Karol Wojtyla poznal to vše na vlastní kůži a nebylo překvapením, že na první zahraniční cestě 2. až 10. června 1979 vyzval na slavnostní mši pod širým nebem své polské krajany, aby se nebáli, že proti komunistické moci jde bojovat i nenásilně a přesto velmi účinně. Jeho zvolání k Bohu: “Nechť tvůj Duch sestoupí. Nechť tvůj Duch sestoupí a obnoví tvář země. Této země!” mělo tehdy na Poláky doslova magický vliv. Zejména pro polskou mládež se stal symbolem hrdiny, který je nezničitelný i přes brutální komunistický útlak. Povzbudilo to i polské dělnictvo, které do roka založilo odborové hnutí Solidaritu, která jak známo velmi přispěla ke svržení nenáviděného komunistického režimu. Ale nepředbíhejme. Zatím jsme stále v osmdesátých letech, kdy teprve začíná díky povzbudivým projevům Karola Wojtyly v Polsku vše kvasit. Papež navštivoval nejen Polsko, ale i ostatní země a rovněž i v těcho státech začal sílit odpor proti diktátorkým komunistickým vládám. Naši zem navštívil sv. otec celkem třikrát, poprvé v dubnu 1990, půl roku po pádu komunismu. Václav Havel to tehdy trefně okomentoval, že jeho návštěva se rovná zázraku, kterému by ještě rok předtím nikdo nevěřil. Týž pocit jsme prožívali spolu s ním. Možná si ve své skromnosti papež ani neuvědomoval jak velkým povzbuzením byla pro nás katolíky každá jeho návštěva. Co pro nás znamenalo setkání s tak velkým člověkem.
Toho se samozřejmě zalekl Brežněvův Svaz sovetských socialistických republik (SSSR). A protože Brežněv věděl, že papež je zvolen doživotně a diplomatickou cestou se ho nezbaví, rozhodl se pomoci KGB a bulharských soudruhů najmout nájemného vraha - Turka Mehmeda Ali Agcu, který 13. května 1981 na papeže spáchál atentát. Papež Jan Pavel II. však střely vypálené z bezprostřední blízkosti přežil a jeho křesťanská povaha se ukázala tím, že po zotavení navštívil ve vězení svého vraha a jeho čin mu odpustil. (Opusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům, stojí v Otčenáši)