Je ironií osudu, že sametovou revoluci dělali především tehdy 40-50letí lidé, kteří jsou dnes již vesměs v důchodovém věku. Právě oni, kteří prožili celý život v komunistické nesvobodě vítali změny, které přinesla s největším nadšení. Pocit svobody byl tak opojný, že nikdo nepochopí jak nádherné to bylo. Život se začal proměňovat doslova před očima. Byla to nádherná doba i přesto, že mnozí museli změnit své profese. Podmínky pro rozvoj podnikání byly ale na počátku 90 let, zejména za pravicové Klausovy vlády příjemné. Mnozí začali proto postupem času podnikat, většinou jako OSVČ či s.r.o., protože příliš peněz u sebe po pádu komunismu neměli. Vznikalo mnoho krámků, živností, ulice se začaly proměňovat z otlučených domů na barevné restituované činžáky...
Po Sarajevském atentátu v roce 1997 se ale vše začalo měnit. Již nikdy nevznikla pravicová vláda, pouze rozhádané koaliční vlády. Postupem doby se na tyto lidi začalo dívat málem jako na zloděje a podvodníky. Vynikal tím zejména pan Špidla. Navíc ekonomika začala od kapitalistického Friedmanovského modelu volného trhu směřovat stále více k socialistickému Keyneseiánskému modelu a díky tomu ke stále se zhoršujícím podmínkám pro malé a střední podnikatele. Zatímco se Klausově vládě podařilo i přes to, že převzala zadluženou zemi z rukou komunistů pracovat se 6,4% růstu HDP, po Sarajevu se ekonomika neustále zadlužovala a počáteční elán vystřídalo zklamání, starosti a mnoho živnostníků skončilo nakonec na podpoře či v předčasné penzi.
A tak se stalo, že právě ti, kdo byli hlavními strůjci sametové revoluce v roce 1989 jsou nyní nejchudší vrstvou v zemi. A to i ti, kteří pokračovali ve svých zaměstnáních až do důchodu. A nyní již na ně nevzpomene žádná ze stran napříč politickým spektrem. Dokonce ani ve volebních kláních i když 2 miliony důchodců je něco hlasů.
Lubomír Zaorálek a Bohuslav Sobotka pod taktovkou odboráře Středuly prosazují neustále výrazný růst mezd v některých vybraných profesích a bojují zejména za nebohé exportéry. Nepřipouštějí si, že na rozdíl od lobujících odborářů mají zodpovědnost i za občany nemající profese na exportním trhu. Jejich ČSSD tlačí populisticky na růst mezd, ČNB díky tomu na růst cen a společně tak tlačí lidi závislé na obyčejném pevném příjmu -o důchodcích nemluvě - do náruče komunistů. Jedním slovem jsme nepoučitelní.
