Nenávist třetí generace k domorodcům je na první pohled nepochopitelná, ale když se nad tím zamyslí odborníci, je to naopak jasné. První vlna migrantů je spokojena s málem. Má radost z dávek (v Německu dostávají 8 995 000 Kč = 35 000 eur na hlavu ročně) a malého bytu proti chýši v Africe. Její děti ale narazí ve škole na kolektiv dětí z bohatších rodin a začnou jim závidět, co vše mají. Navíc dětský kolektiv není rozhodně politicky korektní. Jejich nevzdělaná rodina je nevede k důležitosti studia a po vyjití povinné školy se díky tomu uplatní pouze v nekvalifikovaných pracovních místech. Když po letech vidí, kam to dotáhli spolužáci, narůstá v nich pocit křivdy a viní z toho rasovou segregaci místo toho, aby si přiznali, že měli víc pracovat na sobě v době školní docházky. A jejich děti slyší v dětství jen tyto stesky a vyroste v nich pocit, že nikdy v takové rasistické zemi nemohou na nic dosáhnout, nesnaží se to změnit a po vyjití školy žijí na dávkách a v zášti proti společnosti. Vznikají z toho pouliční rvačky, pálení aut, jedním slovem nenávist k zemi, která kdysi přijala jejich dědečky a babičky v naivní představě, že se přizpůsobí jejich životu. Toto by měli mít na paměti politici současné EU.
Není pravdou, že právo na migraci je primární
Primární je právo člověka na život. Je sice pravdou, že každý člověk má právo na život v bezpečí a platí pro něj při útěku právo na přechodnou pomoc válečným uprchlíkům. Nemusí mu ale poskytnout doživotní asyl a po skončení války se musí zachráněný válečný uprchlík vrátit do své vlasti. Pokud není jeho život v jeho původní zemi ohrožen válkou, nemusí ho žádná země přijmout. Není nikde právně zakotveno, že každý člověk na zeměkouli má právo migrovat, kam chce, a usadit se tam trvale bez souhlasu země příchodu.
A je pravdou, že země, odkud migranti odcházejí, válkou netrpí a mladí práce schopní muži by se měli do nich vrátit a postarat se tam o své rodiny, které sobecky opustili. Měli by jim tam pomoci budovat po válkách způsobených arabským jarem lepší život s lepší zdravotní péčí, sociální a rodinnou politikou. Útěk zdravých mužů od svých blízkých v dobách nebezpečí nesvědčí rozhodně o jejich charakterech. Je pochopitelné, že všichni touží žít v bohatých zemích, ale mělo by se jim vysvětlovat, že je jen na nich, jak si zařídí život ve svých zemích, a především, že mají pomáhat svým blízkým. Že pouhá migrace jejich problémy nevyřeší, že tu po čase šťastní stejně nebudou a své země svým odchodem uvedou do ještrě větší bídy, protože v nich bude chybět jejich síla na obnovu.
Nicméně apelovat u těcho lidí na soucit asi nebude mít velký efekt
V rámci celého světa existuje již 250 milionů migrantů, kteří chtějí jít do několika nejbohatších zemí. Zvláště, když je tam jejich někteří populističtí politici v čele s německou kancléřkou Merkelovou neuváženě zvou v naději, že zaplní pracovní místa a vyřeší demografický problém. Migranti nepřicházejí, aby doplnili pracovní místa, ale očekávají, aby se o ně země EU staraly. Tito mladí nevzdělaní muži slyší jen sliby a sní o zemi, která se o ně postará, nepřemýšlejí o tom, že bude tolika příchozími ohrožena potravinová soběstačnost, vodní zdroje země jejich snů , ta zchudne a nebude se jim tam nakonec líbit. Ani tak bohatá zem jako Německo nebude mít na tolik milionů těchto povalečů peníze. Ono totiž Německo stojí náklady na imigranta ročně 35 000 eur (879 000 Kč).
Je SAMOZŘEJMĚ věcí lidskosti vyspělých zemích jeich zemím po válečném masakru pomoci, ale není to jejich poviností. Projevy milosrdenství jsou vnitřní věcí každého člověka a každé země. Bruselští úředníci by neměli země EU do toho nutit, protože jak známo z fyziky, každý tlak budí protitlak a jejich nátlak by se mohl díky tomu obrátit proti těmto zemím.
Co dělat s uprchlickou anabásí?
Hosty kancléřky Merkelové je třeba rozdělit na nově se do EU stěhující a ty, kteří již v ní jsou.
Pokud jde o nově příchozí, je řešení jednoduché: Stačí vzít si příklad z Austrálie, která není tak bohatá, jako Německo či EU, a přesto nalezla v rozpočtu trochu peněz na zaplacení inzerátů v zemích, z nichž se do ní začali valit přistěhovalci. V letácích stálo, že tito lidé nemohou zůstat ilegálně v Austrálii. Zpočátku tomu nevěřili, ale Austrálie nakoupila nafukovací čluny a přesadila je po připlutí do nich na cestu zpět. Mladíkům na lodích tak došlo, že zbytečně vydali překupníkům 5 000 dolarů za plavbu k australským břehům. A do tří týdnů bylo po nájezdech. Tolik tedy k těm, co se sem teprve chystají jet. Bohužel Merkelová jedná přesně opačně, lodě její agentury FRONTEX je z loděk loví a přivážejí do EU místo toho, aby je vracely, odkud vyjeli. Není divu, že se imigranti do Německa už 4 roky hrnou za vidinou zářných zítřků.
A co s těmi migranty, co jsou již v EU? Není nutné je nutit k odjezdu. Stačilo by nelegálním přistěhovalcům snížit sociální dávky na nulu a dát jim na vědomí, že kdo se bude chtít vrátit, dostane kromě jízdenky na cestu řekněme 10 000 eur (257 000 Kč) na ruku. Jsem přesvědčena, že ještě nikdo neviděl tak rychle utíkat do letadel tolik muslimů. Tam totiž tyto peníze znamenají celé jmění.
A námitka opozice, že je to drahé, neobstojí, protože výdaj za uprchlíka 8 995 000 Kč za rok je větší vydání, než jednorázově mu dát 257 000 Kč na cestu domů. A jelikož to stále politici kolem Merkelové nedělají, je jasné, že o ilegály stojí. Ostatně to Frau Merkel jasně potvrdila při nedávné návštěvě našeho premiéra Babiše u ní.
(Čísla o dávkách v Německu jsem čerpala z přednášky předsedy bavorské AfD, poslance Bundestagu Petra Bystroně, kterou přednesl v Hovorech na pravici pořádanými Akcí D.O.S.T.)
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
