomiky začala odumírat. Rovněž zjišťujeme, že i zbytek hospodářství začal po amputaci krvácet a nyní je značně zesláblý. Jednoduše řečeno, naše hospodářství je z hlediska novodobé historie naší země v nejhlubší recesi a další státy po celém světě jsou na tom podobně.
Ve Spojených státech jen v průběhu dubna přišlo o práci 20,5 milionu lidí. V Evropské unii je situace na papíře lepší, protože zde fungují podpůrné programy jako je kurzarbeit. Fakticky vzato jsou však evropské podniky v podobně špatné situaci jako americké. Kdyby podpůrné programy skončily, nezaměstnanost by začala raketově růst. Musíme se proto pokusit nastartovat ekonomiku dříve, než k masovému propouštění dojde.
Kdyby byly firmy naprosto zdravé, jejich krátkodobé vypnutí by neznamenalo pohromu. Opětovně by se zapnuly a dál by fungovaly. Jenže již před propuknutím pandemie byla řada firem předlužená a žila takříkajíc z měsíce na měsíc. V situaci, kdy firmy dostaly zákaz fungovat, začaly být existenčně ohrožené. Některé firmy proto vytloukají klín klínem a dál se zadlužují. Jiné již vědí, že skončí. Nyní se jen snaží vyčerpat podporu ze strany státu, kterou již nikdy nesplatí.
Ekonomové musí přijít s řešením, jak zachránit, co se dá. Jelikož mnoho firem spasit nepůjde, musíme se rovněž zaměřit na podporu podnikatelského prostředí, která povede ke vzniku úplně nových firem. Preferována by přitom měla být perspektivní odvětví. Nemá smysl za každou cenu udržovat produkci zboží a služeb, o které stejně nikdo nestojí. Naopak musíme přicházet s novými technologiemi a pronikat do dynamicky se rozvíjejících odvětví. To bude vyžadovat nejen úsilí podnikatelů, ale i zaměstnanců, kteří by měli začít pracovat na zlepšování kvalifikace.
