Zastánci solidarity s migranty většinou argumentují čísly – 20, 30, 200, 300 – a zdánlivě mají pravdu, dokud nejde o statisíce, ale jen o promile naší populace, nic tragického, a soudržnost i charakter české společnosti by byly zachovány. Premiérův výrok ale nemá význam statistický, nýbrž symbolický a je adresován nejen občanům, ale i EU a Italům a znamená: podívejte se, kam jste to dopracovali se svou politikou otevřených hranic. My si u nás rozvrat nepřejeme. Přijetí i nepatrného počtu běženců by byl souhlas s vaší katastrofální politikou. I u vás se lidé bouří a náš principiální postoj je má podpořit.

Nedávná srážka s běženci ve španělské Ceutě problém ilustruje. Městské opevnění brutálně prorazil dav téměř osmi set atletických mladíků ze subsaharské Afriky a někteří se okamžitě vrhli na zem, aby políbili svatou půdu Unie, z níž je místní policie nemá právo vytlačit. Víme, že nejde o azylanty, nýbrž o ekonomické migranty, kteří by měli být vráceni domů, ale nebudou, protože se západní politici vymlouvají na mezinárodní smlouvy a závazky, nemluvě o astronomických nákladech na jejich nedobrovolnou leteckou přepravu.

Proč Jiří Pehe napadá Babiše za „otřesné pokrytectví”, když ví, že o žádnou licoměrnost ani přetvářku nejde. Premiér svůj postoj mnohokrát vysvětlil. Z devadesáti procent máme co do činění s ekonomickými migranty a ty se po přijetí nedaří posílat zpět.

Nyní, kdy většina pašeráckých plavidel míří do nedalekého Španělska (úžina má v nejužším místě 15 km), by mělo být jednoduché lodě obrátit a zavléct zpátky do afrických vod místo importu lidí do Evropy. Jistě by se nikdo neutopil. Taková vůle ale Západu chybí a vytýkat českým politikům, že nic nenavrhují, je nesmysl. Pehe vyhrožuje visegrádským státům ztrátou unijní solidarity i dotací. Se sebevražednou politikou, která společnost rozvrací, solidární už z čirého pudu sebezáchovy být nemůžeme - Skandinávie měla kupříkladu kdysi téměř nulovou kriminalitu, dnes má nejvyšší v Evropě a dotace vem jed, z ekonomického pohledu také jedovaté jsou. Proč riskovat znásilnění žen, útoky na židy a homosexuály,  jak o tom téměř denně informují západní média? Pehe zastírá podstatu ideologického konfliktu mezi obránci domova i bezpečnosti a internacionalisty, možná z obavy otevřeně se přiznat k zdiskreditovanému multikulturalismu.

Extrémnější slova ale zazněla v neděli v kostele akademické farnosti v Praze. Přestože chovám ke kazateli velkou sympatii a oceňuji jeho často inteligentní a inspirativní projevy,  které obdivuje můj syn, nemohu si odpustit kritiku, jde totiž o kulturu, demokracii, pořádek a vlastně o bytí a nebytí národa. Autor plamenné výzvy k přijímání uprchlíků se zaštiťuje rozumnou mírou, ve skutečnosti nevnímá problém s deportací migrantů ekonomických. Apeluje na kamenná srdce, která ještě nezapomněla na hodnoty humanismu, solidarity. Cituje hebrejskou bibli a výzvy k pohostinnosti vůči cizincům, jež jsou „častější než výzva k podpoře vlastních”. Bodejť ne. Písmo nemusí zdůrazňovat prioritu lásky k vlastním, neboť je samozřejmá, charita začíná doma. Cizinci v bibli nepředstavují nebezpečí. Abstraktní lásku k člověku, protože je jiný a cizí, propagoval vynálezce altruismu August Comte. Pomáhejme ze všech sil, ale nikoli na úkor nejbližších. Kazatel se pomátl mystickou, téměř iracionální láskou k bližnímu, i kdyby se nebesa měla zhroutit, zapomněl, že tato ctnost musí být uvázána řetězem k mnoha povinnostem a potřebám rodiny i společenství. Nepřekvapí, že kázání zakončil nadcházející apokalypsou klimatické změny.

Izraelity by nikdy nenapadlo otevřít svou zaslíbenou zemi miliónům nepřátel, jak to učinila západní Evropa.