Lidice, byly vybrány zcela nahodile, milenecký dopis se stal jen záminkou k pomstě. Německá odplata měla vyvolat v národě strach a hrůzu. Karl H. Frank, vůdce sudetských Němců a představitel Protektorátu, byl osobně přítomen této lidické exekuci. Německá statistika smrti z 10.června 1942 budí hrůzu i po 78letech. Připomínám to zejména těm lhostejným, či historie neznalým, ale i těm falešným vykladačům dějin.
Ten den bylo popraveno 173 mužů, ve věku od 14 do 84 let, Němci byli ve svém konání vždy přesní i důkladní, o několik dnů později bylo dodatečně popraveno dalších 26 občanů Lidic, mezi nimi i dva 15letí chlapci, kteří náhodně unikli popravě při prvním „třídění“ obětí v Lidicích.
196 lidických žen bylo odtrženo od svých malých dětí a následně byly převezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku, 53 z nich bylo v táboře utýráno nebo zemřelo na pochodech smrti.
Nejhrůznějšího zločinu se němečtí okupanti však dopustili na lidických dětech. 82 dětí z Lidic bylo zavražděno 2.7. 1942 v Chelmu v plynových vozech. Čtyři děti měly pouhý rok, dalších pět dětí jen dva roky. I ty byly nebezpečné Říši. Pouze několik dětí bylo dáno na tzv. převýchovu do německých rodin. Do Lidic se jich vrátilo jen 17. Většina lidických matek se svých dětí nedočkala … j ejich smrt provázela tyto matky celý další život.
Lidický pomník 82 zavražděných dětí od sochařky Marie Uchytilové (*1924 – +16.11.1989) vhání slzy do očí. Památník je ale i varováním. Umělkyně vytvořila asi jedno z nejsmutnějších sousoší, pracovala na něm významnou část svého života, bez význačné pomoci státu. Marie Uchytilová v roce 2013 byla in memoriam vyznamenána medailí Za zásluhy, prezidentem republiky M. Zemanem.
Stále mám ještě v paměti návštěvu představitelů předchozí české vlády, vicepremiéra Bělobrádka a ministra kultury Hermana (oba z KDU – ČSL) na sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Augsburgu. Samozřejmě tam neslyšeli slova pokory, či dokonce omluvy, naopak stáli tam, jak kajícníci před božím soudem a tu odvahu připomenout jim vyvražděné Lidice tam nenašli. Vím, že nejsou v tom lokajství sami, jsou v posledních letech káceny pomníky hrdinů... Je urážející, že se objevují dokonce i pokusy znevážit hrdinství lidických žen, jak se tomu zcela nedávno i stalo.
Naprostá většina českého národa ale události z roku 1942 v Lidicích stále vnímá jako vrcholný německý zločin, který ani nemáme právo odpustit. Navíc, když prosba o odpuštění nezazněla tak, jako když Willy Brandt ve Varšavě poklekl před památníkem hrdinů varšavského ghetta. Kancléř Helmut Kohl v roce 1997 po podpisu Česko-německé deklarace zašel na Václavské náměstí a koupil si šunkovou kýtu.
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
