Česká země domov můj

Kdo tvrdí, že máme v ČR nízké daně, nemluví pravdu. Máme vyšší daňové břemeno, než je průměr nejvyspělejších zemí sdružených v OECD. Cesta k vyrovnaným rozpočtům nevede přes vyšší daně, ale přes osekání obřích výdajů, které poslední roky jen bobtnaly a bobtnaly.

Vůbec jsem nechápal a přišlo mi trapné, že místo státních návštěv vítala naše vláda na Ruzyni respirátory. Pokud ale jeden stál 777 Kč, bylo to na úrovni zlatého pokladu a neměla chybět čestná stráž s hudbou.

Zakázat prodej pomlázky a velikonočních ozdob je samozřejmě zhovadilost. Čekat ale od státu rozum či lidskost je zase nebetyčná naivita. Pamatujme na to i po pandemii a usilujeme o malý a efektivní stát, který bude sloužit, nikoliv řídit.

Ministerstvo financí musí vytvořit a zveřejnit pravidelnou makroekonomickou predikci, na základě které se vytváří návrh státního rozpočtu, hodnotí jeho plnění a podle které by se vláda měla rozhodovat i ve vytváření hospodářskopolitických opatření. Vyjádření ministryně financí Schillerové 25.10.2020, že vzhledem k ekonomické nejistotě nebude predikci zveřejňovat, je dětinské a absurdní. Ekonomické predikce se nevytvářejí jen v dobrých časech, jejich potřeba naopak roste v časech složitějších, byť jsou v takových dobách zatíženy větší mírou nejistoty. Již samotnou zprávou, že ministerstvo financí na predikci rezignuje, vysílá signál, že se vláda ohledně rozpočtu a ekonomických opatření rozhoduje bez dat a bez znalosti aktuální hospodářské situace.

Nedovolme vládě zadlužit Českou republiku na několik let dopředu. Ministryně financí Alena Schillerová v Partii na TV Prima oznámila, že má připravenou, za posledních pár měsíců, již třetí novelu státního rozpočtu, která zvýší schodek na obřích 500 mld. Kč. Oproti předchozím novelám očekáváme od ministryně financí mnohem preciznější zdůvodnění takto obřího nárůstu schodku. A to zejména z toho důvodu, že z vládou dříve proklamované pomoci ekonomice ve výši více jak bilionu korun, se do reálné ekonomiky zatím dostal jen ,zlomeček‘ této částky, resp. pouze desítky miliard Kč. Rozpočet tak zatím neplní úlohu hospodářsko-politického nástroje k nastartování zamrzlé ekonomiky a neposkytuje podnikatelům, zaměstnavatelům a dalším pomoc ve slibované výši. Naopak rozpočet připomíná spíše utržený vagón, který se řítí po kolejích, aniž by ho někdo řídil a ministryně Schillerová jen pasivně čeká, kam až rozpočet samospádem dojede, nebo kdy vykolejí. Tímto stylem nelze v krizi s rozpočtem pracovat.

Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny na základě mého návrhu a návrhu mého kolegy poslance Jana Zahradníka přijal usnesení, že je nezbytné odmítnout a výrazně přehodnotit Zelenou dohodu pro Evropu a vyzval vládu, aby iniciovala revizi ambiciózních cílů Evropské unie v oblasti přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku obsažených v tzv. Zelené dohodě pro Evropu. Zelená dohoda pro Evropu je od začátku velmi zideologizovaný projekt, který jde proti zájmům občanů České republiky. Jsme jednou z vůbec nejprůmyslovějších zemí na světě a náklady Zelené dohody by tak pro nás byly v porovnání s ostatními státy EU jedny z nejvyšších. Její přijetí by postihlo především automobilový průmysl, energetiku, teplárenství a další oblasti našeho hospodářství. Jsem proto rád, že výbor pro evropské záležitosti dnes souhlasil s naším návrhem usnesení, že je ‚nezbytné z důvodu ohrožení konkurenceschopnosti evropských ekonomik a nedostatku prostředků ve veřejném i soukromém sektoru k nákladnému přechodu na uhlíkově neutrální EU odmítnout a výrazně přehodnotit Zelenou dohodu pro Evropu a na ni navazující Investiční plán pro udržitelnou Evropu.‘ 

Vláda prosadila významné rozvolnění zákona o rozpočtové odpovědnosti, které bylo naprosto nepotřebné a ODS tuto změnu rozhodně odmítá. Současný zákon totiž obsahuje nástroje, díky kterým může vláda reagovat fiskální politikou na mimořádné situace. Rozvolnění pravidel umožní zvýšení limitu strukturálního schodku rozpočtu na 4 %, v dalších letech snižování o 0,5 procentního bodu a vytvoří tak prostor pro neodpovědné hospodaření. Vláda zneužila stavu legislativní nouze a z nynějšího rozpočtového mejdanu si rozvolněním fiskálních pravidel v zákonu o rozpočtové odpovědnosti vytvořila prostor pro rozpočtové obžerství. 

Koronavirovou krizi nemůže financovat budoucí generace. Jen po pár týdnech chce ministryně Schillerová opětovně zvýšit schodek státního rozpočtu o dalších 100 mld., na astronomických 300 mld. Kč. Za více jak měsíc od propuknutí koronavirové krize přitom nebyla ministryně Schillerová schopna odpískat ani ty nejkřiklavější příklady vládního populismu, o zbytných provozních výdajích státu nemluvě. Každá odpovědná firma, každý podnikatel, každá rodina – ti, kteří jsou dnešní situaci postiženi, přehodnocují své výdaje z hlediska jejich nezbytnosti a důležitosti. Musí to dělat i stát. Nikdo dnes nenutí vládu šetřit na investicích, či na pomoci lidem a podnikatelům v existenčních potížích. Není ale možné se tvářit, že v rozpočtu neexistuje žádná vata v podobě provozních výdajů nebo nejrůznějších vylobovaných dotací subjektům, kterým jen zvyšovaly už tak tučné zisky. Jakoukoliv úvahu o dalším zvyšování schodku státního rozpočtu musí předcházet pečlivá inventura vládních výdajů, zejména provozního charakteru. Dnešní krizi nemohou zaplatit a financovat jen následující generace.