ŘÍJEN
Libuše Pamětnická
ze sbírky básní KALENDÁŘ SRDCE
Na odchod jeseni bukové louče planou.
Už v šatě barevném nám za Orlíkem mizí
a kraj, tak blízký nám, je studený a cizí.
Jak těžce říká se sbohem a na shledanou.
Ach, moci zachytit kouzlo babího léta,
duhové kapičky rosy na stéblech trávy
a křehkost pavučin, jež dotekem tě zdraví
při bludné pouti své za pozváním světa.
Sněhová oblaka však nad tvým přáním pádí,
je v nich smích klouzaček a hrudování dětí,
vzlyk v sobě udusíš nad tím, jak život letí
a možná zaslechneš rolničky svého mládí.
PROLOG
LIBUŠE PAMĚTNICKÁ
ze sbírky básní KALENDÁŘ SRDCE
Pokaždé, když svými kalendáři listuji,
necítím v nich jen sníh s jinovatkou,
podzim, který tolik miluji
a všech letních růží vůni sladkou,
jaro, jež v nich zurčí pramínky,
které k žíznivým rtům podávám si.
Starý kalendář jsou vzpomínky,
utíkající do dálek kamsi,
starý kalendář je hřbitov dnů
zmírajících beznadějně prudce,
starý kalendář je torzo snů,
jež plánuje každé lidské srdce
( tehdy bylo přece to a to
a tehdy zas to a to snad bude ...)
Co vše bylo dáno, odňato !
Ať alespoň hrstka veršů zbude ...
Autor snímků: Doc. Ing. Jiří Pancíř, předseda naší redakční rady v letech 1995-2023
©Kulturní komise ČR, z.s. 30.9.2023
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
