Do  čela společnosti se dostala generace kydalů. Tím nemyslím vládu (i když její část?), ale celý vrcholový management (všeho), kulturní špičky, velká část tzv. politické elity. Dokonce i  na  vysokých školách se drápou do čela hordy kariéristů a to dokonce i studentů. Jakoby se opakovala situace po roce 1948 jen v nějakém jiném převleku, s jinými vnějšími parametry, ale se stejnou hloupostí, vehemencí, nevzdělaností. V Česku máme tolik vysokých škol, že bychom s nimi mohli topit. To samozřejmě musí sebou nést snížení kvality. Obecný trend dosahování titulů, zavedení masového doktorandského studia a masový příliv studentů na vysoké školy (který díky deklinující demografické křivce trochu opadává a  tím vyvolává zděšení u manažérů vysokých škol) vede k  rapidnímu snížení úrovně vzdělání. To znamená, že se na profesně náročná místa dostávají polovzdělanci. A  tak jako po roce 1948 dochází k hlubokému poklesu morálky.

Nikomu se nechce z pohodlného parlamentu, každý spekuluje jak v příštích volbách urvat co nejvíce moci. Necharizmatický předseda ODS Fiala není schopen získat dost hlasů, aby naplnil své premiérské choutky a předseda Pirátů Bartoš se učí mluvit, možná ještě tančit, aby uměl dobře hopsat na volebních pódiích z kterých bude hlásat nový socializmus. Myslím, že už asi všichni víme, že Babiš a jeho kohorta sluhů zvaná vláda, je to nejhorší co nás mohlo potkat. Proto považuji odstranění této vlády za naprosto prioritní úkol pro všechny, kteří mají s naší republikou jen trochu poctivé úmysly. Zdá se, že pro opoziční politiky není na prvním místě odstranění zločinné vlády, ale získání moci.

Co vede téměř celý svět k tomu, aby choroba covid-19, která má  průběh jako slabší chřipka, byla prezentována jako světové nebezpečí? Proč jsou nám fakta o této nemoci zamlčována nebo přinejmenším hrubě zkreslována? Proč média zaplňují svá vysílání ustavičným omíláním varovných informací? Proč vlády přijímají společnost devastující opatření? Komu slouží hospodářský kolaps do kterého se řítíme? Kdo stojí v pozadí za touto gigantickou akcí? Jsou to banky? Politici? Některé mocnosti? Nebo tajní návštěvníci z kosmu?Proč náš ministerský předseda nesdělí kolik jeho laboratoře a výrobny léků vydělávají na současné situaci? Proč náš prezident místo toho, aby promlouval k národu a dodával mu sílu a sebevědomí je zalezlý v Lánech a mlčí? Je to jen proto, že je už fyzicky neschopný? Pak nemá být prezidentem!

Touha po rovnoprávnosti ve všech oblastech je jednou z největších nespravedlností, které současný svět přináší. Pokud uvěříme tomu co hlásá moderní sociologie, tedy že každý člověk je jedinečný, zjistíme, že pravidlo o rovnoprávnosti to nerespektuje. Požadavky o paritě zastoupení mužů a žen je jasnou diskriminací schopných. V některé oblasti může být 90 % schopných žen, v jiné podobná převaha mužů. Tím, že vybereme ty méně schopné, ubližujeme sami sobě. Pokud uznáváme fyzickou diferenciaci (např. ve sportu, kde stále přetrvávají mužské a ženské turnaje a nikomu to nevadí) měli bychom se zamyslet nad tím, zda volání po rovných podmínkách není jen prázdným heslem, které uplatňujeme libovolně a nesystematicky. Například, pokusy učinit z mužů rodičky, neznamená jen operativní přestavbu těla, ale celkovou přeměnu psychiky, která by měla nutně za následek hluboké sociální změny.

