Přistupujme však k těmto kauzám postupně; na Krymu v březnu roku 2014 bylo akreditováno 623 novinářů zastupujících 129 sdělovacích prostředků a také 135 pozorovatelů ze zahraničí. Obyvatelé poloostrova odpovídali na dvě otázky: Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem s právem subjektu Ruské federace? Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny? Referenda se předběžně zúčastnilo 1 524 693 lidí, pro první otázku se vyslovilo 95,5 procent hlasujících, 3,5 procent bylo proti… …
A co ruští vojáci v Sevastopolu, jež by měli být dle feministky mezi presstituty Procházkové ti, jež dobyli Krym…? Ano, byli tam na základě smlouvy s Ukrajinou v počtu cca 22 tisíc. Rusko mělo totiž prodloužen pronájem sevastopolské základny do roku 2042 s pětiletou opcí, Moskva za to Ukrajině poskytla devítiletou třicetiprocentní slevu na ruský plyn a díky této slevě mohla ušetřit až 40 miliard dolarů (zhruba 800 miliard korun). Po referendu bez jediného výstřelu a zabitého však Moskva schválila zákon, jenž přerušuje platnost rusko-ukrajinských smluv z let 1997 a 2010 o rozdělení černomořské flotily, o jejím postavení a podmínkách pobytu na území Ukrajiny, o platbách spjatých s rozdělením a pobytem flotily a o prodloužení pronájmu sevastopolské základny.
Po „nezákonném“ referendu na Krymu navíc dostaly tisíce krymských obyvatel ruský pas, změnili si poznávací značky na autech za ruské, také hřivny za rubly. A co čekalo dezertující ukrajinské vojáky, kteří získali ruský pas? Plat pětkrát vyšší, než v ukrajinské armádě; pětinásobné jsou i slibované penze, a co víc, lze je dostat o dvacet let dříve, než v ukrajinské armádě. Platí to automaticky pro vojáky, kteří pocházejí přímo z Krymu, což se týká většiny příslušníků ukrajinského námořnictva, Kyjev přišel též o řadu etnicky ukrajinských důstojníků. Putin navíc nařídil zvýšit na Krymu všechny penze na ruskou úroveň, což v praxi znamená jejich takřka zdvojnásobení…
Nyní trocha historie pro hysterické pisálky
Krym patřil od roku 1783 Rusku, kdy jej připojila ke své říši carevna Kateřina Veliká. Poloostrov měl důležitou roli v omezování osmanského vlivu v regionu východní Evropy, což bylo až do poloviny 20. století. Poté při příležitosti oslav 300. výročí připojení Ukrajiny k Rusku daroval Nikita Chruščov v roce 1954 poloostrov Ukrajinské SSR. Měl k tomu správní, ekonomické a kulturní důvody. Sám Chruščov byl rozený Ukrajinec a nepočítal s tím, že by se Sovětský svaz mohl někdy rozpadnout.
Dnešní Ruská federace, potažmo Krym, má všechny znaky demokratického státu – ústavu, volené instituce, prezidenta, parlament a vládu. V zemi fungují nezávislá média a existuje systém více politických stran. Navíc referendum na Krymu proběhlo spontánně, bez násilí a donucovacích prostředků…
A ještě pohled do časů kolem 21. října 1998, kdy byla na druhém zasedání Vrchní Rady Krymu přijata nová ústava Krymu a 23. prosince 1998 prezident Ukrajiny Leonid Kučma podepsal zákon, v jehož prvním bodě bylo obsaženo usnesení Vrchní Rady Ukrajiny: schválit ústavu Autonomní Republiky Krym… Sevastopolská námořní základna byla současně na 20 let pronajata Rusku za 93 milionů dolarů ročně…
Na Krymském poloostrově nyní žije přibližně 2 300 000 obyvatel. Z průzkumu ukrajinské pobočky německé společnosti GfK, která se 16. až 22. ledna 2015 telefonicky dotazovala náhodně vybraných obyvatel Krymu, vyplynulo, že 82 % dotazovaných podporuje ruskou anexi Krymu, 11 % anexi částečně podporuje a jen 4 % dotazovaných s anexí nesouhlasí… Připojení Krymu k Ruské federaci poté dalo svůj hlas 97 procent obyvatel poloostrova…“
Podle francouzského exprezidenta se dobytí Krymu nestalo na úkor Ukrajiny, která dříve vůbec neexistovala. Valéry Giscard d’Estaing rovněž uvedl, že "návrat Krymu do Ruské federace je „historickou spravedlností“. „Četl jsem knihy o ruské historii XVIII. století. Krym byl podmaněn Kateřinou II., zejména úsilím knížete Potěmkina, kdy se Rusko rozšířilo na jih do Turecka s úmyslem podmanit si Konstantinopol,“ řekl.
