Navíc z pohledu podnikatelské praxe není peněžitá pomoc od státu dostatečná, nepokrývá ani jejich ztráty. Řada podnikatelů raději ukončuje podnikání. Nejohroženější jsou drobní živnostníci. Často slýcháváme, že stát to tak celé nastavil naschvál, aby se čerpalo co nejméně. Nepočítá s uzavřenými leasingy, úvěry, hypotékou apod. Nastavené parametry pomoci pak v praxi znamenají potíže. Ať už v mzdové kompenzaci, která motivuje zaměstnance k pobírání platu a neaktivitě, nebo kompenzace jsou nedostatečné a přicházejí pozdě. Chybí vhodné podmínky k přípravě či restartu podnikání (chybí refinancování, komerční pojišťovny odmítají pojišťovat, banky se chovají neochotně apod.) a schopnost podnikatele i krátkodobě plánovat je vzhledem ke stálým změnám nemožná.
Každý podnik je dnes zasažen těžkou situací na trhu, proto rozdělovat pomoc mezi podniky zasažené, či nezasažené, je od státu hloupé. Většina firem již dočerpala finanční rezervy a nejsou schopny změnit své obchodní procesy (např. nelze přejít na online prodej už z podstaty jejich produktů či služeb). Je proto potřeba nastavit parametry pomoci podnikatelům efektivněji, jinak mnoho podnikatelů během několika měsíců zkrachuje a počet nezaměstnaných raketově vzroste.
