Opakující se kontroverze, spory a skandály kolem existence a fungování tábora v Letech u Písku za druhé světové války mají jednu společnou příčinu. Tou je snaha jistých politických a mediálních kruhů prezentovat tento tábor jako „český“ koncentrák, obdobu německých koncentračních a vyhlazovacích táborů, s tím, že zatímco Němci se příkladně k odpovědnosti za holocaust přiznali a důslednou převýchovou se snaží sami sebe změnit, Češi si svou vinu za genocidu vlastních spoluobčanů přiznat nechtějí a někteří opakovaně takovouto interpretaci éry okupace odmítají a zpochybňují. Ty je pak třeba ukřičet, skandalizovat, případně potrestat. Dezinterpretaci historie o „českém“ koncentráku, která je založena na tom, že dozorci v táboře byli Češi a že podléhali protektorátní správě, je třeba zásadně odmítnout. Hlasatelé české kolektivní viny za holocaust se tváří, jako kdyby nebylo německé okupace, jako kdyby nebyl Heydrich, Lidice, Terezín, Pražské povstání a Osvobození, jako kdyby genocida „podřadných“ etnik nebyla oficiální politikou hitlerovského Německa, které v naší okupované zemi teroristicky vládlo.

Letošní parlamentní volby přinesly na politické scéně zemětřesení. Přestože proběhly v období mimořádné prosperity, které se naše země těší již několik let, jejich výsledky jsou znamením protestu proti převládajícím poměrům. Není to protest sociální, přestože se i v dobách silné hospodářské konjunktury a rekordně nízké nezaměstnanosti nežije zdaleka všem občanům ve všech regionech snadno. Důkazem toho je totální debakl tradiční levice v čele s ČSSD, která populisticky po celé volební období a před volbami nejvíce rozhazovala veřejné peníze a svou kampaň postavila na slibování rychlého růstu mezd. Lidé na to neslyšeli a ČSSD, KSČM i stranu Zelených poslali na dno s historicky nejhoršími výsledky posledních dvou desetiletí. Občané vyjádřili zásadní nespokojenost se společenským a politickým vývojem, s tím, kam se naše země a Evropská unie dnes ubírá. Strany, které stavěly na odiv svou oddanost a poslušnost Bruselu, prosazovaly přijetí eura a nezbytnost našeho připojení k tzv. tvrdému jádru EU se svorně seřadily na parlamentním dně poblíž existenční hranice pěti procent (ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN). Především porážka ČSSD je zcela drtivá a fatální. Její původní elektorát ji zcela opustil.