„Vzhledem k uvedené historii na Krymu žili jen Rusové. Když Nikita Chruščov chtěl dát větší váhu Sovětskému svazu na půdě OSN, ohlásil, že ‚objevil‘ Ukrajinu a Bělorusko a tím přidal další dva hlasy pro SSSR. Ukrajině daroval Krym, což bylo bezprecedentní. Už tehdy jsem si myslel, že to bylo umělé a křehké. A návrat Krymu do Ruska byl široce podporovaný veřejností. Pouze tehdy, když se problém rozšířil na východ Ukrajiny, začal jsem se o to zajímat,“ řekl d’Estaing. Poznamenal také, že je nemožné popřít, že ukrajinská vláda byla zkorumpovaná. „Předání moci na Ukrajině lze ale jen stěží nazvat demokratickým procesem, je to hra oligarchů,“ řekl Giscard d’Estaing.
„Co se týče Spojených států pod vedením Obamy, je pravděpodobné, že podporovaly a inspirovaly povstání. (Rovněž tak Merkelovská EU- pozn redakce). A pak zamířily politiku sankcí proti Rusku – politiku, která byla porušením mezinárodního práva. Kdo opravdu může osobovat právo na seznam občanů, na které osobně uvalí sankce, a to, aniž s nimi o nich mluví, dokonce i bez šance se ospravedlnit? S ohledem na hospodářské sankce nesměřující proti jednotlivcům, ale proti ruskému státu, jak můžeme ignorovat skutečnost, že jsou škodlivé pro obě strany – Rusko i Západ – poškozují jejich vzájemný obchod?“ ptá se francouzský politik.
Domnívá se, že by se Ukrajina měla stát konfederací a Krym by měl zůstat Rusku. „Ukrajina ve formě, ve které existuje, není v současné době schopna fungovat demokratickým způsobem. Z tohoto důvodu je nutné, aby se reorganizovala,“ domnívá se exprezident Francie. „Zdá se, že rozhodnutí Ukrajiny stát se nadnárodní konfederací podle vzoru švýcarských kantonů, a to rusky mluvící části, polské části a střední části, by bylo to nejlepší,“ řekl Giscard d’Estaing.
Je však přesvědčen o tom, že "Ukrajina nebude začleněna do evropského systému, protože nemá žádnou ekonomickou vyspělost, ani potřebnou politickou praxi“. Prý je také vyloučeno, že by Ukrajina mohla vstoupit do NATO. A Francie nemá důvod, proč vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance podporovat. http://www.rukojmi.cz/clanky/76-krym-a-exprezident-francie-valery-giscard-d-estaing
Pro normálního čtenáře je však nyní hlavní, že Rusko staví nejen energetický most, ale ten opravdický z pevniny na poloostrov, který dá vale sankcím proti Krymu i Ruské federaci. Most by měl být postaven do konce roku 2018. Důvod stavby? Rusko nemá přímé spojení s Krymem a plavbu trajektů mezi ruskou pevninou a poloostrovem často narušují bouře, řádící v průlivu. Délka celé stavby má být 19 km – asi šest kilometrů nad samotným průlivem, 6,5 kilometru povede po ostrůvku Tuzla a 6,5 km po hrázi, jež vybíhá z ruského Krasnodarského kraje, a nad užší částí průlivu… Krym – most spojují Krym s ruskou pevninou…
Proč anální čeští presstituti chrlí oheň a síru na nelegální lidové hlasování o Krymu, zatímco aplaudují referendům na Gibraltaru, Falklandách či Kosovu?
Proč není v souvislosti se zaklínadlem zvaným „anexe“ řeč rovněž o „Železné lady“ Margaret Thatcherové, jež bez jakýchkoli okolků označila argentinskou obranu svého území za jasnou územní agresivní anexi. Jako EU, USA a Ukrajina obvinily Rusko z anexe Krymu, byť se jednalo o svobodné referendum o jeho nezávislosti. Thatcherová se vyjádřila v tom smyslu, že Falklandy jsou částí Velké Británie stejně jako Londýn. Podobně se vyjádřil Putin, že Krym je součástí Ruska stejně jako Moskva. Kdo asi komu dal za pravdu…?