Současná situace je vážná. Karanténa svobody je něco, co ohrožuje náš stát ve svých základech. V lidech se probouzejí fízlovské pudy, které provázely naši zemi v celé historii dvacátého století. Měli bychom být velmi obezřetní. Chápu, že strach z onemocnění, popřípadě ze smrti, může mnoho lidí ochromit, ale když si dáte fakta dohromady a pokusíte se je srovnat svým vlastním rozumem, bez filtrů vládních prohlášení a žurnalistických triků, zjistíte, že situace zdaleka není taková jak je nám předkládáno. Připadá mi, že bychom měli využít svého práva na občanskou neposlušnost a nenechat se zotročit. Nic se tak lehce neztratí jako svoboda. Mnohdy ani nevíme, že jí ztrácíme. Líbilo by se mi, kdyby se najednou vir-nevir sešlo na Letné půl miliónů lidí bez roušek a beze strachu a dali najevo, že se nenechají manipulovat. Vláda s námi jedná jako bychom byli tupé stádo, kterému musí být nařizováno, které musí být kontrolováno a pokutováno.

Odchod ze světa je pro každého normálního člověka  závanem smutku. Tragické úmrtí je neštěstí, odchod starého člověka je jen smutný. Karel Gott byl pro část společnosti (dovolím si tvrdit, že většinou pro tu méně vzdělanou a nemyslím to jako urážku) dobrým bavičem. Za to mu dík i když dostával slušně zaplaceno. Nebyla to charita, jen dobře odvedená práce. Při podobných příležitostech bývá dobrým zvykem zachovat důstojnost. To, co se děje v naši zemi je vrcholně nedůstojné a posouvá nás to směrem k barbarství.

V jedné ze svých pohádek, kterou jsem napsal před půl stoletím, jsem nechal do sebe zamilovat se telegrafní tyč a patník. Pak se jim narodili tyčopatníci. Vždy jsem uvažoval i u těch největších bláznivin, že z lásky by se mělo rodit dítě, i když to někdy bylo zcela iluzorní, např. když se mravenec zamiluje do mamuta. V roce 1992 jsem na Trienalle kresby a grafiky v Lodži získal Grand Prix za soubor Erotických kreseb, kde se objevovali mnohokozky a dublpyjníci a podobní novolidé. Poláci pak v témže roce uspořádali výstavu mých erotických kreseb v Polském kulturním středisku na Václavském náměstí. Objevily se tam i BMC (Biological mechanical creatures), což byli lidské bytosti propojené s erotickými stroji. Na výstavě Prázdniny s vetřelcem v 1998 ve Špálově galerii v Praze jsem vystavoval řadu transsexuálů s obojím pohlavím, ale stále jsem vnímal podobné novolidi jako zábavné výjimky, které zpestřují život společnosti. Má láska a úcta k výjimkám je opravdu velká. O to větší je mé zděšení z toho, že úctu k výjimkám chce někdo proměnit v zákon, který má platit pro celou společnost.

Včera, 18. května 2019 proběhlo v Tel Avivu finále této písňové soutěže, ale mě to jako soutěž zpěváků nepřipadalo. Více než zpěvu tam bylo rekvizit, ohňostrojů, tanečníků, akrobatů a podivných transsexuálů. Zpěv rozhodně nedominoval a navíc, jednalo se o nudné a nezapamatovatelné melodie, které dnes vévodí světu populární hudby. Jednotlivé státy se překonávaly v podivnostech, zpotvořeninách a nepřirozenostech. Obraz světa, který z toho vyšel byl děsivý. Bylo to poprvé, co jsem se televizního programu bál. Nebylo to ani trochu zábavné a už vůbec ne vznešené. Jediné poselství, které jsem z toho vyčetl, byl můj strach z lidské budoucnosti. Nedovedu si představit, kam až to dojde. Nakonec budou vystupovat lidé svlečeni z kůže v pětatřiceti různých pohlavích za doprovodu obřích hlemýžďů skákajících supersalta. Sledovat to budou asi jen chovanci psychiatrických ústavů, kteří pak vypálí blázinec.