Gibraltar… Snímek Břetislav Olšer
Roku 1830 se gibraltarská posádka stala formálně britskou kolonií. V letech 1967, 1976 a 2002 se konala referenda o připojení Gibraltaru ke Španělsku, ale většina obyvatelstva je odmítla. Ve dnech 10. – 11. března 2013 proběhlo na argentinských Falklandách, tisíce kilometrů od Anglie, referendum s 92 procenty účastí; 99,8procentní většina se vyslovila pro setrvání Falkland ve statutu Britského antarktického území. Proč USA neprotestovaly a neuvalily na Velkou Británii ekonomické a personální sankce…? Gibraltar…
Konflikt mezi Velkou Británií a Argentinou kolem Falklandských ostrovů trvá od roku 1982, kdy došlo mezi oběma zeměmi k válce; Velká Británie: 258 mrtvých; „Argentina nemůže umlčet hlas Falklanďanů, to je strašně důležité. Takhle vypadá vyjádření práva rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Referendum se nedá interpretovat jinak,“ shrnul význam hlasování guvernér Falkland Nigel Haywood… Falklandy…
A pak přišla další „poctivá hra“, tentokrát se Srbskem. Proč USA nevadila samostatnost Kosova, brutální odtržení srdce Srbska? Protože by se samy musely chytit za svůj nos… Ve státním převratu 17. ledna 1893 totiž povstalci složení převážně z občanů Spojených států svrhli královnu Havajského království. Moci se chopil „Výbor občanské bezpečnosti” a požadoval připojení k USA. Japonci vyslali válečné lodě na Havaj na protest proti anexi. McKinley podepsal tuto rezoluci 7. července 1898 a ostrovy byly anektovány ve prospěch USA. Status státu USA získaly ostrovy v roce 1959.
A srovnání Krymu a Kosova? Nepařičné…? Condoleezza Riceová zdůraznila platnou úmluvu OSN o ochraně menšin. “Jsme přesvědčeni, že Kosovo je “sui generis” (zvláštní případ), jenž nastal kvůli rozpadu Jugoslávie a údajná agrese prezidenta Miloševiče proti kosovským Albáncům, které donutil k humanitární krizi.” Přitom Miloševič byl nedávno in memoriam uznán soudem Haagu nevinným…
Paradoxně pro anální vydržovatele NATO, byl jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval, byl Jiří Dienstbier starší, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO. Šlo o etnické čistky z let 1999 a 2004, kdy bylo pod „dohledem“ NATO vyhnáno přes 300 tisíc lidí, vypáleno 52 tisíc domů, zničeno 130 křesťanských kostelů a klášterů…Human Rights Watch uvedla a potvrdila Dienstbierova slova, že bylo navíc více než 500 civilistů zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii, resp. Srbska a Černé Hory… Václav Havel – humanitární bombardování…
Dne 24. března 1999 začalo NATO, rozšířené čerstvě o ČR, bombardováním Bělehradu. Letecká kampaň nakonec trvala šílených 78 dní a vyžádala si asi pět set civilních obětí. Škody na infrastruktuře šly do desítek miliard dolarů. Operace Allied Force byla první bojovou kampaní severoatlantické aliance proti svrchovanému státu a jednou z největších operací na území Evropy od konce druhé světové války. Na tisíc letadel NATO svrhlo na Jugoslávii při více než deseti tisících útocích 23 000 bomb o celkové hmotnosti 7 000 tun. Vypuštěno bylo také 2 500 střel s plochou dráhou letu. Napadány a ničeny byly rafinérie, elektrárny, mosty i továrny, které nepracovaly pro ozbrojené síly…
Že jsem to přehnal se svými výrazy o tom, že anální čeští presstituti lžou?
Důkaz je tady; nedávno totiž napsal v jednom českém bulváru Luděk Navara: „Zase srpen ´68. A přitom jinak.“ To „jinak“ je patrné z textu záhy; autor totiž 21. srpen 1968 přirovnává ke Krymu: „Obsazení Krymu proběhlo podobně zdánlivě hladce, dnes však vidíme, že ten nešťastný poloostrov s ruskou menšinou se potácí v problémech.“
Ovšem, všimněme si zásadní lži, nebo spíš totální nevědomosti? Zopakujme si informaci z úvodu článku pro pana Navaru: Na Krymském poloostrově žije přibližně 2 300 000 obyvatel, z nich je okolo 65 % ruské národnosti, převážně užívaným jazykem je ruština. Na Krymu dnes žijí hlavně Rusové, nejpočetnější menšinu tvoří Ukrajinci, i hrstka Tatarů… To jsou fakta z encyklopedie. Pan Luděk Navara zřejmě čerpá z údajů Porošenkovy zkorumpované vlády, kdy si troufne napsat o Krymu, že jde o „ten nešťastný poloostrov s ruskou menšinou….“ Štětina je na členství v KSČ pyšný, Procházková, po manželovi Afghánka, prosazuje „dobytí“ Krymu…
Tou mini menšinou jsou na Krymském poloostrově Tataři, kteří si stěžují na svoji deportaci Stalinem, přičemž ten co udělal jen to, co Beneš v ČSR, když nechal vyhnat sudetské Němce, kolaborující s nacisty. A byla to právě většina Krymských Tatarů, co za 2. sv. války bojovali pod vlajkou s hákovým křížem společně s Wehrmachtem, nebo dokonce v brigádách SS! Krymští Tataři tedy stříleli do sovětských vojáků bránících Krym a Sevastopol! Když později Rudá armáda osvobodila Krym, Krymští Tataři šli společně s nacisty do států střední Evropy a Blízkého Východu, kde dále zabíjeli nepřátele Hitlerovi nacistické třetí říše! Když se pak Krymští Tataři vrátili po válce domů, Stalin raději vydal rozkaz k jejich deportaci z Krymu, kde k nim většina lidí cítila téměř stejnou nenávist jako k Němcům!
Nebylo by se totiž čemu divit, kdyby došlo k hromadným pogromům. Místní lidé, totiž měli v čerstvé paměti, za koho Krymští Tataři bojovali a koho zabíjeli! Jejich deportace do Tatarstánu, tedy vlastně zachránila většině z nich život a nebyla ničím jiným, než aktem Stalinova milosrdenství, který je mohl za jejich vlastizradu klidně nechat všechny popravit, nebo prostě jen zavřít oči a nechat na obyvatelích Krymu „vykonání spravedlnosti“!
Krymští Tataři, kteří za války bojovali v divizích SS, jako byla Waffen-Brigade der SS (Tatar nr.1), případně Tataren-Gebirgs jäger-Regiment der SS a později v SS-Waffengruppe Krim a dalších jednotkách SS a Wehrmachtu a jejich rodinní příslušníci, tak dostali od Stalina šanci na nový život v jiném státě Sovětského svazu, než v tom, kde spáchali svou hroznou zradu!
A nakonec jedna optimistická anekdota:
Jednání v Minsku: Na jednáních o Ukrajině v Minsku se odehrál i tento médii utajovaný rozhovor, mezi Porošenkem a Putinem, v důsledku kterého uražený Porošenko ze zlosti na několik hodin opustil jednací sál. O co se jednalo?
Putin položil Porošenkovi řečnickou otázku, jestli zná historku o slepicích Vladimíra, panovníka Kyjevské Rusi. Putin nečekal a sám odpověděl: „Kníže Vladimír odešel z Kyjeva na hon do Novgorodu, a když se vrátil, zjistil, že všechny jeho slepice jsou pryč… a přišlo se na to, že mu ty slepice ukradli Ukrajinci.“
Porošenko navztekaně na to: „Nesmysl, tehdy ještě žádní Ukrajinci v Kyjeve nebyli“. Spokojený Putin mu s úsměvem řekl: „Tak a nyní můžeme na těchto historických základech začít jednat o Ukrajině…“
Inu, plynuly již tři roky, během nichž anální čeští presstituti chrlí oheň a síru na nelegální lidové hlasování o Krymu, zatímco aplaus sklízejí zcela legální referenda na Gibraltaru, Falklandách či Kosovu…Ovšem české děti nemohou za zdravím do tábora Artěk na Krymu; byly by to přece provokace a ekonomické sankce proti Rusku by se minuly svojí účinností… Kdypak se všichni z RB OSN či EU dohodnou na sankcích vůči Británii za anexi Gibraltaru, Falkland a vůči NATO pro anexi Kosova…? Barabanov…
Málem bych pro kolosálních několik sta tisíců korun pro dětský časopis Artěk opomněl pakatel cca 25 milionů Kč, ročně vložených českými daňovými poplatníky do malinkého podnikání ostravského romského aktivisty – indického občana Kumara Vishwanathana. Podle výroční zprávy činil roční příjem jeho sdružení Vzájemného soužití 25,5 milionů Kč, vydání téměř 26 milionů, z toho na mzdy pro cca 45 zaměstnanců přes 11 milionů Kč… http://youtu.be/YO0jsJTDTzo
Miloš Zeman prý lže o Ukrajině, zatímco ukrajinští poslanci jen šíří čest a poctivost o své zemi celému světu… https://www.youtube.com/watch?v=UILnrXS8o2E&list=UUt3bpcEkpibEqITN8RuGkEw&index=5
Máte slovo s Michaelou Jílkovou
Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-
